Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Pozorování meteorů na Expedici 2020

Po dvou vydařených Expedicích, kdy se v letech 20182019 daly meteory pozorovat shodně po osm nocí, asi málokdo čekal, že by se podobný úspěch podařilo zopakovat. Nakonec ale počasí vyšlo velmi dobře a uskutečnilo se sedm pozorovacích nocí. Trochu to kazí fakt, že ta poslední byla velmi rušena oblačností a data z ní získaná jsou na hraně použitelnosti. Přesto se Expedice 2020 řadí z hlediska pozorování meteorů mezi velmi úspěšné a v téměř všech ohledech dokonce překonala i předchozí rok.

Dvě pozorovací noci byly zcela bez oblačnosti, další dvě rušily mraky jen okrajově. U zbylých tří to bylo už horší. To se v korekčních listech objevovaly hodnoty oblačnosti mezi 20 a 40 %, někdy i více. Nejhorší byla již zmíněná poslední noc, kdy se dalo jen velmi obtížně pozorovat zhruba hodinu a oblačnost byla chvílemi opravdu velmi vysoká. Mezi další nepříznivé vlivy patřil Měsíc, který rušil zejména začátkem Expedice. Kvůli němu se první noci končilo již o půlnoční svačince. Jakmile totiž vyšel na oblohu, začal svým jasem přesvětloval slabé meteory.

Dohromady zapisovatelé do protokolů zapsali údaje o 2 490 meteorech. To je téměř 2,3x více, než během Expedice 2019.

První tři noci pozorovatelé rozlišovali sporadické meteory (SPO) a pět rojů. Jednalo se o Perseidy (PER), kappa Cygnidy (KCG), jižní delta Aquaridy (SDA), antihelionový zdroj (ANT) a alfa Capricornidy (CAP). Čtvrtou noc již alfa Capricornidy neměly být aktivní, přesto dva pozorovatelé nahlásili po jednom meteoru tohoto roje. Další noci se již tento roj neurčoval. Obtížné bylo rozlišování mezi roji SDA, ANT a CAP, protože jejich radianty se nacházely poměrně blízko sebe nízko nad jižním až jihovýchodním obzorem. Zvláště u meteorů, spatřených dále od této oblasti, bylo problematické určit, kterému roji náleží.

Rozložení jasných nocí bylo během Expedice 2020 poměrně rovnoměrné. Po první zatažené noci se střídaly jasné a zamračené noci po dvojicích. Vždy dvě noci se pozorovalo a další dvě to počasí nedovolilo. Tak to fungovalo až do středy druhého týdne Expedice. Tehdy začala série tří alespoň částečně jasných nocí za sebou a Expedici uzavřely dvě zatažené noci.

Celkovým počtem sedmi pozorovacích nocí se tato Expedice řadí mezi velmi úspěšné. Minulé dva roky bylo sice o jednu pozorovací noc více, ale v dlouhodobém průměru bývají hodnoty obvykle nižší.

První noc se vyznačovala velmi proměnlivou oblačností, chvíli bylo téměř jasno, ale brzy se zase počasí zkazilo. Na souvislé pozorování to nebylo, takže se meteory ani nezačaly pozorovat.

První příležitost pozorovat meteory nastala již další noc, 11./12. srpna, kdy se na hřiště vydala jedna skupina o síle pěti astronomů. Čtyři zalehli do spacáků a jali se pozorovat, pátý jim výsledky zaznamenával do protokolů. Pozorovací podmínky byly špatné, stále se měnily, jak po obloze přecházely vlny oblačnosti, rušil zákal, i MHV byla nízká. Uváděná oblačnost se pohybovala kolem 20 %, někdy i více. Po východu Měsíce se podmínky ještě zhoršily a pozorování muselo být ukončeno v půl jedné letního času (SELČ).

Během noci celá skupina dohromady pozorovala rovných 5 hodin a nahlásila 62 meteorů. Nejvíce bylo Perseid (48), na druhém místě skončily sporadické meteory (12) a na třetím kappa Cygnidy (2). Od ostatních rojů nebyl nahlášen žádný meteor.

V následujících tabulkách naleznete souhrnná data za jednotlivé noci. Jsou v nich zahrnuta všechna pozorování, i ta, která byla později kvůli různým nedostatkům z dalšího zpracování vyřazena. Pokud vás zajímají podrobné výsledky s rozlišením pozorovatelů, rojovými příslušnostmi a frekvencemi, najdete je na samostatné stránce.

Uváděné zkratky rojů: PER = Perseidy
KCG = kappa Cygnidy
SDA = jižní delta Aquaridy
ANT = antihelionový zdroj
CAP = alfa Capricornidy
SPO = sporadické meteory

Kliknutím se tabulka zvětšíI následující noc (12./13. srpna) byla jasná, a protože byla nejblíže maximu Perseid, do pozorování meteorů se zapojili téměř všichni expedičníci. Vznikly celkem čtyři skupiny, z toho tři měly po čtyřech pozorovatelích a jednom zapisovateli, čtvrtá pak o jednoho pozorovatele více. Dohromady tak oblohu sledovalo 17 pozorovatelů a o zaznamenání dat se starala čtveřice zapisovatelů.

Zpočátku byly podmínky na pozorování velmi dobré, nerušila žádná oblačnost, hodnoty MHV byly velmi dobré a díky maximu byly vysoké počty meteorů. Jediné, co ztěžovalo pozorování, byli komáři. Později se objevil mírný zákal a zhruba od 1:00 SELČ zhoršil podmínky východ Měsíce. V 1:30 SELČ bylo pozorování přerušeno kvůli půlnoční svačince a po ní se v něm již nepokračovalo.

Celková doba pozorování byla 40 hodin a 58 minut a za tu dobu zapisovatelé do protokolů pořídili 1 110 záznamů o meteorech. Nejvíce byly zastoupeny Perseidy (677), po nich následovaly sporadické meteory (221), kappa Cygnidy (152), alfa Capricornidy (30), jižní delta Aquaridy (21) a nejméně meteorů bylo nahlášeno od antihelionového zdroje (9).

Následovaly dvě zatažené noci, takže další pozorování meteorů se uskutečnilo až o noci 15./16. srpna. Přitom zvečera byla většina nebe zatažená a daly se pozorovat jen jasnější objekty v dírách mezi mraky. V pozdějších hodinách se však postupně obloha vyjasnila a mohlo se začít s pozorováním.

Sledováním meteorů se zabývaly tuto noc dvě skupiny. Jedna měla pouze tři pozorovatele, z nichž jeden usnul tak brzo, že nezahlásil jediný meteor a druhý pozoroval jen zhruba polovinu intervalu. Během noci se u této skupiny vystřídali dva zapisovatelé. Druhá skupina měla osm členů, ale vždy jeden z nich byl na pozici zapisovatele. I zde došlo během noci ke střídaní, takže dva astronomové si vyzkoušeli jak pozorování, tak i zápis.

Po večerních problémech oblačnost úplně vymizela a dalo se pak bez problémů pozorovat až do svítání. Toho však využila jen jedna skupina a vydržela až do 4:20 SELČ. Druhá, menší skupina, skončila s pozorováním již s vyhlášením půlnoční svačiny, deset minut po půl druhé SELČ.

Tuto noc sledovalo oblohu 11 pozorovatelů po celkovou dobu 24 hodin a 40 minut a v protokolech se objevilo 284 záznamů o meteorech. Nejvíce bylo spatřeno Perseid (121), na druhém místě byly sporadické meteory (81), pak alfa Capricornidy (24), kappa Cygnidy (21), antihelionový zdroj (20) a poslední skončily jižní delta Aquaridy (17).

Hned další noc (16./17. srpna) byla také jasná a na pozorování meteorů byly sestaveny dvě skupiny o shodném počtu pěti astronomů. Vždy jeden z nich musel samozřejmě zapisovat, takže oblohu sledovali v obou skupinách čtyři pozorovatelé.

Podmínky byly celou noc dobré, jen těsně před svítáním se vyskytlo trochu oblačnosti nad jihem, kde však téměř nerušila. Dvojice skupin pozorovala do půl druhé, kdy byla vyhlášena půlnoční svačinka. V jejím průběhu někteří meteoráři „odpadli“, takže nakonec zbylo jen pět statečných, kteří chtěli pozorovat dále. Ti utvořili jednu skupinu a vydrželi pozorovat až do 4:10 SELČ. Na začátku noci bylo zaznamenáno velké množství kappa Cygnid, které v některých intervalech překonaly i Perseidy. Později ale jejich počty klesly.

Nasčítaný pozorovací čas za tuto noc byl 27 hodin a 47 minut, záznamů o meteorech bylo pořízeno 341. Nejvíce meteorů bylo sporadických (132), druhé místo zaujaly Perseidy (110), třetí byly kappa Cygnidy (60), čtvrtý skončil antihelionový zdroj (20) a na dalším místě byly jižní delta Aquaridy (17). Ačkoli tuto noc již neměl být aktivní roj alfa Capricornid, v záznamech se od něj objevily dva meteory.

