Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expedice 2009 – Expediční deník

Den 1, pondělí 10. srpna

Koupelna po rekonstrukci. Foto V. KalašPrvní den této Expedice byl ve znamení změn. Největší z nich, která nás velmi mile překvapila, byla celková rekonstrukce areálu hřiště. S výjimkou klubovny byly přebudovány veškeré vnitřní prostory a to v porovnání s minulými lety opravdu luxusně. Zejména sprchy a záchody po úpravách volaly již řadu let. Počasí nás naopak nepřivítalo příliš dobře, během odpoledních hodin se zatáhlo a začalo i poprchávat. Někteří účastníci museli kvůli tomu dokonce odložit stavbu stanů. Déšť naštěstí netrval dlouho a pak už bylo možné sestavit z jednotlivých komponentů obydlí pro následující dny a noci. Tentokrát pro změnu stavbu komplikovali mravenci, kteří se rojili kolem a s oblibou pořádali nálety zejména na světlé části stanů.

Kolem půl sedmé byl svolán nástup, kde vedoucí praktika seznámil účastníky s potřebnými informacemi ohledně táborového řádu a pak se šlo na večeři. Ta se jako vždy konala v hospůdce u paní Růžičkové. I zde došlo ke změnám. Jednak vzrostla rychlost obsluhy a také došlo k částečné výměně personálu. Roznášku zajišťovaly sympatické mladé slečny. Při zpáteční cestě jsme zaznamenali, že zmizela skládka nedaleko zemědělského družstva, které zde byla dlouhá léta, ale hlavně jsme museli dávat pozor, kam šlapeme. Po cestě poskakovalo několik malých žabiček a snadno mohlo dojít k jejich zašlápnutí.

Protože ani po večeři se obloha nevyjasnila, byl celý večer věnován různému povídání a vyprávění, které se protáhlo až do pozdních hodin.

Václav Kalaš


Den 2, úterý 11. srpna 2009

Koupání v nedalekém rybníkuExpediční ráno začalo jak jinak než pověstným budíčkem. Vzhledem k tomu, že se včera v noci nepozorovalo, našli se i tací, co byli vzhůru již před zakřičením slova „budíček“. Po snídani jsme si vyslechli přednášku o meteorech, která byla sice pro většinu účastníků opakováním, ale to je podle starého pořekadla matkou moudrosti. Povídání Václava Kalaše o pozorování meteorů se pro tuto astronomickou akci stalo takřka jedním ze „základních pilířů“, neboť během úterní a středeční noci dojde ke zvýšené frekvenci meteorického roje Perseid. Když skončila přednáška, začali jsme se pomalu přesouvat na oběd. Ten na nás čekal na stejném místě jako při předcházejících Expedicích – v budově závodní jídelny zemědělského družstva Hvozd. Milým překvapením pro všechny byl bezesporu návrat dnešní služby, která nám kromě svých dojmů z oběda přinesla i jídelní lístek na celý týden!

Na odpoledne se vyhlásil volný program. Někdo se šel osvěžit do nedalekého rybníku, jiní se pokoušeli dohnat svůj spánkový deficit ještě před tím, než se začne opravdu pozorovat. Za zmínku stojí také odpolední program Lumíra Honzíka, jenž se pustil do opravy svého leteckého modelu. Vytvořila se kolem něj totiž početná skupina lidí, kteří se mu všemožně snažili poradit, jak se do vnitřku vrtulníku dostat. Přesto nakonec uspěl.

Pozornost v expedičním deníku si zaslouží také naše první odpolední svačina. Kromě chleba s paštikou služba připravila i pro každého kousek salátové okurky od Matěje Kučery. Aby těch vitamínu nebylo málo, každý z nás si odnesl ještě několik švestek. Jak jsme k nim přišli? Dostali jsme je totiž od paní Jarky Šampalíkové, které tímto na dálku děkujeme! V druhé části odpoledne se tu začal formovat zajímavý nápad Martina Brady a to sice uspořádat během letošní Expedice šachový turnaj. Setkalo se to zde s mnoha kladnými i zápornými reakcemi, nicméně na Martinovo šachovnici se pořád něco děje! Uvidíme, co se z toho během následujících dnů vyklube.

Na Českém hydrometeorologickém ústavu je všechno závislé. Tato věta platí na astronomickém praktiku takřka s vykřičníkem, neustále tu alespoň na jednom monitoru „běží“ online snímky z meteorologických družic. Během dnešního odpoledne nastal na stránkách ČHMÚ delší výpadek a tak jsme se ocitli bez „životně důležitých“ informací. Dnes se počasí nad našimi hlavami neustále mění, jen dobře naplánovaný odchod na večeři nás zachránil před zmoknutím. Několik minut před tím, než jsme odešli z tábora, se nad lesem vynořily husté a tmavé mraky, které nevěštily nic dobrého. Vedení praktika tedy rozhodlo, že nás ušetří pěší cesty na večeři a zpět a jelo se auty. Nyní je večer a počasí vypadá stejně jako po celý den – jednou je jasno, jindy polojasno, za chvíli bude zase oblačno. Nezbývá tedy jen doufat, že tahle noc bude první, kdy se bude pozorovat!

Míla Machoň


Den 3, středa 12. srpna 2009

Oblíbenou hrou byly i šachy. Foto L. HonzíkBohužel, naše přání nebylo vyslyšeno a ani uplynulou noc se pozorovat nedalo. Protože nějakou dobu nebyly k dispozici výsledky z družic, bylo těžší odhadnout, jak se počasí zachová. Nakonec bylo silně proměnlivé. Chvíli úplně zataženo, pak se ukázala téměř půlka jasné oblohy, aby se za nějakou dobu opět zahalila oblačností. Nejčastěji byla většina nebe pokryta různými mraky, mezi kterými bylo několik „děr“, kterými prosvítaly hvězdy. Optimističtí pozorovatelé se shromáždili na hřišti a vyhlíželi, jak se bude situace dále vyvíjet. Někteří se také mohli pochlubit svými laserovými ukazovátky z Číny, které měly opravdu slušný dosah. Pozorovat se nedalo, tak se jen tak diskutovalo zhruba do půlnoci a pak se postupně všichni uložili ke spánku.

Po ranním probuzení a nasycení následovala přednáška Míly Machoně, zaměřená na metodiku pozorování proměnných hvězd. Malá skupinka účastníků využila dopoledne k výletu do obce Pláně, kde sice už není pštrosí farma, jako před lety, ale zato jsou zde k vidění stáda krav, což pro městského člověka není tak obvyklý obrázek. Hlavně se zde však nachází ohrady, ve kterých je možné pozorovat pasoucí se koně. Čas utekl jako voda a za chvíli přišel čas oběda, takže se pochodovalo do jídelny ve Hvozdě. Rizoto bylo výborné, takže si někteří i přidávali. Při zpáteční cestě téměř nikdo nevynechal návštěvu místního krámku, kde se doplňovaly zásoby pitiva a nejrůznějších pochutin. Nejvíce nakupovaným zbožím se, jako již tradičně, staly nanuky a zmrzliny.

Odpoledne byl volný program, takže každý trávil čas podle svého uvážení. Část účastníků dala přednost obrazovce počítače, kde buď něco tvořila, nebo se jen tak bavila. Další si četli nebo hráli různé společenské hry, jiní se vydali pátrat po „pokladech“ geocachingu a navštívili vesničku Ondřejov a také okolí Mladotic, kde navštívili jeden nový rybník, jeden zaniklý a také vodopády. Ty však byly zarostlé a kvůli nízkému stavu vody nebyly téměř vidět. V pozdějších odpoledních hodinách se dostaly ke slovu fotbalové míče. Z některých expedičníků vznikly dva týmy, které sehrály fotbalový zápas. Čtyři účastnící zase na čas zmizeli v lese a tam trénovali střelbu z airsoftových zbraní. Sice nebylo příliš velké teplo, ale přesto se našla skupinka otužilců, která se tím nedala odradit a vykoupala se v blízkém rybníce. Po svačině se na hřiště začala sjíždět auta s místními fotbalisty, kteří si zde zatrénovali. Těsně před večeří se naše řady rozrostly o druhý „rodinný“ tým, když přijela Dita Větrovcová se svými dvojčaty.

Při nástupu byla sice vyhlášena pozorovací pohotovost, ale předpověď počasí byla velmi nepříznivá. Vypadala dokonce ještě hůře než minulo noc, takže z pozorování maxima Perseid, které mělo být právě tuto noc, zřejmě nebude nic.

