Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Popis Expedice 2019

IMG_2212_off2Expedice má za sebou dlouhou historii. První ročník se uskutečnil roku 1960 a ta letošní měla již pořadové číslo 58. Pokud jste si snad údaje přepočítali, nejspíš vám vyšlo, že v roce 2019 měla být již Expedice číslo 60. To je sice pravda, ale dvakrát se Expedice neuskutečnila. Poprvé se tak stalo už v 60. letech, pravděpodobně roku 1963. Tehdy bylo v době, kdy se měla konat, tak špatné počasí, že byla nakonec úplně zrušena. Druhý rok bez Expedice byl 1999. V tomto případě bylo příčinou úplné zatmění Slunce, které nastalo 11. srpna, tedy zrovna v době, kdy se většinou konají Expedice. Zatmění bylo pozorovatelné jižně od naší republiky a téměř všichni potencionální účastníci se jej vydali sledovat do okolních států.

Celkem Expedice vystřídala pět míst konání. V letech 1960 až 1991 se 31x uskutečnila na louce nad zámkem Kozel v blízkosti Šťáhlav. Pak se na čtyři roky (1992 až 1995) přestěhovala na kopec nad Losinou, označovaný jako Skalky. Když toto místo přestalo vyhovovat, přesunula se roku 1996 necelý kilometr severněji do lokality, zvané Bambousek. Ta se ale příliš neosvědčila a Expedice se zde uskutečnila jen jednou. V letech 1997 a 1998 proběhla Expedice na hvězdárně v Rokycanech. Ani zde však nebyly úplně vhodné podmínky, a proto se hledalo nové místo. Nakonec se jej povedlo najít nedaleko malé osady Bažantnice, ležící v okrese Plzeň-sever na cestě mezi Dražní a Hvozdem. Zde se poprvé konala Expedice v roce 2000, a protože se lokalita osvědčila, už zde zůstala. V roce 2019 tak bylo možné oslavit kulatých 20 let Expedice na tomto stanovišti.

20190801_182127V roce 2019 byl další ročník astronomického praktika naplánován s ohledem na fáze Měsíce na termín 22. července až 4. srpna. To moc nepotěšilo meteoráře, protože zvýšená aktivita Perseid měla nastat až po skončení akce. Bohužel v té době by veškeré pozorování rušil Měsíc, takže bylo nutné najít kompromis.

Na první pohled vypadá Expedice podobně jako běžný letní tábor. Účastníci jsou ubytováni ve stanech, většina z nich jsou děti nebo mládež, ale tím srovnání končí. Denní program je trochu volnější a není zde nikdo, kdo by vyplňoval táborníkům každou volnou chvilku nějakou zábavou. V určité míře je na každém, aby si svoji náplň dne určil podle sebe. Neplatí to samozřejmě úplně, protože i zde je řada činností povinných. Hlavní rozdíl však spočívá v tom, že velká část aktivit se odehrává v době, kdy se na běžném táboře už spí.

V případě jasné oblohy vypadají večerní hodiny na Expedici přesně obráceně než na jiných táborech. Zatímco jinde táborníci pomalu ukončují své aktivity a ukládají se ke spánku, na astronomickém praktiku v tu dobu tábor spíše ožívá. S přibývajícím šerem se účastníci vyrojí jako mravenečci a začnou přesouvat velké množství věcí z útrob areálu či ze stanů na fotbalové hřiště. Jsou mezi nimi židle, stolky, stativy, dalekohledy, fotoaparáty, kamery, výpočetní technika, prodlužovací kabely a kdo ví co ještě. Meteoráři zase nosí spacáky, deky, protokoly, psací potřeby a další pomůcky. Když expedičníci vše poskládají na svá místa a zprovozní vše potřebné, mohou se vrhnout do víru pozorování. Někteří sledují nebe ve stoje, jiní u svých přístrojů sedí a další se uvelebí ve vodorovné poloze. Ve své činnosti pokračují tak dlouho, dokud jim to pozorovací podmínky dovolí, nebo dokud je nezmůže únava.

