Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expediční deník 2016

Den 1, pondělí 25. července 2016

večerní nástupZhruba po roce opět začalo Letní astronomické praktikum – Expedice 2016, již sedmnácté v Bažantnici. Přípravy na ně začaly už včera, tedy v neděli odpoledne, kdy jsme do fotbalového areálu v Bažantnici zavezli první várku materiálu. Důvodem bylo, že naše organizace již nemá dvě auta jako v minulých letech, ale jen jedno, takže byla obava, že nebudeme v pondělí stíhat zavážet. Nakládalo nás za mírného deště celkem pět: Ondra Trnka, Martin Brada, Kuba Suchý, Lukáš Winkler a já. Podařilo se nám smontovat regály na techniku, takže o den později bylo možné ihned věci ukládat na správná místa.

První den začal tradičně nakládáním materiálu. Nejprve bylo nutné z našeho Fordu Tranzit vyndat zadní a střední trojsedačky, což není lehká práce, protože jedna má hmotnost 75 kg a špatně se s nimi ve stísněném prostoru manipuluje. Po montáži speciální zahrádky na střechu jsme začali nakládat v šesti lidech. Chyběla nám pouze naše vietnamská komunita. Martin Tran si spletl ranní a večerní hodinu a Honza Huy raději nepřišel vůbec. Zatím nevím proč, ale asi zapomněl. Ale zvládli jsme to a do Bažantnice dojeli, vyzvedli klíče a materiál uložili. Pak jsme se vydali do Rokycan na hvězdárnu, kde jsme museli vyřídit některé záležitosti, pak zase do Plzně naložit další materiál a dodělat některé věci, což nás silně zdrželo. Až kolem čtvrté odpoledne jsme vyzvedli Martina Trana a spěchali nakoupit potraviny. Pak ještě ke mně domů, neboť jsem při balení pár věcí zapomněl. Do Bažantnice jsme dorazili místo v 17 hodin opožděni o 45 minut.

V areálu už bylo postaveno několik stanů, další se ještě dostavovali. Na obvyklý nástup již nebyl čas, a tak se šlo rovnou na večeři. Ve Hvozdu je nově mezi samoobsluhou a začátkem vesnice rozkopaná silnice, takže je nutné přejít přes staveniště. Až naprší, bude to myslím značně nepříjemné. Večeře ale příjemná byla, brambor s řízkem a oblohou chutnal každému. Po večeři se uskutečnil nástup, kde bylo krátce naznačeno, jak bych si představoval fungování v následujících dnech. Počasí se ukázalo jako nejisté. Nad námi byla díra, ale okolo nás zatažená obloha. Vyhlásil jsem na semaforu nejnižší stupeň pohotovosti a čekal, co počasí udělá. Kluci mezitím až do setmění hráli na hřišti jakousi hru se šišatým míčem. Obloha se ale postupně zatáhla, a tak nakonec bylo pozorování odvoláno. Možná je to i dobře, neboť na stanovišti ještě ruší svým světlem jedna lampa. Bude nutné ji vypnout. Nakonec jsme ale na chvilku dva dalekohledy vytáhli. V díře nad obzorem se totiž ukázal načervenalý Měsíc a vytvořil docela hezký vizuální zážitek. Neviděli ho všichni, někteří již spali, ale bylo to pěkné. Šel jsem si lehnout jako poslední a obloha se opět vyjasnila. Jednalo se však pouze o jednu z dalších větších děr v oblačnosti. Po určité době se opět zatáhlo.
Lumír Honzík, foto Jiří Polák

Den 2, úterý 26. července 2016

mlha nad hřištěmDnešní budíček byl vyhlášen okolo půl deváté, vyznavači dlouhého spánku by však stejně nemohli pokračovat, protože je vyhnalo prudké Slunce, které se pak po zbytek dne už neukázalo. Hned u první snídaně se objevila novinka v pitném režimu. Poprvé jsme si mohli vybrat ze dvou čajů, a to ze zeleného nebo černého. Oba byly už předem oslazené, což se některým účastníkům vůbec nelíbilo.

V dopoledních hodinách proběhlo rozsáhlé školení pod vedením vedoucího praktika o částech a správném složení dalekohledu. Bylo určeno především pro nováčky, ale i někteří zkušenější pozorovatelé si rádi doplnili chybějící informace. Jeden z mladších účastníků nám ukázal svoje akrobatické umění s dronem. V jeho dovednostech nechybělo blízké sledování lidí nebo různá salta. Sám mi prozradil, že si ho hlavně pořídil na sledování sousedů.

Po vydatném obědě v zemědělském družstvu Hvozd si většina táborníků ještě koupila nanuky v místním obchodě. Hned, co se došlo do tábora, vyrazila skupinka nadšenců na fotbalové hřiště a opět si začala kopat se šišatým míčem. Z této činnosti je vyrušil až déšť, který přišel okolo druhé hodiny. Nedlouho poté déšť přestal, začala se ale ozývat bouřka, která byla jen několik kilometrů od nás. Zhruba za jednu hodinu se spustil mohutný liják, před kterým se celý tábor schoval do budov nebo na zápraží. Naštěstí netrval příliš dlouho, přesto to byla dobrá prověrka pro postavené stany. Všechny to přežily bez větší úhony.

Ještě před nástupem se do vzduchu vznesl model letadla. Přistání bohužel nedopadlo podle představ pilota, křídlem se otřelo o sloup, který drží ochrannou síť za jednou z branek. Letadlu se naštěstí nic nestalo, pouze vypadl kryt kokpitu, křídla zůstala celá. Na nástupu se konstatovalo, že se nejspíš pozorovat nebude, obloha byla neprodyšně zatažená.

Po šunkoflecích v hospodě na nebe vzlétlo další letadlo. Jeho let však neměl dlouhého trvání, ve vzduchu se mu vybila baterie. Letadlo dopadlo tvrdě na zem, utrhnul se mu jeden list vrtule. Skupina fotbalových nadšenců od kopání pomaličku upouštěla, protože se nad hřištěm objevila mlha. Proto vymysleli zvláštní házecí hru, se kterou vydrželi až do úplné tmy. Po večeři se tábor rozrostl o další účastníky, kteří se ihned pustili do hraní různých společenských her, například Carcassonne.
Lukáš Winkler, foto Ondřej Trnka

Den 3, středa 27. července 2016

duha nad táboremNoc z úterý na středu byla poněkud divoká. Nejprve se obloha proti všem předpokladům vyjasnila, ale kvůli mlze, která se válela nad hřištěm, se pozorovat nedalo. Navíc byla země pořádně promočená od předchozího deště, takže meteoráři by při pozorování museli na svých karimatkách a matračkách dávat hlavně pozor, aby se neutopili, než sledovat oblohu. Když se mlha nepatrně rozpustila, bylo nečekaně vyhlášeno pozorování. Jasná obloha však vydržela jen krátce a po chvíli se opět začala zatahovat. Chvíli se tedy dělala převážně základní orientace na obloze a někdy kolem půlnoci musela být i tato ukončena. Přesto služba udělala půlnoční svačinku a ti, kteří si ještě nešli lehnout, byli odměněni čajem a ovocnými piškoty.

V noci krátce pršelo, ale ráno už byla situace lepší. Den začal samozřejmě snídaní. Služba měla tak slabý hlas, že vyhlášení budíčku někteří spáči ani nezaregistrovali. Velkou část dopoledne vyplnila přednáška o meteorech a způsobu jejich pozorování. Našel se však čas i na jízdy s modelem terénního auta či létání s dronem. Pak se všichni přesunuli do jídelny zemědělského družstva ve Hvozdě, kde na ně čekal chutný oběd. Na zpáteční cestě se většina expedičníků stavěla doplnit zásoby v místním obchodě. Už během cesty do Bažantnice se ozývalo vzdálené hřmění, které se postupně přibližovalo. Obloha však byla stále polojasná.

Po návratu do tábora se část táborníků vydala sportovat na hřiště, jiní se věnovali debatování či různým hrám. V odpoledních hodinách přišel vydatný déšť a s menšími přestávkami vydržel až do pozdních odpoledních hodin. Před svačinou na chvíli ustal, ale pak se znovu rozpršelo a kapky se vydržely snášet z oblohy na zem až téměř do večerního nástupu. V této činnosti ustaly až někdy po šesté hodině podvečer.

Na jídlo do hospody se nakonec putovalo pěšky po cestě, kterou tekly potůčky vody. Večerní obloha nejprve vypadala beznadějně zataženě, ale časem se začala oblačnost protrhávat. Nad jihovýchodem se rozprostřela pěkná duha (dokonce dvojitá), která se stala vděčným cílem několika fotografů. Po setmění se nad hřiště vznesl dron vybavený barevnými světly, který vypadal velmi působivě.

V pozdějších večerních hodinách byla meteorologická situace značně nepřehledná a nebylo vůbec jasné, zda se začne pozorovat, či nikoli. Jak se situace nakonec vyvinula, se dozvíte v zítřejším pokračování deníku.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 4, čtvrtek 28. července 2016

light_01_2016-07-28_08-26-51_0001Předchozí noc se nakonec vůbec nepozorovalo. Chvílemi byla půlka oblohy úplně jasná, poté se ale začala nasouvat nerozpadající se oblačnost, která krátce po jedenácté hodině způsobila celkové zatažení nebes. Přesto byla většina tábora na verandě a sledovala stále se zhoršující podmínky k pozorování. Pár šťastlivců dokonce vidělo své první expediční meteory. Po projetí posledního autobusu, takzvané „půlnočky“, se většina účastníků začala pomalu ukládat ke spánku, protože věděli, že nic lepšího už neuvidí.

U snídaně na všechny čekala chutná vánočka s marmeládou. I přes slabé buzení služby si ji nikdo nenechal ujít. Krátce poté byl vyndán dalekohled na sledování Slunce. Fotosféra však nebyla vůbec zajímavá, nenacházely se tam výrazné sluneční skvrny ani fakulová pole. Proto byl připraven jiný dalekohled, který umožňuje sledovat jinou část sluneční atmosféry – chromosféru. V ní už byla situace lepší, na disku Slunce se nacházely mohutné filamenty, na okrajích také bylo možné spatřit menší protuberance. I přes přecházející mraky se nakonec povedlo Slunce vyfotografovat.

Ještě před obědem se malá skupinka táborníků odjela podívat na koňskou farmu v Pláních. Po obědě, ke kterému byly výborné francouzské brambory, nepohrdla většina účastníků nějakou tou zmrzlinou z místního obchodu. Po příchodu do tábora si skupinka fotbalových nadšenců začala kopat konečně s kulatým míčem přivezeným z Plzně. Za chvíli odešla i druhá skupina, tentokrát k místnímu rybníku. Šli si zaplavat, vyzkoušet model lodi na dálkové ovládání a svést se na velkém nafukovacím člunu pro několik osob. Byla to velká sranda, zvláště vidět nastupovat do člunu některé osoby. Chvílemi to vypadalo, že se do člunu snaží za každou cenu dostat lachtan. Když se mu to konečně podařilo, plácl sebou vysílením na dno člunu a pak se nemohl chvíli ani pohnout. Ovládání člunu byl také menší oříšek, protože lodivodi nebyli příliš zkušení. Přibližně za hodinu již byli fotbalisté pořádně utahaní, a tak část z nich odešla hrát Monopoly. Po svačině už byli kopáči opět čerství, nevyrušil je ani nácvik střelby ze vzduchových zbraní – ze vzduchovky a z bombičkové pistole.

Na nástupu byl i přes nejasné meteorologické podmínky vyhlášen nižší stupeň pozorovací pohotovosti. V hospodě na všechny čekala zatím nejlepší večeře – exkluzivní houbová omáčka s kolínky. Nad tábor se poté postupně vzneslo několik strojů. Nejprve to bylo akrobatické letadlo, poté větší dron vedoucího praktika a nakonec malý dron jednoho z účastníků. Mezitím už někteří účastníci začali hrát Černé historky, ke kterým se posléze připojila půlka tábora.

Meteorologická situace se postupně zhoršovala, z kraje večera bylo ještě jasno, pak se ale kolem nás prohnaly dvě bouřky, ze kterých spadlo pár kapek. Potom se opět na chvíli vyjasnilo, avšak okolo desáté hodiny se obloha od západu začala pomalu zatahovat. Pozorování tedy bylo skutečně zrušeno, někteří zůstali na louce a hleděli na mizející hvězdy. Dočkali se i přeletu jasné ISS. Dokonce viděli i pár meteorů. Jiní hráli karetní hru Bang či Carcassonne. Okolo jedenácté hodiny se od všech oddělila malá skupinka a začala sledovat film. Po jeho skončení se i zbytek tábora uložil ke spánku.
Lukáš Winkler, foto Ondřej Trnka

Den 5, pátek 29. července 2016

Astronomické praktikum Bažantnice 2016Na pátek jsme plánovali drobné oživení expedičního programu – po obědě jsme chtěli vyrazit k cca 6 km vzdálenému Černému rybníku za vesničkou Líté, kterému se občas přezdívá Porajt. Kvůli tomuto výletu se i na nákup do Manětína jelo netypicky před obědem. Ale člověk míní a příroda mění – počasí celé dopoledne nebylo žádný zázrak, těsně před obědem se přihnala pořádná sprška a podle předpovědi to vypadalo, že ve stejném duchu to bude pokračovat i odpoledne. Tak jsme museli výlet odpískat…

Po obědě jsme tedy místo výletu jeli se správcem hřiště pro židličky a stoly do klubovny, abychom nahradili rozkládající se nábytek novým (resp. stejně starým nebo možná i starším, ale v technicky lepším stavu).

Nakonec se však počasí přeci jen trošku umoudřilo a mohli jsme se věnovat sportovním aktivitám – někdo střílel ze vzduchovky či pistole, zbytek si zahrál fotbálek nebo prováděl letové zkoušky s drony.

Počasí si stále dělalo, co chtělo. Ještě cestou na večeři to vypadalo, že i dnešní noc bude stejná jako ty předcházející. Nakonec se však nebe až neuvěřitelně vyčistilo a my mohli téměř po týdnu poprvé pořádně pozorovat. Naše radost však netrvala dlouho. Asi po dvou hodinkách pozorování začala opět přecházet oblačnost, půlnoční svačinku jsme si dali pod zataženou oblohou. Po ní se ještě na chvíli vyjasnilo, ale ve 3 hodiny ráno bylo už nebe pod pokličkou mraků natrvalo.

Během noci se prováděl zácvik nových pozorovatelů, dalekohledy byly zamířeny na objekty blízkého i vzdáleného vesmíru. Některé objekty se i fotografovaly nebo natáčely na video. Dvě skupiny se věnovaly vizuálnímu pozorování meteorů.
Roman Čečil, foto Petr Mašek

Den 6, sobota 30. července 2016

P1840218uSobotní ruch v táboře začal jako vždy budíčkem, který vyhlásila služba. Po snídani se začalo se zpracováním napozorovaných dat z uplynulé noci. Ti, kteří zaznamenávali jevy na noční obloze na fotoaparáty, přesouvali data do počítačů. Meteoráři zase museli data z papírové formy převést do digitální podoby. Jedna skupina měla úkol ztížený tím, že jejich protokoly byly ve velmi žalostném stavu. V noci tak navlhly, že při pokusu o jejich odlepení se potrhaly na několik menších částí a musely se opět složit dohromady. Teprve poté je bylo možné přepsat do počítače.

Dopoledne se pár jedinců vydalo do lesa a přinesli poměrně dost hub, zejména tzv. babek, ale také nějaké bedly nebo hříbky.

Na oběd se šlo netradičně do hospody, protože jídelna zemědělského družstva o víkendech nevaří. Vyráželo se až kolem půl jedné, protože jídlo bylo domluveno až na jednu hodinu po poledni. V odpoledních hodinách se mírně obměnilo osazenstvo tábora, někdo přijel, jiní odjeli. Objevilo se i několik potomků starších účastníků.

Opět nastal čas na létání s drony nebo sportovní aktivity s míčem. Část táborníků se v klubovně věnovala strategické hře s názvem Expanze, která dokáže zabavit na několik desítek hodin. Protože bylo příznivé počasí, další expedičníci se vydali k nedalekému rybníku. Ti odvážnější se ponořili do vln, ale hlavně se zde testovaly modely lodí. V jednu chvíli se po hladině proháněly současně tři stroje. Po svačině se nad hřiště vznesl i velký profesionální dron, vybavený fotoaparátem. Díky tomu vznikla celá řada zajímavých fotografií a videí.

Odpoledne uteklo velmi rychle a nastal čas jít na večeři. Po návratu do Bažantnice se po obloze střídala oblačnost s jasnou oblohou a do poslední chvíle nebylo jisté, jak se situace v noci vyvine. Po setmění se sice ještě po nebi honila vysoká oblačnost, ale postupně se rozpouštěla a bylo vidět více a více hvězd.

O zábavu se postaral jeden z nejmladších účastníků, který ještě před začátkem pozorování usnul na zápraží. Poloseděl či spíše pololežel na jedné židli a jeho poloha popírala většinu fyzikálních zákonů. Pokusy jej vzbudit byly neúspěšné, a protože hrozilo, že by se mohl zřítit na zem, byl z židle opatrně snesen na zem, kde spokojeně spal dále.

Pozorovací podmínky byly podobné jako předchozí noc, střídala se zcela jasná obloha s téměř zataženou a později se nad severním obzorem přidaly světelné efekty v podobě blesků vzdálené bouřky. Před půlnoční svačinou se nebe komplet zatáhlo, aby se později opět vyjasnilo. Většina pozorovatelů svoji činnost ukončila těsně před třetí hodnou ranní, kdy přišla další oblačnost.

Ukázka z pozorování jednoho člena Expedice:
Protože meteorologická situace neslibovala souvisle jasnou noc, vybral jsem si jako pozorovací program zákryty hvězd planetkami. Noc slibovala 4 zákryty. Když se zatáhlo jen několik sekund před prvním zákrytem, bral jsem to s klidem. Když stejně neslavně skončil i druhý a třetí zákryt, připadalo mi to již jako velká schválnost. Na poslední zákryt se muselo čekat až do 4. hodiny ranní. Zato sliboval velmi nadějnou velkou planetku Themis. Dvě hodiny před tímto časem se obloha zatáhla a i nejvytrvalejší pozorovatelé se odebrali spát. Pořád jsem si říkal, že dnešní smůlu jsem si snad již vybral a že se na tuto planetku vyplatí počkat. Necelou hodinu před úkazem se opravdu vyjasnilo. Úzký srpek Měsíce se objevil těsně nad východním obzorem a osvětloval jediný mráček na obloze, z kterého se po chvíli vyklubala mohutná kovadlina protkaná blesky. Byl by to úchvatný pohled pro meteorologa, ale velmi smutný pro astronoma. Kupodivu mrak těsně minul oblast, kam mířil dalekohled a tak se zdařilo zákryt nasnímat. Když jsem na obrazovce uviděl zmizení zakrývané hvězdy, hned se z promarněné noci stala jedna z nejúspěšnějších. Druhý pozitivní zákryt v tomto roce.
Václav Kalaš, Jiří Polák, foto Jan Strobach

Den 7, neděle 31. července 2016

Astronomické praktikum Bažantnice 2016Po úspěšné pozorovací noci zalehla většina účastníků letošní Expedice na fotbalové hřiště. Ráno je čekalo nemilé překvapení. Krátce po sedmé hodině se spustil déšť, který postupně sílil. Později se nad táborem dokonce prohnala i bouřka. Všechna spací stanoviště byla co nejrychleji opuštěna a vyklizena, přesto tam někteří zapomněli plachty, na kterých spali, nebo dokonce zapůjčené celty. Část tábora si už lehnout nešla, ostatní se uvelebili na verandu mezi budovami a největší spáči tam vydrželi až do deseti hodin. Dnešní služba na takové osoby vůbec nepomyslela a ostatním neřekla, že jim mají nechat nějaký ten kousek výborné vánočky s marmeládou.

V dopoledních hodinách naštěstí déšť ustal, proto jsme mohli jít na oběd pěšky. Tam nás čekalo rizoto s nakládanými okurkami. Po příchodu do tábora začala přednáška o pozorování Slunce. Ujmul se jí vedoucí praktika Lumír Honzík. Více jak polovina posluchačů zažila během povídání několik mikrospánků. Stihla se pouze první část této obsáhlé přednášky. Někteří zkušenější pozorovatelé na ni raději vůbec nešli, protože ji už dříve slyšeli. Za to se věnovali důležitější práci – přepisování napozorovaných dat z předešlé noci. Nakonec se jim to podařilo a mohli se věnovat volnočasovým aktivitám, např. hraní deskových her nebo různým sportovním aktivitám. Dnes byla velice populární přihrávaná v kruhu. Celý den bylo zataženo, občas i mírně sprchlo, na nějaké větší venkovní aktivity nebylo vůbec vhodné počasí.

Na nástupu se sešel rekordně nízký počet účastníků – pouhých třináct. Další dny však bude počet znovu narůstat. Po cestě na večeři i z ní nás naštěstí déšť nepřekvapil. V hospodě měli připravené výborné lečo, bohužel ho půlka osazenstva vůbec nedojedla. Ještě před večeří přijeli dva bratři, kteří úplně narušili běh tábora. Z klidného místa se z něj z minuty na minutu stal bzučící úl.

Meteorologická situace byla celý večer značně nepřehledná. Okolo deváté hodiny to vypadalo dobře, obloha se od západu pomalu čistila. Po desáté hodině se však spustil déšť. Konečné rozhodnutí padlo až v jedenáct hodin – pozorování zrušeno. Mezitím už v táboře probíhala volná zábava. Hrála se např. desková hra Quoridor nebo se četly historky z minulých Expedic. Krátce před půlnocí začal dispečerský souboj ve vlakovém simulátoru Multi, který skončil vysílením vlakových dispečerů až po půl jedné v noci.

Lukáš Winkler, foto Petr Mašek

Den 8, pondělí 1. srpna 2016

P1140503Dnešní ráno se vyznačovalo zatím nejoriginálnějším budíčkem. Vedoucí praktika právě telefonoval Martinu Bradovi a domlouval si s ním, kdy přijede. V tu chvíli služba zakřičela „budíček“, prý aby to bylo slyšet až do Plzně. Moc lidí však na tuto výzvu nereagovalo, služba se tedy začala procházet mezi stany se slovy: „Vstávejte, ty chleby se vám do stanu samy nepřinesou!“ Teď už vstali všichni, protože nechtěli o snídani v žádném případě přijít.

Ihned po ní byl nachystán dalekohled na pozorování sluneční fotosféry. Vedoucí praktika u něj vysvětlil, jaké údaje se musí zapsat do protokolu. K samotné kresbě nedošlo, protože Slunce nebylo vůbec aktivní, to znamená, že na něm nebyla žádná sluneční skvrna a nacházela se tam pouze slabá fakulová pole. Celé dopoledne bylo vyplněno hraním strategické hry Expanze.

Po obědě vyrazila služba doplnit zásoby do Manětína. Když se vrátila, odešla skoro celá půlka tábora k rybníku. Opět si tam vzali velký nafukovací člun, se kterým si všichni užili spousty srandy. Dokonce i labutě raději emigrovaly do jiné části rybníka. Zbytek odpoledne byl vyplněn příjezdem dalších účastníků. Nejdůležitějším z nich byl David Prudek, protože zprovoznil wi-fi síť. Ihned se na ni všichni připojili, takže její rychlost nebyla zpočátku nijak úchvatná. Pět nadšenců odešlo na fotbalové hřiště a začalo si kopat s míčem, vydrželi tam okolo tři čtvrtě hodiny.

Na nástupu se sešlo mnohem více lidí než včera. Předpověď počasí bohužel opět nebyla nikterak optimistická. Ze západu se na nás řítil pás vysoké oblačnosti. Bylo rozhodnuto, že zatím bude v platnosti nižší stupeň pozorovací pohotovosti.

K večeři jsme měli bramborový guláš s chlebem. Ten na rozdíl od leča všichni snědli. Hned po návratu se začalo s přípravami na pozorování. Byly vytvořeny dvě meteorářské skupiny, jedno na AAPO a jedna fotografická a zákrytová. Po půlnoční svačince šli mladší účastníci spát, zbytek přešel od dalekohledů do spacáků pozorovat meteory, protože byla neskutečná zima a skončil svoji činnost až s přicházejícími mraky.  Tato noc byla zatím nejlepší. Oblačnost přišla až ve tři čtvrtě na čtyři místo obvyklých tří hodin z předešlých nocí. Největší matadoři si ještě chvíli povídali a šli si lehnout až před pátou hodinou ranní. To už na obloze zůstalo poskrovnu hvězd, protože na východě již svítalo.
Lukáš Winkler, foto Jiří Polák

Den 9, úterý 2. srpna 2016

M27_M13Během úterního rána služba velmi mile překvapila bohatou snídaní. Na výběr byly plátky vánočky v pěti variantách. Některé byly jen suché, jiné s margarinem, další s různými druhy marmelád. Táborníky potěšil i fakt, že jim služba dopřála trochu více spánku po probdělé noci a probudila je až na půl desátou.

Po snídani se někteří vrhli na zpracovávání napozorovaných výsledků. Dopoledne však velmi rychle uteklo a než se všichni nadáli, vyrazilo se na oběd. K němu byla dršťková polévka a sekaná s bramborovou kaší. Cestou zpět si táborníci doplnili zásoby pochutin v obchodě a vrátili se zpět do tábora.

V odpoledních hodinách pokračovalo zpracování a vyhodnocování dat. Ti, co již měli hotovo, hráli různé hry, a to buď klasické deskové, nebo elektronické. Bylo docela chladno, takže třeba na koupání v nedalekém rybníce to rozhodně vhodné nebylo. To ale nebránilo tomu, aby se prováděly například úpravy modelů, nebo se létalo s miniaturním dronem, který si pro svou velkost vysloužil přezdívku „komár“.

Těsně před půl čtvrtou všechny překvapil nečekaný déšť, který vyhnal z hřiště pár expedičníků, kteří zde relaxovali. Krátce nato služba svolala zbytek tábora na svačinu. I ta byla poměrně bohatá, protože se zpracovávaly různé zbytky z předchozích dní.

I zbylý čas do nástupu se táborníci věnovali nejrůznějším společenským aktivitám. Ke slovu se dostaly i palné zbraně, konkrétně vzduchovka a pistole, ze kterých střílelo na terč. Po večerním rozdělení se vyrazilo na večeři. Cestu provázelo nepříjemné mrholení, které naštěstí nebylo příliš intenzivní. I teplota byla nezvykle nízká, takže kdo si nevzal bundu či svetr, určitě později litoval. V hospodě překvapivě naservírovali opět houbovou omáčku s kolínky. Úplně stejné jídlo bylo již před několika dny. Zřejmě okolní lesy jsou velmi bohaté na úrodu a bylo potřeba ji nějak zpracovat.

Mrholení nepřestalo ani v pozdějších večerních hodinách. Zvažovalo se, že se po setmění vyrazí na noční výlet do okolí Manětína, kde je zajímavá stezka značená odrazkami. Ty jsou vidět, jen když se na ně posvítí. Kvůli počasí však byla akce nakonec zrušena. Pár táborníků si místo toho zaházelo ragbyovým míčem, ale kvůli všudypřítomné vlhkosti jim to nevydrželo dlouho. V pozdějších hodinách se v klubovně uskutečnilo promítání německého filmu (T)Raumschiff Suprise – Periode 1. Během večerní hygieny se povedlo jednomu účastníkovi opravdu husarský kousek. Na vyčištění zubů použil místo klasické pasty něco mnohem originálnějšího – Indulonu. Nakonec si ještě část expedičníků nenechala ujít průjezd posledního autobusu, tzv. půlnočky a pak už se celý tábor uložil ke spánku.
Václav Kalaš, foto Petr Mašek