Václav Kalaš


Den 4, čtvrtek 13. srpna 2009

Výroba soutěžních předmětůČtvrtý expediční den zahájily halasné výkřiky „budíčééék“ a hned i „snídaněěěěěě“ v osm hodin, tedy v obvyklém čase po nepozorovací noci. Volba jídelníčku nijak zásadně nevybočovala z jiných dní, rohlíky s vlastní historií se dvěma různými druhy pomazánkového másla. Pro otrlé zájemce i rajčata.

Program dopoledne a nemalou část odpoledne naplnil již tradiční Den s Pobočkou. Marek Česal ze Západočeské pobočky České astronomické společnosti přivezl kromě proměnlivého počasí i řadu úkolů do soutěžního klání účastníků Expedice. Letos se podařilo sestavit pět družstev, označených barvami: bílá, modrá, červená, zelená a žlutá. První úkol zněl: „zapálit papírový kapesník bez pomoci obvyklých zážehových nástrojů, tedy zápalek, zapalovačů nebo jiné chemie“. V praxi bylo tedy k dispozici nepřeberné množství vyřazených cd a dvd nosičů, papírové kartony, lepidla, lepenky, případně jedno družstvo zvolilo odlišnou technologii pro výrobu parabolického zrcadla, pomocí něhož všichni doufali oheň zažehnout (za předpokladu, že vysvitne Slunce na dostatečně dlouhou souvislou dobu), a to rozložitý deštník potažený z vnitřní strany alobalovou folií. Přestože se sluneční paprsky nakonec skutečně na nějakou dobu ukázaly, ani jedna z realizovaných provizorních konstrukcí však ke splnění původního zadání nepomohla a tento úkol byl tedy bodován spíše jen z pohledu konstrukční nápaditosti než reálné účinnosti. Testování obřího segmentového zrcadlaDruhým bodem soutěže byla výroba a následně i starty vodních a lihových raket. Tady byly síly podstatně vyrovnanější a všechny skupiny dokázaly vyrobit i odpálit oba své modely, přestože se samozřejmě různily v době, již musely věnovat konstrukci, stejně jako v délce doletu, případně dojezdu v případě lihového pohonu. Při třetím úkolu byla kromě řemeslné zručnosti do značné míry otestována i fyzická odolnost účastníků. Byl uspořádán turnaj v minikopané, hráči však museli hrát se zavázanýma očima, zatímco byli navigováni svými neoslepenými spoluhráči. Hráli vždy dva hráči a dva navigátoři proti stejně početné skupině. Od počátečního tápání a kolizí se nakonec některá hráčská dua dopracovala až ke skutečné zručnosti zakončené brankou. Za všechny zápasy padly dohromady jen dva góly, ale příležitostí a těsných šancí s postupujícím časem rozhodně přibývalo. Celá akce byla zakončena vyhlášením výsledků, rozdáním cen a zcela jistě dobrou náladou a uspokojením z příjemně strávené většiny dne.

Večer přinesl souvislou oblačnost, a jak se zdá, ani tento den neskončí pozorováním, k naší veliké lítosti. Jistým rozptýlením bylo před setměním ještě létání s motorovým větroněm, jež předvedl Honza Strobach a při němž sice došlo k několika haváriím, ale model i pilot zůstali bez úhony.

Hal Dry


Den 5, pátek 14. srpna 2009

Účastnící výletu u ViklanuRáno jsme se probudili po další počasím zmařené noci. Opět jsme nemohli pozorovat, ale i přesto mnozí po snídani dospávali.Volný program vyplnil čas až do oběda, na který jsme vyrazili znovu do jídelny místního zemědělského družstva.

Ihned po návratu z oběda jsme se naskládali do aut, a to jak planetárních, tak do aut patřícím účastníkům a odjeli jsme do Rabštejna nad Střelou – výchozího bodu našeho výletu. V Rabštejně jsme prošli kolem zříceniny hradu i nádherných domů ve stylu lidové architektury. Pokračovali jsme lesní cestou a žulové kameny kolem naznačovaly, že další zastávky budou u míst zajímavých z geologického hlediska. Zastavili jsme se u žulového městečka se jménem „Viklan“, kde na sobě leží (a div, že nespadnou) ohromné žulové balvany. Pod Viklanem jsme se také společně vyfotografovali. Další krátké zastávky proběhly u obrovských žulových kamenů – Baba a Dědek.

