Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expediční deník 2020

Letní astronomické praktikum, známější spíše jako Expedice, je astronomický tábor, pořádaný Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. Jak taková akce probíhá si můžete přečíst v tomto deníku.

Den 1, pondělí 10. srpna 2020

První expediční den pro většinu účastníků začínal pondělkem 10. srpna 2020. Ale ne pro všechny. Pro pět lidí už začal o den dříve. Příprava praktika je akcí poměrně časově a logisticky náročnou. A tak je zapotřebí alespoň část věcí připravit předem. A tak v neděli o 14 hodině odpolední se sešlo na pracovišti plzeňské hvězdárny s vedoucím praktika Lumírem Honzíkem hned několik pomocníků, konkrétně Petr Mašek, Martin Tran, Tomáš Nejdl a Marek Cihla. Ti v třeskutém vedru začali nakládat rozebrané regály, velký modrý stan a dřevěné stoly s lavicemi do služebního Fordu Transitu, což při rozměrech jednotlivých věcí nebylo úplně jednoduché. Nicméně náklad se podařilo naložit a tak jsme se mohli vydat nejprve do Hvozdu, kde jsme získali i klíče k fotbalovému areálu v Bažantnici. Sestavení regálů je věcí technického umu, ale i s tím jsme si v dusném horkém poledni poradili a regály nakonec po pár opravách zvládli postavit. Jakmile bylo vše vyloženo, vrátili jsme se do Plzně již v podvečerních hodinách.

Nástup nakládací skupiny byl v pondělí 10. 8. již v 8:30 hod. Následovala montáž zahrádky na střechu vozidla a postupné zaplnění auta až po poslední volná místa. Vše se muselo zkontrolovat a zapsat do seznamu, aby se nic neztratilo a na nic nezapomnělo. A to vše opět v úmorném vedru. Kolem půl jedenácté již služební vozidlo i další dvě soukromá auta byla naložena, a mohlo se vyrazit do Bažantnice, kde se zase vše vyndalo a začalo uskladňovat. Několik lidí zůstalo již na místě, zbytek se dopravil zpět do Plzně k další nakládce. A již se objevil první problém. Zjistil jsem, že jsem si při první jízdě z Plzně do Bažantnice odložil na střechu služebního vozidla desky s poznámkami, co sebou na praktikum bereme. Pak asi zazvonil telefon, na desky se tím zapomnělo. Po ukončeném nakládání jsem odjel, aniž bych si vzpomněl, kam jsem je odložil. Desky vydržely na střeše asi půl kilometru a pak se rozhodly vozidlo opustit. No a my na to přišli až při dalším závozu. Naštěstí se klukům podařilo najít jak desky, tak i jejich papírový obsah, takže jsme o nic nepřišli. Před poslední nakládkou v Plzni se objevil další problém. Někdo v horlivosti vyložil v Bažantnici i můj batoh, kde jsem měl veškeré doklady, finanční hotovost, klíče od pracoviště i soukromého auta a další věci. Takže jsem do Plzně přijel bez batohu. Nejprve to nevypadalo jako žádný velký problém, neboť na pracovišti byli ještě pracovníci a ti nám otevřeli. Horší už to bylo se soukromým vozidlem, neboť jsem měl otevřená střešní okna a blížila se bouře.

Nakonec se mi podařilo okna zvenčí alespoň přiklopit, aby do auta nepršelo. Větší průšvih se ukázal nákup, který se dělá vždy při posledním závozu. Nebyly na něj peníze. Naštěstí kluci u sebe určitou hotovost měli a tak jsme byli schopni nakoupit potravinové zásoby. Ovšem vyzvednout peníze z účtu bez občanského průkazu nejde a tak bylo rozhodnuto, že se peníze vyzvednou až později, kdy budou všechny doklady v pořádku.

Pak již probíhalo vše podle plánu. Od 18:15 nástup, kde se stanovila základní pravidla, aby vše fungovalo tak, jak má. Následovala první večeře v místní hospodě a návrat do tábora. První noc se nepozorovalo, protože na obloze se střídala převážně vysoká oblačnost. Vytvořilo se pouze několik děr, v nich někteří z hřiště spatřili alespoň několik hvězd či souhvězdí, planety Jupiter a Saturn a několik dalších objektů. Na delší pozorování to však nebylo. Pro ty, kteří nakládali a byli unaveni, to možná bylo dobře, neboť měli možnost se vyspat.

Lumír Honzík, foto Martin Tran

Den 2, úterý 11. srpna 2020

Vzhledem k nepříznivým pozorovacím podmínkám se předešlou noc nepozorovalo, a proto dorazili expedičníci na snídani vyspaní a v dobré náladě. Po snídani se rozproudily diskuze na rozličná témata. Dopoledne se někteří učili skládat náš největší dalekohled (Newton-Dobson 405/1800 mm). Ten byl následně i zkolimován (zcentrovány zrcadla) a ačkoliv se při nedávném pozorování objevily technické problémy, pracoval ve výsledku velmi dobře.

V rámci hygienických opatření máme letos jednu novinku. Na oběd do jídelny zemědělského družstva nechodí napřed služba a až po ní zbytek táborníků, ale celé osazenstvo se muselo rozdělit na dvě skupinky a ty se postupně vystřídají.

Po obědě se v Myšárně uskutečnila již tradiční přednáška o pozorování meteorů. Začátečníci se dozvěděli vše potřebné (jaké údaje mají hlásit, na jaké chyby si dát pozor apod.) a zkušení si osvěžili své znalosti. Zajímavostí je, že se letos možná po dlouhé době vrátí do programu i teleskopické pozorování meteorů.

Po přednášce stále převládalo horké počasí, menší skupinka se proto jela vykoupat na blízký Černý rybník, známý spíš pod jménem Porajt. Bažantnický rybník je letos z důvodu stavby nové hráze vypuštěn. Později však všechny čekalo nemilé překvapení v podobě bouřky a pořádného deště. Ze stanů se evakuovaly všechny věci, které by mohla voda zničit. Nakonec propršel pouze jeden příbytek, kterému se tato příhoda stává poměrně pravidelně.

Po večeři se na jihozápadě oblohy střídavě objevovala oblačnost, proto byl vyhlášen vyčkávací režim. Všechny skupiny se nakonec rozhodly pozorování uskutečnit. Na AAPO se probírala základní orientace na obloze a vyhledávaly různé objekty, aby se nováčci naučili pracovat s dalekohledy. Meteoráři však příliš nepochodili. Na to, že se jednalo o noc před maximem roje Perseid, příliš meteorů nezaznamenali. Na vině byly špatné pozorovací podmínky, kdy se po obloze přesouvaly pásy oblačnosti a částečně zakrývaly zorné pole. Po půlnoční svačince pozorování začal rušit Měsíc, pozorovatelé se tedy rozhodli svou činnost ukončit a kolem druhé hodiny ranní se již všichni ukládali ke spánku.

