Den 1, pátek 15. srpna 2025
Pátek 15. 8. 2025 – datum, který měli všichni příznivci astronomie na Plzeňsku určitě napsaný ve svých diářích. V tento den totiž začalo Letní astronomické praktikum – Expedice 2025. Pro mě osobně už po několikáté ve své „plné kráse“ – srazem na plzeňské hvězdárně v 8:00, kdy začíná nakládání všech dalekohledů, montáží, stativů, fotoaparátů, CCD kamer, počítačů a dalších pozorovacích pomůcek.
Přesto byl dnešní den v něčem jiný. Už od začátku týdne probíhala optimalizace nakládacího procesu neboli přeskládávání všech výše zmíněných pozorovacích pomůcek z regálů na hvězdárně do různých místností a chodeb, aby se páteční „velké“ nakládání urychlilo a zjednodušilo.
Nesmím samozřejmě zapomenout, že už ve čtvrtek proběhl nultý závoz na Expedici, kdy se již tradičně přivezla do fotbalového areálu v Bažantnici spousta neskladných věcí, v jedné z fotbalových šaten se postavily regály a proběhly další přípravné práce. Díky nultému závozu a výše zmíněným optimalizacím padl světový rekord v prvním odjezdu do Bažantnice. Konal se totiž už v 9:23, což minimálně já nepamatuji.
Bohužel také padl světový rekord v délce jízdy do fotbalového areálu, příjezd proběhl až v 10:15. Mohl za to kombajn, za kterým jsme jeli od Chotíkova až do odbočky na Manětín a Nečtiny na Nové hospodě. Aby toho nebylo málo, za Nekmíří jsme potkali traktor s valníkem, který se podařilo předjet až za Lozou. Předjížděcí schopnosti našeho auta totiž byly značně omezené, bylo plně naloženo, navíc za ním byl ještě více naložený skříňový vozík.
Vykládání nákladu je vždy rychlejší, letos mi přišlo, že proběhlo rychlostí blesku. Já jsem stejně musel počkat v areálu do 12:00, kdy proběhlo oficiální předání. Čas jsme využili ke stavění stanů, uklizení věcí na svá místa, po oficiálním předání jsme ještě něco dokončili a krátce před 13:00 jsme vyráželi zpět do Plzně.
Už jen v menším počtu a pouze služebním autem hvězdárny jsme vyrazili na zpáteční cestu, věcí je tolik, že se na jeden závoz nedají převést. Druhá cesta se také využívá k nákupu potravin. Příprava všech věcí bohužel mojí vinnou nebyla stoprocentní, takže mě na hvězdárně čekala ještě spousta práce. Když se vše podařilo, naložil se zbytek věcí a vyrazilo se na nákup.
Nakupovat v pátek odpoledne nebylo úplně ideální, někdy to mezi regály připomínalo spíše slalom mezi vozíky. Vše se nějak protáhlo více, než jsem čekal, takže já jako vedoucí celé akce jsem promeškal oficiální zahájení v 18:00. Sice jen o 5 minut, ale přece.
Předcházející věty jsou trochu nadsázkou, protože oficiální zahájení mám na starosti já. Začalo proto trochu později, naštěstí jsem vše stihl sdělit, mohli jsme se pak všichni vydat na první etapu „závodu za jídlem“ do vedlejšího Hvozdu, kde na nás v tamní hospodě čekal výborný buřtguláš.
Předpověď počasí nebyla pro sledování hvězdné oblohy přívětivá, proto se všichni mohli věnovat zabydlování svých stanů nebo místností v areálu. Počasí bylo vůbec zajímavé během celého dne. Dopoledne a po obědě pražilo Slunce, pak se pomalu zatáhlo, k večeru přišel i déšť. Mezi místními se traduje: „Přijeli hvězdáři, bude pršet.“ Opět jsme to letos splnili, ve Hvozdu jsme si ověřili, že dny před akcí zde bylo naprosté sucho. Nejvíce asi večerní déšť vytrestal pozdní stavěče stanů, přišli později na večeři, ale za to byli pořádně umytí díky přirozené sprše z nebes. Déšť určitě neřekl poslední slovo, jak se později dočtete i v tomto deníku.
Lukáš Winkler, foto Václav Kalaš
Den 2, sobota 16. srpna 2024
Do prvního, poněkud líného sobotního rána, se nepospíchalo se vstáváním. Včerejší noc zůstala po dešti zatažená a táborníci se uchýlili ke spánku podle nálady. Někteří dále ponocovali v nově zrekonstruované myšárně hraním deskových her, dychtivým očekáváním zapojení internetu, nebo povídáním si o životě v čase meziexpedičním, jiní zase bojovali s místní havětí při snaze usnout. Cvrčci jsou opravdu hlasití.