Následoval přesun do obce Žihle, kde jsme se tlačeni časem a povinnostmi museli ihned otočit, oželet nákupy a pochodovat (poněkud svižnějším tempem) zpět do Rabštejna, k autům. Nehledě na stížnosti některých turistů jsme všichni dorazili zpět k výchozímu bodu a ihned jsme odjeli do Hvozdu, na večeři.

Na nástupu, který se konal výjimečně až po večeři, jsme se dozvěděli, že dnešní noc (konečně) dojde na pozorovaní. Skutečně k pozorování došlo, dokonce za téměř bezmračné oblohy. Postaveno bylo několik meteorářských skupin a jedna skupina věnující se prohlídce oblohy, fotografii a základní orientaci na obloze. Proměnným hvězdám se věnoval jediný pozorovatel.

Podmínky byly oproti ostatním nocím vynikající, ale později v noci začal rušit Měsíc, který donutil některé skupiny pozorování uzavřít. Naopak jiní pozorovatelé (a byli mezi nimi i něktěří vytrvalí meteoráři) vydrželi až do třetí hodiny ráno.

Michal Hron


Den 6, sobota 15. srpna 2009

Zpracování meteorů na PCPo první pozorovací noci se expedičníkům vstávalo těžko, i když jim do nového dne svítilo Slunce. Nějakou dobu po vyhlášení budíčku trvalo, než se všichni probrali, uvedli do provozuschopného stavu a odšourali do klubovny, kde se podávala snídaně. Ta byla tentokrát velmi luxusní – vánočka namazaná máslem a marmeládou. U té bylo dokonce možné si vybrat mezi dvěma druhy. Po této vzpruze a u čistotnějších jedinců i ranní hygieně bylo nutné přistoupit ke zpracování výsledků. Netrvalo dlouho a po táboře se vytvořilo několik shluků lidí, kteří seděli kolem počítačů a začaly se od nich ozývat nějaké tajemné, zdánlivě nesrozumitelné, řady čísel a zkratek. To probíhalo přeťukávání meteorů do PC. Méně odolní účastníci zalezli do stanů a doháněli to, co v noci zanedbali. Část vedení určilo své zástupce a vydala se do Plzně, aby se zúčastnila svatby Pepíka Jíry.

Vzhledem k tomu, že o víkendu se v zemědělském družstvu nevaří, byl oběd domluven u paní Růžičkové a posunut až na 13. hodinu. Po jeho absolvování se opět všichni vrátili do tábora a tam buď odpočívali, nebo pokračovali ve zpracovávání dat. Protože Slunce vydatně pálilo a teplota byla poměrně vysoká, pár lidí popadlo plavky a šlo se svlažit do rybníka. Pár militantněji naladěných účastníků dalo přednost střelbě na cíle v lese. Také se pozorovalo Slunce pomocí dalekohledů a někteří jedinci hráli na hřišti fotbal.

Svačina byla tentokrát vyloženě desinfekční. Každý dostal dva rohlíky hustě pomazané česnekovou pomazánkou domácí výroby. Na zmírnění ostřejší chuti bylo možné použít nakrájenou salátovou okurku. Po celý den pokračoval expediční šachový turnaj, ve kterém se vystřídala velká část účastníků.

V obvyklý čas, v půl sedmé, následoval nástup, vyhlášení pozorovací pohotovosti a rozdělení do skupin. Předpověď počasí tentokrát slibovala jasnou oblohu po celou noc. Proto po návratu z večeře a nezbytné chvíli odpočinku pomalu začala příprava všech potřebných pomůcek na pozorování. Vypadá to, že po dlouhém období astronomického „půstu“ se na nás konečně usmálo štěstí a zažijeme druhou pozorovací noc.