Den 10, středa 3. srpna 2016

P1140575_uVe středu se tábor probudil do sychravého rána, které by slušelo spíš polovině října než polovině letních prázdnin. Navíc dnešní služba, na rozdíl od včerejška, nabídla pouze jednu variantu snídaně. Dokonce ani šampaňské se neservírovalo! Zkrátka začátek dne, že by expedičníka ze stanu nevyhnal. Jelikož se předchozí noc nepozorovalo, nebyly ani žádné výsledky, které by se daly zpracovávat. A tak, nebýt Jirky Poláka, většina účastníků by celé dopoledne zbůhdarma prolelkovala. Jiří si naštěstí připravil prezentaci o jednodeskovém počítači Arduino a jeho aplikacích, takže se každý kdo tento buzzword ještě neznal (anebo znal, ale moc netušil, o čem je řeč – jako například já), mohl dozvědět něco nového a začít dumat nad tím k čemu by se podobná hračka dala použít. Služba tentokrát vyrazila na oběd kolmo, což uspořilo zhruba čtvrt hodiny času a umožnilo táborníkům vychutnat si v klidu španělského ptáčka. Po návratu se většina tábora uchýlila k oblíbenému zevlování, kromě vedoucího a služby, kteří vyrazili do Manětína doplnit zásoby.

Tradiční odpolední míčové hry byly tentokrát doplněny více či méně úspěšnými pokusy o přechod slackline, kterou na kraji lesa napnul Petr Mašek. Každý, kdo se na lano postavil, zakusil, jak moc se člověku mohou klepat kolena 🙂 Později odpoledne vytáhli modeláři i nemodeláři své létající stroje ve velikostech od přerostlé mouchy po nedorostlého kondora, se kterými brázdili nebe nad Bažantnicí – kupodivu tentokrát nedošlo k žádným ztrátám na životech ani na majetku.

Vývoj počasí s přicházejícím večerem příliš prostoru k optimismu neposkytoval, pokud měla být šance na alespoň jakž takž jasnou oblohu, pak až po půlnoci.

Po návratu z večeře jsme se tedy rozhodli využít příležitosti a vyrazit na noční geocachingovou stezku u Manětína, vytvořenou v souvislosti s projektem Manětínské oblasti tmavé oblohy. To už s námi byl i host z Hvozdu, který se k nám připojil cestou z večeře a posléze s námi absolvoval celý noční program – patrně netušil, do čeho se to vrhnul 🙂 Nejprve nás čekal přejezd autem na začátek stezky, kde jsme se rozdělili do několika skupin a následovali reflexní odrazky lemující cesty i necesty v okolí Manětína. Cesta byla zpestřená hledáním ukrytých indicií s astronomickou tematikou, které nás měly navést k pokladu na konci stezky. I ten se nám nakonec podařilo najít a tak jsme si mohli prohlédnout obsah hvězdné kešky a zapsat se do logu. Ačkoliv trasa měří jen cca 5 kilometrů, její zdolání nám zabralo více než 2 hodiny, do tábora jsme se proto vrátili až kolem půlnoci.

Obloha se však stále tvářila spíš zataženě než jakkoliv jinak a ani družicové snímky situaci příliš nevyjasnily. Během poměrně krátké doby se však nebe jako mávnutím kouzelného proutku vyčistilo a tak bylo rozhodnuto spustit pozorování podle plánu. Až na několik odpadlíků, kteří se rozhodli dát přednost spánku před astronomií, expedičníci pilně pozorovali až do ranního kuropění. Někteří by vydrželi možná až do východu Slunce, ale přecházející oblačnost kolem čtvrté hodiny naše snahy pro tuto noc definitivně ukončila.
Michal Bareš, foto Jiří Polák

Den 11, čtvrtek 4. srpna 2016

IMG_4530_vVzhledem k nabitému včerejšímu večernímu a nočnímu programu bylo vstávaní do čtvrtečního rána obtížnější než obvykle. Přestože se pozorovalo téměř do svítání a při ukládání se k spánku byly na obloze vidět kromě slabých mraků i nějaké hvězdy, stačila během zbytku noci přijít i hustější oblačnost a sprchnout.

Služba tentokrát opět experimentovala s různými druhy marmelád, kterými pokrývala nakrájenou vánočku. Po nasycení se expedičníci pustili do zpracovávání výsledků z uplynulé noci. Počítače pracovaly na plný výkon, mobily i tablety také. Samozřejmě ne všechny puštěné aplikace byly astronomické, zbyl čas i na různé hry.

Již od rána stoupala teplota a cestou na oběd se leckterý táborník při pochodování na Sluncem zalité cestě zapotil. Po obědě, který se skládal z brokolicové polévky a flíčků, vzali účastníci praktika zavděk chlazením v podobě nanuků v místním obchodě.

Protože tento den se sešlo v táboře dosud největší počet účastníků, naplánovalo se po obědě uskutečnění skupinové fotky. Všichni se shromáždili na betonovém plácku uprostřed areálu, nastěhovalo se sem i pár kusů astronomické techniky a celé panorama se několikrát vyfotilo.

Vysoká teplota také předurčila odpolední program. Převážná část táborníků se vydala k rybníku a tam si zaplavala. Mnoho zábavy přinesl velký nafukovací člun, který se stal příčinou  řady lítých bojů. Každý chtěl být na jeho palubě, což kvůli malé kapacitě nebylo možné. Ti, co byli venku, se pokoušeli dostat dovnitř, naopak ti uvnitř se snažili za každou cenu svá místa uhájit. Skupině, která byla mimo člun, se jej během jedné bitvy podařilo dokonce i s posádkou zcela obrátit.

