Pokud ovšem započítáme situace, kdy není úkaz z našeho území pozorovatelný (probíhá v době, kdy je u nás noc) a zároveň vezmeme v úvahu i vliv počasí, které nemusí být zejména v listopadových termínech úkazů příliš příznivé, může naše pomyslné číslo 13 ještě docela výrazně klesnout a výjimečnost úkazu se tím ještě prohloubí.
V porovnání s bezesporu ještě zajímavějším přechodem Venuše přes Slunce, jsme na tom s Merkurem ještě stále poměrně dobře. Přechod Venuše přes Slunce totiž nastává v průměru pouze asi 4krát za 250 roků a v současném století už k němu bohužel nedojde (připomeňme velmi úspěšná pozorování z let 2004 a 2012). Co se týče přechodu Merkuru přes Slunce, i zde si Hvězdárna a planetárium Plzeň může připsat z relativně nedávné minulosti jedno úspěšné pozorování, a to ze 7. května 2003.
Jak už z principu úkazu vyplývá, přes sluneční kotouč z pohledu pozorovatele na planetě Zemi, mohou přejít pouze ty planety, které obíhají na drahách bližších ke Slunci, nežli Země. To platí pouze pro dvojici planet: Merkur a Venuši. To, že k těmto úkazům dochází tak zřídka pak souvisí s faktem, že dráhy těchto planet neleží přesně v rovině ekliptiky, ale jsou k ní o nezanedbatelné úhly skloněny. Málokdy se proto planeta takříkajíc „strefí“ tak, aby se promítala na sluneční kotouč, jehož úhlový průměr na obloze je jen okolo 0,5°. Může nastat i situace, kdy se planeta slunečního disku dotkne téměř jen tečně (to se stalo např. při přechodu Merkuru v roce 1999). Okamžik, kdy se planeta nachází co nejtěsněji v jedné přímce mezi Zemí a Sluncem, označujeme jako dolní konjunkci a v tu chvíli je planeta ze zemského pohledu v novu (je to analogická situace jako při úplném zatmění Slunce – zde ovšem nezakrývá sluneční disk Měsíc, ale úhlově mnohem menší Merkur či Venuše).
Letošní přechod Merkuru přes Slunce proběhne 9. května 2016, tedy takřka přesně 13 let od posledního stejného úkazu (ten se uskutečnil 7. května 2003). V rámci denní doby úkazu se však od toho předchozího liší výrazně. V roce 2003 úkaz začínal již s východem Slunce, tentokrát bude ale probíhat až v odpoledních hodinách.
V Plzni začne úkaz ve 13:12:06 – přesně v tuto dobu by se měl kotouček Merkuru poprvé dotknout slunečního disku. Přesně o 3 minuty a 11 sekund později dojde ke druhému kontaktu a v této chvíli se již bude celý kotouček planety promítat před Slunce. Úhlová velikost Merkuru bude vzhledem k reálným rozměrům planety poměrně malá, jen pouhých 12“, a jeho viditelnost pouhým okem (pochopitelně s kvalitním slunečním filtrem) je tedy, na rozdíl od výrazně větší planety Venuše, bohužel vyloučena. V průběhu odpoledních hodin bude kotouček planety postupně „putovat“ po slunečním disku a střed úkazu nastane krátce před 17:00, kdy bude Slunce asi 33° nad obzorem. Ke třetímu kontaktu by mělo dojít téměř na minutu přesně v okamžiku západu Slunce a je tedy velkou otázkou, zda bude tento předposlední kontakt ještě pozorovatelný. V místech s nulovým horizontem a za výborných podmínek není možnost jeho spatření vyloučena, ale reálná pravděpodobnost patrně není moc vysoká. To, co ale již s jistotou z Plzně nespatříme, je poslední – čtvrtý kontakt.
Ačkoli tedy spatříme podstatnou část úkazu, jeho celý průběh bude v rámci České republiky patrně pozorovatelný pouze z jejích nejzápadnějších částí – z Karlovarska či Ašska. Na jedinečnosti úkazu ovšem ani tato malá „vada na kráse“ nic neubírá a Hvězdárna a planetárium Plzeň pochopitelně připravuje pozorování tohoto jedinečného úkazu. Bude probíhat v těsné blízkosti budovy Českého hydrometeorologického ústavu v Plzni na Mikulce, v Mozartově ulici 41. Samotné pozorovací stanoviště se bude nacházet asi 100 m od budovy ČHMU směrem k vrcholu Mikulky. Pracovníci Hvězdárny a planetária budou k dispozici s četnou pozorovací technikou od 13:00 až do konce úkazu okolo 20:00.