Václav Kalaš


Den 7, neděle 16. srpna 2009

Odpoledne někdo odpočíval, jiní naopak sportovaliAni nedělní ráno nepřineslo do tábora svěžest a pocit dokonalého vyspání pro většinu účastníků. Měli za sebou druhou pozorovací noc, jež třeba u obou meteorářských skupin přinesla ve srovnání s tou první ještě intenzivnější spršku meteorů, ačkoli původní očekávání a prognózy byly opačné. Není tedy divu, že po snídani a nezbytné ranní hygieně u těch čistotnějších nabídl pohled na tábor velmi podobný zážitek jako předchozí den. Obě meteorářské sestavy společnými silami diktovaly, zapisovaly a kontrolovaly produkty svého nočního úsilí. V obou případech šlo o více než stovku fyzických meteorů na skupinu za dobu od desáté noční hodiny do půl čtvrté ranní. Noční fotografové se také vrhli na své záznamy a Jirka Polák se znovu věnoval práci na snímcích ze slunečního zatmění. Ostatní, kteří se v noci věnují čistě jen kochání se hvězdnou oblohou ať už prostým pohledem nebo za použití nákladné a výkonné techniky a nemuseli zpracovávat napozorované výsledky, využili dopoledne k odpočinku.

Stejně jako v sobotu, i dnes se oběd i večeře odehrávaly v režii paní Růžičkové. Oběd se představil porcí špenátu, houskových knedlíků a uzeného masa, večeře pak párkem a bramborami. Svačina mezi těmito dvěma jídelními mezníky naopak překvapila nevýrazně a prakticky neznatelně pomazanými rohlíky, na čaj dokonce služba zcela zapomněla a jeho výrobě se tedy věnovala až po praktickém ukončení odpoledních hodů.

Večer přišel s nejasnou meteorologickou situací a počasí se mohlo vyvinout prakticky jakkoli, ale nakonec se noc ukázala být pozorovatelsky použitelná a tak třeba meteoráři mohli i přes drobnou proměnlivou oblačnost dokončit sérii statistických pozorování (prokázal se ústup maxima všech sledovaných rojů), fotografové si užít své plastové miláčky posílené teleskopy a standardní sestava obdivovatelů noční oblohy se pokochat znovu a znovu nádherným pohledem na Plejády a jiné divy temné noci a ještě si uspořádat půlnoční procházku po okolí, zatímco precizní technika sama hleděla do hlubin vesmíru, poháněna přesnými motory. Novinou této noci byla skupina zabývající se prací se sextantem. Přednáška na toto téma je naplánována na pondělí. Dalo by se tedy říci, že i třetí pozorovací noc v sérii se vydařila.

Hal Dry


Den 8, pondělí 17. srpna 2009

Noční bouřka. Foto J. TomanTřetí pozorovací noc byla pro některé účastníky již příliš. Meteorářské skupiny pozorování ukončily s úderem půlnoci. Jedním z argumentů pro předčasné ukončení pozorování byly i (značně zkreslené) zvěsti o blížící se bouřce. Pravda je, že jiní pozorovatelé naopak vydrželi až do ranních hodin.

Dopoledne se ti pilnější věnovali zpracovávání výsledků všech druhů pozorování: meteory, proměnné hvězdy, prověřování tabulek MHV a práce se sextantem. Po návratu z oběda jsme přivítali několik návštěv: bývalé zaměstnance planetária a dlouhodobější účastníky praktika. Odpoledne proběhlo základní seznámení se sextantem, se kterým již někteří předchozí noc pozorovali.

V předvečer se po jinak slunečném dnu rychle zatáhlo a přišla bouřka. Účastníci Expedice se shromáždili na zápraží a schovaní pod střechou pozorovali a fotografovali blesky. Pozorování bouřky po 22 hodině plynule přešlo do spánku. Po půlnoci se občas vyjasnilo, ale kromě zajímavé konjunkce Venuše s úzkým srpkem Měsíce těsně před východem Slunce tomu nikdo nevěnoval pozornost.

Michal Hron


Den 9, úterý 18. srpna 2009

Přednáška Oheň na MěsíciVzhledem k faktu, že se včerejší noc nepozorovalo, probíhalo vstávání vcelku poklidně. Snídani jsme měli kvalitní a po krátké ranní očistě se pro zájemce uskutečnila přednáška „Oheň na Měsíci“ o letech na Měsíc v podání Lumíra Honzíka.

Odpoledne většina účastníků vyspávala či zpracovávala (již značně opožděně) napozorovaná data. Jedním z nejzajímavějších bodu dne byl okamžik, kdy se Huy Do Duc rozhodl pomstít A. Komorovi tím, že ho bude po zbytek dne napodobováním parodovat, čímž rozesmál celé praktikum a nálada byla hned o něco veselejší. V podvečer se k programu přidalo také fotbalové utkání, které bylo oproti všem dosavadním o mnoho živější.

