Pokud by se Expedice označovaly pořadovým číslem od svého počátku, bylo by možné v roce 2006 oslavit půlkulaté „narozeniny“. Ta letošní by totiž měla ve svém názvu číslovku 45. Tentokrát se uskutečnila opět na stejném místě jako v minulých letech, ale ve velmi pozdním termínu. Začínala 14. srpna a končila jen pár dní před koncem prázdnin – 27. srpna. Takto pozdě se pravděpodobně ještě nikdy nekonala. Důvodem byl Měsíc, který se v období maxima Perseid nacházel v úplňku.
Začátek Expedice byl trochu nezvykle naplánován na pondělní odpoledne. Hned mezi prvními účastníky se v Bažantnici objevili i novináři, kteří si zaznamenávali informace pro své články. Po vyložení techniky, dalšího materiálu a stavbě stanového tábora se vyrazilo na večeři do Hvozdu. Po ní následovalo malé představení účastníků, pak se dokončovala stavba tábora a další potřebné práce. Večer bylo zataženo, takže se nepozorovalo.
V následujících dnech již nastal běžný táborový režim, který se pak dodržoval po celou Expedici. Nejprve vstala služba, připravila snídani a pak vzbudila zbytek tábora. Když se všichni nasnídali a udělali ranní hygienu, bylo osobní volno. Pokud nebyla žádná data ke zpracovávání, bylo možné dopoledne věnovat různým hrám, zábavě nebo práci na počítači. Jinak bylo zapotřebí nejprve zpracovat napozorovaná či nafotografovaná data a pak teprve bylo volno. Když se přiblížilo poledne, vyrazila jako první na oběd služba. Oběd byl zajištěn ve Hvozdě, v pracovní dny v jídelně zemědělského družstva, o víkendech v hospůdce u paní Růžičkové. Poté, co se služba najedla a vrátila do tábora, mohli na oběd odejít ostatní účastníci.
Odpolední program byl různý, opět záleželo na tom, jestli zbyla nějaká nezpracovaná pozorování. Třeba meteory se musely nejprve odměřit z map, poté zkontrolovat a nakonec natypovat do počítače a vytvořit protokol pro odeslání do Brna. Pozorování proměnných hvězd se také muselo přeťukat do počítače a astronomická fotografie vyžadovala poměrně složité zpracování v několika programech na PC. Ale samozřejmě se našel čas i na nejrůznější zábavu. Někdo dal přednost hraní fotbalu, jiný si zahrál nějakou společenskou hru nebo se ve stanu začetl do knihy. Také počítače, pokud zrovna nebyly využívány pro odbornou činnost, bylo možné použít k soukromým účelům. Vzhledem k tomu, že zde bylo k dispozici i připojení na Internet, bylo možné sledovat nejrůznější události v celém světě, nebo si vyřídit elektronickou korespondenci.
Velkou pozornost mezi účastníky vzbudilo testování dvou modelů vrtulníků na dálkové ovládání. S těmito křehkými modely nebylo snadné vůbec odstartovat a ještě těžší je bylo řídit ve vzduchu. Bohužel během testování došlo několikrát i na poškození obou modelů a musely být slepovány. Mezi létajícími modely bylo také jedno letadlo, ke kterému se váže zajímavá historka. Majitel trochu neprozřetelně půjčil vysílačku jinému účastníkovi a tomu se podařilo dostat letadlo nad les, kde zalétlo za stromy a zmizelo z dohledu. Byla proto zorganizována rozsáhlá pátrací akce, při které se pročesával les i přilehlé pole, ale bezvýsledně. Při návratu z večeře se ještě pár nejvytrvalejších účastníků vydalo na nové hledání. Když neuspěli na poli, pokračovali rojnicí v lese poblíž tábora. Tam po nějaké době zahlédl jeden z hledačů letadlo v koruně vysokého stromu. Když se pět táborníků společně opřelo do kmene a trochu s ním zatřásli, letadlo se bez poškození sneslo dolů a po dobití baterek bylo opět funkční.
Během Expedice se uskutečnilo několik přednášek na různá témata. Velmi pěkná byla přednáška formou zábavných astronomických her se spoustou fyzikálních pokusů, kterou měl Marek Česal. Vyprávěl velmi poutavě a šikovně zapojoval účastníky přímo do realizace jednotlivých pokusů. Ačkoli byla ukázka poměrně dlouhá, určitě se nikdo nenudil.
Jednou z akcí, která měla letos na Expedici premiéru, byl takzvaný Geocaching neboli „hledání pokladu“. Při této hře máte k dispozici zeměpisné souřadnice a případně další nápovědy k tomu, abyste nalezli ukrytý poklad. Vezmete do ruky přístroj GPS a vyrazíte jej hledat. Obvykle se jedná o nějakou nádobu s drobnými věcmi, která je 
šikovně ukryta tak, aby se nedala nalézt náhodou. Po jejím nalezení se zapíšete do návštěvní knihy, vezmete si nějakou věc z nádoby a na oplátku jinou věc vložíte. Pak celý „poklad“ zase pečlivě schováte na původní místo. Tato hra byla velmi zajímavá a líbila se snad všem.
Náplní jednoho odpoledne byla ukázka, jak se má člověk chovat před mikrofonem a kamerou. Nejprve byl s vybranými účastníky namluven fingovaný rozhovor, který byl současně nahráván kamerou. Později byl záznam rozhovoru pouštěn a diskutovalo se o tom, jakých chyb se aktéři dopouštějí. Bylo zajímavé sledovat, jak různě se účastníci chovají před kamerou a čeho by se měli vyvarovat.
Ve večerních hodinách, pokud byla šance na jasnou oblohu, bylo zapotřebí připravit vše na pozorování. Na hřiště se vynosila potřebná technika a další vybavení a když se dostatečně setmělo, mohlo se začít pozorovat. Pokud vydrželo počasí a nerušil Měsíc (ten oslňoval zejména v ranních hodinách na začátku Expedice), bylo možné pozorovat až do té doby, než začalo svítat. Bohužel příležitostí nerušeně pozorovat nebylo v roce 2006 mnoho. Jen tři noci byly s žádnou či malou oblačností a pár dalších bylo s velmi proměnlivými podmínkami, kdy se dalo pozorovat jen krátkou dobu nebo jen určitá část oblohy. Pokud bylo zataženo, často se diskutovalo dlouho do noci, nebo se pustil nějaký film přes projektor.
I přes nepřízeň počasí a drobné organizační nedostatky se Expedice vydařila a ukázala, že tento typ akce je potřebný zejména proto, aby se začínající pozorovatelé seznámili s praktickým pozorováním a zaučili se od zkušenějších kolegů.
