Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Minislovníček: Chromosféra

Toto je 9. článek z 38 ze série Minislovníček

Sluneční chromosféra s protuberancí

Chromosféra je střední vrstva sluneční atmosféry nacházející se mezi fotosférou a korónou. Lze ji pozorovat pouze po krátkou chvíli během slunečního zatmění, nebo speciálními dalekohledy jako je např. chromosférický dalekohled. Tyto přístroje umožňují spatřit chromosféru nejčastěji pomocí speciálních filtrů na čáře H alfa, případně na čárách vápníku a draslíku. Chromosféra má proměnnou tloušťku od 12 000 do 14 000 km (některé prameny uvádí 10 000 km). Lze ji rozdělit na dvě další vrstvy, nižší a vyšší chromosféru. Nižší vrstva má výšku okolo 500 až 1 000 km a nízkou teplotu kolem asi 6 000 K (podle některých pramenů 4 300 K). V oblasti nízké chromosféry se nachází některé pozorovatelné jevy: flokule, flokulová pole a chromosférické erupce. Vyšší vrstva má mnohem nižší hustotu. Teplota se stoupající výškou narůstá na 50 000 až 100 000 K. Rozhraní mezi nižší a vyšší chromosférou je značně nejisté, rovněž přechod do koróny je obtížně definovatelný. Chromosféra má výrazné čárové emisní spektrum, což potvrzuje její plynné skupenství.

Pokud pozorujeme chromosféru na čáře H alfa, má rubínově červenou barvu. V oblasti chromosféry lze pozorovat celou řadu projevů sluneční aktivity. Mezi nejběžnější patří spikule a makrospikule. V případě spikulí se jedná o výběžky stoupajících proudů plynů, které jsou pozorovatelné po okrajích celého limbu a při pohledu z boku připomínají klásky na poli. Makrospikule jsou mohutnějšími a nápadnějšími výtrysky.

V chromosféře lze sledovat i chromosférické erupce. Jedná se o energetické výrony, které začínají v oblasti flokulových polích rozsvícením několika tenkých vláken, které se ve většině případů během krátké doby rozšíří na větší plochu. Erupci doprovází prudký vzestup intenzity záření převážně v krátkovlnné oblasti a do okolního prostoru je vržen oblak energetických částic. Podle zasažené plochy a délky trvání lze určit mohutnost erupce.

Velmi působivými projevy sluneční aktivity jsou sluneční protuberance, které lze pozorovat na okraji slunečního disku např. při úplném zatmění Slunce nebo koronografem, či chromosférickým dalekohledem. Jedná se o výrony hmoty, tedy slunečního plazmatu, které zasahují do koróny. Protuberance mohou mít nejrůznější tvary jako jsou smyčky, keříky, sprej apod. Jejich tvar je silně ovlivněn lokálním magnetickým polem. V případě, že se protuberance promítne na disk, tedy na pozadí chromosféry jako tmavé vlákno, je označena jako filament. Ten je chladnější než jeho pozadí, a proto se jeví jako tmavý.

Aktivita erupcí a protuberancí může působit najednou a pak lze pozorovat eruptivní protuberance, které mají rychlejší vývoj a jsou i mohutnější.

V oblasti chromosféry lze pozorovat i další jevy jako jsou mezispikulové oblasti, flokule a flokulová pole, chromosférické bubliny, fibrily apod. Tyto úkazy jsou však méně nápadné.

Navigace v sérii<< Minislovníček: HvězdyMinislovníček: Infračervené záření >>