Dva týdny a dva dny po sobě nás čekají 12. a 28. srpna 2026 dvě úžasná astronomická představení. V prvním případě uvidíme, jak se před žhnoucí sluneční disk pomalu nasouvá tmavý kotouč Měsíce. V případě druhém se naopak úplňková Luna bude nořit do stínu naší planety. Oba tyto fenomény doslova provázejí celou historii lidstva od starověku, kdy byly uctívány, přes středověk, v němž jsme se postupně dopátrávali správných souvislostí (někteří tušili i ve starověku), které k nim vedou, až po současnost, kdy nám pomáhají pochopit řadu jinak skrytých detailů ve fungování nejen Slunce, ale i Země a Měsíce.
Slunce, Země a Měsíc nám tak společnými silami poskytnou obě nejzajímavější kombinace vzájemného rozmístění. Prvně se Měsíc nasune mezi obě zbylá tělesa a při pohledu ze Země tak Slunce zakryje. Nastává tedy zákryt Slunce, kterému však tradičně a celosvětově nesprávně říkáme zatmění Slunce. Při druhé konfiguraci se náš jediný přirozený satelit zanoří do stínu, který do prostoru vrhá Země a dojde tentokrát k terminologicky správně označovanému úkazu – zatmění Měsíce. Určitě stojí za to se oběma událostem věnovat detailněji.
Měsíc těsně kolem okamžiku novu se 12. srpna 2026 dostane mezi Zemi a Slunce. Stane se tak při pohledu z linie začínající blízko severního pobřeží Sibiře (Rusko) v moři Laptěvů (Severní ledový oceán). Následně projde kolem severního zemského pólu, severovýchodním Grónskem, letmo se dotkne Islandu (kde také úkaz v 17:46 UT vrcholí) a Atlantikem se přesune do Evropy. Tu přes Pyrenejský poloostrov protne od severozápadu na jihovýchod a stopa úplného zatmění bude končit ve Středozemním moři přibližně 200 km jihovýchodně od ostrova Mallorca. Celou tuto trasu urazí plný lunární stín mezi 17:00 až 18:32 UT. Velká část trasy plného stínu se odehraje nad mořskou hladinou, a pokud už se pás totality přiblíží k nějaké pevnině, je to v oblastech s velkou statistickou pravděpodobností oblačnosti. Určitou naději dává až samotný závěr dráhy stínu ve Španělsku a Středozemním moři.
Obdobné konstatování platí i o podstatně rozsáhlejší oblasti, z níž pozorovatelé budou mít šanci vidět alespoň částečné zatmění. S potěšením lze říci, že do jedné z nadějnějších oblastí spadá i střední Evropa včetně České republiky. Výraznou vadou na kráse je však pro nás čas, kdy budeme mít šanci úkaz sledovat.
Částečné zatmění začne až pozdě večer a v průběhu úkazu Slunce zapadne. Relativně lépe na tom bude severozápad republiky, ale ani tam nebude k vidění celý průběh. Konkrétní údaje pro hvězdárnu Rokycany udává připojená tabulka. Pro upřesnění, maximální fáze nastává ve 20:12:38 SELČ pouhých 1,6° nad ideálním ZSZ horizontem. Z jiných míst republiky se časy mohou lišit v řádu minut. Obecně lze konstatovat, že čím západněji, tím lépe. Ale je nutné si na všem najít alespoň nějaký klad – z velké části zakryté Slunce nízko nad obzorem může být mimořádně fotogenické. Velkou roli bude hrát výběr optimálního pozorovacího stanoviště s co nejotevřenějším a co nejnižším severozápadním horizontem. Podívaná to bude určitě nezapomenutelná.
Ti, kdo budou chtít sledovat úplné zatmění, musí vyrazit nejblíže do Španělska, ale i tam bude úkaz možné sledovat až v samém závěru dne extrémně nízko nad obzorem.
I přes výše popsané komplikace bude velice zajímavé se na nadcházející zatmění Slunce podívat. Bude se totiž jednat o skutečně ojedinělou událost. Je nutné si uvědomit, že za posledních několik desetiletí jsme měli šanci spatřit z našeho území pouze dvě větší zatmění. Prvním byl úkaz, ke kterému došlo 15. února 1961. Bylo při něm zakryto 91,8 % slunečního disku (velikost 0,92915). Ještě větší zatmění jsme si pak užili 11. srpna 1999 (96,244 %; 0,96490). Na další zatmění nebudeme muset čekat příliš dlouho, dočkáme se jej již za necelý rok 2. srpna 2027 před polednem. Bude sice podstatně menší (43,382 %; 0,53061), ale uvidíme jeho celý průběh vysoko na jihovýchodní obloze.
Skutečnost, že zatmění Slunce nastává 12. srpna má ještě jeden kladný důsledek. Úkaz se datumově kryje s každoročním maximem známého meteorického roje Perseid a zatmění současně znamená, že Měsíc musí být v novu. Ten tak ani v nejmenším nebude rušit sledování početných „padajících hvězd“ a milovníci astronomie si po nevšedním podvečeru užijí i fascinující meteorářskou noc.
Zatmění Měsíce jsou paradoxně vzácnější než zatmění Slunce. Přesto je lze z určitého místa pozorovat nepoměrně častěji než ta sluneční. Důvod je jednoduchý, lunární zatmění je viditelné z celé zemské polokoule, kde je právě Měsíc nad obzorem.
V ranních hodinách 28. srpna 2026 nás jedno takové čeká. Optimální podmínky pro jeho spatření sice budou mít pozorovatelé v Jižní Americe, ale úvodní část si užijeme i při pohledu ze střední Evropy. Parametry úkazu a jeho viditelnost jsou nejlépe patrné z připojeného obrázku.
Bude se jednat o zatmění částečné, i když velikost umbry (stínu) bude v maximu 0,9319. Jinými slovy, plnému zemskému stínu se Měsíc vyhne pouze těsně.
Při pohledu z Česka si úplňkovou noc z 27. na 28. srpna 2026 budeme dlouho užívat jako obvykle. Určitá změna se začne projevovat až krátce po půl čtvrté SELČ ráno. To se náš nebeský soused začne nořit do polostínu. Začátek již dobře patrného částečného zatmění, při němž se jasný disk bude pomalu nořit do stínu Země, je spočten na 04:33:21 SELČ. Při pohledu z Rokycan bude v tu chvíli Měsíc už jen 15° nad JZ obzorem. Stejně jako u zatmění Slunce o šestnáct dnů dříve se pozice Měsíce bude při pohledu z různých míst republiky lišit. A opět platí, že čím západněji, tím lépe. Začátek nautického svítání (kolem 5:00 SELČ) Lunu zastihne už ve výšce necelých 11°
a v okamžiku, kdy Slunce bude 6° pod obzorem (5:40 SELČ), bude Měsíc už pouze ve výšce 5°. Jeho vzhled v tuto chvíli ukazuje obrázek vpravo. Maximální fáze zatmění (6:13 SELČ) nastane už pod naším obzorem.
