Letní astronomické praktikum 2003

Většina účastníků praktika

Tak jako již dlouhou řadu let, i o letošních prázdninách pořádala Hvězdárna a planetárium Plzeň spolu se Západočeskou pobočkou České astronomické společnosti a Hvězdárnou v Rokycanech letní astronomické praktikum. Uskutečnilo se ve dnech 25.7. až 3.8. 2003 opět na fotbalovém hřišti u obce Bažantnice (bývalý okres Plzeň-sever) a mělo název Expedice 2003.

Na jídle v hospoděZačínalo se jako tradičně v pátek odpoledne a již doprava osob a materiálu se stala malým dobrodružstvím. V jednom ze služebních aut totiž selhaly brzdy a bylo nutné používat ke zpomalení buď brždění pomocí motoru nebo ruční brzdu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a k večeru bylo na stanoviště dopraveno vše potřebné. Další potíže nastaly, když se při přebírání zjistilo, že místní nemají klíče od jedné místnosti. Bohužel zrovna od té, která se používá pro počítače a také jako skladiště části pozorovací techniky. Proto bylo nutné dočasně tyto věci nastěhovat do protilehlé místnosti, která většinou slouží jako přednáškový a promítací sál. Místní slíbili brzkou nápravu a také že opraví „schod“ u pozorovací terasy, který byl rozbitý a vypadal dost nebezpečně. Zvláště za tmy hrozilo, že se o něj někdo zraní. Ještě večer u hřiště vzniklo malé stanové městečko, kde přespávala většina účastníků. Zbytek se pak usídlil v největší budově, která slouží jako klubovna.

Po sedmé hodině nás čekala první cesta do hospody ve Hvozdě, kde nás přivítala paní majitelka, potřásla si s každým pravicí a uvedla nás do salónku, kam jsme další dny chodili na večeře a o víkendu i na obědy. Jídlo v hospodě obsahovalo na rozdíl od předešlých let nejen hlavní chod, ale i polévku a někdy dokonce i zákusek.

Po návratu z večeře pomalu začaly přípravy na pozorování a vzhledem k tomu, že bylo poměrně dost nováčků, první noc se procvičovala hlavně základní orientace na obloze, poznávání souhvězdí, určování úhlových vzdáleností a podobné náležitosti, které jsou nutné dobře znát pro další astronomická pozorování. Pro pokročilejší účastníky pak byla připravena práce s dalekohledy.

Jedna z mnoha přednášekDruhá noc se také vydařila a to už začaly fungovat i odbornější skupiny, které se věnovaly pozorování meteorů, proměnných hvězd nebo AAPO. Dalekohledy také často mířily na planetu Mars s dobře viditelnými albedovými útvary a polární čepičkou. K ránu se pak nad obzor vyhoupnul malý srpeček Měsíce, u kterého byl pěkně vidět popelavý svit a nedaleko něj planeta Saturn s prstenci. Pozorovalo se až do časných ranních hodin, protože nikdo netušil, co nás ráno čeká. Kolem půl sedmé přijel traktor s vlekem, ze kterého vyskákala partička Ukrajinců, která se dala do opravy rozbitého schodu. To se samozřejmě neobešlo bez hluku, takže většina pozorovatelů spala tuto noc pouhé dvě hodiny. Že to není mnoho, dosvědčovaly strhané výrazy ve tváři a malátný způsob chůze. Spánkový deficit se pak musel napravovat spaním přes den. Ten den se také našly chybějící klíče a bylo možné po přestěhování věcí uvolnit jednu místnost pro přednášky. Těch bylo několik a byly zaměřeny na pozorovací programy (proměnné, Slunce, meteory…) nebo na události v kosmonautice (havárie raketoplánu Columbia).

Třetí noc v pořadí se kvůli oblačnosti pozorovat nedalo, takže se bylo možné vyspat, i když se stejně povídalo dlouho do noci a jen pár lidí si šlo lehnout hned večer. Další den bylo pondělí a bylo nutné doplnit zásoby. Pro ty se jezdilo do asi 10 km vzdáleného městečka Manětín. Ve všední dny byla také změna v tom, že jsme na obědy chodili do jídelny zemědělského družstva ve Hvozdě. Při zpáteční cestě se obvykle dělala zastávka v místní prodejně, kde si každý sám dokupoval zásoby. Nejčastěji se zde kupovaly nanuky, případně nějaké pití. V noci na úterý se po obloze honila oblačnost a proto přišlo ke slovu promítání filmu. Po shlédnutí části se ale obloha vyčistila a někteří nadšenci vytáhli techniku a začali pozorovat. Ne ale dlouho, protože se znovu objevila oblačnost a pozorování ukončila.

Reportérka vzpovídá jednoho z účastníků praktikaV dalších dnech tábor navštívili novináři a reportérka z Českého rozhlasu Plzeň, která zde natáčela reportáž a zároveň si tak krátila čas. Její auto jí totiž odmítlo poslouchat a tak musela čekat na někoho, kdo jej opraví. Nahrála si tak spoustu materiálu – rozhovor s vedoucím i členy praktika a také hru na kytaru se zpěvem. V pátečním Plzeňském deníku a sobotní Mladé frontě pak vyšly články i s fotografiemi a to dokonce na titulních stranách lokálních příloh. V rádiu se informace o Expedici objevila údajně v neděli.

