Známá pranostika vážící se k 13. prosinci má velice reálný astronomický podtext. Pro většinu lidí stačí vzít ji na vědomí a v mnoha případech ani nechápat o čem je řeč. Pochopit souvislosti je samozřejmě obtížnější, ale současně i zajímavější.
Ale začněme jinak. Kdo to vlastně ta Lucie má být? Takže jen v krátkosti. Pocházela ze Syrakus na Sicílii. Snad již v dětském věku, jako křesťanská dívka, z lásky ke Kristu učinila slib zachování panenské čistoty, kterému za všech okolností zůstala věrná. Rodiče jí však proti její vůli zaslíbili bohatému mladému pohanovi. Matka, až po svém uzdravení na přímluvu sv. Agáty, se smířila s přáním Lucie, která chtěla žít v celibátním zasvěcení Kristu. Snoubenec ale nesouhlasil. Za Diokleciánova pronásledování ji udal jako křesťanku. Byla odsouzena k násilné prostituci, a protože byla od ní uchráněna zázračnou silou, byla údajně oslepena a následně jí bylo probodnuto hrdlo. Její jméno je odvozováno od latinského slova lux – lucis. Význam jména je světlá“, „zářící“. Úcta k ní byla rozšířena v celé církvi již na konci 6. století se zařazením jména do mešního římského kánonu. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob.
Lidové tradice u nás týkající se svátku svaté Lucie vznikaly již v 15. – 16. století, některé ještě dříve. K datu 13. prosince se vztahuje mnoho magie a pověr. Český lid považoval Lucii za ochránkyni proti čarodějnicím a jejich rejdům. Věřilo se, že tento den se čarodějnice scházejí a páchají škody křesťanům. Den svaté Lucie je v Evropě spojen s řadou lidových zvyků, které mají nejspíš předkřesťanský původ a souvisí se svátky zimního slunovratu.
A co Lucie noci upije a dne nepřidá. Lze se dočíst, že svátek Lucie ve středověku připadal podle juliánského kalendáře na 13. prosince. Noc se začala krátit a den prodlužovat. Avšak přijetím kalendáře gregoriánského se vše posunulo o 8 až 10 dnů, a tudíž není vlastně již toto pořekadlo pravdivé, protože svatá Lucie se neslaví 21. prosince, jak by to v přepočtu vycházelo, ale ve starém datu 13. prosince, tedy o osm dní dříve. Je to opravdu tak? A co když je to trochu jinak. Pranostiky vycházejí z lidové tvořivosti a jsou založeny na pozorování počasí v určitém období. Většina z nich je snadno vysvětlitelná. Například březen za kamna vlezem, znamená, že venku je ještě zima. Svatá Anna, chladná z rána – to, že letní rána už začínají být studenější. Ale u pranostiky s Lucií to tak jednoduché není.
Pojďme se na pranostiku podívat pohledem astronomických skutečností. Zapeklitost leží v samotné planetě Zemi, která se otáčí kolem své osy a zároveň obíhá kolem Slunce. Kolem své osy se Země točí konstantně, ale kolem Slunce se pohybuje nerovnoměrně.
Vysvětlení tkví ve třech Keplerových pohybových zákonech popisujících pohyb planet naší Sluneční soustavy. Základní informací je, že Slunce obíhají po elipsách, nikoli po kružnicích. Z toho plyne, že Země je někdy k Slunci blíž, jindy dál. A zároveň platí, že plocha opsaná spojnicí Slunce a planety musí být za stejnou dobu stejná. Jinými slovy, když je Země Slunci blíže, pohybuje se rychleji než na opačné straně své dráhy. A tato skutečnost spolu s faktem, že se Země točí východním směrem, je pak základem pranostiky o Lucii.
Právě zhruba kolem 13. prosince totiž nastává situace, kdy se Země na své oběžné dráze kolem Slunce posune za den o kousek víc než za den předešlý. Průběžně tedy zrychluje, ale přitom se otáčí kolem své rotační osy stále stejnou rychlostí. Ta však v tomto období není dostačující na to, aby zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce vyrovnala.
Důsledek je jasný, Země už nestihne zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den, a právě to se odráží v první části pranostiky. Lucie (večer) noci upije. Druhá polovina „ale dne nepřidá“, se naplňuje další den ráno. Popisovaný jev, který působí zvečera proti západu Slunce, působí ráno opačně, proti východu Slunce. A to dokonce ještě o maličko víc, protože za noc Země opět o něco zrychlila. Takže ráno se naplní druhá část pranostiky.
Prakticky totéž potvrzuje i obecně známý tvar analemy, kdy právě v období kolem zimního slunovratu přechází velice rychle okamžik pravého místního poledne (kulminace Slunce). K ověření uvedeného se vám bude nejlépe hodit přesný pasážník a zdroj přesného času. Pokud budete den po dni měřit okamžiky průchodu Slunce, zjistíte, že jeho časy se v průběhu prosince stále zrychlují. Na začátku měsíce o 23 s, 5. 12. o 25 s a kolem 13. prosince už dosáhnou k potřebné hodnotě +28 s ze dne na den. Kolem zimního slunovratu pak dosahují času kolem + 30 s a opět se začínají zmenšovat. K hodnotě +28 s se opět vrátí až kolem 2. ledna.
Záhada pranostiky je tak vyřešena a lze jen obdivovat pozorovací schopnost našich předků, kteří si této zanedbatelné anomálie dokázali všimnout i bez atomových hodin.