Ke svačině byly chleby s paštikou, ale díky Davidovi Prudkovi si všichni mohli pochutnat i na vynikajících domácích utopencích. Po nich se jen zaprášilo, a ačkoli nádoba s nimi vypadala docela velká, za chvíli zela prázdnotou.

Po mírném ochlazení se hrály míčové hry, testovaly letové schopnosti několika letadel a hrály strategické hry. Také se opět natáhla páska (lano) mezi dvěma stromy na okraji areálu a kdo měl dost odvahy, zkoušel po ní přejít. Kdo neměl hotovo zpracování, musel samozřejmě přednostně dokončit rozdělanou práci.

Na večeři si mohli táborníci vybrat, zda si dají sekanou nebo prejt s chlebem. Po návratu do tábora mohli všichni sledovat rojení mravenců, kteří si oblíbili zejména vrchní části stanů, kde se usazovali ve velkém množství. Vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí na noc se začal připravovat táborák. Napřed expedičníci natahali z okolí dříví do zadní části areálu. Tam je naporcovali na menší části a vytvořili z něj v ohništi pyramidu. Po drobných problémech se zapálením nakonec přeci jen oheň vzplanul a nedlouho poté se nad ním objevily klacky s napíchnutými špekáčky. Hodování a debatování u ohně se pak protáhlo až do pozdních nočních hodin.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 12, pátek 5. srpna 2016

IMG_7527vPoslední uhlíky ohně byly uhašeny v půl jedné, potom celý tábor ulehl ke spánku. Na zápraží dnes spala skoro celá půlka osazenstva – leželo tam čtrnáct lidí. Ráno většinu z nich probudila bouřka a velmi silný déšť. Ten pomalu zeslaboval, ale úplně zmizel až kolem poledne.

Většina expedičníků vstala na snídani včas, ale našli se i tací, kteří se probrali až kolem desáté hodiny. Mezi nimi jsem byl i já. Matěj mě přivítal do nového dne se skvělou hláškou: „Ještě ti tam něco zbylo, víš, co to znamená? – Že byla hnusná snídaně.“ Myslel to určitě s nadsázkou, protože dnešní snídaně nebyla vůbec ošizená – na všech chlebech byly tlusté vrstvy pomazánkového másla, paštiky nebo taveného sýra. Ihned po jejím skončení se rozběhla druhá část přednášky o Arduinu. Byla určena větším zájemcům, protože se věnovala samotnému programování destičky.

Na oběd jsme vyrazili raději auty, protože stále pršelo. Někdo jel do Hvozdu letos úplně poprvé, překvapila ho proto zdánlivě nekonečná objížďka. Po snězení našeho posledního oběda v zemědělském družstvu se vedoucí a hospodář letního praktika vydali do účtárny, aby zaplatili veškeré obědy.

Když jsme se vrátili do tábora, překvapil nás hluk startujícího auta. Nejspíše mělo nějakou poruchu, protože bylo propojeno startovacími kabely s jiným autem. Protože se jednomu z expedičníků zdály příliš slabé, raději je vyměnil za mohutnější. Při jejich výměně málem však došlo k úrazu. Nejprve byly totiž odpojeny pouze z jednoho auta. Oba volné konce byly neobratnou manipulací spojeny, ihned se z nich začalo jiskřit, jak kabely prošlo několik stovek ampér. Auto se nepodařilo nastartovat, byl zavolán mechanik, který si ho ve večerních hodinách odvezl.

Cestou do Manětína, kde jsme doplnili zásoby, jsme se chtěli stavět ve Hvozdě, abychom konečně zaplatili obědy. Bohužel jsme řešili mnohem důležitější věci a odbočku přejeli. Naštěstí jsme si na to při zpáteční cestě vzpomněli. Po návratu do tábora nás čekal úchvatný pohled. Všichni byli z deštivého počasí celí smutní, polehávali a posedávali na lavičkách nebo verandě. Většina z nich měla v ruce knížku nebo nějaké elektronické zařízení.

Ještě před svačinou začal hospodář s vedoucím Expedice kontrolovat stav peněz v pokladně. Nemohli se dopočítat správného výsledku, proto raději tuto činnost na několik hodin přerušili. Večerní nástup byl velmi výjimečný, nebyla na něm letos vůbec poprvé vyhlášena pozorovací pohotovost. Toho využilo několik táborníků, zůstali v hospodě o něco déle. Po návratu z večeře se opět začal řešit problém s penězi. Za chvíli se k nám přidal i nezávislý pozorovatel, který za několik minut chybu objevil.

Okolo čtvrt na dvanáct vyrazila skupinka jedenácti lidí k bažantnické autobusové zastávce. Dnes jela poslední expediční půlnočka, a proto ji chtěli zájemci vidět pořádně zblízka. Řidič nás ani nezaregistroval, dva cestující si nás už ale všimli. Osobně si myslím, že se budou smát ještě několik let, když si na tuto událost vzpomenou. Byli jsme v obci, takže jsme nesměli křičet, místo toho jsme autobusu pořádně zatleskali.

Před půlnocí jsme zapnuli ČT Sport, protože jsme chtěli vidět zahajovací ceremoniál olympijských her. O půlnoci začalo pouze studio, samotný ceremoniál měl začít až v jednu hodinu. Bohužel jsme ho nemohli sledovat, protože vedoucí praktika už chtěl spát. V půl jedné v noci zamkl budovu a bylo po televizi.