Po této noci se dvakrát nepozorovalo, další příležitost ke sledování meteorů nastala až 19./20. srpna. Do terénu se vydaly dvě skupiny, jedna měla šest členů, druhá o jednoho méně. Celkově pozorovalo deset astronomů a dva dělali zapisovatele.

Zpočátku bylo nebe bez mraků, ale již kolem půlnoci (SELČ) se objevila oblačnost. Ta sice asi za 20 minut téměř zmizela, ale kolem jedné přišla další vlna. Meteoráři přerušili svou činnost a šli na půlnoční svačinku. Protože podmínky se mezitím zlepšily, pět expedičníků se rozhodlo po občerstvení v pozorování pokračovat. Spojili se do jedné skupiny a kolem druhé hodiny noční (SELČ) začali další pozorovací interval. Oblačnost zmizela a vrátila se až těsně před čtvrtou hodinou ranní, kdy bylo pozorování definitivně ukončeno. Zajímavé je, že tato noc byla velmi bohatá na různé zvuky z okolních lesů a polí, z nichž některé se nepodařilo jednoznačně identifikovat.

Pozorovací intervaly byly v součtu 25 hodin a 48 minut a za tu dobu bylo spatřeno 328 meteorů. Nejvíce z nich bylo sporadických (138), následovaly Perseidy (90), pak kappa Cygnidy (43), antihelionový zdroj (35) a nejméně bylo jižních delta Aquarid (22).

I další noc (20./21. srpna) byla jasná a ke sledování meteorů bylo vyčleněno celkem dvanáct astronomů. Ti byli rozděleni do dvou skupin. Obě měly po jednom zapisovateli a jedna čítala čtyři pozorovatele, druhá šest.

Tentokrát byla obloha celou noc bez mráčku, takže se dalo bez problémů pozorovat až do ranních hodin. Stejně jako minulou noc se z okolních lesů ozývaly všelijaké zvuky, mohlo se jednat o srnce.

První pozorovací interval skončil kolem jedné hodiny SELČ, kdy byla vyhlášena půlnoční svačina. Po ní se již menší skupina k pozorování nevrátila s výjimkou jediného pozorovatele, který se přidal ke druhé. Ta ukončila sledování oblohy ve 3:10 SELČ.

Celková doba pozorování byla tentokrát 29 hodin a 10 minut a v protokolech se objevilo 308 záznamů o meteorech. Nejvíce nahlášených meteorů bylo sporadických (123), následovaly kappa Cygnidy (66), po nich Perseidy (55), jižní delta Aquaridy (38) a nejméně bylo meteorů antihelionového zdroje (26).

A do třetice všeho dobrého bylo jasno i 21./22. srpna, čímž se uzavřela série tří pozorovacích nocí po sobě. Zároveň se jednalo také o úplně poslední pozorovací noc Expedice 2020. Pod jasnou oblohu se vydaly dvě skupiny, ve kterých byly shodně vždy tři pozorovatelé a jeden zapisovatel.

Bohužel pozorovací podmínky byly dobré jen velmi krátce. Již zhruba po čtvrt hodině začaly do zorného pole výrazně zasahovat mraky a jedna skupina kvůli nim přerušila pozorování. Druhá sice pokračovala, ale zřejmě za cenu, že hodnoty oblačnosti byly záměrně udávané nižší, než jaké byly ve skutečnosti. Také je pravděpodobné, že pozorovatelé nesledovali svá zorná pole, ale „lovili“ meteory v dírách mezi mraky po celé obloze. Asi po půl hodině se podmínky zase zlepšily a první skupina začala opět pozorovat. Počasí ale nevydrželo dlouho. Přibližně po tři čtvrtě hodině přišla další vlna oblačnosti a pozorování definitivně ukončila.

Pozorovalo se celkem 5 hodin a 28 minut a zapisovatelé popsali v protokolech 57 řádků údaji o spatřených meteorech. Tentokrát na pomyslném stupni vítězů stanuly sporadické meteory (19), na druhém místě s minimální ztrátou skončily kappa Cygnidy (18), třetí příčku obsadily Perseidy (15) a zbylé roje jen paběrkovaly. Předposlední byl antihelionový zdroj (3), a úplně poslední skončily jižní delta Aquaridy (2).

Je samozřejmé, že mezi jednotlivými pozorovateli jsou někdy i značné rozdíly. Je to dáno celou řadou faktorů. Podrobně se této problematice věnovaly tyto starší články:

Z napozorovaných dat bylo vytvořeno několik grafů. Níže je graficky zobrazena celková frekvence jednotlivých pozorovatelů během všech sedmi pozorovacích nocí.

Protože pozorovatelé se během jednotlivých nocí měnili a byli mezi nimi jak zkušení meteoráři, tak i úplní nováčci, nelze získat nějaký spolehlivý výsledek. Spíše se jedná o zajímavé porovnání jednotlivých meteorářů. Vzhledem k tomu, že pozorovací podmínky měli mít všichni velmi podobné, lze občas značné rozdíly připsat na vrub faktorům, popsaným ve výše uvedených článcích. Uváděná frekvence není přepočítána na standardní podmínky, jedná se o prosté vydělení počtu meteorů napozorovaným časem v hodinách. Postupný vývoj celkové frekvence jednotlivých pozorovatelů podle nocí naleznete v dalším grafu. Pro větší přehlednost jsou v něm zahrnuti jen pozorovatelé, kteří sledovali meteory více než jednu noc.

Následujících osm grafů ukazuje procentuální zastoupení sledovaných rojů a sporadických meteorů během jednotlivých pozorovacích nocí a souhrn za všechny noci dohromady. Je nutné upozornit, že se jedná vždy o celkové výsledky za danou noc, ve kterých jsou zahrnuti všichni pozorovatelé, což způsobuje, že grafy jsou zatíženy řadou chyb. Každý pozorovatel byl jinak zkušený a pozorný, mohl pozorovat rozdílnou dobu, sledovat poněkud jinou část oblohy a měl jinak citlivé oči. Samozřejmě je také nutné vzít v potaz, že určité (a zřejmě nemalé) množství meteorů má špatně určenou rojovou příslušnost.

Jak již bylo uvedeno na začátku článku, Expedice 2020 začínala těsně před nejvyšší aktivitou Perseid. Díky vhodnému počasí se daly meteory sledovat jednu noc před tímto maximem, pak samotné maximum a později částečně pokles aktivity. V době nejvyšší činnosti Perseid byla celková aktivita poměrně velká a sledování meteorů se věnovalo velké množství expedičníků. V dalších nocích se již počet pozorovatelů výrazně snížil. Ti se navíc každou noc částečně měnili, takže výsledky nejsou dostatečně homogenní. Těžko je proto možné z napozorovaných dat vyvozovat nějaké závěry. Přesto se pokusíme alespoň orientačně shrnout některá fakta.

U Perseid frekvence bez přepočtu na standardní podmínky kolísala mezi 1,9 a 16,5 meteoru za hodinu (M/h). Největší aktivitu samozřejmě měly v době maxima, tj. o noci 12./13. srpna, druhou nejvyšší vykazovaly o noc dříve – 11./12. srpna. Po maximu jejich frekvence klesala až do noci 20./21. srpna, kdy byla nejnižší. Poslední pozorovací noc (21./22. srpna) pak aktivita Perseid mírně stoupla, ale na tom se zřejmě podepsala krátká doba pozorování a špatné pozorovací podmínky. Kromě mírného zakolísání během posledních dvou pozorovacích nocí se vývoj frekvence Perseid shodoval s očekávanými hodnotami.

Kappa Cygnidy měly podle předpovědi vrcholit 17. srpna, ale nejvyšší frekvence (3,7 M/h) byla zaznamenána již o několik dní dříve, během noci 12./13. srpna. Ovlivnit to mohl fakt, že tuto noc pozorovalo nejvíce účastníků Expedice. Naopak nejmenší aktivitu měly o první noci (11./12. srpna), kdy dosáhla jen 0,4 M/h. Tuto noc se naopak do sledování meteorů zapojilo nejméně pozorovatelů za celou Expedici, a i celkový napozorovaný čas byl nejnižší. Rozdíly ve frekvencích během jednotlivých nocí jsou tak malé, že jsou nižší než statistická chyba, a to samé platí i pro ostatní slabé roje.

Jižní delta Aquaridy měly největší frekvenci 20./21. srpna (1,3 M/h), i když podle předpovědi měly mít maximum již 29. července, a tudíž během Expedice 2020 postupně klesat. Nejnižší hodnotu měly naopak během noci 21./22. srpna (0,4 M/h) a úplně první pozorovací noc – 11./12. srpna – nebyl zaznamenán žádný meteor tohoto roje.

