Léto na severní polokouli je pro mnoho amatérských astronomů frustrujícím obdobím. Noci se prakticky celý měsíc nesetmí natolik, aby bylo možné pozorovat slabé, rozmazané galaxie či mlhoviny, a i na obloze jako takové je výrazně méně jasných hvězd než obvykle. Občas severní nebe ozdobí přehlídka nepřirozeně modrých nočních svítících mraků, určitou šanci mají i pozorovatelé jasných planet a Měsíce. Ale je tu ještě jedna možnost – jasné vícenásobné hvězdné objekty.
Zatímco hvězdy obecně vypadají jako samostatné světelné body, všimnou si pečliví pozorovatelé, při pohledu dalekohledem s dostatečně velkým přiblížením, překvapivě velkého počtu hvězd, které se shlukují do dvojic, trojic nebo dokonce čtveřic. Pro tyto případy byl zaveden termín dvojhvězda (případně vícenásobný stelární systém), který se používá pro dva rozdílné případy. Jednak je to označení dvou či více gravitačně vázaných hvězd, z nichž každá obíhá kolem společného těžiště. Ve druhém významu se může jednat o optické dvojice/trojice/čtveřice. Ty vznikají náhodným těsným sousedstvím hvězdy s jednou nebo více nepříbuznými hvězdami v různých vzdálenostech. Astronomové zjistili, že přibližně polovina hvězd v okolí našeho Slunce je členem některé z forem dvojných nebo vícenásobných soustav.
Tolik trocha teorie na úvod a nyní se pojďme podívat pod skutečnou letní oblohu. Jak je všeobecně známo, prominentním asterismem sezóny je tzv. Letní trojúhelník vykreslený nápadnými jasnými hvězdami Vega v souhvězdí Lyry, Deneb v souhvězdí Labutě a dolním vrcholem trojúhel-níku, hvězdou Altair v souhvězdí Orla. V červnu, v čase kolem letního slunovratu, se zmíněná trojice nachází již dostatečně vysoko na jihovýchodní obloze už kolem 23. hodiny, tedy před nejtemnější částí noci, která přichází až kolem jedné hodiny ráno našeho letního středo-evropského času.
Pokud se nám podaří uniknout světelnému znečištění měst a dáme svým očím, v krátké periodě po půlnoci, čas, aby se přizpůsobily tmě, můžeme spatřit také rozptýlenou záři Mléčné dráhy. Tato hvězdná řeka zajišťuje, že Letní trojúhelník obsahuje pro uživatele dalekohledů bohatý výběr nejrůznějších stelárních objektů. S pomocí stupnice v obrázku si můžeme udělat správnou představu o rozměrech Letního trojúhelníku, který je v reálu obvykle podstatně větší, než předpokládáme. Zorné pole 5° odpovídá pohledu malým triedrem, zatímco 20° je rozpětí palce a malíčku při natažené paži.
Lokalizovat Vegu je nejsnazší. Je to ocelově bílá hvězda nulté magnitudy, která je v tuto dobu téměř nad hlavou nedaleko zenitu a září nejjasněji. Deneb o jasnosti +1,25 mag leží 20° od Vegy, zatímco Altair (+0,76 mag) nalezneme nejblíže jihovýchodnímu obzoru, cca 30° pod Vegou. V oblasti zhruba ohraničené touto hvězdnou trojicí najdeme na bohatém pozadí Mléčné dráhy nepřeberné množství dvojhvězd a vícenásobných hvězd. Začít můžeme hned tou asi nejkrásnější.
Beta (β) Cygni alias ‚Albireo‘
α= 19h 30.7m, δ= +27° 58′ (J2000.0)
jasnost: 3,1 a 5,1 mag
úhlová vzdálenost složek: 34,3″
Jen málo pozorovatelů by nesouhlasilo s tím, že tato barevná dvojhvězda by měla být na seznamu objektů, které musí každý vidět. Albireo leží v srdci Letního trojúhelníku. Je to hvězda třetí magnitudy, viditelná i pouhým okem, která se nachází kousek vlevo od středu myšlené přímky, vedené mezi Vegou a Altairem. Albireo, coby dvojhvězdu, lze pohodlně rozlišit i triedrem, případně i nejmenšími dalekohledy při pětadvacetinásobném zvětšení. Čím větší průměr teleskopu ovšem použijeme, tím lépe nám odhalí nádherné jantarové a safírové složky na pozadí bohatství nespočtu hvězdných diamantů na „sametu“ Mléčné dráhy v souhvězdí Labutě.