Příprava ke startu (bohužel poslednímu ....)Ve dne trávili účastníci čas různými způsoby. Někteří zpracovávali napozorované výsledky, které zejména u meteorů zabere dost času. Jiní se věnovali fotbalu nebo, jak se v tomto roce stalo novinkou, praktikovali něco na způsob východního bojového umění. Projevovalo se to tak, že z košťat demontovali násadu a s tou pak všelijak kolem sebe mávali. Podobné umění, ale na vyšší úrovni předváděl Dalibor Boubín, který byl na Expedici několik dní. Ten jako rekvizity používal šátky a něco na způsob mačety. Další skupinka se za vhodného počasí zabývala leteckými modely, ovládanými vysílačkou. Zde nebyla nouze o pády, některé stroje po vypuštění mířily nejkratší cestou k zemi. Samozřejmě došlo i na různá poškození a jeden stroj byl téměř zničen. Za nevhodného počasí si modeláři zkoušeli alespoň počítačový simulátor. Vzhledem k tomu, že se většinu nocí pozorovalo a přes den bylo dost práce, na filmy příliš času nezbylo. Za celou dobu Expedice se promítaly asi jen tři filmy a to ještě po částech.

Posezení u táborákuÚterní a středeční noc byla jasná, i když ne úplně. V úterý se obloha vyčistila až po půlnoci, ve středu naopak oblačnost ukončila pozorování kolem druhé hodiny. Protože ve čtvrtek ráno bylo na praktiku pohromadě nejvíce účastníků, udělala se skupinová fotka. Večer byl pak věnován táboráku, hraní na kytaru a opékaní špekáčků. Ty byly uchovávány v mrazáku již od počátku Expedice a dost dlouho trvalo, než rozmrzly a bylo je možné napíchnout na prut. Oblačnost se sice chvilkami protrhávala, ale vždy jen na krátkou dobu, než přišel další mrak. Toho, že jsme dělali táborák přesto, že byl v celém kraji zákaz rozdělávání ohně ve volné přírodě, si asi všimnul někdo z místních. Hned druhý den jsme byli z hlášení místního rozhlasu na tento fakt důrazně upozorněni.

V nejhlubším místě rybníku bylo vody asi po pásV pátek se stala asi největší atrakcí jízda z oběda. Ta se uskutečnila na korbě terénního vozu ARO a vzhledem ke stavu polní cesty, po které se jelo, byla doopravdy zážitkem. Všichni se museli pevně držet, aby se o něco neuhodili nebo nevypadli. Po loňských nepříliš dobrých zkušenostech se zabahněným rybníkem u Bažantnice se odpoledne část účastníků vydala otestovat vzdálenější rybník u obce Hodovíz. Nakonec však musela konstatovat, že ten je v ještě horším stavu. Večer to vypadalo, že bude zataženo, ale nakonec se kolem půlnoci vyjasnilo a dalo se pak pozorovat až do rána.

Sobota se již pomalu nesla v duchu konce celé akce. Někteří si již sbalili své stany a přestěhovali si věci do klubovny a i poslední večeře ve Hvozdě byla trochu slavnostní. Po jídle dostali všichni nanuky typu „Color“, které dokáží krásně zbarvit jazyk do modra nebo do zelena. Večer nebylo pevně rozděleno, kdo půjde do jaké skupiny, ale každý si mohl sám vybrat, zda bude pozorovat a co. Večer se téměř všichni sešli na lavičkách u hřiště a debatovalo se dlouho do noci. Došlo i na kytary a zpěv. Obloha se sice nakonec vyjasnila, ale nikomu se už do pozorování nechtělo, takže se zůstalo u povídání a zpívání. Po půlnoci se stejně všichni vydali spát, protože bylo zapotřebí vstát co nejdříve.

Odjezd z tábora (někdo potřeboval lano)V neděli byl budíček kolem půl osmé, což bylo oproti jiným dnům velmi brzo. Nastalo velké balení, uklízení a nakládání věcí do aut. Pro mladší účastníky si postupně přijížděli rodiče, ti starší motorizovaní naopak mohli vzít někoho s sebou. Takovou efektní tečku předvedl Jirka Polák, který si plně naložil své vozidlo a pomalu odjížděl pryč. Ne však daleko – po několika desítkách metrů na zcela rovné přehledné cestě neočekávaně sjel do příkopu. Když se vysoukal z auta, tvrdil, že se snažil srovnat bedny za sebou a při tom zřejmě strhnul volant. Protože po jednom marném pokusu bylo zřejmé, že se vlastní silou z příkopu ven nedostane, muselo být povoláno terénní auto značky ARO 240 Lumíra Honzíka, kterému se podařilo jej vytáhnout ven. To bylo poslední drama, pak už jen následovala bezproblémová cesta do Plzně a uskladnění věcí v budově Hvězdárny a planetária Plzeň. Tím byla Expedice definitivně ukončena.