Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Minislovníček: Infračervené záření

Toto je 10. článek z 38 ze série Minislovníček

Galaxie M82 v infračerveném a viditelném světleObjekty ve vesmíru (a samozřejmě i přímo zde na Zemi) mohou zářit v různých spektrálních oborech, tedy na různých vlnových délkách. Existují objekty, pro něž je dominantní vyzařování v infračerveném oboru. Jedná se o elektromagnetické záření nacházející se blízko červené oblasti spektra, s vlnovou délkou větší než okem vnímané viditelné světlo, ale menší než je záření mikrovlnné. Infračervené záření se označuje zkratkou IR, což vychází z latinského původu infra, což znamená „pod“ nebo „v rámci“, případně z anglického slova infrared. Proto infračervený je významově „pod červenou“. Infračervené záření má vlnovou délku mezi 760 nm a 1 mm, resp. energii fotonů mezi 0,0012 a 1,63 eV. Energie infračerveného záření je nižší než záření ve viditelné oblasti. Zdrojem infračerveného záření jsou tělesa zahřátá na určitou relativně nízkou teplotu.

Zemská atmosféra většinu tohoto záření (mimo několika délek) nepropustí. Není proto možné objekty zářící v uvedeném oboru monitorovat ze zemského povrchu. Existují však možnosti sledovat tyto vlnové délky z velkých výšek, jako jsou vrcholky vysokých hor, letadla, která se dostanou do stratosféry, balóny a samozřejmě kosmické průzkumné družice.

Infračervené záření vysílají ve vesmíru chladnější objekty. V naší sluneční soustavě vysílá část IR záření i Slunce, dále planety a většina těles, která se zde pohybují. Pomocí tohoto typu záření je možné identifikovat např. základní chemické vlastnosti těles sluneční soustavy (planet, měsíců, asteroidů, komet). U těles s atmosférou lze takto zjistit chemické složení atmosféry i její teplotu. Je také možné na povrchu některých těles identifikovat přítomnost vody, oxidu uhličitého (např. na Marsu), existenci pevných ledových částic na některých měsících velkých planet apod.

V oblasti vzdáleného vesmíru mohou takto zářit některé chladnější objekty, jako jsou některé chladnější hvězdy, infračervené galaxie, oblasti s prachoplynnými oblaky, ve kterých se rodí nové hvězdy a další objekty. I naše Galaxie v místech, kde se nachází prachové částice září v uvedeném oboru. IR záření je totiž schopno procházet přes neprůhledná oblaka prachových částic v rovině naší Galaxie. Tím je možné alespoň částečně zjistit informace o tom, jak vypadá okolí středu naší Galaxie, což je pro vizuální obor běžně nedostupné.

Navigace v sérii<< Minislovníček: ChromosféraMinislovníček: Jarní bod >>