Noční program byl naplánován podobný předchozímu, kdy se z důvodu špatného počasí nepozorovalo. Skupin bylo postaveno pět – 2x AAPO (1 x měření sextantem, 1 x základní práce s dalekohledy), fotografická, proměnné dvojhvězdy a meteory. Maximum Perseid je již značně za námi a tak meteorářská skupina přešla na zákresový systém. Bylo třeba zacvičit několik nováčků, kteří se s tímto programem setkali poprvé. Fotografové se věnovali převážně galaxiím, Mléčné dráze a supernovám. Skupina, zabývající se proměnnými dvojhvězdami se soustředila na několik méně jasných objektů, s nimiž si (také díky brilantní orientaci na obloze) vystačili až do časných ranních hodin. První skupina AAPO se zabývala prací se sextantem pod vedením Matěje Kučery. Měřili a vypočítávali čas kulminace Jupitera na noční obloze. Druhá skupina se soustředila na pozorování hvězdokup a mlhovin, později přidala ověřování obrazců pro určování MHV, které se používají při pozorování meteorů. Poslední pozorovatelé ukončili svou práci po čtvrté hodině ranní.

Antonín Komora


Den 10, středa 19. srpna 2009

Noční pozorování. Foto M. AdamovskýDalší úspěšná pozorovací noc byla dlouhá a proto si většina účastníků chtěla pořádně odpočinout. Jenže budíček v podání dnešní služby (A. Komora) je okamžitě a nedobrovolně vytáhl ze spacáků (byl to klakson z automobilu). Po snídani se jako vždy zpracovávala napozorovaná data z noci. Dopolední program také vyplnila druhá část přednášky ředitele Honzíka „Oheň na Měsíci“. Po obědě se pokračovalo ve zpracování. Na fotbalové hřiště si přišli zatrénovat hráči místního týmu z Hvozdu. Celý den bylo jasno a tak někteří pozorovali chromosféru Slunce nebo se šli vykoupat do blízkého rybníka. Zbytek dne byl zakončen dostavbou velkého dalekohledu, zapůjčeného z Třebíče.

Nástup nás rozdělil do různých skupin na již pátou, astronomii zasvěcenou, noc. Pozorování začalo v 21.00 na čtyřech různých stanovištích: fotografové, meteoráři, pozorovatelé proměnných hvězd a AAPO. Nejvíce zájmu bylo soustředěno na Jupiter a jeho měsíce, protože dnešní noc bylo možno pozorovat jak stíny jupiterových měsíců, tak i mimořádně přechody měsíců Ganymédes a Europa přes jupiterův disk. Poslední pozorovatelé šli spát za svítání po páté hodině ranní.

Do Duc Huy


Den 11, čtvrtek 20. srpna 2009

Stopy hvězd. Foto M. AdamovskýDnešní vstávání bylo obtížnější než to předešlé, vždyť jsme každý měli za sebou další pozorovací noc! Po snídani se všichni pustili do zpracování napozorovaných dat. Utvořily se skupinky (rozespalých) nadšenců, ve kterých se odměřovaly zaznamenané meteory, zpracovávaly pořízené fotografie nebo rýsovaly křivky proměnných hvězd.

Když jsme se vrátili z oběda, čekala nás přednáška. Tu dnešní si pro nás připravil Matěj Kučera a jeho povídání se týkalo navigace. Během necelé hodiny a půl jsme se dozvěděli mnoho užitečných informací o „starých“ navigačních přístrojích jako jsou sextant, oktant, kvadrant. Matěj se nezapomněl zmínit také o současných navigačních přístrojích, mezi které například patří systémy GPS, GLONASS nebo budoucí GALILEO. V duchu navigačních měření je také jedna z pozorovacích aktivit letošní Expedice. Kromě obvyklých pozorování jako jsou meteory, proměnné hvězdy či amatérská astronomická prohlídka oblohy (AAPO) se zde každou noc utvoří malá skupinka lidí, jejímž úkolem je určování okamžiku kulminace Jupiteru a některých hvězd pomocí sextantu.

Odpolední program byl volný. Za zmínku stojí také fakt, že oproti předcházejícím dnům se zde u nikoho neobjevily žádné „šílené“ nápady, jako například uspořádání fotbalového zápasu, či celodenního výletu. Po fotbalovém hřišti se naopak povalovali pozorovatelé, což byla prakticky jediná možnost, jak dohnat spánkový deficit. K večeru nás Jirka Polák všechny „zvěčnil“ na společné fotografii.

Čtvrteční noc byla opět pozorovací, což bylo pro mnohé účastníky doslova vyčerpávající. Tuto noc bylo možné narazit pozorovatele, kteří to jednoduše nevydrželi a „schrupli“ si během desetiminutové přestávky mezi odhady proměnných hvězd. Ještě těžší s udržením pozornosti to měli meteoráři sledující létavice z teplých spacáků. Jasno vydrželo až do svítání a tak poslední pozorovatelé odcházeli spát kolem 5. hodiny ranní.

Míla Machoň


Den 12, pátek 21. srpna 2009

Experimentování s mlhou. Foto M. AdamovskýAsi je zbytečné zdůrazňovat, že po třetí pozorovací noci v kuse nepobíhali po táboře všichni nadšení, plni elánu, energie a života již od brzkých ranních hodin. Nepřítomné pohledy a strhané tváře svědčily, že ani zarytí astronomičtí nadšenci se bez dostatečného spánku neobejdou. Přesto se po vyhlášení snídaně pomalu a neochotně vysoukali ze svých spacáků a postupně se došourali do klubovny, kde na ně čekal ranní příděl potravin. Po pomalém sežvýkání jídla a troše ranní hygieny se přeci jen většina zahřála na provozní teplotu a byla schopna se věnovat různým činnostem. Největší nezmaři se vrhli na zpracování svých nočních výsledků, ostatní si alespoň povídali, četli, či dělali nějakou méně náročnou činnost u PC.

Rodina Kalašova, jejíž dětská část se postarala o ranní probuzení části stanového městečka, se vydala nejprve k rybníku, kde nakrmila labutě a poté pokračovala průzkumu blízkého lesíka. Tam si prohlédla krmelec a později na kraji pole sledovala zemědělce v akci, kteří právě pomocí dvojice kombajnů a traktoru s přívěsem sklízeli obilí. Cestou zpět si ještě stihla prohlédnout mraveniště za klubovnou a do tábora se vrátila těsně před obědem. Zde panoval líný klid, kromě několika lidí, kteří běhali po hřišti a házeli si s kroužkem, se spíše relaxovalo. Hodně účastníků bylo porůznu poskládáno na svých karimatkách či matračkách a pospávali.

Cestou na oběd jsme trochu zmokli, naštěstí se jednalo jen o krátkou a nepříliš vydatnou spršku. Jídelna zemědělského družstva nám nabídla k poslednímu letošnímu obědu v jejích prostorách nudličkovou polévkou a houbovou omáčkou. Odpoledne bylo zase z větší části využito k načerpání nových sil, takže moc pohybu po táboře vidět nebylo. Ti, co nespali, se spíše věnovali různým debatám. K ospalému průběhu dne přispíval i déšť, který několikrát zkropil okolí. Mírné oživení přinesla až svačina a po ní přednáška o chromosféře Slunce, kterou měl Jakub Toman. Podvečer proběhl velmi podobně jako v ostatních dnech a zanedlouho bylo zapotřebí vyrazit na večeři, kde nás čekaly špagety.

Po večeři se přes očekávané bouřky vyjasnilo. Podle předpovědi to ale nemělo mít dlouhého trvání a tak místo přípravy na pozorování se většina účastníků praktika věnovala házení několika létajících talířů až do naprosté tmy. Potom hřiště zalila hustá mlha, která po nasvícení 35 cm reflektorem (Dobsonem) vytvářela zajímavé efekty. Projít tunelem světla byl opravdu silný zážitek. Bohužel mlha se brzy rozptýlila a zábava skončila. Někteří se ještě vydali vykoupat do blízkého rybníka. Ostatní se bavili například sledováním videí z různých akcí. Jak se hodiny posouvaly stále více a více do nočních hodin, stavy expedičníků postupně řídly, až nakonec zavládlo nad táborem ticho, přerušované jen zvuky, vydávanými spícími osobami.

