Noční obloha nám nabízí nespočet příležitostí spatřit nejrůznější obrazce a představovat si pod nimi nejroztodivnější věci. Stačí si projít souhvězdí, která jsou takovým nejznámějším příkladem. A že se fantazii meze nekladou, je patrné z toho, jak každá civilizace v historii lidstva měla oblohu vlastní. Vždy vycházela ze svých individuálních životních podmínek a zkušeností. Snad ještě větší prostor k vymýšlení nám na obloze dávají tzv. asterismy. Většinou se jedná o menší seskupení hvězd, než jsou souhvězdí, která někomu více, jinému méně, připomínají něco z našeho života. K nejznámějším patří dobře známý Velký vůz v souhvězdí Velké medvědice, ale také třeba drobná náhodná seskupení jasnějších hvězd jako Človíček, Vánoční stromeček, Golfová hůl, … Je jich skutečně naprosto nepřeberné množství. Vedle výše uvedených stálých seskupení se na obloze ale občas můžeme setkat s obrazci pouze přechodnými. Na jejich vytváření se podílení planety, případně také Měsíc. Tedy objekty měnící na hvězdném pozadí v průběhu času své pozice. A právě jeden takový obrazec nás na srpnové obloze čeká.
V průběhu srpna se na ranní úsvitovou oblohu promítají dvě nejjasnější planety naší Sluneční soustavy. Řeč je samozřejmě o blyštivé Jitřence, Venuši, a největší oběžnici našeho systému, obřím Jupiteru. Jsou sice stále úhlově velice blízko Slunci, ve zvířetníkovém souhvězdí Blíženců, ale díky jejich mimořádné jasnosti je lze, za jasného počasí, poměrně spolehlivě najít i na obloze v průběhu svítání. V úterý 12. srpna 2025 časně ráno je dokonce zastihneme v těsné blízkosti u sebe. Jejich vzájemná vzdálenost při této konjunkci bude necelý jeden stupeň.
Dvojice bude, v okamžiku konce astronomické noci (hS = -18°, 3:30 SELČ), již výše než 6° nad severovýchodním obzorem. A v průběhu celého astronomického i nautického svítání pak bude možné bez problému sledovat obě planety v zorném poli menších dalekohledů, jak společně stoupají stále výš nad východní horizont. Občanské svítání (hS = -6°) začíná až ve čtvrt na šest SELČ.
Snad ještě fotogeničtější seskupení nás ale čeká o týden později. Ve středu ráno 20. srpna 2025 se k Venuši a Jupiteru přidá ještě slabý srpek couvajícího Měsíce (pouhé tři dny před novem). Pokud k uvedené trojici ještě přidáme dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí Blíženců Pollux a Castor, vytvoří nám na obloze nápadné seskupení připomínající letícího motýla (viz připojená mapka vytvořená prostřednictvím programu Stellarium).
Aktuálně nejjižněji ležící objekt účinkující pětice – planeta Venuše – vystupuje nad ideální obzor ve tři hodiny letního středoevropského času. Do 4:45 SELČ, tedy okamžiku konce astronomického a začátku nautického svítání, seskupení vystoupá do velice příjemné výšky kolem 20° na VSV nebe. Nejjasnějším objektem bude srpek Měsíce v podobě k východu skloněnému písmenu „C“ s jasností -7,8 mag. Bude se ale jednat o plošnou jasnost objektu s průměrem více než půl stupně (32´), takže roli nejnápadnějšího zářícího bodu si přivlastní bezesporu Venuše, s jasností -3,9 mag. V dalekohledu bude možné spatřit disk o průměru 13“, jehož tvar se bude nejvíce blížit podobě ragbyového míče. Ještě téměř trojnásobně větší bude v teleskopech vzhled obří planety Jupiter (34“) s typickou dvojicí tmavých pruhů jeho atmosféry. Zajímavé bude i postavení jeho čtyř jasných Galileovských měsíců. Všechny totiž budou seřazeny západně od planety v pořadí Io, Ganymed, Europa a Callisto. I přes mohutnost planetárního obra ale jeho jas ani zdaleka nebude dosahovat parametrů Jitřenky. Jupiter bude zářit o jasnosti -2,0 mag. Nejslabším článkem pětice budou ale dvě již výše jmenované stálice – Pollux a Castor. Byť se jedná o bezkonkurenčně nejjasnější hvězdy zimního souhvězdí Blíženců, které jsou i součástí tzv. zimního mnohoúhelníku, jsou to nejproblémovější členové srpnového seskupení. Jasnější Pollux (+1,2 mag), oranžový obr spektrální třídy K0 III má zhruba 8,8krát větší průměr a přibližně 33krát vyšší zářivost než naše Slunce. Jeho nedostatkem je vzdálenost 33,79 ±0,09 ly. Jeho souputník (mytologický bratr) Castor je vícenásobným systémem. Dalekohledem lze rozlišit tři složky. Jedná se o dvě modrobílé hvězdy (1,7 a 2,9 mag) a nedaleko od nich se nachází červený trpaslík označovaný jako Castor C (kolem 9. mag). Systém jako celek má jas 1,6 mag.
Abychom zastihli kompletní seskupení popsané v předešlém odstavci, bude nutné mít štěstí na počasí právě jen ve středu ráno 20. srpna 2025. Ve dnech krátce před a krátce po tomto datu na jen minimál-ně odlišných místech zůstanou jak obě hvězdy, tak i dvojice zúčastněných planet, ale Měsíc, s ohledem na svůj rychlý vlastní pohyb, nebude na svém místě.
Seskupení bude na obloze zabírat plochu cca 10° x 15° a bude dobře pozorovatelné neozbrojenýma očima. Velkým problémem by nemělo být za jasné oblohy ani zachycení nevšedního obrazce běžným fotoaparátem umístěným na pevném stativu a v lepším případě doplněném i dálkovou spouští. Doporučuji zvolit co největší možnou světelnost objektivu, optimálně o ohniskové vzdálenosti kolem 150 mm. Expoziční čas pak odzkoušejte individuálně podle okamžitého stavu oblohy. Čím více různě dlouhých expozic pořídíte, tím spíš mezi nimi objevíte tu optimální. Aby však výsledkem vašeho snažení nebyl rozmazaný snímek, je nutné nepřekročit expoziční čas 3 s. Při delší expozici by se už negativně projevil pohyb oblohy způsobený rotací Země. Této komplikaci lze předejít pouze při použití přesně ustavené paralaktické montáže s pohonem.
Lze si jen přát, aby nám na přelomu druhé a třetí srpnové dekády přálo počasí. Pak nás jistě čeká zážitek z hezké podívané, případně budeme mít trvalou památku v podobě nevšedního snímku.
