Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Mise k Plutu

Dne 19. 1. 2006 odstartoval po dvou odkladech (technické a meteorologické důvody) z amerického kosmodromu na mysu Canaveral (stát Florida) raketový nosič Atlas V, který vynesl do vesmíru průzkumnou planetární sondu New Horizons (Nové horizonty). Byla tak započata mise, jejímž hlavním úkolem bylo zjistit, jak vypadá tehdy poslední planeta Sluneční soustavy Pluto a tělesa v jejím bezprostředním okolí. Pluto bylo objeveno na Lowellově hvězdárně v Arizoně americkým astronomem Clydem Tombaughem v roce 1930. Objekt byl zachycen na fotografiích pořízených v lednu 1930. Jeho objev však byl oznámen až později, 13. 3. 1930 (149 let od objevu Uranu a 75 let od narození Percivala Lowella). Jak ale toto těleso doopravdy vypadá, jsme tenkrát nevěděli. Nedokázal to odhalit ani HST (Hubbleův kosmický dalekohled). Na pořízených snímcích z HST jsou viditelné pouze albedové útvary v podobě různě velkých světlejších a tmavších ploch.

PlutoJeště než však stačila sonda k poslední planetě doletět, bylo Pluto na Mezinárodním astronomickém kongresu, který se konal v srpnu 2006 v Praze, z kategorie planet vyřazeno a přeřazeno do nově vzniklé kategorie trpasličích planet. Na rozdíl od části veřejnosti, která změnu těžce nesla, to Plutu bylo úplně jedno a pokračovalo na své dlouhé a vzdálené dráze kolem Slunce.

Raketový nosič Atlas V udělil sondě vysokou rychlost 16,26 km/s, což je zatím nejvyšší udělená rychlost pomocí nosného stupně. Přesto let k Plutu trval přibližně 9,5 roku. A to jen proto, že se Pluto zatím nacházelo relativně blízko nejbližšího bodu (periheliu) své dráhy kolem Slunce. Pluto tímto bodem prošlo 5. srpna 1989 (vůči Zemi bylo nejblíže 7. května 1989, ve vzdálenosti 28,7 au). Po 20 let, přesněji v období od 7. února 1979 do 11. února 1999 tak bylo Slunci blíž, než se nachází oběžná dráha Neptunu. V současné době se tedy Pluto od Slunce vzdaluje, ale vzhledem k délce oběžné doby téměř 250 let je stále relativně blízko, a proto bylo výhodné k němu vyslat průzkumnou sondu.

Letící sonda se během své dlouhé cesty nejprve v červnu 2006 přiblížila k asteroidu s označením 132524 APL a pořídila několik portrétových snímků. Vzhledem k velké vzdálenosti, ze které byly snímky pořízeny, nejsou viditelné žádné detaily na jeho povrchu. Bylo ale možné si udělat určitou představu o velikosti a tvaru tohoto malého tělesa.

Během září 2006 již sonda dokázala svými detekčními systémy fotograficky zachytit na hvězdném pozadí i budoucí cíl své cesty – Pluto v podobě slabé tečky na hvězdném poli. Snímek se zachyceným Plutem byl překvapením i pro technický personál a dokazoval kvalitu palubního vybavení sondy.

V roce 2007 se sonda přiblížila k obří planetě Jupiter. Během ledna 2007 se podařilo palubní aparaturou nafotografovat nejen Jupiter, ale i všechny čtyři jeho největší satelity. Důvodem bylo testování palubních přístrojů. Kromě zajímavých celkových snímků Jupitera byly zachyceny i některé detaily atmosféry planety, detail Velké rudé skvrny, prstenec planety apod. Rovněž byly pořízeny snímky měsíce Io včetně jeho vulkanické aktivity, snímky ledové pokrývky Europy i portréty měsíců Ganymed a Callisto. Na odletové dráze od obří planety byla sonda převedena do stavu hibernace.

Hibernace trvala až do srpna 2014, kdy došlo k částečné aktivaci sondy. Její úplná aktivace byla zahájena v prosinci 2014. Jakmile byla sonda aktivována, začala během přibližování snímkovat blížící se Pluto včetně jeho satelitů. S klesající vzdáleností se postupně zlepšovala rozlišovací schopnost. Nejprve neznatelně, později, při větším přiblížení, velmi výrazně.

Nejbližší průlet sondy New Horizons nastal 14. července 2015. Sonda minula Pluto ve vzdálenosti pouhých asi 12 500 kilometrů. Během krátkého průletu nafotila řadu snímků Pluta i jeho pěti satelitů. Pořízené fotografie byly nahrány palubní aparaturou. Teprve po průletu je sonda postupně začala odesílat k Zemi. Zatím došlé snímky jsou jak černobílé, tak i barevné.

pluto-980x420Některé zobrazují portréty jednotlivých těles, některé povrchové detaily, část z nich je složená do působivé mozaiky. Během snímkování se měnila vzdálenost, proto mají i různé rozlišení. Odeslání všech dat však bude ještě trvat několik měsíců.

Z dosud došlých a uvolněných snímků bylo možné si zhruba po 85 letech od objevu Pluta udělat představu nejenom o tom, jak toto těleso vypadá, ale i jak vypadají jeho satelity. A lze konstatovat, že snímky jsou úžasné. Na Plutu je zachycena pevnina se zvláštními typy textury a s množstvím různých typů kráterů. Na dalších fotkách jsou zase rozsáhlé mrazivé ploché planiny s neobvyklými povrchovými tvary. V některých oblastech připomínají strukturou popraskané vyschlé bahno. V terénu lze spatřit i struktury připomínající stopy tekoucího ledovce. Jiné snímky zase ukázaly drsná ledová pohoří, tyčící se až do výšky kolem 3,5 km. Na fotografiích je zachycena i řídká atmosféra této trpasličí planety. Na některých detailních snímcích je možné spatřit dokonce stopy po větrné činnosti.

Rovněž snímky měsíců Pluta jsou velmi zajímavé. Zvláště působivé jsou záběry největšího Plutova měsíce Charónu. Terén na něm přechází od kráterovitých vrchovin přes kaňony po skalnaté pláně. Na detailním snímku jsou vidět kromě kráterů i kaňony, brázdy, zlomy a další terénní útvary. Díky došlým snímkům se podařilo upřesnit tvary i rozměry jednotlivých těles Plutova systému.

Mise sondy New Horizons průletem okolo systému Pluta nekončí. Sonda bude pokračovat k dalším cílům. Těmi budou vybrané objekty Kuiperova pásu. Jedním z možných vybraných dalších cílů je těleso s označením KBO 2014 MU69.

Čtěte také: