Konjunkce je definována jako termín užívaný v poziční astronomii a označuje maximální přiblížení dvou nebeských těles z pohledu pozorovatele na Zemi. V tomto slova smyslu je myšleno, že obě tělesa mají tutéž rektascenzi. V praxi ovšem dochází k tomu, že okamžik zdánlivého nejtěsnějšího přiblížení a shodné rektascenze se mohou časově nepatrně lišit. Podstatnějším problémem je sladění okamžiku konjunkce a pozorovatelnosti přiblížení těles nad konkrétním horizontem, dovolujícím úkaz sledovat. Co nás tedy čeká v závěru první březnové dekády na obloze?
Z astronomického pohledu jsou nejzajímavější konjunkce planet se Sluncem. U tzv. vnějších oběžnic se vždy jedná o okamžik, kdy se planeta dostává z ranní oblohy na večerní. U Merkuru a Venuše v rámci jejich oběhu dochází dokonce ke dvojici konjunkcí, které nazýváme dolní a horní. Horní je obdobou výše uvedeného modelu, při němž Slunce stojí mezi Zemí a planetou. Naopak při dolní konjunkci vnitřní planety se Sluncem se tato nachází mezi námi a naší hvězdou a přechází z večerní na ranní oblohu.
Do vzájemných konjunkcí se na svých oběžných drahách ale dostávají i planety mezi sebou. Tyto jejich konfigurace jsou bedlivě sledovány především astrology, ale i astronomům, a to především amatérským astrofotografům, mohou přinést hezké snímky či zajímavou podívanou. Vzhledem k tomu, že všechny planety obíhají Slunce v přibližně stejné rovině, odehrávají se zdánlivá setkání planet vždy relativně blízko od sebe. Na druhou stranu, aby tato vzdálenost byla v řádu jediného stupně, už tak běžné není. A právě taková situace nás čeká hned ve dvou případech pouhý den po sobě v sobotu 7. a neděli 8. března večer, krátce po západu Slunce.
Jako první se na řadu dostane pozorovatelsky obtížnější úkaz. Do bezprostřední blízkosti zářivé Venuše se bude 7. března 2026 promítat nejvzdálenější ledový obr našeho planetárního systému – Neptun. Problémem, o němž byla řeč, je rozdílný jas obou těles. Venuše, jako jednoznačně nejjasnější objekt soumrakové oblohy (Měsíc, který by jí jako jediný mohl konkurovat, bude hluboko pod obzorem), disponuje aktuální jasností -3,9 mag. Naopak, relativně mohutná planeta Neptun, svítící ze vzdálenosti 30,84 au, bude s jasností 8,0 mag pouhou miniaturní namodralou „hvězdičkou“, disponující méně než desetitisícinou jasu blyštivé Večernice. Navíc, jak už bylo řečeno, tělesa se dostanou, při pohledu ze Země, mimořádně blízko sebe. Na pouhých patnáct obloukových minut (což je polovina průměru Měsíce). To ale současně znamená, že jas téměř úplňkového disku Venuše (10,1“) bude svého těsného souseda výrazně přezařovat. Jen pro zajímavost, konjunkce odpovídající rektascenzi obou těles 00h 05m 20s nastává již ve 12:02 UT a zdánlivá vzdálenost planet v tom čase je 4´ 26“.
Dalším kompromisem, který budeme muset v rámci pozorování zvážit, bude výběr času, kdy se o sledování úkazu pokusit. Slunce 7. března zapadá v 17:56 SEČ a šest stupňů pod ideální horizont, tedy na přelom občanského a nautického soumraku se ponoří v 18:30 SEČ. Naopak, Neptun s Venuší zapadají už v 19:07, respektive 19:09 SEČ. Pokud tedy chceme, aby planety byly alespoň kousek nad obzorem, musíme své pokusy provést v krátkém intervalu těsně po začátku nautického soumraku, kdy dvojice bude ještě 6° nad nulovým horizontem. Jasná soumraková obloha by nám v tomto případě mohla paradoxně pomoci se zeslabením jasu Venuše a při užití dostatečně velkého zvětšení (při zachování dostatečného zorného pole) umožnit spatření obou planet současně. Na připojeném obrázku je hvězdné okolí planet o velikosti 1°x1°. Jedinou hvězdou, kterou však budeme mít pravděpodobně možnost vidět, je načervenalá SAO 128569 o jasnosti 6,3 mag.
Pokud by se vám nepodařilo 7. 3. 2026 Neptun na světlém nebi najít, nebo by dokonce pozorování zhatilo počasí, není třeba házet flintu do žita. S odstupem 24 hodin nás čeká ještě povedenější repríza. Zářící Venuše se posune šest a půl obloukové minuty v rektascenzi na východ a v deklinaci o čtyřicet čtyři obloukové minuty k severu a najde si dalšího planetárního souseda. Tentokrát to bude podstatně jasnější objekt – druhá největší planeta Sluneční soustavy ozdobená navíc stále více se otevírajícím prstencem – Saturn. Přesný okamžik konjunkce sice opět připadá mimo naše pozorovací možnosti, Venuše a Saturn se dostanou na stejnou rektascenzi v neděli 8. března 2026 až ve 22:11 UT, kdy je bude dělit přesně 1°. Pro nás už ale budou hluboko pod obzorem. Ve střední Evropě se přiblížení oběžnic představí, obdobně jako úkaz den předem, na konci občanského soumraku (kolem 18:30 SEČ).
Nepřehlédnutelného blyštícího se kotoučku Venuše (průměr 10,1“) nebude možné si na první pohled nevšimnout (jasnost -3,9 mag). A hledání by mělo tentokrát být snadnější i pro druhou planetu. Saturn se bude promítat pouhý jeden stupeň vlevo dole od Večernice (jihovýchodně). Díky jeho jasnosti +0,9 mag a průměru disku 15,8“ by měl být i na soumrakovém nebi dobře k nalezení. Nepůjde to sice neozbrojenýma očima, ale i menší dalekohled či kvalitní triedr by s tím neměl mít problém. Časový interval, který budeme mít k dispozici, bude ale opět omezený. Dvojice zapadne pouhou hodinu a čtvrt po Slunci. Obrázek (1,5° x 1,5°) ukazuje pozici obou planet, ale také dvou, v té chvíli nejjasnějších Saturnových satelitů. Bližší a jasnější je Titan (8,7 mag) a relativně hodně vzdálený a méně jasný Iapetus (11,5 mag).
Jedinou další radou je snad pouze to, vybrat si pozorovací stanoviště s co nejnižším západním obzorem a doufat v ideální počasí.
