Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expedice 2012 – Expediční deník

Hvězdárna a planetárium Plzeň připravila v letošním roce na období hlavních školních prázdnin již tradiční pozorovací akci Letní astronomické praktikum, nazývané též Expedice, která navazuje na celoroční činnost astronomických kroužků. Praktikum začalo v pondělí 6. srpna 2012 v 17:00 a konec je stanoven na neděli 19. srpna v dopoledních hodinách. Místem je opět již osvědčený sportovní fotbalový areál v Bažantnici u obce Hvozd (okres Plzeň – sever). Letní pozorovací praktikum je určeno zejména pro začínající mladé zájemce o astronomii a pro pozorovatele, kteří se podílejí na pozorovacích výsledcích během celého roku.

I letos, stejně jako minulé roky, se pokusíme průběžně informovat o tom, co se na Expedici děje. Každý den by mělo vycházet online zpravodajství z této akce ve formě deníku, kde bude popisována jak činnost přes den, tak i noční pozorování.

Den 1, pondělí 6. srpna 2012

Stanový tábor

Tak jako každoročně, první den Expedice začal velkým přesunem. Během něj se jak účastníci, tak i nezanedbatelné množství techniky, pozorovacích pomůcek, stanů, spacáků a celé řady dalších věcí muselo nastěhovat do areálu fotbalového hřiště v Bažantnici. Oficiálně sice Expedice začala už v 17. hodin, ale v té době teprve byly nastěhovány věci do vnitřních prostor. Do stavby samotného stanového tábora se účastníci pustili až poté. Na ten okamžik zřejmě vyčkávala obloha, která byla většinu dne zatažená, ale bez deště, a na stavitele se začaly snášet první kapky. Naštěstí to trvalo jen chvilku a tak se po krátké přestávce mohlo ve stavě pokračovat. Když bylo dílo zdárně dokonáno a alespoň nahrubo vše hotovo, nastal čas na první nástup. Sešlo se na něm nezvykle málo účastníků, jen lehce přes tucet. Lumír, jako vedoucí praktika, všechny přivítal a v poměrně dlouhém monologu je seznámil s potřebnými organizačními záležitostmi.

Během nástupu se opět rozpršelo, tentokrát vydatněji. Po krátkém váhání padlo rozhodnutí, že na večeři do Hvozdu se nepůjde pěšky, ale pojede auty a proto se všichni naskládali do dvou služebních dodávek. Ve Hvozdu již na všechny čekaly prostřené stoly, na které obsluha přinesla výborné sekané řízky s bramborem a jako přílohu salát. Dokonce bylo možné si z nedalekého stolečku vzít různá dochucovadla (tatarku, hořčici, kečup) a pokrm si jimi upravit dle své libosti.

Letos poprvé se na Expedici objevil speciální „semafor“, který ukazoval, v jakém stádiu jsou přípravy na pozorování. Bohužel první den na něm zůstalo svítit nejspodnější světlo s nápisem „Pozorování zrušeno“, protože šance na jasnou oblohu byla mizivá. Déšť neustal ani po návratu do tábora a tak zbytek dne účastníci diskutovali o všem možném a postupně se ukládali ke spánku, aby byli připraveni na další dny, kdy se možná kvůli pozorování tolik nevyspí.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 2, úterý 7. srpna 2012

Pozorování Slunce

Druhý den Expedice začal pro většinu táborníků – jak také jinak – budíčkem. Tentokrát však měla služba ulehčenou práci, neboť v době, kdy jej vyhlašovala, už byl tábor téměř kompletně na nohou. Důvodem bylo Slunce, které vydatně svítilo a vytvářelo takové teplo, že málokdo vydržel spát.

Po snídani se rozběhl dopolední program. Prověřovala se pozorovací technika, například nově zakoupená kamera na videopozorování meteorů. Ta zatím ještě nebyla použita v ostrém provozu a svou premiéru zažije právě na letošní Expedici. Jeden z dalekohledů se zaměřil na již zmíněnou nejbližší hvězdu a vzniklo několik opravdu pěkných snímků chromosféry. Pozornosti neunikla ani fotosféra, která byla zachycena kresbou.

Před dopolednem vyrazila nejprve služba a po jejím návratu zbytek tábora do jídelny ve Hvozdu na oběd. Protože se poprvé šlo po polní cestě, spojující Bažantnici a Hvozd, všechny překvapila její inovace. V minulých letech byla v takovém stavu, že možná dělala problémy už i traktorům, ale to se letos rapidně změnilo. Cesta byla srovnána a dostala zpevněný štěrkový povrch. Po vydatném obědě, při kterém byl talíř vyloženě vyskládán knedlíky, a případné zastávce v místním obchodě se všichni vrátili zpátky do tábora. Zde pak probíhaly další odborné i zájmové činnosti. Protože zatím nebyla napozorována žádná data, byl program poněkud volnější. Někdo se věnoval četbě, jiný pracoval na počítači, další diskutovali a našli se i tací, co si v lese stavěli přístřešek z větví. Následovala odpolední svačina a po ní mohl program pokračovat až do podvečerních hodin.

K večeru se uskutečnil klasický nástup, na kterém byla vyhodnocena meteorologická situace jako značně nepřehledná, takže bylo možné očekávat téměř cokoli. Sice už během dne párkrát sprchlo, ale nebylo možné vyloučit ani to, že se nakonec vyjasní. Cesta na večeři i z ní probíhala pod zataženou oblohu, ale už kolem deváté hodiny se objevila poměrně rozsáhlá „díra“ v mracích a i předpověď v tu chvíli byla docela optimistická. Netrvalo však dlouho a nebe opět pokryla protrhaná oblačnost a v podobném duchu se odehrál celý zbytek dne. Chvílemi byla obloha téměř jasná a bylo možné vidět hvězdy, aby ji během pár minut zahalila nízká či vysoká oblačnost. Na dlouhodobé pozorování to nebylo, tak se alespoň testovala kamera na meteory, pozoroval Měsíc dalekohledem nebo jen tak sledoval vývoj oblačnosti pouhýma očima. Během toho bylo zaznamenáno poměrně velké množství meteorů, které nasvědčovalo tomu, že maximum Perseid nastane už za pár dní. Po půlnoci začala postupně nad jasnou oblohou definitivně vítězit oblačnost a tak kolem jedné hodiny se odebrali ke spánku i ti nevětší vytrvalci.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 3, středa 8. srpna 2012

Stopy hvězd, ISS, Iridium a 2 meteory (expozice 100 minut)

K právě uplynulé noci je nutné ještě dodat, že mimo výše popsaná pozorování byla její jasnější část využita také k nácviku orientace na obloze u méně zkušených pozorovatelů. Nicméně souvislejší pozorování se uskutečnit nemohlo kvůli příliš často se měnícím podmínkám.

Rozbor výsledků z meteorářské kamery ukázal, že zachytila celou řadu jevů, ale ani jeden skutečný meteor. Důvodem bylo, že po většinu času, kdy byla v provozu, právě ta část oblohy, kam byla namířená, zůstala pod trvalým oblačným příkrovem. Na záznamech se tedy objevilo jen několik osob, které prošly zorným polem, mávání, které simulovalo pohyblivé objekty, noční fotografování s bleskem a podobné záležitosti.

I středeční ráno bylo podobně proměnlivé jako předcházející noc. Chvíli bylo kompletně zataženo a zanedlouho bylo možné na téměř jasné obloze bez problémů sledovat Slunce. To samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy, takže se opět stalo cílem několika astronomických přístrojů a sledovala se jeho fotosféra i chromosféra.

Dopolední program proběhl bez zvláštních příhod, jen během stavby a testování vyhřívání objektivu se podařilo dvakrát vyhodit jistič. Poprvé pouze v jedné místnosti, druhý výpadek pak postihnul už celý areál a trvalo poměrně dlouho, než se podařilo najít centrální jistič. I putování do Hvozdu na oběd a zase zpátky nepřineslo žádné dobrodružství. V odpoledních hodinách si malá skupinka účastníků udělala výlet do nedaleké obce Pláně, kde se nachází jezdecký klub Aris. Ten má několik desítek koní, které je možné pozorovat v rozsáhlé ohradě na kraji vesnice.

