Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Minislovníček: Komety

Toto je 12. článek z 38 ze série Minislovníček

Kometa Ikeya-ZhangKomety jsou zajímavá vesmírná tělesa, která patří spolu s asteroidy a meteorickými částicemi do meziplanetární hmoty. Tím, že patří mezi nepravidelné úkazy na obloze i v minulosti upoutávaly pozornost. Jejich vzhled je výjimečný a navíc se časem i mění, po obloze mívají relativně rychlý pohyb, v některých případech se objevují či mizí relativně náhle. Pro tyto jejich znaky je lidé vnímali úžasem a zároveň i s hrůzou, tedy negativně. Věřilo se totiž, že přináší nějaké neštěstí v podobě přírodních katastrof, válek, moru, hladomoru, požáru apod. V minulosti se dokonce ani nevědělo, že se pohybují v meziplanetárním prostoru. Věřilo se, že tyto úkazy jsou meteorologickým jevem např. vírem v atmosféře, atmosférickými výpary apod.

Komety, respektive kometární jádra, jsou malá tělesa. Jedná se zřejmě o pozůstatky materiálu z doby, kdy se vytvářela Sluneční soustava. Na rozdíl od mnoha jiných těles neprošly chemickou či strukturní přeměnou.

Komety se pohybují buď po protáhlých eliptických drahách nebo po drahách blížících se parabole či hyperbole. Pokud jsou na eliptické dráze, jedná se o periodické komety, přibližující se opakovaně ke Slunci s periodou v rozmezí jednotek let až desítek tisíců let podle toho zda je kometa krátkoperiodická (perioda oběhu do 200 let) nebo dlouhoperiodická (nad 200 let). Komety na ostatních drahách jsou neperiodické a vícekrát se ke Slunci nevrací.

Nachází-li se kometa ve velké vzdálenosti od Slunce, je neaktivní. Lehce bychom ji zaměnili s asteroidem, neboť se skládá pouze z neaktivního chladného jádra. Nemá proto žádnou komu, chvost a neuniká z ní žádný materiál. V největší vzdálenosti má i minimální rychlost.

Jakmile se však začne přibližovat, dochází k nárůstu rychlosti, jádro se začne ohřívat a aktivovat, dochází k odpařování části materiálu z jádra. Jádro je porézní slepenec obsahující dutiny, tvořený zmrzlou vodou a oxidem uhličitým, prachovými částicemi a v malé míře i dalšími látkami (včetně organických sloučenin). Během existence komety může dojít např. k postupnému rozpadu – fragmentaci jádra.

Při velkém přiblížení narůstá teplota a mohutní výtrysky plynů a prachu. Okolo jádra se vytvoří hlava komety, což je kulovitý plynný obal o průměru stovek tisíc km.

Vytváří se také chvost, který se prodlužuje a natáčí směrem od Slunce. Délka kometárních chvostů může dosáhnout mnoha miliónů kilometrů. Tvar a struktura chvostů bývá různá. Některé chvosty jsou přímé, jiné stočené či vějířovité. Některé komety mají chvosty dva. Jeden je tvořen prachovými, druhý plynnými částicemi. Ve výjimečných případech má kometa i protichvost.

Při největším přiblížení je rychlost komety maximální a jádro nejvíce aktivní. Každou sekundu z něj unikají desítky tun materiálu. Celou kometu obklopuje vodíková koróna, která je vizuálně nepozorovatelná, ale rozměrově je větší než Slunce.

Životnost krátkoperiodických komet je odhadována asi na 1000 oběhů. U komet dlouhoperiodických je možné, že si materiál průběžně doplňují z okolního prostoru (pouze u velmi dlouhých period). Mladé komety mívají výraznější aktivitu. Větší zásoby plynů mají vliv na bohatší komu i chvost.

Zásobárnou komet je Oortův oblak, což je kulovitá struktura ve vzdálenosti přibližně okolo 50 0000 AU, odkud k nám většina komet přilétá. Svědčí o tom i různé sklony jejich drah.

Viditelnost komet je ovlivněna mnoha faktory. Záleží na tom, jaké je vzájemné geometrické postavení komety a Země, jaká je vzdálenost od Země, jaká je úhlová vzdálenost od Slunce, odkud je kometa pozorována, jak je vysoko nad obzorem, zda se jedná o nové těleso nebo naopak opakovaný návrat tělesa, jakou má kometa jasnost apod.

Komety jsou také jedním z cílů průzkumu kosmických sond. Ty komety fotografovaly jak z dálky, tak i zblízka. Snímky odhalily celou řadu zajímavostí jako je rotace a fragmentace jádra, jeho výtrysky, struktury chvostů atd. Některé sondy odebraly i vzorky prachových částic. Studium komet má zajistit znalosti o těchto tělesech, která mohou být nejen krásná a zajímavá, ale jak se ukazuje i nebezpečná. V roce 1994 byla zaznamenána srážka komety s planetou Jupiter, v roce 2010 došlo k další kolizní události s Jupiterem a díky kosmické technice víme i o dopadech komet (např. komety Kreutzerovy skupiny) na Slunce. Je proto jisté, že jejich výzkum bude pokračovat nejen zde na Zemi pomocí dalekohledů, ale i pomocí průzkumných kosmických sond.

 

Navigace v sérii<< Minislovníček: Jarní bodMinislovníček: Librace Měsíce >>