Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Tip na srpen – velké planety

Srpen roku 2021 patří z astronomického pohledu velkým planetám a padajícím hvězdám. S odstupem pouhých dvou a půl týdne se do opozice se Sluncem dostane, se stále ještě dostatečně nakloněným prstencem, okrášlený Saturn a planetární obr v doprovodu svých čtyř největších měsíců – Jupiter. O tradiční srpnovou podívanou se jistě postará i jeden z nejmohutnějších meteorických rojů – Perseidy. Letos můžeme využít velice dobré pozorovací podmínky. Měsíc nám tentokrát nebude z oblohy mazat ani slabší padající hvězdy. Do fáze novu se totiž dostává pouhé čtyři dny před maximem aktivity známého roje.

Pouhé tři dny před loňskými Vánocemi, 21. prosince 2020, byly dvě největší planety naší Sluneční soustavy těsně u sebe. Od té doby stačily projít konjunkcí se Sluncem, ovládnout jarní ranní oblohu a nyní se vracejí v plném lesku na půlnoční nebe. V závěrečných týdnech prázdnin si je tak budeme moci prohlížet v optimálních pozorovacích podmínkách na pozdní obloze. Naše vyhlídky trochu kazí pouze záporná deklinace obou objektů. U Saturnu je deklinace téměř –19° a Jupiter s -14° je na tom jen nepatrně lépe. To vede k tomu, že na obloze vykreslují obě planety pouze velice nízký oblouk, a i při své kulminaci nad jihem jsou ve výšce pouhých 21°, respektive 26°. I tak ale určitě bude stát za to na ně namířit dalekohledy.

V pondělí 2. srpna ráno dosáhne Saturn opozice a téhož dne kolem poledne bude v nejmenší vzdálenosti od Země. Přesto nás od něho bude dělit vzdálenost 8,935 au (1 336,7 mil. km). Promítat se bude do centrální části zvířetníkového souhvězdí Kozoroha. I přes své prominentní postavení ale nedosáhne Saturn při pohledu ze Země jasnosti překračující nultou hvězdnou velikost. Jeho letošní maximální jas bude +0,2 mag, což je srovnatelné s jasem hvězdy Vega, která je nejjasnější stálicí letního trojúhelníku.

 Při pohledu pouhým okem se tak Saturn jeví jako velmi jasná žluto-bílá hvězda, zářící stálým světlem. Ale svoji největší ozdobu, prstenec, díky kterému je krásný i velkolepý, nelze spatřit. Jakýkoli malý dalekohled, zvětšující více než 30x, nám jej ale už jasně ukáže. Skládá se z nesčetných miliard částic – převážně vodního ledu – o velikosti od mikroskopických úlomků až po skaliska kilometrového průměru. Každá taková částice obíhá kolem Saturnu po své vlastní oběžné dráze. Pravděpodobně jde o rozdrcený satelit planety, který se dostal do příliš malé vzdálenosti (pod tzv. Rocheovu mez) od ní a byl roztrhán slapovými silami. 

V dalekohledech planetu uvidíme jako disk o průměru 16,6“. Celkový obraz planety nám ale podstatně zvětší její prstenec. Velká osa prstence bude mít v čase opozice zdánlivý rozměr 42,2“ a malá osa pak 13,4“.

I když největší pozornost na sebe soustřeďuje pochopitelně prstenec, nebylo by správné opomenout i jeho početnou rodinu měsíců. Jako druhá největší planeta si Saturn dokázal ve svém gravitačním poli udržet skutečně velký počet satelitů. Dnes jich známe 82, což je nejvíce ve Sluneční soustavě, a ani toto číslo jistě nebude ještě konečné. Na připojeném obrázku je patrné rozložení jasnějších měsíců v čase kolem půlnoci z 2. na 3. srpna. Snadněji vyhledatelné budou především Rhea (9,9 mag), Tethys (10,3 mag) a Dione (10,5 mag). Do zorného pole obrázku se ale už nevešel největší a současně nejjasnější měsíc v celé Sluneční soustavě – Titan – který naleznete dále severněji od planety (8,5 mag).

Před vynálezem dalekohledu, než jsme objevili ledové obry Uran a Neptun, byl Saturn považován za nejvzdálenější a nejpomaleji se pohybující známou planetu. V mytologii se Saturn ztotožňoval s řeckým bohem Cronem. Ale často je také považován za římského boha zemědělství. Jeho jméno, které má původ až u Asyřanů, totiž podle lingvistů souvisí, jak s podstatným jménem satus (semeno kukuřice), tak se slovesem serere (zasít).

