Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Tip na srpen – Perseidy 2020

Meteorický roj Perseid je znám už 1755 let. První zmínky o něm pocházejí z poloviny 3. století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Ten byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna roku 258 z nočního nebe padaly třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.

Že jde o astronomický úkaz, prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli ve druhé polovině 19. století. Jako první na světě našel přímou spojitost meteorů s kometami a dokonce určil, že mateřským tělesem Perseid jsou prachové částice uvolněné z periodické komety 109P Swift-Tuttle objevené dvěma americkými astronomy v roce 1862. Kometa s periodou přibližně 134 let se naposledy u Slunce objevila v roce 1992. Znovu se k němu přiblíží až v roce 2126.

Pravidelně nám ji ale připomíná roj Perseid tím, jak Země každý rok prochází na své dráze v blízkosti prachového proudu rozptýleného za uvedenou kometou. Perseidy jsou aktivní pravidelně od 17. července do 24. srpna, přičemž své maximální četnosti „padajících hvězd“ dosahují každoročně kolem 12. srpna.

Během výše uvedeného období bude možné vidět meteory roje vždy, když bude radiant proudu částic, promítající se do souhvězdí Perseus, nad horizontem. Radiant je místo na obloze, z něhož zdánlivě meteory roje vylétají a v průběhu času se oblohou pomalu pohybuje (viz připojený obrázek). Fakticky se jedná o směr, z něhož k Zemi přichází proud rovnoběžně letících meteoroidů roje. Počet pozorovatelných meteorů pak bude přímo záviset na tom, jak vysoko nad obzor právě radiant vystoupá. Čím bude výše, tím více meteorů budeme mít šanci spatřit.

Dobrou zprávou je, že při pohledu ze střední Evropy je radiant roje cirkumpolární, což znamená, že je vždy nad horizontem a roj tím pádem bude aktivní po celou noc.

Na druhou stranu je nutné brát v úvahu, že jeho výška se během noci bude měnit. Radiant v letním období kulminuje až na konci noci, za svítání, respektive až ráno kolem 7. hodiny SELČ. Jinými slovy, s ohledem na pozici radiantu se dá očekávat nejlepší podívaná vždy na samém začátku svítání. Pokud tuto informaci propojíme s průběhem aktivity roje v průběhu pozorovatelnosti v celém období jeho aktivity, vyjdou nám doporučení optimálního času pozorování. Podle předpokladů zveřejněných pro letošní rok odborníky by mělo platit, že s maximálním počtem meteoroidů roje by se Země měla potkávat kolem 15:00 SELČ dne 12. srpna 2020, takže nejlepší pozorovací podmínky pro Českou republiku vycházejí na rána z 11.
na 12. a z 12. na 13. srpna. Je patrné, že letošní maximum aktivity vzhledem k Evropě sice bylo poněkud macešské, ale ani tak bychom si pohled na srpnové padající hvězdy neměli nechat ujít.

Není ale dogmatem zaměřit se pouze na uvedená dvě rána. Perseidy jsou podívanou trvalejšího charakteru. To, že byste jich vždy nad ránem měli vidět více, sice jednoznačně platí, ale v tom čase částečky proudu do zemské atmosféry prší prakticky svisle, a tak s ohledem na perspektivu vyvolávají kratší a pomalejší meteory blízko radiantu. Naopak večer, kdy je padajících hvězd roje méně, vlétávají z nízkého radiantu do atmosféry pod velkým úhlem a my můžeme vidět dlouhé rychlé meteory, které protínají často velkou část oblohy.

Na co se tedy v roce 2020 máme těšit? V čase vrcholu aktivity roje je udávána tzv. zenitová hodinová frekvence (ZHR) až kolem 150 meteorů za hodinu. Netěšte se ale, že takovéto počty skutečně uvidíte. Ani zdaleka ne. Zenitová hodinová frekvence je totiž počítávána na teoretické optimální podmínky pozorování, kterých v praxi nelze nikdy dosáhnout. Především se jedná o dokonale tmavou oblohu. Praktický problém je nejen všudypřítomné světelné znečištění, ale například i přítomnost Měsíce na obloze. Letos jej v čase maxima roje budeme mít bohužel v poslední čtvrti právě na nejambicióznější ranní obloze. Druhou podmínkou je radiant umístěný v zenitu. I tento požadavek je v praxi neuskutečnitelný, radiant se neustále po obloze hýbe a ze střední Evropy se do zenitu nemůže ani fakticky dostat. A aby toho ještě nebylo dost, je třetím požadavkem sledování celé nebeské polokoule. Zorný úhel našeho pohledu samozřejmě obsáhne pouze zlomek celé oblohy.  Počet meteorů, které pravděpodobně uvidíte, je tedy nesrovnatelně nižší, než shora uvedené teoretické číslo. Průběh frekvence v jednotlivých nocích kolem maxima aktivity roje je patrný z reálných radiových pozorování v roce 2018.

Reálně lze počítat (za dobrého počasí, z ideálně vybraného místa s otevřeným výhledem na nebe pod tmavou oblohou) tak maximálně s několika desítkami meteorů za hodinu. I to je ale určitě podívaná, která stojí za trochu nepohodlí a nevyspání.