Během celého odpoledne bylo téměř zataženo, spíše jen výjimečně bylo možné spatřit modré nebe v mezeře mezi mraky. Přesto předpověď navečer vypadala o něco lépe, než předešlý den a i cestou z večeře už bylo na obloze mraků poněkud méně. Situace se stále zlepšovala a tak někdy kolem 22. hodiny byl historicky poprvé přepnut semafor na červený nápis „Pozorování“. To už ale byly delší dobu přípravy v plném proudu a hemžení táborníků nasvědčovalo, že chystá něco velkého. Hned jak to bylo možné, pustili se všichni do svých odborných programů.

Když nebudeme počítat východ Měsíce, který zhoršil pozorovací podmínky, bylo počasí příznivé zhruba do čtvrt na jednu letního času. Pak se od západu rychle přihnala oblačnost a donutila všechny pozorování přerušit. Družicové snímky ukázaly, že snad nad celou Českou republikou je jasno, jen v oblasti Plzeňska se objevila malá skvrna, značící oblačnost. Služba připravila půlnoční svačinku a pozorovatelé se uchýlili do klubovny, kde se osvěžili teplým čajem a sušenkami. Ani po více než půlhodině se situace nezlepšila, naopak oblačnost zhoustla. I na snímcích z družice se skvrna pomalu zvětšovala. Nezbylo tedy nic jiného, než pozorování definitivně ukončit, sklidit opět všechnu techniku i další potřeby a jít spát.

Václav Kalaš, foto Martin Adamovský

Den 4, čtvrtek 9. srpna 2012

Přednáška o pozorování Slunce

Ti, co spali pod širákem a občas se v noci probudili, se mohli přesvědčit o tom, že rozhodnutí ukončit pozorování bylo správné. Občas sice mezi oblačností prosvítala nějaká ta hvězda a tvořily se i větší „díry“, ale situace se velmi rychle měnila, takže žádné dlouhodobější pozorování se dělat nemohlo. I ráno bylo nejprve zatažené a Slunce se přes oblačnost prodralo až později. I tento den se samozřejmě pozorovalo a zakreslovala situace na jeho povrchu. Zajímavostí bylo, že zejména před budíčkem, když byl ještě tábor ztichlý a poloprázdný, bylo možné sledovat jiřičky, které dělaly vyložené nálety na travnatý povrch hřiště a lovily hmyz.

Během dne se konečně mohly zpracovávat výsledky, získané během uplynulé noci a tak se na několika počítačích rozběhly různé editační programy. Někde se upravovaly fotografie, jinde například přepisovaly meteory z papírových protokolů do elektronické formy. Podařilo se také zjistit, v čem byl pravděpodobně problém u meteorické kamery. Ukázalo se, že detekce meteorů byla nevhodně nastavená.

V odpoledním čase Lumír Honzík uspořádal přednášku, věnovanou pozorování Slunce a následnému zpracování výsledků. Během ní se přijela na expedičníky podívat alespoň jedna zástupkyně slabšího pohlaví, která se účastnila předchozích Expedic, ale letos jí to nevyšlo. Na táboře s ostatními pobyla do nástupu. Ještě před ním se objevil docela silný déšť, který však naštěstí netrval dlouho.

Tentokrát byla předpověď počasí zhodnocena jako horší, než minulý den, ale i přesto byla vyhlášena pozorovací pohotovost a čekalo se, jak se situace vyvine. Po návratu z večeře se našla volná chvilka, která byla mimo jiné využita k létání s modelem vrtulníku. Oblačnost tentokrát nehodlala ustoupit a vytrvale zakrývala prakticky celou oblohu. Když i družicové snímky ukázaly, že nic lepšího se nedá očekávat, byla pohotovost zrušena a táborníci se postupně uložili ke spánku.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 5, pátek 10. srpna 2012

Táborák

Ráno bylo docela chladné, přišel vhod teplý čaj uvařený službou. Dopoledne se uskutečnila další ze série přednášek, tentokrát věnovaná statistickém pozorování meteorů, kterou měl jako vždy Václav Kalaš. Po obědě se na nás přijelo podívat několik členů z předchozích Expedic. Někteří se později vrátili domů za svými rodinnými povinnostmi, jiní rozšířili naše řady na delší čas.

Počasí přes den bylo proměnlivé a dlouho zůstávalo otázkou, zda se bude pozorovat nebo bude táborák. Po večeři se i na nějakou dobu vyjasnilo, ale po chvilce čekání bylo rozhodnuto, že přeci jen bude táborák. Opékaly se vuřtíky a chléb. Táborníky potěšilo, jak je po chladném dni oheň zahřál.

Občasné díry v mracích byly využity na testování nové montáže Losmandy. Zároveň se podařilo zprovoznit meteorickou kameru. Během necelých 2 hodin s přecházející oblačností zachytila asi 10 meteorů. Několik meteorů se podařilo zachytit i fotoaparátem.

Dita Větrovcová, foto Martin Adamovský

Den 6, sobota 11. srpna 2012

Jasná Perseida mířící do Velkého vozu

Ráno přivítalo den nejprve drobným deštěm, pak slabým mrholením, až konečně dopoledne srážky konečně vyhnalo.

Přestože předchozí noc nebyla pozorovací, s výjimkou kamerového sledování meteorů, jež přineslo několik zvláště zdařilých záznamů, snídaně byla posunuta na devátou, jako by pozorování proběhlo. Důvodem bylo asi zdařilé posezení u táborového ohně, jak jsme se o tom letmo zmínili v předchozím záznamu. Dopolední program byl pak volný, ti pilnější pracovali na zpracování dřívějších pozorování, jako třeba úpravách slunečních fotografií, čištění nočních snímků či přípravě prezentací pro příští přednášky. Odpoledne pak umožnilo krátkou aktivitu slunečních pozorovatelů. Ačkoli se zdálo, že mraky oblohu opět zcela ovládnou, pozdní večer všechny příjemně překvapil postupným rozpadem oblačnosti, jenž nakonec vyústil v dokonale čistou noční klenbu posetou nejen stálicemi, ale i nepřeberným množstvím Perseid a dalších rojových i sporadických meteorů, sledovaných třemi pozorovacími skupinami. Samozřejmě ani kamerový systém pro meteorický program nezahálel a posbíral srovnatelné množství prokazatelných záznamů. Půlnoční svačina pak všechny probrala i osvěžila a dala většině pozorovatelů sílu k pokračování v pozorovací aktivitě až do svítání.

Hal Dry, foto Martin Adamovský

Den 7, neděle 12. srpna 2012

Zpracování napozorovaných dat

Po probdělé noci se nevstávalo právě lehce. Navíc expedičníky se slabším spánkem v brzkých hodinách vyrušil nízký průlet a štěbetání labutí, které bylo poměrně hlasité. Po doplnění energie snídaní se rozhodlo, že se udělá společná fotografie. Důvodem bylo jednak vhodné slunečné počasí, ale zejména fakt, že tento den bylo pohromadě zřejmě nejvíc účastníků.

Tentokrát byl dopolední i odpolední program vcelku jasný – zpracování dat z uplynulé pozorovací noci. Byla těsně před maximem Perseid a jejich aktivita byla opravdu značná. Zapisovatelé se docela zapotili a muselo se přistoupit k redukci hlášených údajů, jinak se nedal příval meteorů rozumně zvládnout. Asi je vcelku zbytečné zdůrazňovat, že se během dne také pozorovalo Slunce.

Předpověď na další noc byla nezvykle optimistická a kupodivu se ani jednotlivé zdroje téměř nelišily. Všechny slibovaly jasnou oblohu po celou noc. Jak již bylo naznačeno, Perseidy tento den vrcholily, a proto byly všechny síly i prostředky zaměřeny na jejich pozorování. Všichni účastníci byli rozděleni do tří skupin, které pozorovaly vizuálně, v provozu byla samozřejmě kamera a několik fotoaparátů. Během pozorování bylo spatřeno několik výrazných jasných meteorů a objevilo se i pár takových, jejichž stopa trvala desítky sekund.

Později v noci se začaly na družicových snímcích objevovat zlověstné zárodky oblačnosti, ale obloha v Bažantnici zůstávala s výjimkou nízkého jižního obzoru zcela čistá. Avizované mraky se začaly ve větší míře projevovat až po půlnoční svačině a pozorování přerušily až kolem třetí hodiny ranní. To však již měly všechny skupiny napozorováno několik set meteorů, takže se dá celá noc hodnotit jako velmi úspěšná.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 8, pondělí 13. srpna 2012