Hana Rottenbornová, foto Petr Mašek

Den 3, středa 12. srpna 2020

Po vyhlášení budíčku a snídaně se expedičníci sešli v takzvané „Myšárně“, kde pro ně služba nachystala teplý čaj a namazané chleby s Ramou a marmeládou.

Po zasycení a ranní hygieně se mohli táborníci pustit do zpracování napozorovaných dat. Na meteory se testoval nový program, vytvořený jedním z expedičníků, takže bylo zapotřebí se s ním nejprve seznámit a pak postupně dolaďovat některé věci. Přepisování protokolů do počítače nepatří mezi nejoblíbenější činnosti, ale udělat se prostě musí. Protože dat nebylo mnoho, bylo ještě před obědem hotovo. Ti, kteří měli po včerejším přívalovém dešti mokré věci ve stanech, je rozprostřeli po zábradlí, a nechali je sušit na slunci.

K obědu v jídelně zemědělského družstva ve Hvozdu byla bramboračka a buchty s povidly. Protože část expedičníků nezvládla sníst svůj příděl čtyři kusy na osobu, ještě se jich docela dost odneslo v pytlících do tábora, kde časem určitě přijdou vhod.

Hned po obědě se táborníci rozdělili na tři skupiny. Většina z nich opět zamířila pěšky zpět do areálu fotbalového hřiště v Bažantnici, kde se věnovala různým činnostem. Tři Expedičníci vyrazili do nedaleké obce Pláně, kde je mimo jiné několik ohrad, ve kterých je možné spatřit větší množství koní. Tam si prošli místní dětské hřiště, prohlédli si koně a udělali si krátký výlet směrem k malé vesničce s astronomickým názvem Ondřejov. Poslední skupinka táborníků pak zamířila do Plzně. Stavěli se na hvězdárně, kde nabrali věci, na které se na začátku Expedice při balení zapomnělo, a také udělali větší nákup potravin v hypermarketu Globus.

Mezitím se výletníci z Plání vrátili zpět, a protože bylo opět velké horko, přibrali ještě jednoho expedičníka a jeli se opět vykoupat na oblíbený Černý rybník (Porajt). Tam se osvěžili v jeho vodách a vyzkoušeli i dobroty z místního kiosku.

V odpoledních hodinách zejména nováčci a méně zkušení účastníci zkoušeli pod odborným dohledem sestavit a seřídit různé druhy dalekohledů. Při nočním pozorování se jim tento trénink za denního světla bude určitě hodit. Kolem čtvrté hodiny se všechny tři skupiny sešly opět v táboře, kde jim služba udělala ke svačině rohlíky s vajíčkovou pomazánkou a k tomu nakrájela rajčata a okurky. Poté ještě probíhaly kontroly přepsaných dat, případně se hrály společenské hry nebo různě debatovalo. Jedním z témat byly možnosti úprav a dalšího vylepšování programu na meteory.

Na večerním nástupu se všichni od vedoucího praktika dozvěděli, že třetí expediční noc by měla být konečně bezproblémově jasná a snad bez rušivých vlivů. Poté se šlo na večeři do hospody, ve které byl nachystán guláš s chlebem. Ukázalo se, že cesta, po které se chodí do Hvozdu, byla opravena pomocí bagru, který ji srovnal a odstranil většinu nerovností. Dotyčný stroj byl pak nalezen zaparkovaný nedaleko tábora.

Večer se pak rozběhla příprava na pozorování. Protože se jednalo o noc maxima, téměř všichni účastníci se měli věnovat meteorům. Vedoucí jednotlivých skupin sháněli potřebné protokoly, polohy radiantů, celty, plachty a další pomůcky na pozorování, aby bylo možné začít hned, jak se dostatečně setmí. Předpověď tentokrát nelhala a obloha byla velmi pěkná. Nebyla žádná oblačnost a nebe bylo na rozdíl od minulé noci docela tmavé. Pozorování začalo zhruba kolem 22:45 SELČ a opravdu létalo značné množství meteorů, mezi kterými jasně dominovaly Perseidy. Řada z nich byla velmi jasná, měla výraznou stopu a oranžový nádech. Jediné, co znepříjemňovalo pozorování, byli komáři, kteří bzučeli kolem uší a štípali jak pozorovatele, tak i zapisovatele. V pozdějších hodinách se objevil slabý zákal a oblačnost, ale obojí rušilo jen velmi málo. Podmínky se zhoršily, až když vyšel Měsíc. Kvůli jeho svitu se snížilo MHV, obloha zesvětlala a začaly se ztrácet nejslabší objekty.

To bylo zhruba po jedné hodině noční a nedlouho poté, v půl druhé, byla vyhlášena půlnoční svačinka. Na ní se astronomové sešli v Myšárně, kde se občerstvili teplým čajem a sušenkami. Po této svačince se kvůli Měsíci pozorovací podmínky už natolik zhoršily, že bylo pozorování meteorů ukončeno. Astronomové se mohli ještě na tento náš přirozený satelit podívat různými typy dalekohledů a pak už se pomalu uložili k zaslouženému spánku.

Václav Kalaš, foto Petr Mašek

Den 4, čtvrtek 13. srpna 2020

Probuzení po pozorovací noci bylo, jako vždy, pro některé účastníky poněkud obtížné, a to i přes pozdější budíček. Některé vyhnala ze spacáků snad jen představa vánočky s máslem a džemem – dnešní snídaně. Zbytek dopoledne byl stráven individuální očistou a rozličnými volnočasovými aktivitami.

Následně jsme, ve dvou skupinách, vyrazili do hvozdecké závodní jídelny, kde nás čekal kuřecí vývar s játry a kotlety na paprice s knedlíkem. V průběhu odpoledne a večera došlo k přepisu dat z včerejšího pozorování meteorů, s využitím nového programu. Toto je první krok ve zpracování napozorovaných dat, během kterého se údaje, které jsou při pozorováních zaznamenané na papírových protokolech, převedou do elektronické formy, což umožňuje jejich další úpravu a klasifikaci. Jednou z novinek nového programu je i to, že část této klasifikace je provedena hned po zapsání, v podobě grafu, zobrazujícího četnost meteorů daných rojů a jasností.

Expedičníci, nezatíženi povinnostmi souvisejícími s pozorovací činností, trávili čas rozličnými způsoby. Početná skupina se vydala za osvěžením k Černému rybníku. Zbytek tábora se mezitím bavil četbou, hraním stolních her a množstvím dalších činnosti.

