Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Minislovníček: Relativní číslo

Toto je 20. článek z 38 ze série Minislovníček

Změny relativního čísla od roku 1749
Sluneční aktivita může mít různé formy projevu. Lze ji pozorovat např. ve sluneční atmosféře. Ve spodní vrstvě sluneční atmosféry, ve fotosféře se projevuje proměnným počtem slunečních skvrn a jejich skupin. V další vrstvě, v chromosféře, se zase projevuje počtem a intenzitou erupcí a protuberancí. Rovněž ve svrchní vrstvě sluneční atmosféry, v koróně, lze aktivitu vysledovat třeba celkovým tvarem koróny. Existují i další indexy sluneční aktivity, např. hodnoty radiového toku na určité vlnové délce (např. 10,7 cm).

Jedním z nejjednodušších způsobů, jak lze sledovat sluneční aktivitu, je pozorováním fotosféry a určením relativního čísla slunečních skvrn, tedy jednoho z několika indexů, který vypovídá o sluneční aktivitě. Relativní číslo je nejstarším indexem určujícím aktivitu Slunce. Jeho zavedení má na svědomí astronom Rudolf Wolf (1816 – 1893), který na státní observatoři ve Švýcarském Curychu začal touto metodou zpracovávat svá pozorování. Někdy se proto používá pojem Wolfovo číslo, nebo Curyšské relativní číslo slunečních skvrn. Přestože má tento index i řadu nevýhod, je stále indexem s nejdelší časovou řadou o aktivitě Slunce.

Jakým způsobem se relativní číslo určuje? Pozorovatel zaměří svůj dalekohled na sluneční disk. Předtím, než to udělá, se ale musí přesvědčit, že je na dalekohledu nasazen a dobře připevněn buď sluneční filtr, nebo je dalekohled vybaven Herschelovým hranolem. Další možností je projekce Slunce na stínítko. Pozor na oči, i letmý pohled do dalekohledu bez filtru či hranolu může mít za následek nevratné poškození zraku, a to během zlomku sekundy. Pozor také na levné plastové dalekohledy. Nemusí vydržet průchod slunečních paprsků a mohou se vážně poškodit. Jakmile je dalekohled na Slunce zaměřen, zpravidla se provede kresba nebo fotografie situace na disku. Ta se pak vyhodnotí. Určí se nejprve počet skupin slunečních skvrn (označujeme písmenem g) a potom počet jednotlivých skvrn (označujeme písmenem f), ať už osamocených nebo skvrn patřících ke skupině. Relativní číslo (označujeme písmenem r) se pak rovná počtu skupin, který vynásobíme číslem deset a k tomu připočteme celkový počet skvrn. Tedy r = (10 g + f). Toto je však relativní číslo pro určitý typ dalekohledu a pro určitého pozorovatele. Každý pozorovatel má trochu jiný zrak a různé typy dalekohledů s různými průměry objektivů a rozdílnými zvětšeními. Je určitě rozdíl, použijeme-li jako dalekohled např.: triedr 20×60 a nebo refraktor o průměru objektivu 150 mm se zvětšením 100x. Relativní číslo z různých dalekohledů a od pozorovatelů proto může být rozdílné. Proto se relativní číslo upravuje koeficientem (označujeme písmenem k) a výsledný vzorec pro výpočet relativního čísla je: r = k (10 g + f). Koeficientem se relativní číslo přepočítává na tzv. standardní historický (curyšský) dalekohled. Koeficient je stanoven pro každého pozorovatele a jeho přístroj zvlášť na základě dlouhodobé řady pozorování, která jsou zaslána k centrálnímu zpracování.

Větší pozorovací přístroj má samozřejmě lepší rozlišení, a proto budeme schopni nejen rozeznat drobnější skvrnky, ale i rozlišit dvě drobné skvrnky, nacházející se blízko u sebe. Ty se v menším přístroji mohou jevit pouze jako jediná skvrna. Velkou roli během pozorování hrají také pozorovací podmínky, zejména pak seeing. Ten mám dokáže značně rozmazat detaily (hlavně ve větších dalekohledech) nebo naopak, pokud je malý, umožní pozorovat nejjemnější podrobnosti a strukturu.

Pokud na disku Slunce není žádná skvrna, je hodnota relativního čísla rovna nule. Je-li na disku pouze jedna jediná skvrna, je relativní číslo rovno hodnotě 11 (jedna skupina s jednou skvrnou). Nemůže tedy např. existovat relativní číslo v intervalu 1 – 10. V období minima sluneční aktivity se relativní číslo pohybuje do hodnoty asi 50. V maximech sluneční aktivity může převýšit relativní číslo hodnotu 250 až dokonce 300.

Na hodnotu relativního čísla má vliv např. i to, když vyjde, či zapadne za viditelný okraj velká skupina s mnoha drobnými skvrnkami. V tu chvíli může dojít ke skokové změně a zvýšení, či poklesu relativního čísla, aniž by se na Slunci odehrálo něco podstatného.

Relativní číslo se nemusí stanovit jen pro celý disk, ale také pouze pro jeho část. Často se určuje relativní číslo pouze pro centrální středovou část disku. Lze také určovat relativní číslo zvlášť pro severní a zvlášť pro jižní polokouli Slunce. V uvedených případech se ve vzorci u každého písmenka uvádí ještě malý spodní index např. (rc). Významy indexů: c – centrální, s – severní, j – jižní.

Navigace v sérii<< Minislovníček: QuaoarMinislovníček: Soumrak >>