Zajímavé seskupení Venuše, Jupitera a Měsíce na ranní obloze

Po druhé zcela jasné noci, navazující na den maxima Perseid, během níž většina pozorovatelů věnovala svoji veškerou pozornost právě meteorům, začal slunný den, který sliboval jen samá pozitiva. Pro mnohé to byl den odpočinku, jež je měl připravit na další bezoblačnou noc vyplněnou pozorováním. Ranní vymetená obloha se během dopoledne začala plnit prvními kupovitými obláčky, kondenzovanými nad zahřívajícím se povrchem, a tak i přes lehkou nevyspalost zahájila skupina slunečních pozorovatelů své každodenní zákresy aktivity ve fotosféře Slunce. Došlo i na fotografování chromosféry. Ostatní se chtě nechtě pustili do zpracovávání dat získaných během noci. Nebyly to jen zápisy z pozorování meteorů, ale také několik fotografií vzdálených nebeských objektů a sady širokoúhlých snímků oblohy zachycujících jasné meteory.

Pondělek byl také ve znamení odjezdů, neboť řada krátkodobých účastníků Expedice se s ustoupivším víkendem musela vrátit do práce, a tak pokud byl ranní počet lidí ještě téměř rekordní, odpoledne se snížil na necelou patnáctku, počet, jež by měl do konce Expedice již setrvat. S ohledem na to byl odpolední nákup v Manětíně kratší a jednodušší.

Odpoledne se zraky pozorovatelů začaly stále více upírat i k snímkům z meteorologických družic. Bezstarostnost původně nabitá z numerických modelů z nich rozhodně nečišela. Od severovýchodu se nad republiku nasouvala hustá oblačnost spojená s postupující tlakovou níží. Od jihovýchodu se mezitím přibližoval řidší výběžek vysoké oblačnosti. Nějakou dobu se zdálo, že se musí zákonitě zatáhnout. Nakonec však převládl numerický optimismus a po celou noc se k nám oblačnost nepřiblížila. Zásluhu na tom měla hlavně tlaková výše nad naším územím, která byla dostatečně výrazná, aby oba systémy udržela v potřebné vzdálenosti.

Pozorovací noc byla opět ve znamení meteorů, neboť ustupující Perseidy stále poskytovaly vydatné frekvence a bylo tedy co pozorovat. Nutno však poznamenat, že proti předchozím dvěma nocím již byla četnost o poznání nižší. Nad ránem bylo navíc pozorování zpestřeno o planetkový zákryt, který se několika pozorovatelům podařilo úspěšně pozorovat. Většina ostatních měla smůlu, neboť zakrývaná hvězda byla na hranici pozorovatelnosti a méně jak dvousekundové pohasnutí nebylo zachytitelné.

Ondřej Trnka, foto Ondřej Trnka

Den 9, úterý 14. srpna 2012

Pohyb noční oblohy nad pozorovacím stanovištěm

Stejně tak jako uplynulou noc, i ráno a prakticky celé dopoledne byla obloha bez mráčku, ale přesto se nikomu příliš vstávat nechtělo. Na vině byly tři pozorovací noci v řadě, kdy se expedičníci příliš nevyspali. Nebylo však zbytí, protože data, pořízená během pozorování, bylo nutné zpracovat. Proto účastníci po nasnídání zasedli k počítačům, nastartovali je a po chvíli se už z několika míst začaly ozývat tajemné řady čísel, které se postupně z papírů přesouvaly na pevné disky. Na dalších strojích se pak zpracovávalo video či fotografie. Protože však pozorování většinu táborníků značně vyčerpalo, nebylo vzácností některé z nich spatřit, jak využívají každé vhodné chvilky k nabrání nových sil a pospávají ve svých stanech či pod volným nebem. Odpočinek byl nezbytný také kvůli tomu, že podle předpovědí mělo být jasno i další noc.

Večer byla podle předpokladu vyhlášena pozorovací pohotovost. Protože se už očekávala nižší aktivita Perseid, než v uplynulých nocích, byla sestavena jen jedna meteorářská skupina, další lidé se měli věnovat AAPO, fotografování astronomických objektů nebo testování nové montáže. Zároveň byla vyhlášena celoroční soutěž, jejímž cílem je spatřit na obloze co nejvíce souhvězdí, včetně těch, která jsou pozorovatelná jen v určitá období velmi nízko nad obzorem. Meteorologická situace už ale nevypadala tak dobře, jako v předchozích hodinách a po obloze se pohybovaly mraky. V pozdější době se sice rozpustily, ale na nebi zůstal rušivý zákal a proužky slabé oblačnosti. Na semaforu byla zatím nastavena pozorovací pohotovost nižšího stupně a vyčkávalo se, jak se bude situace vyvíjet dále. Aktivnější účastníci ještě za šera běhali po hřišti a kopali si s míči, ale když se jim později začaly ztrácet v postupující tmě, museli tuto aktivitu ukončit.