Další částí dne byla večeře, konající se, již tradičně, v místní hospodě. Po návratu hrály v táboře trumf karetní hry, doprovázeny skupinkami, věnujícími se buď zábavě, či závažnější práci. Další atrakcí se stalo každoroční rojení okřídlených mravenců na stanech expedičníků.

Jakmile se, z důvodu přílišné oblačnosti, vyhlídky na pozorování staly více či méně beznadějnými, několik účastníků uspořádalo kulturní zpestření programu, a to v podobě promítání filmu. Ani po skončení kinematografické vložky se meteorologické podmínky nezlepšily, proto bylo pozorování definitivně zrušeno a všichni se odebrali do svých spacáků nahnat co nejvíce cenných hodin spánku.

Tomáš Nejdl, foto Tomáš Pekárek

Den 5, pátek 14. srpna 2020

Páteční ráno bylo stejné jako v předchozích dnech. Účastníci se nejprve vysoukali ze svých vyhřátých spacáku, došli se do Myšárny nasnídat, a nakonec spáchat ranní hygienu. Po tomto ranním rituálu se uskutečnila krátká přednáška Jirky Poláka na téma astrofotografie, kde se zejména nováčci mohli například dozvědět, co všechno obnáší vyfotografovat mlhovinu. Poté se celý tábor ve dvou vlnách vydal na oběd do nedalekého Hvozdu.

Odpoledne se uskutečnil velký úklid tábora, neboť na večer byla naplánována akce pro veřejnost. Někteří šťastlivci se tomuto utrpení vyhnuli a spolu s vedoucím praktika a hospodářem se vydali na pravidelný nákup potravin do Manětína. Ve zbytku odpoledne se expedičníci věnovali dopracování napozorovaných dat z předchozích nocí.

Po nástupu se nanosily lavice na betonový plácek, kde měla vzniknout provizorní posluchárna. Krátce před 20. hodinou postupně do areálu přicházeli a přijížděli další a další zájemci o večerní program. Přednáška začala jen pár minut po dvacáté hodině a byla na téma Projekt Lunochod v režii vedoucího praktika Lumíra Honzíka. Posluchači se mohli například dozvědět, co všechno vedlo k tomu, že se Sovětský svaz rozhodl vyslat vozítko na Měsíc, či jakou roli hrál Lunochod při likvidaci výbuchu jaderného reaktoru v Černobylu. Po skončení povídání se dostatečně setmělo a plynule se přešlo k dalekohledům. Bohužel počasí nebylo úplně přívětivé, ale skrze díry v oblačnosti byly vidět planety Jupiter, Saturn, Mars a některé jasnější deep-sky objekty. Chvíli po skončení akce se počasí neumoudřilo a pozorování bylo pro tuto noc oficiálně zrušeno. Avšak našli se i odvážlivci, kteří vytáhli dalekohled Somet. Dlouho ale nepochodili a po půlnoci celý tábor ulehl ke spánku.

Martin Tran, foto Martin Tran

Den 6, sobota 15. srpna 2020

Tentokrát se expedičníci probudili do zataženého rána, takže byla příjemná teplota a nikoho neobtěžovalo vydatně pálící Slunce. Služba nachystala k snídani kombinaci vánočky, másla, Perly, třešňové a meruňkové marmelády a samozřejmě nechyběl ani čaj. Vánočka zmizela tak rychle, že opozdilci už museli vzít zavděk namazaným chlebem.

Už během jídla padlo rozhodnutí, že se zrealizuje společná fotografie. Než se začalo s její přípravou, využil jeden expedičník volné chvíle a šel si zalétat nad hřištěm s dronem. Pak už se vše nachystalo k tomu, aby se všichni účastníci Expedice mohli shromáždit na zápraží spolu s dalekohledem a pomocí dvou fotoaparátů byla pořízena celá série společných fotografií. To však nebylo vše. Hned poté se táborníci přesunuli na hřiště a zde vzniklo několik videí za pomoci dalšího dronu, který neúnavně kroužil okolo a zabíral účastníky ze všech možných úhlů.

Po této akci následovala přednáška, popisující zájezd do Číny z roku 2009. Tato akce byla zaměřená nejen na poznávání této vzdálené země, ale také se zde pozorovalo úplné zatmění Slunce. Díky své obsáhlosti vyprávění zabralo celý zbytek dopoledne. Během přednášky se objevila slabá přeháňka, která trvala jen pár minut a pak se přesunula zase dál. Pak se opět na chvíli vznesl nad hřiště dron, ale netrvalo dlouho a došly mu baterie. To vůbec nevadilo, protože téměř vzápětí byl stejně vyhlášen odchod na oběd.

Protože se jednalo o sobotu a jídelna zemědělského družstva je v provozu jen ve všední dny, šlo se do hospody. Tam byl nachystán hovězí vývar a česká klasika vepřo knedlo zelo.

Pár expedičníků potřebovalo doplnit zásoby, ale vzhledem k tomu, že o víkendu je obchod ve Hvozdu zavřený, museli hledat jiné řešení. Nakonec vzali auto a vyrazili do Dolní Bělé, kde je otevřený vietnamský krámek. Tam naštěstí měli vše potřebné, takže se vrátili spokojení. Odpoledne bylo věnováno většinou volnému programu, nad hřištěm opět létaly drony a v Myšárně se hrály různé společenské hry. Nemohla mezi nimi chybět ani legendární Expanze, která se s přestávkami hraje již od 90. let. Na půl pátou služba uvařila čaj a namazala rohlíky pomazánkovými másly. Na výběr bylo buď šunkové, nebo s pažitkou.

Zbytek odpoledne utekl jako voda a nastal čas nástupu. Na něm vedoucí praktika vyhodnotil meteorologickou situaci a dospěl k názoru, že pozorování zřejmě nebude. Proto ani neudělal rozdělení do skupin, ale jen zhodnotil aktuální den a naplánoval aktivity na ten další. Poté se už mohlo vyrazit na večeři. Tentokrát byl táborníkům předložen těstovinový salát s bohatou zeleninovou složkou.