Zpestřením dlouhé a obvykle poměrně chladné noci je takzvaná půlnoční svačina. Ta se připravuje v klubovně, důvěrně nazývané „myšárna“ a navzdory svému názvu se podává obvykle až mezi jednou až druhou hodinou noční. Jejím obsahem je vždy teplý čaj a nějaké oplatka. U jídla se sejdou všichni v tu dobu ještě aktivní pozorovatelé a za svitu tlumených červených světýlek si předávají informace. Pokud se mezitím nezhoršilo počasí, po zahřátí a nasycení se opět všichni vracejí na svá stanoviště a pokračují ve své činnosti.

Erigone_i3Lo_Bin1_AOTA_Tab6Co všechno se vlastně na Expedici 2019 pozorovalo? Nejstarším pozorovacím programem, který se s nejrůznějšími obměnami udržel od samého počátku v 60. letech, je vizuální pozorování meteorů. Určuje se u nich jasnost a rojová příslušnost. Mimo to se musí hlásit pozorovací podmínky, konkrétně oblačnost a nejslabší viditelný objekt, takzvaná mezní hvězdná velikost (MHV). Další program, který je určen hlavně nováčkům, se skrývá pod zkratkou AAPO. Jedná se o Amatérskou Astronomickou Prohlídku Oblohy a jejím cílem je seznámit začínající astronomy s orientací na obloze. Může se provádět jak vizuálně, tak za pomoci dalekohledu a je možné ji doplnit třeba zákresem vybraných objektů. Po několika letech se na Expedici vrátilo také pozorování proměnných hvězd, při kterém se sledují změny jasnosti hvězd v závislosti na čase. Následně se pak dají změny vyjádřit například pomocí grafu.

Dalším programem byla astrofotografie, kdy se účastníci praktika pokoušeli pořídit co nejlepší snímky různých astronomických objektů. K tomu je většinou zapotřebí dalekohled a kvalitní fotoaparát, ale překvapivě kvalitní snímky se daly pořídit i běžným mobilním telefonem. Stačilo použít speciální nástavec, pomocí kterého se přístroj umístil za dalekohled. Fotografovalo se i hvězdné nebe bez dalekohledu. Když se snímkuje stále stejná oblast oblohy po dobu několika hodin, je možné pak snímky poskládat do videa, na kterém je pěkně vidět pohyb hvězd, případně dalších objektů na obloze. Tomuto druhu pozorování se říká časosběr (anglicky time-lapse) a dají se pomocí něj vytvořit velmi zajímavá videa. Použít se dá nejen na hvězdné nebe, ale například i na zachycení vývoje oblačnosti nad fotbalovým areálem.

Pomocí dalekohledu Newton o průměru 30 cm a televizní kamery Watec se pozorovaly zákryty hvězd planetkami. Celkem jich bylo více než desítka. Nejzajímavější z nich byl z druhého dne Expedice, kdy hvězdu o jasnosti 12,4 magnitudy měla zakrýt planetka Hillary. Přesto, že pravděpodobnost byla jen 8 %, přímo v Bažantnici se zákryt povedlo napozorovat. Druhý pozorovatel, který byl o 11 kilometrů dál, měl pozorování negativní. Po zpracování dat od dalších pozorovatelů i z jiných zemí se ukázalo, že zakrývaná hvězda nebyla osamělá. Jednalo se o těsnou dvojhvězdu a pozorovateli, který sledoval zákryt ze vzdálenějšího stanoviště, planetka prošla „mezerou“ mezi oběma složkami.

IMG_1667Kromě těchto „ostrých“ pozorování se noci využívaly i k testování různých zařízení a příslušenství. Experimentovalo se například s různými způsoby prodlužování ohniska pro snímání pomocí televizních kamer, zkoušela se nová televizní kamera nebo se testovalo ovládání montáží pomocí různých programů z počítače. Během některých zkoušek se testovalo, zda je dalekohled schopen udržet v zorném poli prolétávající družice.

Jak je vidět, noční program byl poměrně nabitý, a navíc se díky jasné obloze pozorovalo celkem osm nocí, což je velmi nadprůměrný výsledek. Je tedy jasné, že po ránu se nikomu nechtělo vstávat. Proto je na Expedici budíček později než na jiných táborech.

Denní program je kromě obvyklých činností zasvěcen zpracování napozorovaných dat. Někteří pozorovatelé musí své záznamy přepsat do počítače, jiní už mají data v elektronické podobě, ale musí je pomocí různých programů zpracovat.

Nováčci se musí pozorování nejprve naučit. Od toho jsou přednášky, kde zkušení pozorovatelé vysvětlí, jak postupovat, aby byla získaná data co nejkvalitnější. Zároveň upozorní na možné chyby a poradí, jak se jich vyvarovat. Během Expedice 2019 byly přednášky zaměřené snad na všechny již zmíněné programy: meteory, proměnné, zákryty, astrofotografie nebo časosběr.

Kromě přednášek, zaměřených na konkrétní program, se uskutečnilo několik dalších, které se věnovaly různým zajímavostem. Expedičníci si tak mohli vyslechnout povídání o měření vzdáleností ve vesmíru, polární záři nebo o astronomickém ústavu Ondřejov.

Protože o astronomii projevili zájem obyvatelé přilehlých obcí, jeden večer byla uspořádána akce pro veřejnost. Díky spolupráci s místními byla zajištěna propagace formou plakátů, které byly vylepeny v blízkých vesnicích. Lákaly na přednášku a následné pozorování astronomických objektů. Díky tomu a také díky příznivému počasí se v daný den večer sešlo v Bažantnici asi čtyřicet zájemců o astronomii. Nejprve si poslechli obsáhlou přednášku s názvem „Oheň na Měsíci“, věnovanou 50. výročí přistání lidí na našem přirozeném satelitu. Protože po jejím skončení bylo jasno, následovala ukázka toho, jak vypadají v astronomických dalekohledech vybrané objekty blízkého i vzdáleného vesmíru.

obr.phpDruhá akce pro veřejnost se uskutečnila ve sportovním areálu obce Nečtiny. Tam se večer přesunula část expedičníků a zajistila návštěvníkům program podobný tomu, jaký byl v Bažantnici. Nejprve proběhla přednáška nazvaná „Co pozorují hvězdáři na obloze“, po které přišlo na řadu sledování objektů astronomickými dalekohledy. Veřejnost se mohla podívat na planety Jupiter a Saturn, nebo na některé jasnější objekty vzdáleného vesmíru.

Vybrané planety účastníci pozorovali dokonce přes den. Nejednalo se však o skutečné planety, ale jen o jejich obrázky. Jedním z úkolů, které plnili mladší účastníci, bylo totiž určování průměru těchto obrázků pomocí trigonometrie. K dispozici měli teodolit, měřící pásmo a měření prováděli jak za denního světla, tak i v pozdních večerních hodinách, když už byla tma.

Samozřejmě se na praktiku našel čas i na nějakou tu zábavu, protože nejen odbornou prací je živ astronom. Tábor je umístěn v areálu fotbalového hřiště, což přímo vybízí k provozování sportovních aktivit s míčem. Někdy hřiště obsadila skupinka, která si mezi sebou házela plastovým diskem, jindy bylo možné v zadní části areálu slyšet střelbu. To někdo na dřevěnou desku umístil terč a zájemci se pokoušeli vzduchovkou trefit co nejpřesněji jeho střed. Při vhodném počasí se ve vzdušném prostoru pohybovaly modely letadel či drony a jednou byl dokonce uspořádán menší souboj. Po zemi jezdil dálkově řízený model tanku, na který nalétávala dvojice dronů. Díky dobrému ovládání všech strojů se naštěstí akce obešla bez poškození modelů. Někteří z účastníků se zabavili pomocí Arduina, což je malý jednodeskový počítač, který se dá jednoduše programovat. Velkou výhodou je, že se k němu dá sehnat nepřeberné množství příslušenství.

IMG_1658Kromě klasických stolních her se stejně jako v minulých letech hrála legendární Expanze, která dokáže hráče zaměstnat na několik dní. Trochu jinou hráčskou vášeň bylo možné ukojit v hospodě, kam se chodilo na jídlo. Když bylo dost času, pár expedičníků zde zůstalo déle a zahráli si buď stolní fotbálek, nebo kulečník. K zábavě někdy stačilo docela málo. Například jednoho zataženého večera se na zápraží sešlo pár expedičníků s laserovými ukazovátky a předvedlo s nimi neobvyklý souboj poněkud připomínající Hvězdné války. Zelené paprsky, tančící po oblacích, byly určitě vidět docela daleko a klidně mohly v někom vzbudit dojem, že v Bažantnici se dějí nějaké paranormální jevy.