Po delším váhání přeci jen oblačnost zmizela a tak po kontrole západního obzoru a shlédnutí aktualizovaných družicových snímků se mohlo začít pozorovat. Meteorů již opravdu bylo výrazně méně, než minulé noci, což potvrdila i kamera. Z dalších programů probíhalo testování zapůjčeného spektroskopu a jeden z pozorovatelů se zapojil do nové soutěže. Během vyhledávání těžko viditelných souhvězdí se mu podařilo napozorovat například Mikroskop nebo hlavu Jeřába. Přesto, že se jednalo o čtvrtou pozorovací noc, pár vytrvalců vydrželo až do časných ranních hodin.

Václav Kalaš, foto Matěj Kučera

Den 10, středa 15. srpna 2012

Přednáška pro veřejnost

Středeční dopoledne zpestřil nečekaný zážitek právě v momentě, kdy se expedičníci věnovali pozdní snídani. Ozval se zvuk, připomínající motorku, který však nepřicházel ze silnice ani z polní cesty, ale z nebe. Nad táborem v poměrně malé výšce několikrát prolétl motorový paraglidista a účastníkům dokonce zamával. Dopoledne uteklo velmi rychle a bylo opět věnováno mimo jiné sledování sluneční fotosféry a chromosféry. Po obědě pokračovalo zpracovávání výsledků z předchozích nocí.

Vzhledem k tomu, že bylo nutné doplnit zásoby, v odpoledních hodinách vyrazil jeden vůz s částí táborníků do Manětína, aby se zde zakoupily čerstvé potraviny. Podvečer se ke hřišti začala sjíždět různá vozidla, ze kterých vystoupilo několik fotbalistů, kteří si přišli zatrénovat. Nejprve byli poněkud překvapeni, když zjistili, že šatny a další prostory jsou obsazeny dalekohledy a dalšími nečekanými předměty, ale pak se s tím smířili a věnovali se tréninku.

Na večer bylo domluveno, že ve Hvozdu bude mít přednášku Lumír Honzík na téma, zda nastane konec světa v roce 2012. Z tohoto důvodu výjimečně šli dva expedičníci na večeři dříve a po jejich návratu se zbytek osazenstva i s patřičnou technikou vydal do obce autem. Po jídle vyrazili do budovy místního výboru a po zprovoznění techniky zde opravdu přednáška proběhla. Účastnilo se jí poměrně dost místních zájemců, kteří se kromě jiného i seznámili s odbornou činnosti, která probíhá na praktiku. Večer bylo opět jasno a tak se uskutečnila již pátá pozorovací noc v řadě. Tentokrát již byla na některých pozorovatelích patrná únava a tak část z nich skončila poněkud dříve než v předchozích nocích.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 11, čtvrtek 16. srpna 2012

Večeře v místní hospodě

Po delší době se tábor ve čtvrtek ráno probudil do zatažené oblohy. Naštěstí v noci nepřišel déšť, takže ti, co přespávali přímo na hřišti, se nemuseli urychleně stěhovat pod střechu. Teoreticky by se dalo spát delší dobu, když nepražilo Slunce, ale služba stejně všechny nekompromisně probudila v devět hodin na snídani. Po krátkém dopoledni, kdy řada lidí měla problém vůbec vstát a dojít si pro jídlo do klubovny, nastal čas oběda. Na zpáteční cestě na táborníky čekala menší přeháňka, která ale netrvala dlouho a ani nebyla příliš vydatná. Další déšť však přišel nedlouho poté, co se vrátili do tábora a tentokrát již trval výrazně déle.

Odpoledne probíhalo opět ve znamení zpracování dat, které se nestihlo v uplynulých dnech. Zatažená obloha zkomplikovala situaci zejména sluneční skupině, která kvůli tomu nemohla provést své každodenní pozorování. Až později odpoledne déšť ustal a k večeru se Slunce dokonce na chvíli vynořilo z mraků, ale bylo to jen na krátký okamžik.

Vzhledem k tomu, že i v době večeře byla obloha zatažená, nedošlo k vyhlášení pozorovací pohotovosti, ale místo toho se nachystal táborák. Dříví zbylo již z prvního táborového ohně a v mrazáku trpělivě čekaly i špekáčky, které se minule nesnědly. Tentokrát byly bez problémů dojedeny a při jejich opékání se diskutovalo na různá témata. Během ohně se obloha téměř úplně vyjasnila, ale nebyla úplně čistá. Navíc se nad táborem převalovala silná mlha a tak jediný astronomický program, který tuto noc proběhl, bylo snímání oblohy TV kamerou na meteory. Táborníci své sezení rozpustili krátce poté, co po nedaleké silnici projel poslední noční autobus, tzv. půlnočka.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 12, pátek 17. srpna 2012

Výlet

Ráno bylo nejprve polojasné, ale postupně oblačnost úplně zmizela a následoval další jasný a teplý den. Během něj si táborníci bohatě užili Slunce a tak nebyl žádný problém jej pozorovat, zakreslit fotosféru, pořídit její snímky a vyfotografovat i chromosféru. Ještě před polednem se naposledy vyrazilo na oběd do jídelny zemědělského družstva ve Hvozdě. Po nasycení si někteří také naposledy koupili nějakou dobrotu v místním obchodě a vydali se na zpáteční cestu. Vedoucí praktika však musel ještě před návratem do tábora splnit jednu povinnost. Zastavit se v družstvu a zaplatit obědy za uplynulých deset dní.

Odpoledne se uskutečnil výjezd do Manětína, kde se doplňovaly zásoby. Později se tříčlenná skupinka vydala hledat „poklad“ k nedaleké památce, ukryté v polích za Hvozdem. Jednalo se o sloup, na kterém jsou vidět dvě tesařské sekyry, které mají připomínat souboj dvou dřevorubců o ženu. Další účastníci, kteří se nevěnovali zrovna žádnému odbornému programu, trénovali střelbu ze vzduchovky na terč. Nejodvážnější skupina vyzkoušela kvality místního rybníka, který ale okupovaly labutě a nehodlaly jej opustit. Večer se pak na hřišti praktikoval fotbal nebo přesněji řečeno hrátky s míčem.

Na noc přijel Michal Rottenborn ze Západočeské pobočky ČAS se záměrem uskutečnit Messierovský maratón. Nejednalo se však o klasický, během kterého je účastníkům k dispozici celá noc, ale jeho hodinová varianta, při které si musí vystačit jen se šedesáti minutami. Tato akce v roce 2012 nahradila klasické Dny s pobočkou, které probíhaly v minulých letech. Do tábora dorazila i jedna obyvatelka Hvozdu, která měla zájem si prohlédnout noční oblohu. Zde se jí ujali někteří expedičníci a ukázali jí řadu astronomických objektů.

Tato noc byla trochu jinak rozdělena, než předchozí. Kromě několika lidí, kteří se věnovali fotografování, byli ostatní rozděleni do dvou skupin a věnovali se astronomické prohlídce oblohy (AAPO). Nejprve jedna skupina dělala maratón a druhá se kochala pohledy na hvězdokupy, galaxie, mlhoviny a další objekty, aby se později jejich role vyměnily. Pozorování tentokrát znesnadňoval traktor, který jezdil po nedalekém poli a svými světly rušil pozorování. Traktorista ve své sice záslužné, ale pro astronomy rušivé činnosti ustal až po půlnoci.

Václav Kalaš, foto Jiří Polák

Den 13, sobota 18. srpna 2012

Pozorování Slunce

Sobotní den byl slunečný a velmi teplý už od rána. Většinu táborníků Slunce probudilo dříve, než by jim bylo milé a tak někteří z nich, pokud to situace dovolila, během dne vyhledali nějaký stinný kout a doháněli spánkový deficit. Spokojená byla samozřejmě skupina, specializující se na pozorování Slunce, neboť měla prakticky celý den čas na zákresy i fotografování.

Během dopoledne se objevil v táboře cyklista, ze kterého se vyklubal onen pilot, který kroužil nad táborem ve středu ráno na motorovém padáku. Ukázalo se, že se jednalo o amatérského astronoma Václava Sidorjaka, který si expediční tábor vybral jako dráhu svého letu záměrně a během několika přeletů pořídil i pár velmi pěkných fotografií.

Další překvapení z nebes táborníci zažili během cesty z posledního letošního expedičního oběda. Nad hlavami se jim prohnala v poměrně malé výšce stíhačka a za okamžik ještě jedna. Odpoledne se někde ještě kontrolovala napozorovaná data, ti pilnější, co už měli splněno, se mohli věnovat zábavě. Po svačině byl vyhlášen turnaj ve střelbě vzduchovkou na terč, do kterého se zapojila většina účastníků. Výsledky byly vyhlášeny na večerním nástupu, kde se ukázalo, že nejlepším střelcem byl Ondřej Trnka s počtem 76 bodů ze 100. Michal Rottenborn vyhodnotil také Messierovský maratón, kde s přehledem zvítězil Michal Bareš. Během hodiny úspěšně nalezl a zaznamenal 51 objektů.

Na noc byly postaveny dvě skupiny na AAPO, jedna pro astrofotografii a poslední zbývající účastník se stal jednočlennou miniskupinou na meteory. Také bylo naplánováno, že se uskuteční pozorování proměnných hvězd. Ve večerních hodinách se ještě na krátkou chvíli objevil na hřišti model vrtulníku.

Později večer se po obloze pohybovaly cáry poloprůhledné oblačnosti. Po setmění se sice ukázaly hvězdy, ale stále byla patrná i slabá oblačnost, která přes ně přecházela. Delší dobu se vyčkávalo, zda zmizí, ale nakonec se ukázalo, že bude mít zřejmě trvalejší charakter. Z tohoto důvodu bylo pozorování zrušeno a táborníci se uložili ke spánku, aby načerpali síly pro zítřejší balení.

Václav Kalaš, foto Václav Kalaš

Den 14, neděle 19. srpna 2012

Nakládání materiálu do aut

Poslední den Expedice je vždy zasvěcen balení a přesunu osob i předmětů z Bažantnice do Plzně či jiných míst, kde táborníci bydlí. Po budíčku a snídani se všichni vrhli do likvidace stanových příbytků a stěhování svých věcí do přistavených vozidel. Souběžně s tím se také z nejrůznějších koutů areálu vynášela astronomická technika a další inventář Hvězdárny a planetária Plzeň. Tyto věci se dočasně umísťovaly do prostoru mezi šatnami, aby je táborníci později naložili do dvou služebních aut. Bylo jich požehnaně, ale protože vypomohla i auta účastníků, podařilo se vše poskládat tak, že nebylo nutné jet dvakrát. Velmi k tomu přispěl fakt, že počet vozidel byl jen o trochu menší, než počet expedičníků, kteří se tento den pohybovali po postupně mizícím táboře.

Kromě těchto úkonů bylo zapotřebí provést důkladný úklid celého areálu a uvést jednotlivé prostory do stejného stavu, v jakém byly před začátkem Expedice. Ze dvou místností, které by se mohly kvůli množství výpočetní techniky nazývat výpočetním centrem, se opět staly šatny. Kromě počítačů se vystěhovala i pozorovací technika, různé příslušenství a také se musel demontovat regál, zabírající dvě stěny v šatně hostů. Ráznou změnou prošla klubovna, do které se vrátilo několik stolů a značné množství židlí, které byly původně roztroušeny po celém areálu. Při vyklízení ledniček byly nalezeny některé těžko identifikovatelné předměty, které byly raději preventivně zlikvidovány. Všude se umylo, co bylo zapotřebí, vymetl prach a vytřely podlahy. Až když bylo toto vše hotovo a vedoucí provedl kontrolu, mohlo se vyrazit směrem na Plzeň.

Kolona několika aut vyjela směrem k Nové Hospodě, kde zastavila na parkovišti před restaurací U Krystlů. Zde se podle nepsaného pravidla většinou staví ti, kteří odjíždějí z tábora jako poslední a pomáhají s jeho úklidem. V tomto zařízení si všichni dali oběd, po kterém už zbývalo jen dojet do Plzně a všechny planetární věci uložit na jejich místa. Tímto úplně posledním krokem se Expedice 2012 definitivně stala minulostí.