Odkud se bere Saturnův šestiúhelník?

O Saturnově šestiúhelníku víme, že se nachází kolem 78° severní planetografické šířky, a napříč má tedy asi 30 000 km. Zajímavostí také je, že rotuje s téměř stejnou periodou jako Saturn, planetografická délka jednotlivých vrcholů šestiúhelníku se tím pádem s časem příliš nemění. V samotném šestiúhelníku se pak atmosférický proud pohybuje rychlostí asi 350 km/h východním směrem, tedy po směru rotace, a vyznačuje se poměrně ostrým přechodem rychlosti proti svému okolí, podobně jako je tomu u rychlých atmosférických proudů na Zemi, kterým říkáme jet streamy.

Animace proudění kolem Saturnova severního pólu ze sondy Cassini
Zdroj: NASA/JPL-Caltech/SSI/Hampton University

V současné době máme díky sondě Cassini, která je již od roku 2004 zakotvena u Saturnu, velmi podrobné fotografie tohoto útvaru. Ještě donedávna byl však severní pól Saturnu ukryt ve stínu, a tak jsme v počátečních letech mise měli obrázky pouze z infračervené části spektra elektromagnetického záření. Nyní s přicházejícím létem na severní polokouli už ale disponujeme snímky i z vizuálního oboru a dalších. Díky tomu lze šestiúhelník fotografovat už i v amatérských podmínkách ze Země. Obvykle bývají útvary podobného charakteru nestabilní, atmosférické jevy u nás na Zemi jsou ovlivňovány krajinou, měnící se povrchovou teplotou a podobně. Atmosféra Saturnu je zřejmě dost stabilní na to, aby umožnila dlouhodobé trvání obdobných obrazců. Díky tomu, že šestiúhelník pozorujeme již déle než jeden Saturnův rok (necelých 30 pozemských let), víme, že jeho přítomnost dokonce není ovlivněna ročními obdobími. Předpokládá se tedy, že se jedná o hlouběji „zakořeněnou“ vlastnost v atmosféře Saturnu. Jak ale vůbec vznikl?

Další pohled na severní pól ze sondy Cassini
Další pohled na severní pól ze sondy Cassini
Zdroj: NASA / JPL-Caltech / SSI / Val Klavans

To se s určitostí bohužel neví, přestože se tento jev snaží vysvětlit řada hypotéz; některé s lepšími, jiné s horšími výsledky. Snahou je dospět k takovému modelu proudění v atmosféře Saturnu, který vytvoří stav co možná nejpodobnější skutečně pozorované situaci. Stěžejní úlohou je samozřejmě napodobit viditelný šestiúhelník, což lze hned několika způsoby, ale pro ověření daného modelu je potřebné, aby souhlasily i mnohé další vlastnosti. Například by měly odpovídat jednotlivé rychlosti v šestiúhelníku i jeho okolí, nebo samotný charakter jevu, který má podobu spíše zahnutého proudu než sekvence vírů, se kterou některé modely pracují. Jeden z posledních modelů například poměrně dobře vysvětluje tento šestiúhelník pomocí specificky nastavených poruch samotného proudu.

Na finální rozřešení si ale budeme muset ještě nějakou dobu počkat. To nám ale nijak nebrání v úžasu nad tím, jaké dech beroucí úkazy nám dává vesmír ke zkoumání.

Zdroje: