Perseidy 2011

Perseidy jsou bezesporu nejznámějším meteorickým rojem. Souvisí to jednak s tím, že patří mezi roje s velmi vysokou frekvencí, ale také s tím, že jeho maximum nastává o letních prázdninách, kdy řada lidí má dovolenou či prázdniny. Ty mohou trávit na zahradách či jinde v přírodě, daleko od přesvětlených měst. I díky poměrně vysokým letním teplotám, které panují zejména zvečera, bývají často vzhůru dlouho do noci a častěji se zadívají na oblohu, která se klene nad nimi. Pokud mají štěstí, mohou zahlédnout „padající hvězdu“. Na nebi se náhle objeví něco, co na první pohled vypadá jako hvězda, která se utrhla z nebeské klenby a pohybující se velkou rychlostí, aby za okamžik zase pohasla a zmizela. Ve skutečnosti se však jedná o maličký kousek meziplanetární hmoty většinou o rozměrech několika málo milimetrů nebo i méně a hmotnosti nižší než jeden gram.


Meteory je možné sledovat po celý rok, ale jen v některých obdobích je šance na spatření takového úkazu výrazně větší. Právě takové období nastane o nejbližším víkendu, kdy vrcholí aktivita Perseid. Konkrétně nejvíc by se měly projevit 13. srpna kolem osmé hodiny ranní (letního času), kdy se očekává frekvence přibližně 70 meteorů za hodinu. To již samozřejmě žádné meteory neuvidíme, protože bude den. Celkově budou v letošním roce podmínky pro sledování Perseid velmi nepříznivé. Silně je bude rušit Měsíc, který v den maxima dosahuje úplňku a bude proto na obloze celou noc. Najdeme jej sice poměrně nízko v souhvězdí Kozoroha, ale i tak jeho svit znemožní pozorování slabších meteorů.

Obloha s vyznačeným radiantem

Jak takový roj vlastně vzniká? Jedná se o drobné části, které pocházejí ze stejného, tzv. mateřského tělesa. Tím jsou buď planetky, které prošly nějakou srážkou, která je rozbila na menší kusy, nebo komety, ztrácející svou hmotu působením Slunce. U Perseid je tímto tělesem kometa 109P/Swift-Tuttle s oběžnou dobou kolem Slunce přes 133 let. Názvy dostávají roje podle souhvězdí, odkud zdánlivě vylétají. V tomto případě je již z názvu jasné, že toto místo, kterému se říká radiant, najdeme v souhvězdí Persea, konkrétně v jeho severní části. Čím je radiant výše nad obzorem, tím více meteorů daného roje můžeme spatřit. V případě Perseid bude radiant od večera pomalu stoupat nad obzor a nejvýše jej najdeme až před šestou hodinou ranní. To však bude na obloze už i Slunce a jakékoliv pozorování znemožní.

Pokud chcete roj sledovat, najděte si nějaké místo co nejdále od jakýchkoli zdrojů rušivého osvětlení a s volným výhledem na oblohu. Ideální čas pro pozorování bude mezi druhou až čtvrtou hodnou ranní. Později již začíná svítat, obloha se rychle zjasňuje a meteory přestávají být vidět na světlém pozadí. Když budete dostatečně trpěliví, určitě se vám po nějaké době poštěstí nějaký maličký kousek komety 109P/Swift-Tuttle zahlédnout.

Zdroje: