Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expediční deník 2015

Den 1, pondělí 10. srpna 2015

Den 1První den byl jako vždy ve znamení přesunu účastníků z domovů na fotbalové hřiště v Bažantnici, stavby tábora, stěhování věcí a dalších úkonů, nezbytných pro správný začátek Expedice. Tentokrát výjimečně nepršelo, jak bylo několik posledních let zvykem, stavbu stanů ztěžovalo spše velmi teplé počasí a vysušená země.

Po šesté hodině svolal vedoucí všechny na betonový plácek uprostřed areálu, pronesl krátkou úvodní řeč a pak společně s nimi vyrazil na večeři do Hvozdu.

Po návratu zpět do areálu se ještě řešily drobné nedodělky a pak už začala příprava na pozorování. Celý den bylo téměř jasno a i noc vypadala velmi nadějně. Kromě malé skupinky, která musela zajistit přednášku v Plasích, se ostatní nachystali vydat na hřiště. Několik jedinců si postavilo dalekohledy, většina se však zaměřila na sledování meteorů.

Věnovaly se jim tři skupiny, jedna se teprve seznamovala se základy pozorování, členové dalších dvou již své vysledky zapisovali do protokolů. Protože bezoblačná obloha vydržela po celou noc, pozorovalo se až bezmála do čtvrté hodiny ranní, do doby kdy vyšel srpek Měsíce.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 2, úterý 11. srpna 2015

den02_IMG_9018Ranní budíček měla zajistit služba, ale nakonec byl vyhlášen zcela netradičně. Jeden z místních přijel posekat hřiště sekačkovým traktůrkem a svým hlukem všechny probudil. Navíc většina pozorovatelů spala přímo na hřišti a pokud nechtěla skončit rozšlehána sekačkou, musela jej urychleně opustit.

Po tomto předčasném probuzení následovala snídaně a po ní kratší přestávka na klidné zažití. Nedlouho poté se v klubovně uskutečnila přednáška věnovaná pozorování meteorů, která vyplnila převážnou část krátkého dopoledne. Kolem jedenácté se vydala na oběd do jídelny ve Hvozdě služba a po jejím návratu i ostatní expedičníci.

Odpoledne trávili expedičníci různě. Někteří zpracovávali napozorovaná data, jiní se věnovali hraní společenských her nebo se ponořili do nedalekého rybníka. Kvůli vysokým teplotám si pár táborníků návštěvu rybníka zopakovalo i po odpolední svačině.

Večer po šesté hodině proběhl nezbytný nástup. Vedoucí rozdělil všechny do pozorovacích skupin, určil službu a probral další organizační náležitosti. Pak se svorně vyrazilo na večeři.

Když se všichni zase vrátili do Bažantnice, byla situace na obloze značně nejistá. Byla na ní nesouvislá a částečně průhledná oblačnost a nebylo jisté, jak se to časem vyvine. Později se částečně vyjasnilo, a tak expedičníci vyrazili na hřiště pozorovat. Nebe se však neustále zatahovalo a zase vyjasňovalo, takže se dlouhou dobu vyčkávalo, který stav bude konečný. Postupně téměř všichni pozorování vzdali a usnuli, ale nakonec se přeci jen vyjasnilo. Bylo to někdy kolem jedné hodiny ranní a do té doby vydrželo jen pár největších nadšenců. Ti pak mohli pozorovat jen s minimálním rušením.
Václav Kalaš, foto Ondřej Trnka

Den 3, středa 12. srpna 2015

P1130848_koupaniTentokrát se budíček obešel bez nějakých záludností a proběhl zcela standardně. Následovala snídaně a pak dopolední program. Kdo měl nějaké nedodělky, pustil se do jejich likvidace, ostatní měli vcelku volný program. Tři táborníci si udělali výlet do nedaleké obce Pláně, kde je jezdecký klub a v jeho ohradě je možné si prohlédnout poměrně velké stádo koní.

Kolem poledne se samozřejmě uskutečnil pochod na oběd, spojený ve většině případů s návštěvou obchodu. Tam si expedičníci nejčastěji doplňovali zásoby pití a často došlo i na nějakou dobrůtku, třeba ve formě nanuku.

Odpoledne skupina účastníků vyrazila dodávkou do Manětína, aby doplnila zásoby potravin. Protože bylo opět značné teplo, část expedičníků strávila období největšího horka ponořena ve vodách rybníka. Na návštěvu přijel jeden z bývalých účastníků a díky němu vodní plochu křižovala rychlá loď na dálkové ovládání.

Během svačiny se ozvalo hlášení místního rozhlasu, ze kterého vyplynulo, že kvůli dlouhodobému suchu jsou velmi omezené aktivity s otevřeným ohněm. Dokonce se podle něj zvažuje vydání zákazu vstupu do lesů.

Později se nad hřiště vznesl mohutný dron s fotoaparátem, který přivezl jeden z návštěvníků. Vznikly díky tomu velmi působivé letecké snímky areálu.

Večer vedoucí praktika při nástupu opět zhodnotil počasí, které vypadalo velmi komplikovaně. Přesto provedl rozdělení do skupin a pak se vyrazilo na večeři.

Vyčkávání na to, jak se zachová počasí, zpestřil pokus o likvidaci vos, které se usídlily v plastovém krytu jedné z lamp. Vzhledem k tomu, že v noci se očekávalo maximum meteorického roje Perseid, v táboře se objevilo i několik dalších návštěvníků, kteří jej chtěli vidět na vlastní oči.

Po delším váhání se počasí přeci jen umoudřilo a oblačnost zmizela. Pouze nebe zůstalo poměrně světlé, takže na něm zanikaly nejslabší meteory. I přes toto znevýhodnění zaznamenala každá ze tří skupin za noc přibližně kolem dvou set meteorů včetně několika velmi jasných. Pozorování ukončilo až ranní svítání.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 4, čtvrtek 13. srpna 2015

P1130866_dronPo úspěšném odpozorování maxima Perseid se tábor do nového rána probouzel poněkud váhavě. Někteří ani nezaregistrovali volání služby, která vyhlašovala budíček, a kdyby je z hřiště nevyhnalo sálající Slunce, asi by přišli o snídani.

Zapsaných meteorů bylo požehnané množství, takže po snídani se ti pilnější hned pustili do přepisování protokolů do počítače. Také se část táborníků zaměřila na zákres sluneční fotosféry. Dopoledne tak uteklo velmi rychle a nastal čas vyrazit na oběd.

Odpoledne někteří ještě pokračovali ve zpracovávání dat, ale velká část táborníků se přesunula k rybníku, kde svlažila svá těla ve vodě. Tentokrát se sešly na vodní hladině dokonce tři rychlé čluny na dálkové ovládání, takže zde bylo opravdu živo.

I ve čtvrtek, obdobně jako předchozí den, se během odpolední svačiny ozvalo hlášení místního rozhlasu. Tentokrát se týkalo přímo Expedice a zvalo místní obyvatele, aby se přišli následující večer podívat na veřejné pozorování, které by mělo probíhat na hřišti v Bažantnici.

V podvečerních hodinách znovu proběhlo několik letů dronu, během kterých pořídil několik desítek fotografií i videa tábora a okolí z leteckého pohledu. Následoval tradiční nástup a přesun na večeři do hospody ve Hvozdě.

Před setměním se ochladilo, takže se daly provozovat různé aktivity, na které jindy nebyla vhodná přiležitost. Létalo se například s modelem letadla či se někteří věnovali dokonce i sportu. Házelo se s plastovým prstencem a na hřišti se objevily i malé či vetší míče. Obloha, která byla nejprve zatažená, se postupně vyčistila, a mohlo se začít pozorovat. Aktivita meteorů již byla menší, než předešlou noc, naopak únava pozorovatelů byla větší. Proto jen největší vytrvalci vydrželi sedovat oblohu až do svítání.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 5, pátek 14. srpna 2015

IMG_9222_prednaska_vJiž tradičně byli všichni účastníci Expedice probuzeni po další pozorovací noci rozpáleným Sluncem na ranní bezmračné obloze. V poklidném tempu následovalo rutinní odklizení spacáků či karimatek, snídaně a ranní hygiena. Když měli všichni své povinnosti splněné, přesunuli se k naaranžovaným dalekohledům, kde se konalo skupinové fotografování. Focení se ujali nejzkušenější fotografové a také létající dron (oktokoptéra), díky které máme i velice zajímavé snímky z ptačí perspektivy. Zbytek dopoledne většina osazenstva načerpávala energii a někteří se hned pustili do zapisování dat z pozorování meteorů.

Poledne jsme strávili v místním JZD, kde nás čekala polévka s hlavním chodem a čajem nebo šťávou. Zásoby vlastních potravin se však zmenšovaly a bylo třeba je doplnit nákupem v Manětíně, jenž jsme obstarali krátce po obědě. Horké a dusné ovzduší vybízelo k návštěvě místního rybníka za účelem koupání, ale i vyzkoušení lodních modelů. Celou dobu jsme také bedlivě pozorovali meteorologickou situaci, jelikož bylo na večer v plánu pozorování pro veřejnost. Počasí bylo velmi proměnlivé, a proto jsme dlouho vyčkávali, zdali akci nakonec uspořádat.

Finální verdikt zazněl až při nástupu na večeři. Akce se uskuteční, ale vzhledem k podmínkám byla účast na vlastní riziko. Po večeři začala přijíždět první auta a celý areál tábora se začal pomalu zaplňovat. I přes nepřívětivé vyhlídky dorazilo okolo 50 lidí, pro které začal v 21:00 náhradní program. Přednáška pana ředitele provedla návštěvníky zajímavostmi z blízkého a vzdáleného vesmíru. Během ní se nad námi s velkým štěstím otevřela jasná obloha, navzdory blížícím se bouřkám kolem nás. K pozorování tedy opravdu došlo a za pomoci našeho největšího dalekohledu Dobson o průměru 400 mm jsme mohli nabídnout pohled i na různé deep-sky objekty. Noční obloha zůstala viditelná až do půl dvanácté a blížící se bouře nám utvářela vizuální i zvukovou kulisu. Usínání už doprovázel svěží letní déšť, burácení hromů a také zajímavá podívaná v podobě velmi četných blesků.
Huy Do Duc, foto Ondřej Trnka

Den 6, sobota 15. srpna 2015

IMG_9304_letadlo_vPáteční pozorování pro veřejnost skončilo s definitivním příchodem oblačnosti ještě před půlnocí. Po půlnoci se pak přihnala i bouře a po mnoha horkých, suchých dnech konečně zase zapršelo. Déšť byl příjemně intenzivní a s ním přišel i poměrně čerstvý vítr. Deštivou noc proto většina z nás přečkala v suchu, kryta stříškou před budovou fotbalového areálu, ostatní pak ve stanech poblíž. Noční živel výrazně zasáhl jen jeden stan, který nebyl dostatečně zakotven do země a jehož svrchní plachta se pod nárazem větru svezla z konstrukce. Vnitřek stanu se tak do rána změnil ze suchého útočiště v malý bazének. Majitel stanu naštěstí spal pod stříškou, a tak se promočily jen jeho svršky. Ráno po budíčku a snídani tak bylo ve znamení „velkého prádla“. Naštěstí ranní obloha byla protrhaná a tak sluníčko vše během krátké doby vysušilo.

Přestože předpověď hlásila déšť, měli jsme opět štěstí a až do večera bylo příjemné počasí. Nadšení modeláři dávali dohromady svá letadla, některá ten den absolvovala svůj první let. Některé lety byly úspěšné více, některé méně. Došlo také na střelbu z plynové pistole na terč, což byl hlavně pro mladší účastníky vzrušující zážitek. Ti se také po svačině ujali fotbalového míče a vyzkoušeli konečně nazelenalou trávu. Po osmnácté hodině jsme se vydali na večeři a cestou zpět se začala řešit otázka večerního pozorování. Očekávání byla velmi nízká, ale samotná obloha nás opět přesvědčila o opaku. Mračna se naštěstí sunula naším směrem relativně pomalu a proto nám až do půlnoci vydržela výborná obloha, po předchozím dešti vyčištěna od prachu a nečistot, nastřádaných ve vzduchu během dlouhého sucha. Po půlnoční svačině se však zcela zatáhlo a tak byl čas jít spát. Během následujících hodin se opět rozpršelo, ale již ne s takovými následky, jako předchozí noc.
Huy Do Duc a Ondřej Trnka, foto Ondřej Trnka

Den 7, neděle 16. srpna 2015

P1130917_dsd_vPo oblačností zkrácené pozorovací noci probudilo většinu expedičníků prudké slunce, které se ráno ukázalo. Snídaně už byla připravena od půl deváté, dnes byla obzvláště dobrá, podávala se totiž vánočka s marmeládou. Poté se patnáctka účastníků rozjela auty do Melchiorovy Hutě, kde se, jako každý rok, konala Dovolená s dalekohledem. Tuto akci pořádá Hvězdárna v Rokycanech. Je určená amatérským astronomům a jejich rodinám. Dnes byl takzvaný den pro veřejnost, návštěvníci si mohli prohlédnout a dozvědět se technické parametry o několika desítkách čočkových a zrcadlových dalekohledů přímo od jejich majitelů. Akci mírně narušilo deštivé počasí a tak část dalekohledů byla zakryta.

Zbylí táborníci se věnovali deskovým a jiným hrám. Ticho v táboře narušil pouze příjezd jednoho z bývalých účastníků Expedice se svojí rodinou. V době oběda se opět více rozpršelo, naštěstí už všichni byli schováni ve hvozdecké hospodě. Po obědě se bohužel počasí také nezlepšilo, mírně poprchávalo až do nástupu. Ani tyto nepříznivé podmínky neodradily skupinku expedičníků, kteří si s chutí kopli do míče. Na nástupu jsme se od vedoucího praktika dozvěděli, že se skoro určitě nebude pozorovat. Cesta na večeři proběhla bez deště, museli jsme se pouze vyhýbat žábám a jiným tvorům. Po zapečených těstovinách si opět skupinka fotbalových nadšenců vzala balon a vydržela s ním na hřišti až do setmění.

Okolo deváté hodiny se nad bažantnickým hřištěm objevil snad nejmenší dron na světě. Zvuk jeho motůrků připomínal nepříjemné komáří pískání. Nedlouho poté se na semaforu rozsvítila zelená barva, což znamená „pozorování zrušeno“. Tímto byla potvrzena předpověď meteorologické situace z nástupu. Většina účastníků se začala věnovat hraní her na všemožných zařízeních, ti pilnější zpracovávali napozorovaná data. Mírně po dvanácté hodině většina tábora ulehla, mohla se v klidu vyspat, protože nás čekala první nepozorovací noc letošní Expedice.
Lukáš Winkler, foto Jiří Polák

Den 8, pondělí 17. srpna 2015

IMG_1561vPondělí ráno přivítalo expedičníky slabým, ale vytrvalým deštěm, takže už během přesunu do klubovny na snídani každý cestou pochytal pár kapek. Déšť s menšími přestávkami vydržel téměř celý den, což způsobilo, že moc venkovních aktivit se rozumně dělat nedalo. Kvůli nepřízni počasí tábor dočasně opustilo několik jeho účastníků, v Bažantnici jich nakonec zůstalo relativně málo.

Čas před obědem vyplnila přednáška vedoucího praktika, která se týkala Slunce. Na jídlo se po krátké poradě vydali táborníci auty, protože než by došli do jídelny, byli by úplně mokří.

Ani v odpoledních hodinách se situace nezměnila a déšť neúnavně skrápěl hřiště, stany i střechy budov. Když na chvíli téměř ustal, pár nadšenců vyběhlo na mokré hřiště si začutat s míčem, ale netrvalo to moc dlouho. Poté, co se více rozpršelo, své snažení vzdali a znovu se uchýlili pro střechu. Pokud měl někdo ještě nějaká nezpracovaná data z minulých nocí, dělal samozřejmě přednostně na nich. Většina táborníků se ale mohla věnovat četbě, hrám, práci na počítačích nebo volným debatám.

Večer při nástupu sice vedoucí udělal rozdělení na pozorování, ale ani on po rozboru meteorologické situace nevěřil, že se obloha vyjasní. Také na večeři se do hospody jelo vozidly. Tam byl pro všechny připravený smažený sýr s hranolky, a kdo měl chuť, mohl využít i připravenou tatarku či hořčici.

Ani v pozdějších večerních hodinách nenastal žádný nečekaný obrat a obloha zůstala zatažená po celý zbytek dne. Táborníci se tedy věnovali spíše společenským aktivitám a s přibývajícími hodinami se postupně ukládali ke spánku.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 9, úterý 18. srpna 2015

IMG_9168_piloti_vČekal nás další deštivý den omezující naší činnost.

Z odborných aktivit se uskutečnil druhý díl přednášky o Slunci a praktická příprava na vyhledávání a pozorování v rámci programu AAPO. Jedná se o výběr zajímavých objektů vzdáleného vesmíru na noční obloze.

Cestou z oběda si někteří z nás prošli velký labyrint, namalovaný na parkovišti za místní samoobsluhou ve Hvozdu. Jednalo se o legraci, neboť cesty labyrintu jsou poměrně úzké a na některých místech bylo nutné se vzájemně vyhnout.

Protože v odpoledních hodinách přestalo pršet, mohly být na rozlehlém fotbalovém hřišti vyzkoušeny letové vlastnosti dalších dvou modelů. Jirka Polák vyzkoušel model sportovního letadla Miracle. Protože patří mezi zkušené piloty, mohl ukázat i jednodušší akrobatické prvky. Měl jen drobnou příhodu, kdy se mu za letu pootevřela pilotní kabina. Dalším létajícím modelem byla kvadrokoptéra Walkera QR X350, pilotovaná Lumírem Honzíkem. Tentokrát se jednalo o velmi opatrný let, neboť model byl zcela nový a majitel se s ním teprve začal učit létat. Naštěstí vše dobře dopadlo a oba modely přežily letecké umění obou pilotů.

Protože bylo jasné, že ani večer se počasí moc nevylepší, byl vybrán náhradní program – noční průzkumná hra. Po setmění jsme vyrazili k Manětínu, kde jsme se rozdělili do třech skupin zhruba po čtyřech až pěti lidech. Postupně jsme prošli po skupinách v určeném časovém odstupu noční stezku připravovanou pro hru Geocaching v rámci MOTO – Manětínské oblasti tmavé oblohy. Cestu vytyčovaly jen malé reflexní značky rozmístěné na stromech, které jsme hledali pomocí svítilen a které nás měly bezpečně dovést do cíle. Trasa vedla převážně lesnatou krajinou s nevelkým výškovým převýšením. Do cíle postupně dorazily všechny tři skupiny, a tak jsme nemuseli ani nikoho hledat. Do tábora jsme se vrátili až kolem půlnoci.
Jiří Polák, Lumír Honzík, foto David Prudek

Den 10, středa 19. srpna 2015

IMG_1838_taborak_vTento den byl podobně uplakaný jako několik předchozích. Velká část jej propršela či alespoň promrholila. Chvil, kdy z nebe nepadala žádná tekutina, bylo poměrně málo.

Pro většinu táborníků začal den samozřejmě snídaní, po které následovala třetí, poslední část přednášky o naší nejbližší hvězdě – Slunci. Ta se postarala o dopolední program, protože záhy po ní už se vyrazilo na oběd. Kvůli drobnému dešti se chvíli uvažovalo o tom, že k přesunu se použijí auta, ale nakonec se šlo přeci jen pěšky.

Po obědě vyrazilo pár táborníků do Manětína, aby doplnilo zásoby tenčících se potravin. V pozdějších hodinách se ke slovu dostala společenská hra Expanze, která se už před mnoha lety stala legendou. Bývaly roky, kdy se jí dlouhé dny věnovali téměř všichni expedičníci. Tentokrát se do ní zapojilo jen několik mladších účastníků a zabavila je na pár hodin.

Protože podle aktuálního počasí to vypadalo, že by večer mohl být táborák, v odpoledních hodinách se uskutečnil sběr dřeva. Bylo značně mokré, takže se alespoň natahalo na terasu, aby bylo chráněno před další vlhkostí.

Čas před svačinou zpestřil zaběhlý pes, který se náhle objevil v táboře a získal si sympatie většiny osazenstva. Dokonce dostal i zbytky jídla, které zůstaly z minulého dne.

Na nástupu vedoucí konstatoval, že šance na pozorování je nepatrná, takže se uskuteční večerní táborák. Přes riziko deště se i na večeři šlo pěšky. Naštěstí žádný nepřišel a všichni se vrátili zpět do tábora v suchém stavu.

Nedlouho poté se začalo ozývat silné praskání, jak skupina táborníků přinesené dříví lámala na menší kusy. Nanosila jej do zadní části tábora a brzy se zde rozhořel malý ohýnek, který však postupně sílil. Expedičníci kolem něj rozestavěli lavice a služba připravila tři druhy špekáčků, chleby a různá dochucovadla. Brzy se nad plameny objevily klacky s napíchanými uzeninami a rozproudila se živá debata.

Kolem půl dvanácté se přibližně půlka osazenstva vydala na nedalekou silnici vychutnat si průjezd posledního nočního autobusu, takzvané půlnočky. Po jejich návratu k ohni se už do něj nepřikládalo, nechal se dohořet a celý tábor se postupně uložil ke spánku.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 11, čtvrtek 20. srpna 2015

IMG_1818_prednaska_vČtvrteční den byl sice zamračený, ale alespoň nepršelo. Jen ráno spadlo pár kapek, ještě před snídaní však už přestalo. Snídaně proběhla bez zajímavých událostí, stejně tak i celé dopoledne.

K obědu byly zapečené těstoviny, které byly moc dobré. Prakticky hned poté, co se všichni vrátili do tábora, začala přednáška nazvaná Pluto na dohled. Byla věnována bývalé poslední planetě Sluneční soustavy, jejímu objevu, parametrům a také sondě New Horizons, která Pluto v nedávné době zkoumala během blízkého průletu.

Během odpoledne se nad hřiště vzneslo několik létajících strojů. Byla mezi nimi jak letadla, tak i dvě malé kvadrokoptéry. S některými letadly jejich piloti prováděli docela zajímavé akrobatické prvky, ale vše dopadlo dobře, ani jeden stroj nebyl poškozen.

Do tábora nečekaně přijelo pošťácké auto a přivezlo dopis adresovaný všem účastníkům Expedice. Byl od jednoho z bývalých expedičníků, který všechny pozdravoval a projevil lítost, že se letos neobjeví. Zároveň ale slíbil, že udělá vše pro to, aby na dalším ročníku už nechyběl.

Svačinu, obsahující klasické namazané chleby, doplnil domácí štrůdl, který přivezl od své přítelkyně jeden z táborníků. Všem moc chutnal a hned se po něm zaprášilo. Podvečer pár účastníků v klubovně rozehrálo opět Expanzi a docela její hraní prožívali.

Večer nemohl chybět nástup, ale pro nepříznivou předpověď počasí vedoucí rozdělení do skupin nedělal. Po návratu z večeře se uskutečnilo zajímavé létání kvadrokoptéry, která se svými červenými a zelenými světly na setmělé obloze vypadala jako ufo nebo jako nějaký přízrak.

Protože z předchozího dne zbylo jak dřevo, tak i špekáčky, uskutečnil se ještě jeden táborák. Celé osazenstvo se rozesadilo kolem plápolajícího ohně, hodně se povídalo a opékaly se jak uzeniny, tak chléb. Obloha se v jednu chvíli nečekaně rozjasnila a přes hodinu byla téměř jasná. Pak ale od jihu přišla další oblačnost a veškeré naděje na pozorování definitivně pohřbila.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 12, pátek 21. srpna 2015

IMG_9501aaaPo dlouhé době probudilo expedičníky prudké Slunce. Protože se několik předchozích nocí nepozorovalo, nebyla žádná data ke zpracování, táborníci se věnovali hraní her, četbě nebo zajímavé pohybové aktivitě. Mezi dvěma blízkými stromy se natáhlo lano, po kterém se mělo přejít. Bylo ve výšce asi 50 cm nad zemí. Aby přechod nebyl tak složitý, provazochodci mohli využít asistence vhodně dlouhého klacku nebo něčí ruky. Díky dobrému počasí se do vzduchu vznesl také dron. Dnes se jeho pilot učil nízké přelety nad hřištěm.

Poslední oběd v zemědělském družstvu byl na výsost sváteční, podávala se totiž koprová omáčka s kynutými knedlíky. Po příchodu do tábora se vytáhly oba dalekohledy na pozorování Slunce. Ve fotosféře nikdo nemohl přehlédnout velkou skupinu slunečních skvrn. V chromosféře naopak byla vidět obří protuberance, která mnohonásobně převyšovala velikost Země.

Poté opět do vzduchu vzlétl dron, jeho let byl ale hodně krátký, protože ho vzal silný poryv větru a odvál ho do lesa za budovy šaten. Naštěstí byl na zemi nalezen, nevykazoval žádné očividné poškození, ale už se s ním dnes nelétalo.

Nástup byl už mimořádně hned po svačině, protože vedoucí praktika musel odjet do Nezvěstic, kde ho čekala přednáška a veřejné pozorování. Dozvěděli jsme se, že se nejspíš bude pozorovat, oblačnost, která byla nad námi, se měla v noci rozpadat. Po nástupu si skupinka expedičníků vzala na hřiště fotbalový balon, se kterým tam vydržela až do večeře.

Prognóza z nástupu se do puntíku vyplnila, okolo jedenácté hodiny byla obloha naprosto vyčištěná a tak mohly začít pozorovat také meteorářské skupiny. Část tábora šla spát už po půlnoční svačince, zbytek vydržel až do brzkých ranních hodin.
Lukáš Winkler, foto Ondřej Trnka

Den 13, sobota 22. srpna 2015

P1130816_PC2Tak jako každý den, i tento pro většinu účastníků začal tím, že je ze spánku probralo hlasité zvolání „budíček!“. To měla na starosti služba, která tím dávala najevo, že je zapotřebí se probrat, spáchat ranní hygienu a poté nasnídat.

Po jídle čekal na všechny zajímavý úkol. Bylo domluveno, že se uskuteční letecké snímkování areálu z motorového rogala. Aby to bylo zajímavější, měli expedičníci vytvořit ze svých těl obrazec, který by byl viditelný právě z leteckého pohledu. Všichni se proto přemístili na hřiště a tam naskládali tak, aby tvořili nápis H+P (hvězdárna a planetárium) a hvězdu. Po chvilce se jim to podařilo a pak jen čekali, až se jim nad hlavami objeví rogalo. To se ale nestalo a po telefonátu s pilotem se dozvěděli, že stroj má technické problémy, a proto se snímkování odložilo na jindy.