Večer se rozdával štrůdl, přivezený rodiči jednoho účastníka. Po setmění se ukázalo, že je většina oblohy zatažená, jen v menších dírách se chvílemi daly pozorovat planety, případně jiné jasnější objekty. Někteří, převážně ze skupiny AAPO, přesto vytáhli dalekohledy a snažili se v čistých částech oblohy „lovit“ zajímavé objekty, ale kvůli přecházejícím mrakům to bylo velmi náročné. Zbytek osazenstva se věnoval práci na počítačích nebo karetním hrám. Dlouho to vypadalo, že se situace zhorší, nebe se zatáhne a půjde se spát, ale počasí – jako letos snad pokaždé – opět překvapilo. Navzdory všem předpokladům se postupně vyjasnilo. Někteří expedičníci nějakou dobu váhali, jestli se mají vydat pozorovat, ale když situace vypadala stabilně, vydali se i oni na hřiště. Kromě skupiny na AAPO se zformovaly další dvě, které sledovaly meteory. Byly velmi rozdílné. V jedné bylo osm astronomů, z kterých sedm aktivně pozorovalo, ve druhé byli jen čtyři expedičníci, z toho jeden brzy upadl do spánku a druhý pozoroval jen chvílemi. Ve skupinách AAPO byly sledovány planety a výraznější objekty vzdáleného vesmíru různými typy dalekohledů.

Jasno nakonec vydrželo až do ranních hodin a oblačnost rušila jen minimálně. O největší rozruch se postarala parta cyklistů, která v neobvyklém čase po půlnoci projížděla po nedaleké silnici. Z neznámého důvodu sjeli na polní cestu a jeden z nich začal svítit silným světlem směrem k táboru. Táborníky to samozřejmě nenechalo chladnými a kontrovali mohutným zařváním „zhasni!!!“, cyklisté něco zmateně zamumlali, zhasli oslňující světlo a pokračovali v jízdě dál. V půl druhé se odehrála klasická půlnoční svačinka, po které se již na pozorovací stanoviště vrátila jen jedna meteorářská skupina, která pak vydržela pozorovat prakticky až do svítání.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 7, neděle 16. srpna 2020

Budíček o půl deváté byl krušný, zejména pro ty, kdo vydrželi pozorovat až do svítání. Noc, která měla být podle předpovědi zcela zatažená, byla nad Bažantnicí téměř ideálně jasná. Předpovědní modely dávají na následující noc jasno a další noc s deštěm, ale předpovědím už nikdo nevěří. Ke snídani byl chleba se sýrem.

Po snídani se dvě auta s asi polovinou účastníků vydala na výjezd. Cílem byla návštěva akce Dovolená s dalekohledem, která se tradičně koná relativně nedaleko, v Melchiorově Huti. V rozpalujícím se dopoledním Slunci jsme si na tamním fotbalovém hřišti prohlédli několik desítek dalekohledů různých, často unikátních konstrukcí. Některé byly majiteli označeny jako „běžná komerce“, byť často doplněné mnoha zlepšováčky a vychytávkami. Jiné byly výsledkem kutilství v nejlepším smyslu slova. Byly tam dalekohledy zcela elektronizované a jiné, kde všechny pohyby byly zcela mechanické, ale neméně precizní. V debatách s účastníky, kteří se sem sjeli z celé republiky, jsme se dozvěděli hodně zajímavostí nejen z pozorování, ale i z výroby (a někdy i stavby) tak složitých zařízení, jakým dalekohled bezesporu je, ať se jedná o „brejlák“ nebo poloprofesionální automatizovanou observatoř. Na závěr jsme se podívali na Slunce v chromosférickém dalekohledu a plní inspirace se vrátili do Bažantnice.

Mezi první a druhou hodinou jsme vyběhli do Hvozdu na oběd v podobě polévky česnečky a masové rolády s bramborem.

Ale jen jsme se vrátili z oběda, už jsme se zase připravovali na jinou akci. Dnes, několik sekund před patnáctou hodinou, měl nastat přelet ISS přes Slunce v pásu jen několik kilometrů severně od tábora. Tenhle typ úkazu není až tak vzácný, ale aby to nastalo takhle blízko, ve chvíli, kdy je k dispozici spousta mobilní techniky a kdy navíc skoro jasné počasí dává dobrou šanci na úspěch, to se stane třeba jednou za pár let.

Vyrazila celkem čtyři auta a jako místo pozorování byla vybrána kaplička na vedlejší silnici mezi obcemi Česká Doubravice a Štichovice. Na louce jsme během čtvrt hodiny rozložili a ustavili dalekohledy. Většina měla filtry pro přímé pozorování. Jeden dalekohled byl určený pro pozorování projekcí, takže na obraz Slunce mohlo současně koukat mnoho párů očí i objektivy kamer a mobilů.

Příroda je ovšem nesmlouvavá a zákon schválnosti zafungoval zcela spolehlivě. Deset minut před úkazem se na Slunce nasunul jeden z mála kumulů a až na krátký záblesk naděje tři minuty před úkazem skryl sluneční kotouč až do kritického okamžiku, kvůli kterému jsme sem jeli (délka úkazu měla být 0,7 s). Přitom ve zdejší zvlněné krajině bylo krásně vidět, že od potenciálního úspěchu nás dělily jen stovky metrů.

Zklamání nebylo velké, vždyť se nejednalo o zmařené zatmění Slunce, za kterým by člověk cestoval přes půl světa. Udělali jsme vše, co se dalo a jednou to snad vyjde, i když tentokrát se jednalo v podstatě o reprízu scénáře, který už někteří zažili na Expedici před dvěma lety.

Po návratu a chlebu s paštikou k svačině se účastníci věnovali různým aktivitám. Několik skupinek hrálo, ba i vymýšlelo, různé karetní hry. Do prostoru hřiště se vydal model autíčka a dva drony. Pár účastníků dospávalo a naspávalo do zásoby. Později se uprostřed hřiště hrála skandinávská hra „kubb“, ve které je třeba hodem dřevěné tyče srazit soupeřovy špalíky. Něco jako gorodky křížené s pétanque.

Po nástupu Lumír odjel s Lunochodem na dovolenou. Abych uvedl věci na pravou míru, tak přesněji řečeno odjel ještě jednou na akci Dovolená s dalekohledem, kde přednesl svoji přednášku o projektu Lunochod, včetně ukázky plastového modelu vyrobeného pomocí 3D tisku. Byl to už třetí výjezd dnešního hektického dne.

Cestou na večeři jsme ve Hvozdě viděli kočku – strážce majáku. Tento titul od nás obdržela, protože se odmítala pohnout ze signálního světla na sloupku u vrat, navíc ozdobeného mušličkami.

K večeři byl prejt. Konzistence nebudila u mnohých důvěru, ale většině nakonec velmi chutnalo. Komusi tato potravina připomněla seriál Kosmo. Ti, kteří seriál znají, si zkušeně přehazovali hlášky z něj, a shodli jsme se, že ostatním bude potřeba co nejdřív doplnit vzdělání a seriál Kosmo promítnout.

Noc měla být podle předpovědi ideální na pozorování. A byla. MHV (mezní hvězdná velikost) dosahovalo až k 6 magnitudě. Skoro do půlnoci za lesem hučely kombajny sklízející obilí. Na obloze postupně defilovaly skoro všechny viditelné planety. Jupiter se Saturnem zvečera, kolem půlnoci vyšel Mars, na kterém se v dalekohledu dala rozlišit polární čepička. S blížícím se ránem se objevila jasná jitřenka Venuše a nedaleko od ní Měsíc. Jeho srpek byl nepřekvapivě zase tenčí než včera a oblohu už téměř nepřesvětluje. Celý disk Měsíce svítil popelavým svitem.

Skupina AAPO pozorovala objekty dalekého vesmíru, fotografové lapali fotony svými čipy. Dvě meteorářské skupiny sledovaly, jak po maximu ubývá „slz svatého Vavřince“ – Perseid. Zákrytové skupině se podařilo napozorovat pozitivní zákryt 70 km velké planetky hlavního pásu Scythia. Po půlnoční svačině (půlnoční v UT, na hodinkách dvě ráno) se unavenější jedinci odebírali na kutě a meteorářské skupiny se proto spojily do skupiny jediné. Pozorovalo se až do čtvrté hodiny ranní, kdy začal světlat východní obzor.

Jan Mocek, foto Petr Mašek

Den 8, pondělí 17. srpna 2020

Dvě pozorovací noci v řadě už byly na některých účastnících znát. Obzvláště u těch, kteří v posledních dvou dnech ulehli až kolem půl páté ráno. Není divu, že budíček, který služba vyhlásila v krutých 8:30 hod., se většina expedičníků snažila ignorovat. Ale Slunce bylo neúprosné. Svítilo na naše spící makovičky tak dlouho, dokud i poslední spáč nebyl na nohou.

Po nasycení a ranní hygieně přijel do tábora Michal Rottenborn, aby nám pověděl něco o zákrytech. Dozvěděli jsme se, jaké druhy zákrytů existují – například zatmění Slunce Měsícem, zákryt hvězd planetkou atd., a hlavně jak se pozorují – buď vizuálně nebo pomocí moderní technologie (CCD kamera, televizní kamera). Kromě samotného povídání se Michal snažil najít mezi mladšími účastníky zájemce, kteří by mohli později doplnit současné zákrytáře. Naštěstí pro něj se jich našlo hned několik.

Chutný oběd tvořila písmenková polévka a mexický guláš. Po něm odjela určená skupina hvězdárenským vozem do Manětína doplnit zásoby. Zbytek tábora buď zpracovával napozorovaná data z předchozích nocí (meteoráři digitalizovali data ze svých papírových protokolů, fotografové zase upravovali svoje fotky), ostatní hráli společenské hry nebo relaxovali na různých místech tábora.

Jelikož předpověď na dnešní noc nebyla příznivá, bylo rozhodnuto, že se večer uspořádá táborák. A opravdu, po příchodu z večeře táborníci začali nosit dříví, postavili lavičky okolo ohniště a za půl hodinky už oheň plál. Za doprovodu kytary jednoho z účastníků se zpívaly písničky, například: Tři kříže, Slavíci z Madridu a další klasické táborové hitovky. Během toho si obecenstvo pochutnávalo na buřtech s chlebem s hořčicí a křenem. Koncert byl ukončen po 23. hodině, kdy sílící déšť vyhnal expedičníky do studených spacáků.

Martin Tran, foto Petr Mašek

Den 9, úterý 18. srpna 2020

Když expedičníci vstávali, ohniště bylo ještě vlahé. Tentokrát se vyspali tak, jako už dlouho ne. Ke snídani si dali vánočku s džemem a čaj.

Dopoledne jsme si poslechli cestopisnou přednášku jednoho z nejvýchodnějších účastníků na Expedici. Povídal o tom, jak se vloni ocitl služebně v hlavním městě USA. V trošce volného času tam prošel mimo jiné dvě muzea letectví a kosmonautiky. Na to, jak krátká cesta to byla, měl dost zajímavých snímků. Nejvíce se jednalo o různé kosmické vehikly, skafandry a jiné artefakty, spojené s dobýváním vesmíru, ale i o běžné momentky z cesty, pohledy z letadla nebo třeba reklamy v metru. Z vyprávěných příhod bylo znát, že dotyčný chodí po světě s očima otevřenýma a některé postřehy říkaly i něco obecnějšího o stavu světa.

Po obědě, ke kterému byl přírodní vepřový plátek s bramborem, jsme v táboře prováděli obvyklé věci, jako zpracování dat z předchozích nocí a hraní různých her. Velkého úspěchu, až skoro mánie, se dočkala relativně nová hra Krycí jména. Skupinka hráčů, která už předtím hrála „Hádej co jsem, ano-ne“ vydržela nad kartičkami několik hodin a končila až za tmy v Myšárně.

Po 16 hod. jsme se dívali na komentovaný přenos startu Falkonu-9 s asi desátou várkou družic Starlink. Když komentátor pochválil „vás tady ale je“, čímž mínil připojené přehrávače, nezbylo než pro sebe dodat „…a to nás ještě nevidíš všechny“, protože kolem monitoru nás stálo aspoň 15. Byla to hezká podívaná. První stupeň přistál, což bylo vidět. Co tradičně vidět nebylo, jak se družice na oběžnou dráhu dostaly. Mnohým mladým astronomům zde vadí, že se „zaplňuje obloha šrotem“, ale současně je baví hrát na mobilech hru, kde se simuluje sestavování a následné použití kosmických raket.

Ale nekoukáme jen do displejů, taky se tady hodně čte. V jednu chvíli se na verandě octlo osm lidí, každý se svou knihou. Učebnice, beletrie, popularizační, z domova, knihovny i knižní budky.

Díky včerejšímu táboráku téměř došel chleba, proto vedoucí a hospodář vyrazili na nákup, aby bylo zítra co namazat k snídani. Nástup byl proto výjimečně až po večeři.

Cestou z večeře se od západu blížila bouřka. Srážkové pruhy podsvícené zapadajícím Sluncem a temné dunění popohánělo expedičníky z kopce, přesto někteří došli poslední stovky metrů už v hustém lijáku.

Další bouřky následovaly. Petr Mašek se pokoušel fotografovat blesky, ale moc se to nedařilo, protože většina výbojů se odehrávala za mraky nebo uvnitř mraků. Před západem Slunce se udělala na chvíli duha. Když se setmělo, přibylo diváků i fotografů, navzdory znatelnému ochlazení. Bylo to fascinující a trochu děsivé přírodní divadlo, sledované z bezpečí pod verandou. Širokoúhlé plátno tvořila polovina horizontu. Po jedenácté hodině bouřky odešly na východ a na západní polovině nebe se objevily hvězdy. Konec představení.