Oblohu v dopoledních hodinách halily šedé mraky a nedaleko byly slyšet hlasité hromy. Po týdnu strašných veder se teplota konečně dala snést. Čtyřčlenná skupinka se vydala do nedaleké obce Pláně, kde si jako každým rokem prohlédla ohradu s koňmi, navštívila místní hřiště a prošla nedaleké okolí. S jejich příchodem, dříve než půdu zalil očekávaný přeháňkový déšť, se sešla jiná skupina o čtyřech Patech a čtyřech Matech a společně úspěšně sestavili malý a velký dalekohled MEADE a tři montáže EQ6.
Na oběd jsme se stihli přesunout za sucha, ale cestou zpět se opět protrhla mračna a v obloze se jen blýskalo. Ani prozíraví expedičníci, vybaveni deštníky a pláštěnkami, nezůstali zcela sušší. Při příchodu zpět do tábora zmoklí táborníci pozorovali (a snažili se nezašlápnout) malé skokany hnědé, kteří se čvachtali ve velkých kalužích ve středu areálu a skákali i po všech cestách. Z velkého modrého stanu, veškerých židlí a trámů se staly sušárny na oblečení. Zároveň se mezi několika účastníky vytvářely plány na budoucí Hru o vlajky, Stopovačku za medem a při objevení funkčního truhlového mrazáku se začal plánovat nákup zmrzlin.
O půl třetí hodině odpolední nás potěšilo „stopadesáté“ opakování nejoblíbenější expediční přednášky Vizuální pozorování meteorů v téměř neměnném podání Václava Kalaše. Vedoucí nočního programu Měření MHV (Damien Špulák a Michal Polák) informovali o letošním záměru precizně a pravidelně měřit MHV pomocí hvězdných obrazců a určit jejich výpovědní hodnotu u jednotlivých pozorovatelů a případné rozdíly mezi skupinami AAPO (amatérské astronomické pozorování oblohy)a meteorářů.
Před nástupem se sice obloha nerozjasnila, ale alespoň přestalo pršet. Různé předpovědi hlásily, že se na noc úplně vyjasní, takže se lid rozdělil do skupin pro noční aktivity. V optimistické náladě vznikly hned dvě skupiny meteorářů a jedna skupina pro AAPO. Letos, alespoň pro dnešek, výrazně vzrostl zájem o vytváření astrofotografií. Poté, co hlavní vedoucí Lukáš Winkler předal žezlo služby další dvojici táborníků, jsme se odebrali za překvapivě nepršivého počasí do Hvozdu na večeři.
Počasí se zlepšovalo s postupujícím večerem a tábor se připravoval na noční program. A skutečně se soumrakem zmizela poslední oblaka a pod červeným světlem se zahájilo astronomické pozorování a focení. Za hodinu začala expedičníky halit mlha a různě kolísala pozorovatelnost. Po východu couvajícího Měsíce to jedna skupinka meteorářu vzdala, druhá byla vytrvalejší a pozorovala ještě asi o hodinu déle, a stejně tak nadále probíhalo AAPO a astrofoto. Další měření MHV pro statistické účely už ztratilo na významu i kvůli již zmíněné mlze.
Po půlnoční svačince se část účastníků ještě chvíli vytrvale věnovala fotografování astronomických objektů, než se uložila jako ostatní ke spánku.
Anna Perdoková, foto Anna Perdoková
Den 3, neděle 17. srpna
Po noci plné mlhy a vody jsme se v neděli probudili do třetího expedičního dne. Budíček nebyl vyhlášen, protože se minulý den pozorovalo. Bylo to podivuhodné ráno, některé duše byly zalezlé ve svých stanech, kde držely stráž, další strašily v areálu už od osmi hodin ráno a jiné se vzbudily v devět na snídani.
Před obědem jsme se shromáždili na společnou fotku. Tento rok jsme se fotili před velkým a malým Meadem. Po společné fotce jsme se vydali na oběd a zachytili informaci o tom, že dnes budou špagety. Nakonec se ale ukázalo, že to byla nějaká dezinformace, protože po česnečce s krutóny následoval guláš s knedlíky.
Po příchodu do areálu jsme měli čas na oddech. Po pauze jsme šli na přednášku, kterou připravil Lukáš Winkler, a šlo v ní hlavně o popis jednotlivých pozorovacích programů.
Poté se účastníci tábora rozhodli, že budou hrát hru jménem ninja. Bylo zábavné sledovat vývoj hry. Celkem se odehrály tři hry a z nich vzešli tito vítězové: Damien Špulák, Anna Perdoková a Jakub Garay.
Po hře ninja a skvělé přednášce, která nezůstala pouze u plátna, jsme šli na večeři. Byly špagety, které podle nesprávných informací měly být již k obědu. Po večeři jsme se vydali zpátky do tábora.
Ještě před setměním jsme se začali připravovat, nebe bylo čisté, takže se samozřejmě pozorovalo. U skupiny astrofoto se bojovalo s montážemi, AAPO bylo bez problémů, meteorářské skupiny soutěžily mezi sebou. Elektronické dalekohledy pozorovaly zákryty, ze šesti se povedly dva a ti co měli chuť, si mohli počítat MHV pomocí obrazců.
Jakub Garay, foto Václav Kalaš