Oběd se nesl ve svátečním duchu. Byl k němu řízek s bramborovým salátem a jako bonus ještě pohár. Ukázalo se, že došlo k nějakému informačnímu šumu a v hospodě se domnívali, že je to poslední jídlo, které mají připravit. Naštěstí nebyl zas tak velký problém se domluvit, že táborníci budou potřebovat ještě večeři.

Odpoledne se zpracovávala data z předchozí pozorovací noci a našel se také čas na různé společenské či sportovní aktivity. Do přecházení lana, které probíhalo už v pátek, se zapojili i další expedičníci. Ukázalo se, že přejít po napnutém laně od jednoho stromu ke druhému není vůbec tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Zvládnout to naprosto samostatně zvládli jen ti nejlepší. Další si museli pomoci podpíráním o klacek, jiní raději volili pomocnou ruku (či obě ruce) okolních diváků.

Odpolední svačina byla sloučena s nástupem, protože vedoucí se dvěma pomocníky musel odjet. Čekala je totiž akce v nedalekém Manětíně. Účastníci Expedice se shromáždili v klubovně a během jídla si vyslechli poslední informace od vedoucího. Kromě rozdělení do skupin na pozorování a určení služby dostal každý také speciální úkol na neděli. Tu celá akce končila a areál se musel vyklidit a uvést do původního stavu. Aby se to zvládlo, každý dostal na starost nějakou místnost nebo se staral o nakládání.

Večeře, která byla původně neplánovaná, proběhla bez problémů. V hospodě narychlo připravili langoše a bylo jich tolik, že si je někteří nechali zabalit na později.

Po dostatečném setmění se táborníci vydali pozorovat a naposledy se mohli pokochat pohledem na krásy místní noční oblohy. Přestože se podle plánu mělo končit už po půlnoční svačince, někteří se tím nedali zastavit a pozorovali až do pozdních ranních hodin.
Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 14, neděle 23. srpna 2015

OLYMPUS DIGITAL CAMERAPoslední expediční den je vždy zasvěcen balení, uklízení a nakládání. Je také nejsmutnější, protože parta, která se zde utvořila, se musí rozloučit a málokdy se sejde znova někde v úplně stejné sestavě. Není však jiná možnost, čas Expedice 2015 vypršel a její konec byl neodvratný.

Hlas služby, vyhlašující budíček, nebyl tak silný, aby dolehl do všech koutů hřiště, a tak některé účastníky probralo k životu spíše Slunce. Někteří měli za sebou méně než čtyři hodiny spánku, tudíž je jasné, že se jim moc vstávat nechtělo. Přesto museli dojít do klubovny a posílit se zde snídaní.

Po ní už nastala „likvidační“ činnost. Ze zadní části areálu postupně zmizely všechny stany, z místností se vystěhovaly všechny věci a skončily na betonovém prostranství. Zároveň probíhal úklid všech prostor a případné přesuny nábytku. Ve finále muselo být vše na stejných místech, jako když táborníci do Bažantnice přijeli před dvěma týdny. Proběhlo také placení pronájmu, elektřiny a vody.

Do areálu přijelo postupně několik aut a odvezlo si vybrané účastníky. Kdo zbyl, po úklidu a kontrole prostor pomáhal s nakládkou. Poté, co se povedlo vše potřebné naskládat do připravených aut, se poslední zbylí účastníci rozloučili, nasedli do vozidel a areál opustili. Expedice 2015 definitivně skončila, a pokud vše půjde dobře, areál přivítá další expedičníky o příštích letních prázdninách.
Václav Kalaš, foto Václav Kalaš