Protože zejména v prvním týdnu Expedice 2019 panovaly vysoké teploty, část táborníků pravidelně navštěvovala nedaleký rybník. Ten sice neoplýval velkou čistotou, ale dokázal příjemně osvěžit. Komu poněkud drsnější podmínky této vodní plochy nevyhovovaly, mohl si zajet pár kilometrů k obci Spankov, v jejíž blízkosti leží Černý rybník, lidově zvaný Porajt. Tam nalezl pěkné zázemí a čistou vodu. Jeden z účastníků se snažil ostatní vyburcovat k tomu, aby se alespoň jednou šlo k rybníku pěšky, ale neuspěl. Nikomu se nechtělo v horku šlapat asi 15 kilometrů. Nakonec si pěší výlet udělal jen on sám, ostatní se k rybníku odvezli autem.

Zajímavý výlet se uskutečnil v samém závěru Expedice 2019. Jeho cílem se staly megalitické stavby u obcí Horní Bělá a Loza. První navštívené místo bylo kousek za Horní Bělou, směrem na Vrtbo a Hubenov. Zde se nachází dvě kamenné stavby v těsné blízkosti. Jedna se jmenuje Hornobělské kamenné spirály a jedná se o řadu kamenných bloků, rozmístěných přibližně do podoby písmene S. Hned pod nimi se mezi dvěma vzrostlými stromy nachází kaplička s lavičkou. Jen o pár desítek metrů dále, na opačné straně silnice, je v poli postaven kamenný kruh. Je složený z menhirů a zvenku obklopený malými stromky. IMG_2182Bohužel v době návštěvy to vypadalo, že téměř všechny uschly. To je poněkud ironické, protože podle tvůrců mají kamenné stavby vrátit do zdejší vysušené a poškozené krajiny harmonii a vodu. Kruh stojí na mírném kopci a je od něj pěkný výhled do krajiny. Po důkladné prohlídce se přejelo o pár kilometrů dále, na kopec nad Lozou. Zde je úplně nový kamenný kruh, postavený v době podzimní rovnodennosti 2018. Stojí nedaleko silnice, kterou se jezdí do Bažantnice a je z ní vidět. I z tohoto místa je hezký pohled do kraje.

Kromě tohoto výletu, který absolvovala větší část expedičníků, bylo i několik menších, polosoukromých, na které vyrazila jen malá skupinka táborníků. Ti se během Expedice 2019 podívali například na zámek v městečku Manětín, na koně u obce Pláně, nebo do lokality V Klenotech.

Do Manětína se jezdilo nejen za prohlídkami památek, ale také kvůli jídlu. Zhruba každý třetí den bylo zapotřebí doplnit prořídlé zásoby potravin. Hospodář nejprve zjistil, co je zapotřebí dokoupit a pak spolu s vedoucím praktika a několika dalšími táborníky nasedl do dodávky a vyrazil. V Manětíně zaparkovali před místní samoobsluhou a dali se do nakupování. Doplňovali suroviny pro přípravu snídaní, svačin a půlnočních svačinek. Kromě toho většinou nikdo neodolal a koupil si ještě nějakou dobrotu navíc.

Jak už bylo uvedeno výše, počasí bylo letos velmi příznivé. Pozorovalo se většinu nocí a perličkou je, že za celou Expedici 2019 se jen jednou stalo, že byly dvě zatažené noci za sebou. Po většinu doby bylo teplo a slunečno, což komplikovalo ranní spánek. Jakmile vyšlo nad obzor Slunce, začalo intenzivně svítit, teplota stoupala a za těchto podmínek se jen těžko dalo spát. Zvlášť v prvním týdnu, kdy se pozorovaly čtyři noci za sebou a chodilo se spát až pozdě v noci, to bylo docela nepříjemné. Spánkový deficit se však naštěstí dal dohnat třeba po obědě. Naopak příznivé bylo, že se neobjevil žádný opravdu vydatný déšť, který by třeba něco vytopil, jako se už také na některých Expedicích stalo. První silnější déšť přišel až osmý den Expedice.