Navzdory tvrzení některých, že by měla být půlnoční svačina, protože se pozorovalo, šlo se o půlnoci spát. K ránu bylo přesně podle předpovědi jasno, ovšem případné pozorování by komplikoval opar stoupající z promáčené země. A tak hluboký vesmír nad námi vyplnilo pouze houkání sýčků a skřehotání puštíků.

Jan Mocek, foto Tomáš Pekárek

Den 10, středa 19. srpna 2020

Počasí nám v posledních dnech i nocích příliš nepřálo, hvězdnou oblohu jsme si tedy ráno připomněli alespoň rohlíky s výtečným salámem s astronomickým názvem Herkules. V kombinaci s budíčkem, který dnešní služba vyhlásila krásným zpěvným hlasem namísto běžného pronikavého křiku, bylo ráno téměř pohádkové. Dopoledne vedoucí praktika s hospodářem sestavovali nákupní seznam a jídelníček na následující dny. Menší skupinka expedičníků se rozhodla protáhnout svá těla a na hřišti si házeli s frisbee diskem.

Po obědě, těstovinové polévce a čočce s párkem, a následném vykoupení oblíbené značky nanuků v hvozdeckém obchůdku, se vedoucí s několika účastníky vydali do Manětína, aby zde dokoupili potřebné věci a potraviny na další dny Expedice. Ostatní se mezitím v táboře věnovali volnočasovým aktivitám, například četbě knih či deskovým hrám. Někteří také odpočívali a nabírali energii, neboť předpověď počasí slibovala na dnešní noc ideální podmínky pro pozorování.

Před druhou hodinou však již všichni netrpělivě vyhlíželi příjezd dnešního přednášejícího. Tím byl Václav Sidorjak, který pochází z Manětína. Je nadšencem nejen do astronomie, mimo jiné pomáhal zakládat MOTO (Manětínskou oblast tmavé oblohy), ale je i fotograf, paraglidista a cestovatel. Minulý rok se vydal na Nový Zéland a do Austrálie a o své tříměsíční cestě velkou částí Austrálie si pro nás připravil velmi poutavou cestopisnou přednášku. Na začátku vyprávění se mohli účastníci pokochat fotografiemi astronomických radioteleskopů z observatoří na východním pobřeží (například Canberra Deep Space Communication Complex). Později nádherné fotografie krajiny vystřídaly astronomické snímky pro většinu z nás neznámé jižní hvězdné oblohy. Samotné vyprávění bylo opravdu zajímavé a vtipné, při některých historkách nejeden člověk brečel smíchy. Spoustu z nich také určitě nalákal k cestování a uskutečnění podobné akce.

Přednáška s menší přestávkou se tak protáhla až do pozdního odpoledne. Naštěstí pro službu byl ke svačince pouze čaj a jogurty s rohlíky, a tak expedičníci mohli hlad zahnat velmi rychle. Před večeří se na hřišti sešla větší skupina a začala předvádět prapodivné kreace. Později vyšlo najevo, že se jedná o hru Ninja, jejímž cílem je plácnout protivníka do obou rukou, čímž je ze hry vyřazen.

Po večeři, výtečném bramborovém guláši, a pravidelném pomazlení se s místní bílo-zrzavou kočičkou se všichni pomalu začali chystat na další pozorovací noc. Ve skupině provádějící AAPO opět nejprve proběhla základní orientace na obloze. Nováčci laserem ukazovali různá i méně známá souhvězdí podle otočné mapy hvězdné oblohy. Astronomickými dalekohledy se vyhledávaly objekty dalekého vesmíru podle map z hvězdného atlasu. Dále vznikly čtyři skupiny: dvě meteorářské, jedna fotografická a jedna zákrytářská. Ta dnes čítala větší množství členů než obvykle. Po odborné přednášce na toto téma se totiž objevilo několik nových zájemců, kteří by si eventuálně mohli z hvězdárny vypůjčit domů potřebnou techniku a plnohodnotně zákryty hvězd planetkami pozorovat a nahrávat. Dnes si vyzkoušeli, jak se veškeré příslušenství ovládá, jak se vyhodnocují napozorovaná data, i zda je bude tato disciplína vůbec bavit.

Dnešní noc patřila k těm více chladným a nemálo lidem byla později v noci značná zima. Přesto po ohřátí v Myšárně a vypití teplého čaje pokračovala většina pozorovatelů v pozorování i po půlnoční svačince, která však bývá vyhlášená až v 1:30 hod. Jen někteří z meteorářů usnuli, a tak bylo nutné obě meteorářské skupiny sloučit do jedné. Tento mix pak pozoroval téměř do východu Slunce. Ostatní pozorovatelé se odebrali do svých pelíšků až okolo čtvrté hodiny ranní.

Hana Rottenbornová, foto Petr Mašek

Den 11, čtvrtek 20. srpna 2020

Den začal pozvolna, mnohé účastníky vyhnalo ze spacáků snad jenom ranní horko. V Myšárně jsme posnídali rohlíky s Perlou a plátkovým sýrem a čajem. Dopoledne se většina tábora věnovala hygieně a volnočasovým aktivitám. Výjimkou byla skupina věnující se zákrytům, která se rozhodla zpracovat výsledky z poslední noci. Ve výsledku zákryt nenapozorovali, ale i seznámení s průběhem pozorování bylo pro méně zkušené pozorovatele této skupiny velmi důležité.

Předposledním obědem v jídelně hvozdecké zemědělské společnosti byly francouzské brambory a květáková polévka. Odpoledne se skupina několika účastníků vydala na koupaliště. Zbývající členové Expedice se zúčastnili přednášky vedoucího praktika, která jim představila okolnosti mise Apolla 13. Kromě poutavého popisu začátku letu, osudné havárie a následné záchrany, jsme byli stručně obeznámeni s předchozími, bohužel tragickými, haváriemi Apolla 1 a Sojuzu 1. Po skončení přednášky se konala odpolední svačina. Následně několik expedičníků připravilo chromosférický dalekohled na pozorování chromosféry Slunce a bylo možné sledovat dvě erupce, několik menších okrajových protuberancí a temný filament, viditelný v tomto typu dalekohledu.

Krátce po návratu skupiny od Černého rybníku neboli Porajtu, se konal nástup následovaný odchodem na večeři. Tam jsme si pochutnali na výborném houbovém rizotu. Pak už nás čekala pouze příprava na pozorování.