Frekvence antihelionového zdroje měla být víceméně stálá, v praxi nebyl první pozorovací noc zaznamenán vůbec a ostatní noci jeho frekvence kolísala v rozmezí od 0,2 do 1,4 M/h. Nejnižší hodnotu měl v noci 12./13. srpna, naopak maxima dosáhl v noci 19./20. srpna.

Alfa Capricornidy měly předpovězené maximum 29. července a jejich činnost měla skončit 15. srpna. Na Expedici 2020 tudíž měla být pozorovatelná jen jejich doznívající aktivita v prvních dnech. Ve skutečnosti první noc (11./12. srpna) nebyl spatřen žádný jejich meteor a další dvě pozorovací noci byla jejich frekvence 0,7 M/h (12./13. srpna) a 1,0 M/h (15./16. srpna). O noci 16./17. srpna již neměly být alfa Capricornidy v činnosti, přesto dva pozorovatelé zahlásili po jednom meteoru, což stačilo na frekvenci 0,1 M/h.

Sporadické meteory měly mít po celou dobu Expedice přibližně stejné frekvence, ale podle pozorování se jejich aktivita měnila mezi 2,4 M/h a 5,4 M/h. Nejnižší hodnota byla zaznamenána v noci 11./12. srpna, naopak nejvyšší v noci maxima Perseid, 12./13. srpna.

Změny frekvence jednotlivých rojů během Expedice 2020 naleznete v dalším grafu. Opět je nutné zdůraznit, že v datech nejsou zohledněny korekční faktory (oblačnost, MHV) a jedná se o celkovou frekvenci všech pozorovatelů, kteří danou noc sledovali meteory. Poslední graf zachycuje srovnání frekvencí jednotlivých rojů a sporadických meteorů v průběhu pozorovacích nocí.

Celkově se do programu sledování meteorů na Expedici 2020 zapojilo 26 účastníků. Prakticky však jen 25, protože jeden z nich po pár minutách pozorování usnul, aniž by nahlásil jediný meteor. Když jej přesto započítáme, tak 14 účastníků pouze pozorovalo, 2 jen zapisovali a zbylých 10 si vyzkoušelo obojí. Dohromady proběhlo 66 pozorování, při kterých bylo za čistý čas 158 hodin a 51 minut pořízeno 2 490 záznamů o meteorech. Z tohoto počtu bylo nejvíce Perseid, konkrétně 1 116 (44,8 %), druhé místo obsadily sporadické meteory, kterých bylo 726 (29,2 %) a na třetí příčce skončily kappa Cygnidy se 362 meteory (14,5 %). O zbytek se pak podělily zbývající tři roje: jižní delta Aquaridy – 117 meteorů (4,7 %), antihelionový zdroj – 113 meteorů (4,5 %) a alfa Capricornidy – 56 meteorů (2,2 %). Nejjasnější zaznamenaný meteor měl -5 mag, nejslabší pak +5 mag.

Nejaktivnějším pozorovatelem byl Václav Kalaš, který pozoroval 1 086 minut, tj. 18 hodin a 6 minut. Na dalších dvou místech v napozorovaném čase byli Michal Polák (942 minut) a Kateřina Hauerová (869 minut). V počtu meteorů byl nejlepší Václav Kalaš, který jich nahlásil 338, následoval Martin Tran (279) a Michal Polák (240). Nejvíce nocí, konkrétně šest, sledovali meteory Václav Kalaš, Anna Perdoková a Damián Špulák. O jednu méně, tedy pět napozorovaných nocí, mají Michal Polák a Kateřina Hauerová. Třetí příčku se čtyřmi nocemi obsadili Martin Tran, Roman ČečilJan Mocek.

Ze zpracování bylo vyřazeno celkem 29 pozorování, a to buď úplně (15), nebo částečně (14). Důvody byly různé – někdy se jednalo o úplně první pozorování daného člověka, jindy byla na vině nízká MHV nebo její značné kolísání, krátké intervaly, vysoká oblačnost, nekvalitní data, příliš málo meteorů a někdy dokonce usnutí pozorovatele. Poslední noc byla kvůli značně nepříznivým podmínkám u jedné skupiny kompletně anulována. Data od druhé skupiny byla sice zpracována, ale jejich kvalita je velmi diskutabilní. Celkem bylo vyřazeno pozorování o délce 1 867 minut čistého času a 598 meteorů. Kompletní přehled pozorování naleznete v excelové tabulce.