20190728_102803Mezi největší překvapení Expedice 2019 patřilo, když se jednoho dne v táboře objevila bílá chundelatá kočka. Začala se lísat a postupně si omotala kolem ocasu většinu osazenstva. Občas sice odběhla někam pryč, ale vždy se vrátila a za nějakou dobu se stala nejen nejfotografovanějším tvorem celého praktika, ale také jeho maskotem a právoplatným členem. Dostávala nažrat, někteří táborníci (zejména tábornice) se o ní začali starat a bylo jasné, že už asi tábor natrvalo neopustí. Debatovalo se o tom, jak se jí bude říkat a z různých návrhů nakonec zvítězilo pojmenování Vendulka. Vyvstal ale problém, co s ní bude, až skončí Expedice? Nakonec si ji jedna účastnice odvezla domů, kde teď spokojeně žije v domě se zahradou ještě s další kočkou.

Jedno odpoledne do Bažantnice přijel fotograf a projevil přání nafotit si pár lidí spolu s technikou. Ukázalo se, že je v přípravě článek o astronomickém praktiku, jehož text již dříve vedoucí praktika domluvil po telefonu. Zbývalo jej jen doplnit o obrazový materiál. To se podařilo a článek spolu s fotografií později vyšel jak v Mladé frontě Dnes, tak i v týdeníku 5plus2.

Když byla večer obloha beznadějně zatažená, přišel čas na oblíbený táborák. Tento rok se jej dokonce podařilo udělat dvakrát. Poprvé to ale vyšlo tak, že nebyly nakoupené buřty na opékání. Expedičníci, toužící něco strčit do plamenů, se tak museli spokojit s opékáním chleba. Na druhý táborák již bylo připraveno vše potřebné: špekáčky, chléb i hořčice. Kromě opékání se u ohně samozřejmě hodně povídalo, zpívalo a také hrálo na kytaru.

Kolem půl dvanácté večer někteří expedičníci dodržovali zvláštní rituál. Netrpělivě vyhlíželi poslední noční autobus, jedoucí po nedaleké silnici. Ten díky rozkopané silnici v Horní Bělé jezdil trochu jinak, a proto jej bylo možné sledovat tento rok dokonce dvakrát. Pokud probíhalo pozorování, tito nadšenci vždy na chviličku zanechali veškeré činnosti a z plna hrdla zakřičeli „půlnočka!!!“. Když byla zatažená obloha, občas se příznivci půlnočky dokonce vydali do těsné blízkosti silnice, aby autobus viděli pěkně zblízka. 20190727_204601Bylo v tom něco až skoro přízračného, když se po chvíli čekání ozval vzdálený zvuk motoru a zanedlouho se z lesa vynořila osvětlená silueta autobusu. Ta se rychle přibližovala, projela kolem čekajících expedičníků a za okamžik zase zmizela za zatáčkou v Bažantnici. Poté se mohli všichni zase pokojně vrátit do tábora s dobrým pocitem, že viděli legendární půlnočku zblízka.

Jak je vidět, účastníci astronomického praktika si užili jak odbornou část, tak i spoustu zábavy. Dva týdny, vyměřené Expedici 2019, utekly jako voda a přišel poslední den. Expedičníci uvedli areál do původního stavu, vše uklidili a sbalili si své věci. Na většině bylo znát, že Bažantnici opouštějí neradi, a kdyby mohli, ještě by zde zůstali. Nedalo se však nic dělat, a tak postupně počet osob ubýval a ubýval, až nakonec hřiště osiřelo. Nyní bude zase sloužit původnímu účelu, kdy se po něm budou prohánět fotbalisté a z laviček jim budou fandit nebo naopak nadávat fanoušci. Pokud se však nestane něco neobvyklého, příští letní prázdniny se do areálu astronomové vrátí a opět se z něj na dva týdny stane dějiště dalšího ročníku Letního astronomického praktika – Expedice 2020.