Celkem se utvořily dvě meteorářské skupiny, dále dvě skupiny pozorovatelů blízkých i vzdálených vesmírných objektů (AAPO) a jedna fotografická skupina. První meteorářská skupina pozorovala meteory do půlnoční svačinky, kterou tvořily polomáčené plněné piškoty a čaj. Část zbývajících pozorovatelů této skupiny se spojila s druhou skupinou, která pozorovala až do ranních hodin. AAPO skupiny mezitím vyhledávaly rozličné objekty noční oblohy, s použitím rozmanité pozorovací techniky, od 100 mm triedrů, přes téměř historický 15 cm reflektor, až po 40 cm dalekohled Newton. Tyto skupiny se, i přes příznivé pozorovací podmínky, odebrali ke spánku o hodinu dříve než včera. Astrofotografové se mezitím věnovali svým individuálním programům. Kolem čtvrté hodiny ranní se jeden z účastníků pokusil o napozorování planetkového zákrytu, ačkoli nakonec tento úkaz nebyl pozorovatelný z naší lokality. A tak se další noc uchýlila ke svému konci a přinesla nás blíže k nevyhnutelnému konci Expedice.

Tomáš Nejdl, foto Ondřej Trnka

Den 12, pátek 21. srpna 2020

Ranní Slunce nemilosrdně pálilo a přes to, že expedičníci byli unavení po pozorování, stejně nemohli spát tak dlouho, jak by chtěli.

Na snídani byla již po několikáté vánočka s marmeládou a čaj. Protože se Expedice již pomaloučku blížila ke svému závěru, několik táborníků muselo z nejrůznějších důvodů odjet domů. Z hřiště se musely sebrat zbytky po nočním pozorování a co bylo mokré od rosy, pořádně usušit.

Podle předpovědi měl být pátek nejteplejší den celé Expedice a v noci se očekávalo další pozorování. To znamená, že by si táborníci měli trochu odpočinout, aby večer vše zdárně zvládli. V půl jedenácté vyrazila do Hvozdu první skupinka táborníků. Druhá část zatím pracovala na počítačích, nebo si pouštěla různé veselé scénky, například od Šimka. Po návratu první skupiny se na stejnou trasu vydala druhá. K obědu byla slepičí nudlová polévka a rajská omáčka s knedlíkem.

Dva expedičníci opovrhli jídlem v místní jídelně, a vydali se na výlet do nedalekého Manětína. Cestou se zastavili u kapličky u Vladměřic, odkud je krásný rozhled do krajiny a zběžně si prohlédli i zámecký park v Manětíně.

Předpověď nezklamala a opravdu odpolední teploty překročily 30°C. Takové vedro se nejlépe překonává u vody. Proto se do služební dodávky a dvou osobních aut naskládalo větší množství táborníků a zamířili na osvědčený rybník Porajt. Přidal se k nim ještě jeden bývalý účastník, který jezdil na Expedice v 90. letech a vzal s sebou i svého psa. Nedaleko od rybníka však narazili na nečekanou překážku. Příjezdovou cestu přebagrovali dělníci, kteří zde stavěli plynovod, a bylo nutné ji objet po provizorně navršené objížďce. Řidič jednoho vozidla jej nechal raději před výkopem, zbývající dva projeli. O něco později k Porajtu přijelo i auto s výletníky z Manětína.

Zhruba kolem 16. hodiny se postupně začala auta s táborníky přesouvat zpátky do tábora, kde byla připravená svačina ve formě rohlíků s paštikou.

V podvečer dorazili do tábora místní a začali pomocí traktůrku sekat hřiště, aby bylo nachystané na nedělní zápas. Nedlouho poté se konal tradiční nástup, kde se probíraly možnosti pozorování, rozdělení do skupin a další organizační záležitosti, související zejména s přípravami na ukončení celé akce.

V hospodě byla k večeři podávána kuřecí roláda s bramborovou kaší. Večer přijelo do tábora pár bývalých účastníků a návštěv. I když byla u obzoru poměrně hustá oblačnost, začaly přípravy na pozorování. Navzdory předpovědi se mraky nerozpustily, ale nasunuly se na téměř celou oblohu a vypadalo to, že pozorování se neuskuteční. Oblačnost začala ubývat až v pozdějších večerních hodinách. Pár expedičníků šlo zkontrolovat stav oblohy za lesem a když se ukázalo, že tam další pás mraků není, vyhlásilo se pozorování.

Podmínky však nebyly rozhodně dobré. Například meteoráři začali pozorovat ve 23:00 SELČ, ale už asi za čtvrt hodiny se jim do zorného pole opět nasunula oblačnost. Jedna skupina přerušila pozorování, druhá sice pokračovala, ale vzhledem k velmi proměnlivé situaci bude jimi získaný materiál minimálně diskutabilní. Situace se vylepšila po dalších asi dvaceti minutách a tentokrát vydržela necelou hodinu. Pak se obloha definitivně zatáhla. Všichni ukončili pozorování a sešli se v Myšárně na půlnoční svačince. Vzhledem k tomu, že situace se ani po ní nezlepšila, mohli se všichni uložit ke spánku.

Václav Kalaš, foto Václav Kalaš

Den 13, sobota 22. srpna 2020

Předposlední den Expedice 2020 začal pro táborníky, spící pod širým nebem, nemilým překvapením. Kolem páté hodiny ranní začalo drobně poprchávat. Nebyl to sice žádný vydatný déšť, ale stejně je to donutilo k urychlenému přesunu pod střechu. Přeháňka poměrně rychle ustala, ale nedlouho po ní přišel čerstvý vítr, který nadouval stanové plachty a lomcoval stanovými konstrukcemi. Budíček tábora se odehrál pod kompletně zataženou oblohou.

Snídaně byla trochu netypická. Kromě obligátního čaje každý nafasoval jogurt a dva šátečky s jablečnou náplní. Při jídle se probírala různá témata, mimo jiné průběh uplynulé noci, která byla značně proměnlivá a výsledky z ní budou asi hodně problematické. Také dorazili místní a začali hřiště připravovat na nedělní zápas. Po včerejším sekání nyní přišlo na řadu rozměřování a malování lajn. Táborem se rozléhaly tóny kytary, na kterou si pro radost brnkal jeden z účastníků.

Po uklizení Myšárny se do ní přesunul Jirka Polák a uspořádal další díl přednášky o astronomické fotografii. Byla určena těm, kteří již získali nějaké fotografie, a věnovala se zejména jejich zpracování.

V průběhu dopoledne si již někteří účastníci zbourali stan, protože podle předpovědi se očekával v odpoledních hodinách vydatný a dlouhodobý déšť. Tuto činnost znepříjemňoval čerstvý vítr, který se pokoušel jednotlivé části stanu odnést kamsi do dáli. Ostatní vyplňovali dopolední čas různými aktivitami, mezi které patřila četba, relaxace, práce na počítačích nebo mobilech. Samozřejmě se také našel čas na zpracování napozorovaných dat. Kolem poledne se pro jistotu začaly sklízet volně položené deky, ručníky, celty a další věci, protože temné nebe hrozilo příchodem deště.

Oběd byl v hospodě a tentokrát byl sladký. Kromě výtečné bramboračky dostali expedičníci trojici palačinek s marmeládou. Některým tak chutnalo, že se hlásili ještě o přídavek, a protože paní hospodská jich udělala celkem stovku, většina z nich si mohla nášup vychutnat. Ještě před tím, než se povedlo vše zkonzumovat, začalo silně pršet. Pohled na radar ukázal, že situace se v nejbližších hodinách nezlepší, spíše naopak, tudíž nezbylo nic jiného než se do tábora vracet za doprovodu dešťových kapek. Déšť se nejprve zmírnil, ale postupně zase začal zesilovat a kvůli tomu všichni dorazili do Bažantnice pěkně promoklí.

Kdo mohl, ten se převléknul a rozběhl se odpolední program. Pokračovalo zpracování dat, někdo hrál karetní hry, jiní se věnovali debatám či sledovali obrazovky mobilů a počítačů. Přes vytrvalý déšť tábor navštívili dva bývalí účastníci, kterým povinnosti nedovolily delší pobyt.

I svačina probíhala za kompletně zatažené oblohy, ze které stále padal déšť. Expedičníci si mohli pochutnat na chlebech, na kterých byla nejprve namazána Perla a na ní poskládaný plátkový sýr a šunka. Pokud někomu tato kombinace nevyhovovala, nebo nestačila, byly na výběr pozůstatky z předchozích snídaní a svačin. Někdo si dal jogurt, jiný rohlík s paštikou, další šáteček… prostě možností byla celá řada.

Vzhledem k tomu, že pršelo celé odpoledne, okruh činností, které se daly vykonávat, byl značně omezený. Všichni byli schovaní někde pod střechou a věnovali se aktivitám, které nebyly závislé na počasí. Pokračovalo přepisování dat z protokolů do počítače a jejich kontrola, někdo zpracovával fotografie, jiní si krátili čas společenskými hrami nebo stavěním odvážných staveb z tácků.

Protože hospoda měla tento den kratší otvírací dobu, musel se večerní program trochu přeházet. Už před šestou hodinou na jídlo vyrazila jako první služba a zbytek tábora musel počkat, až se vrátí. I tradiční nástup byl ze čtvrt na sedm přesunut na čas, až se všichni navečeří a znovu se sejdou v táboře.

Jedna účastnice se vydala do hospody autem a vybrala si k tomu polní cestu, kterou chodí pěší expedičníci. Předpokládala, že všechny předjede a dorazí na místo jako první, ale tento plán se jí trochu zvrtnul. Pěšáci utvořili rojnici a nedovolili autu projet. To muselo potupně sledovat ostatní táborníky a jet za nimi krokem. Pro místní to byla určitě zajímavá podívaná. Další zajímavostí byl pán, ležící na okraji silnice, který vystrkoval nohy přímo do vozovky. Kdyby řidička nedávala pozor, mohl z toho být docela ošklivý úraz.

Poslední jídlo v hospodě nebylo nic extra, jak někteří doufali. Jednalo se o hnědou omáčku s hovězím masem a přílohou byly těstoviny. Jen posledních pár jedinců dostalo knedlíky.

Než se všichni znovu sešli v táboře, bylo po osmé a nástup proběhl od čtvrt na devět. Vedoucí praktika navzdory předpovědím, které slibovaly později večer jasnou oblohu, odhadoval, že tento stav dlouho nevydrží a nebe opět pokryje oblačnost. Z tohoto důvodu, a protože se jednalo o poslední noc, nerozděloval pozorovatele do skupin, ale nechal tomu volný průběh. Místo toho navrhl, že by se mohl udělat táborák a opéct na něm zbylé špekáčky.

Také určil, jak bude probíhat nedělní úklid areálu, kdo bude zodpovědný za jakou část, jak se budou balit planetární věci, rozmístění do aut a podobně. Kromě toho se probíraly plány dalších akcí nebo připomínky k právě končící Expedici.

Po ukončení debat se pár expedičníků pustilo do rozdělání ohně. Jednalo se docela o těžký oříšek, protože veškeré dřevo bylo po dešti řádně promoklé a nechtělo hořet. Nakonec se však dílo podařilo a v zadní části areálu zaplápolal nejprve malý, ale postupně stále větší a větší oheň.

Nebe nad táborem bylo nejprve kompletně zatažené, pomalu se však začaly mraky protrhávat a v pozdějších hodinách byla obloha téměř úplně jasná. Většina expedičníků však raději zůstala sedět u ohně, povídalo se zde, hrálo na dvě kytary a zpívalo. Chvílemi k ohni doléhaly zvuky směrem od obce Líté, kde byla pravděpodobně nějaká zábava.

Před jednou hodinou po půlnoci se vytrousilo pár táborníků a pokusili se pozorovat zákryt. Výsledek byl nakonec negativní, stín planetky se od předpovědi posunul o několik desítek kilometrů mimo Bažantnici. Debaty u ohně pokračovaly i po sklizení pozorovací techniky a definitivně se táborníci uložili ke spánku někdy po druhé hodině.

Václav Kalaš, foto Václav Kalaš

Den 14, neděle 23. srpna 2020

Nedělní ráno bylo zatažené, takže v noci opravdu musela přijít oblačnost. Nikdo však nevydržel tak dlouho, aby zaznamenal kdy. Budíček měla služba vyhlásit přesně v osm, ale trochu se opozdila. Bylo to ale jen o pár minut, takže se vůbec nic nestalo. Navíc službu měly dvě dívky, takže na ty se převážně mužské osazenstvo tábora prostě nemohlo zlobit. Kromě čaje připravila děvčata vánočku s Perlou a dvěma druhy marmelády.

Po jídle se rozběhl klasický kolotoč úklidu, stěhování věcí, zametání, vytírání a dalších nezbytných činnosti. Někteří měli značný problém nasoukat do svých aut všechny své věci, jiní, zejména mladší účastnící, vyhlíželi své rodiče, kteří je přijedou vyzvednout. Velké množství věcí se nashromáždilo na betonovém plácku uprostřed areálu, kam putovaly jednak z místností, ale také ze stanů. Dalším bodem bylo tyto předměty naložit do přistavených aut a odvézt je pryč. To se postupně dařilo, haldy se zmenšovaly, a naopak obsah aut se téměř nafukoval. Do toho přijeli místní s vyúčtováním vody a elektřiny, které vedoucí praktika vyřídil. Poté již plně naložená auta opouštěla areál, jejich posádky naposledy zamávaly ostatním a vydávaly se směrem ke svým domovům. Expedice 2020 definitivně skončila.

Václav Kalaš, foto Václav Kalaš