O necelých 18 dnů po Saturnu, v pátek 20. srpna 2021 krátce po půlnoci, se do opozice se Sluncem dostane i největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter. Nejblíže k Zemi se dostane o dalších několik hodin později, 20. 8. ráno. Od plynného obra nás bude dělit 4,013 au (600,3 mil. km). I když je to stále neuvěřitelná vzdálenost, je to pouhá necelá polovina odstupu Saturnu. Proto je také pohled na Jupiter ještě zajímavější. Svým jasem -2,9 mag převyšuje Saturn více než 17x. Také zploštělý disk obří planety je výrazně větší a činí 45,8“, což je ještě víc než velká osa Saturnova prstence. Planeta se jako bezkonkurenčně nejjasnější „nová hvězda“ promítá do jinak nevýrazné oblasti bez jasných stálic mezi souhvězdí Kozoroha a Vodnáře.

V čase kolem opozice, tedy ve druhé polovině srpna, Jupiter nepřehlédnutelně září jako brilantní stříbřitá „hvězda“ nízko nad jihovýchodem již od soumraku, nejvýš se dostává kolem místní půlnoci (1 hod SELČ) a se svítáním zapadá pod jihozápadní horizont.

S průměrem 143 800 km je Jupiter kolosální koulí vodíku a hélia s největší pravděpodobností bez pevného povrchu. Jeho případné jádro je uvězněné v neproniknutelném plášti kovového vodíku zahaleného v mohutném atmosférickém plášti barevných mraků sirovodíku amonného, které jsou rychlou rotací formovány do typických pruhů.

Jupiter je po Měsíci a Slunci nejzajímavějším objektem Sluneční soustavy a v srdcích pozorovatelů dalekohledy vždy zaujímal zvláštní místo. I triedr se sedminásobným přiblížením už pozorovateli ukáže tohoto plynného obra jako malý disk. V amatérském dalekohledu se objeví spousta detailů. Za dobrých pozorovacích podmínek uvidíme četné tmavé pásy, světlé zóny a bohatství festonů, girland, oválů a dalších rysů, které se táhnou sem a tam. 

Největší pozornost na sebe při sledování Jupitera v první řadě strhnou jeho čtyři galilejské satelity, které neúnavně krouží kolem planety a neustále mění svoji polohu vůči ní nejen z noci na noc, ale jejich pohyb lze je zachytit už z hodiny na hodinu. Občas se některý z nich promítá na disk, včetně svého stínu, nebo se skryje za něj. V každém případě je tanec měsíců Io, Europa, Ganymedes a Callisto úžasnou podívanou, která nikdy neomrzí. V krásně souměrné pozici je najdeme kolem místní půlnoci i z 19. na 20. srpna. Jak je patrné z připojeného obrázku budou východně od planety Io a Ganymedes a západně od ní pak Europa a Callisto. Současně je ale nutné si uvědomit, že to je pouze vrcholek ledovce. V současné chvíli u Jupitera astronomové evidují již 79 přirozených satelitů a stejně jako tomu bylo u planety Saturn, ani toto číslo jistě není konečné.

A kde že se vzalo pojmenování největší planety? Je odvozeno z latinského Jupiter a české alternativy Iuppiter. Jedná se o nejvyššího z římských bohů vládnoucího nebesům a hromu. Byl hlavním bohem starověkého Říma od jeho založení až do christianizace Římské říše. Od 6. století př. n. l. byl ztotožněn s řeckým Diem a v římské literatuře a umění převzal jeho mytologii a ikonografii. Za jeho rodiče tak začali být považováni Saturn a Ops. Jeho sourozenci pak byli Neptun, Ceres, Pluto, Vesta a Juno (která se zároveň stala jeho manželkou). Samá v astronomii notoricky známá jména.

Určitě si nenechte v průběhu srpna ujít pohled na dvě největší planety Sluneční soustavy. Lepší podívané na ně se letos už nedočkáte. A pokud si chcete tento zážitek ještě něčím vyšperkovat, není nic jednoduššího než si počkat na předposlední srpnový víkend, kdy se v blízkosti obou obrů bude pohybovat úplňkový Měsíc.