Necelá polovina tábora se uložila na hřiště, protože podle předpovědí nemělo pršet. Objevil se pouze problém s propustnou plachtou, který se nakonec podařilo vyřešit, takže se nikdo nemusel stěhovat.
Lukáš Winkler, foto Ondřej Trnka

Den 13, sobota 6. srpna 2016

P1140538Sobotní ráno bylo prozářené slunečním svitem. Není se tedy čemu divit, že po snídani, kterou tvořila vánočka s marmeládou a čaj, astronomové vytáhli několik dalekohledů a namířili je na Slunce. Díky nim mohli sledovat různé vrstvy sluneční atmosféry a buď se jen kochat pohledem, zakreslovat situaci nebo ji i fotografovat. Také se nad hřiště vznesl velký model letadla a několik minut nad ním kroužil. Protože v okolním lese bylo opakovaně spatřeno větší množství hub, pár jedinců se vybavilo patřičnými nástroji a vydali se je hledat. Po nějaké době se vraceli s košíky či taškami zaplněnými úlovkem.

Na oběd se vyráželo až kolem půl jedné, protože se šlo do hospody. Tam byla připravena česneková polévka a guláš s knedlíkem. Po obědě se cesty táborníků rozdělily. Malá skupinka vyrazila do Manětína, přičemž ještě cestou navštívila Hodovíz a kapličku u Vladměřic, odkud je moc hezký výhled na okolní krajinu. Zbytek se vrátil do tábora, kde se odpolední program nesl v modelářském duchu. Oblohu brázdila letadla a drony, na hladinu rybníka se vydal model ruského požárního člunu. Sportovně založení účastníci nenechali zahálet ani míč a proháněli jej po betonovém plácku.

Ke svačině byl chléb s paštikou a jako bonus si mohli expedičníci zakousnout výborný domácí štrúdl. Sportovce ani plný žaludek neodradil od dalšího čutání čutání do míče. I po svačině byly v permanenci některé dálkově ovládané modely. Zároveň už se začalo s úklidem a balením věcí, u kterých se předpokládalo, že už nebudou zapotřebí.

Na večerním nástupu vedoucí udělal poslední rozdělení na pozorování a přidělil úkoly na poslední den Expedice. Každý účastník dostal na starost nějakou část areálu, kterou musel uklidit a uvést do takového stavu, ve kterém byla na začátku akce. Pak už se vyrazilo na poslední cestu do Hvozdu. Táborníky na ní provázel drobný déšť, který podtrhoval smutný fakt, že Expedice se chýlila ke svému konci. V hospodě si mohli strávníci vybrat, zda si dají buď zbylý guláš od oběda, nebo rizoto s okurkou.

Večer někteří účastníci sledovali na počítači různá sportovní klání na olympijských hrách v Rio de Janeiru. Jiní si rozdělali oheň a opékali špekáčky, které zbyly od posledního táboráku. Po setmění se ještě naposledy vznesl nad krajem hřiště jeden z dronů a jeho zelená a červená světla vypadla na tmavé obloze velmi efektně.

Poté, co obloha dostatečně potemněla a začaly být vidět i slabé hvězdy, mohlo naplno vypuknout poslední pozorování Expedice 2016.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš

Den 14, neděle 7. srpna 2016

IMG_4541_Poslední pozorovací noc měla snad nejlepší pozorovací podmínky za celou Expedici. Pouze jednou se objevila na části oblohy poloprůhledná oblačnost, která se však zase brzy rozpustila. Protože se druhý den nemohlo kvůli balení ponocovat, bylo na vůli pozorovatelů, kdy ukončí sledování oblohy a půjdou si lehnout. Část toho využila a po půlnoční svačince, která byla vyhlášena v jednu hodinu noční, si šla lehnout. V době, kdy se většina pozorovatelů zahřívala teplým čajem a krmila sušenkami, zahlédlo pár šťastlivců velmi jasný meteor. Jeho jasnost odhadli na -3 magnitudu a zaznamenali sérii výbuchů.

Po svačince se vytrvalejší pozorovatelé vydali zpět na svá stanoviště a někteří zde vydrželi až do ranních hodin. Ke krátkému spánku ulehli, až když slabší hvězdy zmizely a obloha na východě začala svítat.

Ranní budíček byl dvakrát krušný. Expedičníkům se nechtělo vstávat kvůli nedostatku spánku a zároveň si uvědomovali, že Expedice definitivně končí. Museli se vysoukat ze svých spacáků a dostavit se do klubovny, kde se posilnili snídaní. Po ní se už rozběhli po celém táboře a pustli se do jeho likvidace. Stanové městečko v zadní části areálu postupně mizelo, z místností se vynášely věci na betonový plácek nebo rovnou do aut. Poté se musel celý areál pořádně uklidit, místnosti zamést, vytřít, případně do nich vrátit věci, které se z nich na začátku Expedice vystěhovaly. Do toho mumraje přijížděli rodiče mladších účastníků a odváželi je domů.

Postupně se podařilo vše potřebné naložit do vozidel, dokončit úklid a vyřídit i potřebné platby za pronájem, vodu a elektřinu. Účastníci, kteří neměli zajištěný odvoz, se přidali k těm, co měli ještě volná místa v autě a opouštěli areál. V odpoledních hodinách odjelo poslední vozidlo a Expedice 2016 se definitivně stala minulostí.

Když jsem psal tento deník, přemýšlel jsem, jaká slova charakterizují poslední den Expedice. Mohou to být výrazy, popisující činnosti, které se musí udělat: úklid, balení, likvidace či bourání. Jiné zase říkají, jaké pocity tento den vyvolává. Mezi ně patří hlavně smutek. Lítost, že něco tak hezkého mizí v nenávratnu a zůstávají jen vzpomínky a doufání, že se někdy podaří navodit stejnou atmosféru. Na jednu stranu je škoda, že Expedice 2016 už skončila. Pokud však po ní zůstal smutek, znamená to, že se akce podařila a stálo za to ji uspořádat. Tak snad zase někdy příště…
Václav Kalaš, foto Jiří Polák