Při naší procházce Mléčnou dráhou jsme se otočili k severovýchodu. Mléčná dráha zde už ztrácí svůj jas, ale i tato její část nabízí spoustu zajímavých zákoutí.
Pokud zvrátíme hlavu až do zenitu, najdeme tam hvězdu Deneb, o níž byla již minule zmínka v souvislosti s Letním trojúhelníkem. Určitě stojí za to, se u ní ještě na chvíli zastavit. S magnitudou 1,3 je Deneb devatenáctou nejjasnější hvězdou na obloze. Je to opravdové hvězdné monstrum: bílý veleobr, asi 50 000 až 100 000krát svítivější než naše Slunce a také s přibližně 100krát větším průměrem. Deneb je nejsevernějším vrcholem nápadného asterismu označovaného jako Severní kříž (kopírujícího souhvězdí Labutě). Právě v jeho blízkosti se nachází úžasné hvězdné mračno. Astronomové jej nazývají mračno Cygnus a vyznačuje se neuvěřitelnou koncentrací stovek tisíc vzdálených hvězd. Jeho skutečnou bohatost a nádheru nám odhalí až pohled dalekohledem. I při menším zvětšení budete mít zorné pole vyplněné nepřeberným množstvím světlých teček připomínajících pylová zrna. V téže oblasti také nelze přehlédnout množství reflexních mlhovin, kterým kraluje Severní Amerika, Sloní chobot či Zámotek. Za návštěvu stojí ale i jasná otevřená hvězdokupa M 39.
Dalším seskupením, ležícím již přeci jen o trochu níže nad severovýchodním obzorem, je nápadné W – souhvězdí Cassiopei. Jihovýchodně od ní, již kousek mimo Mléčnou dráhu, by byla škoda nepotěšit se alespoň letmým pohledem na galaxii v Andromedě. Nejvzdálenější objekt oblohy, na který dohlédneme pouze s užitím našich očí, je ve vzdálenosti 2,5 milionu světelných let. Přímo do pásu tvořeného naší Galaxií se ale promítá další výrazná dvojice objektů – dvojitá otevřená hvězdokupa chí a h Persei – označovaná také jako NGC 869 a NGC 884. Poprvé je katalogizoval řecký astronom Hipparchos již v roce 130 př. n. l.
Ale to už se přes souhvězdí Persea blížíme k závěru naší cesty. Za pomyslnou tečku lze považovat šestou nejjasnější stálici oblohy pyšnící se hvězdnou velikostí 0,1 mag. Od Země je vzdálená asi 42 světelných let a astronomové zjistili, že je dvojhvězdou. Při pohledu ze střední Evropy se jedná o nejjasnější cirkumpolární (obtočníkovou) hvězdu Capellu v souhvězdí Vozky.
Dostali jsme se až k samému severovýchodnímu horizontu. A pokud jste vydrželi dostatečně dlouho a noc se přehoupla do své druhé poloviny, odmění vás obloha ještě poslední lahůdkou. Nízko nad východoseverovýchodním obzorem mihotá kompaktní uzlíček hvězd – slavná hvězdokupa Plejády (M 45). Uvádí se, že sedm nejjasnějších hvězd, Sedm sester, mohou lidé s dobrým zrakem vidět na vzdálenost 445 světelných let i bez dalekohledu. Abyste to však mohli v praxi vyzkoušet, bude lepší počkat až do lednových nocí, kdy budou zářit vysoko na jižním nebi.