Albireo leží asi 430 světelných let od Země. Složka A vykazuje spektrum obra typu K, který je chladnější než Slunce a vyzařuje většinu energie na žlutých a červených vlnových délkách. Albireo B má spektrum hvězdy hlavní posloupnosti, je mnohem teplejší než Slunce. Nejintenzivněji září v modré a fialové barvě. O hlavní složce Albirea (A) je známo, že se jedná o dvojhvězdu, jejíž obě složky obíhají kolem společného těžiště. Ty jsou ale příliš blízko sebe, než aby se daly rozlišit malým dalekohledem. Zřetelně oddělené hvězdy Albireo A a B naopak představují pouze optickou dvojhvězdu, složky mají jasně odlišný pohyb prostorem.
Epsilon (ε1, ε2) Lyrae
α= 18h 44.3m, δ= +39° 40′ (J2000.0)
jasnost: 5,4+6,5 mag a 5,1+5,3 mag
úhlová vzdálenost složek:
208,7 a 2,2 a 2,4″
Pokud vás Albireo potěšil a vzbudil ve vás chuť na něco náročnějšího, podívejte se na epsilon (ε) Lyrae – slavnou dvojitou „dvojhvězdu“. Najdeme ji jen tři měsíční průměry (1,5°) vlevo nahoře od Vegy. K rozlišení základního páru postačí i menší dalekohled s malým výkonem, ale každá složka je opět dvojnásobná. K jejich rozlišení už se ale neobejdeme bez zvětšení alespoň 200 krát. Potřebný je tak kvalitní teleskop s průměrem objektivu nad 100 mm či raději ještě o něco větším.
Dvojici je nejlépe vidět za noci s dobrým seeingem. Na rozdíl od barevného Albirea se všechny čtyři složky hvězdy ε1,2 Lyrae jeví jako žlutobílé. Ve vzdálenosti 162 světelných let od Země se nachází pár ε1 a ještě o něco blíž je dvojice ε2 ve vzdálenosti 156 světelných let.
Gamma (γ) Delphini
α= 20h 46.7m, δ= +16° 07′ (J2000.0)
jasnost: 4,3 a 5,1 mag
úhlová vzdálenost složek: 8,9″
I když je tato dvojhvězda ryze technicky mimo hranice Letního trojúhelníku, byla by škoda přehlédnout tento malý klenot mezi hvězdnými dvojicemi nacházejícími se v malém souhvězdí Delfín. Gamma (γ) Delphini představuje čenich nebeského vodního savce, levý horní vrchol asterismu tvořeného čtveřicí hvězd, který je někdy známý jako „Jobova rakev“. Při zvětšení 75 krát můžeme v této nádherně zářící dvojici rozeznat kontrastní žlutou primární hvězdu a nazelenalého průvodce. Primární složka označovaná jako Gamma 1 Delphini je žluto-bílou hvězdou hlavní posloupnosti spektrální třídy F7 s jasností 5,14 mag. Má asi sedmkrát větší svítivost než Slunce. Sekundární hvězda označovaná jako Gamma 2 Delphini je oranžový podobr spektrální třídy K1, jehož hvězdná velikost je 4,27. Jeho svítivost je 20,6 krát větší než svítivost naší hvězdy. Přestože je sekundární hvězda hmotnější, svítivější a jasnější, není považovaná za hlavní složku systému. Jak systém vypadá v 25 cm dalekohledu, je naznačeno na připojeném obrázku vygenerovaném v programu Stellarium. Gamma Delphini je fyzickou dvojhvězdou a leží ve vzdálenosti o něco větší než 100 světelných let.
Doufám, že pro všechny zájemce o hvězdnou oblohu bude výše uvedená skromná nabídka určená pro krátké slunovratové a pouze soumrakové, noci zajímavá. Pokud vás pohled na dvojice hvězd nadchne, jistě si dohledáte podobné zajímavé a barevné cíle i na oblohách dalších ročních období.