Václav Kalaš


Den 13, sobota 22. srpna 2009

Překonávání potoka na výletěKlid počátku předchozí noci byl po půlnoci vystřídán několika vydatnými dešťovými přeháňkami. Ani ráno posledního celého dne astronomického praktika se ještě oblačnost nestihla roztrhat, ale alespoň již nepršelo, a pokud přeci jen nějaká ta kapka spadla, šlo spíše jen o lehkou osvěžující spršku. Jediný nocležník z plochy fotbalového hřiště z této noci, Pepa Hanuš, se podle svého vlastního prohlášení stihl evakuovat pod střechu krátce po příchodu prvních nočních kapek, čímž si nepochybně zachoval dobré zdraví a zároveň i síly k vedení dopolední přednášky na téma Neutrina. Přednáška byla silně navštívena a kromě jednoho z účastníků, jenž sebekriticky uznal, že předmět prezentace je již nad jeho síly, vydrželi všichni do konce a přes nespornou náročnost vykládané látky se po skončení přednášky rozjela i krátká diskuse k tématu, kde hlavními přispěvateli kromě lektora byli Roman Čečil a Honza Mocek.

K obědu u paní Růžičkové se z Plzně vrátil dokonce i Tonda Komora, aby se mohl aktivně účastnit překvapení našich světaznalých kolegů. Ti se během svého dlouhého pobytu na asijském kontinentu minulý měsíc stihli dozvědět nepřeberné množství věrohodných informací o kultuře Číny a pochopitelně se stali experty mimo jiné i na užívání jídelních hůlek. O tuto dovednost se neváhali právě při posledním expedičním obědě podělit i s námi méně zkušenými. Rýže s játry se tak stala obětí útoku desítek čínských hůlek, z nichž většina byla právě pro tento účel dovezena přímo ze zájezdu za zatměním Slunce. Až na nepočetné výjimky se většina strávníků svého vzrušujícího úkolu zhostila se ctí a nemalou odvahou.

Čas po obědě byl naplněn nejprve další prací na zpracování výsledků pozorování u těch pozorovatelů, jejichž pozorovací náplň slouží i jinému než čistě zábavnému účelu, odpočinkem a obvyklým povalováním se nebo hraním počítačových her u těch s čistě soukromou noční pozorovací aktivitou. Krátce před svačinou se konečně podařilo dát dohromady i skupinu zájemců o poslední pěší výlet, takže poté, co služba do mikrotenových sáčků obětavě připravila desítky chlebů s ďábelsky pálivou paštikou, mohla obě dvě plně obsazená auta HaP a jedno soukromé vyrazit do Manětína. Na jeho okraji jsme z vozů vystoupili (u benzínové pumpy hned vedle hřbitovní zdi u kostela Sv. Barbory) a pod vedením Jirky Poláka, autora trasy, se vydali na zhruba tříhodinovou cestu. Každý účastník si zvolil své tempo a svoji vlastní skupinu zájmu, takže se nakonec celá společnost roztrhala na dvě až tři skupinky, nezřídka od sebe vzdálené i několik minut chůze. Cesta vedla kolem Vuršova Mlýna po modré turistické značce až do obce Brdo, kde začíná žlutá turistická značka, po jejíchž stopách jsme se vydali dále. Hrádecký potok, jenž má společnou cestu, jsme pak překonávali na několika místech buď jen po sporadických kamenech nebo po suchých kládách, což dodalo celému pěšímu výletu nádech dobrodružství, zvláště, když leckteří z nás neměli daleko od pádu do studeného proudu. Jediným, kdo si z mrazivé vody nic nedělal a odvážně a bez nejmenšího zaváhání vstupoval ve svých sandálech přímo do proudu, aby bez jakékoli pomoci přešel na druhou stranu toku a případně cestou podal i pomocnou ruku méně odvážným a méně obratným poutníkům, byl Ondra Trnka, jenž si tak vysloužil trefnou přezdívku „brodivec“, která mu vydržela na celou dobu procházky. Do Duc Huy se jej posléze pokusil napodobit, ale přezdívku si již vysloužit nestačil, zato si do auta odnesl neskutečně zabarvená chodidla, protože jeho sandály zjevně s nějakou tou vlhkostí původně nepočítaly. Nepovšimnuta na trase nezůstala ani jeskyně, jež se na nás tajemně usmála za jedním zákrutem. Obratovým bodem a oficiálním cílem cesty byl pak Frantův Mlýn, od něhož jsme se pak zpět k Vuršovu Mlýnu a posléze k autům vraceli po červené turistické značce podél Manětínského potoka. Zpáteční cesta nezměnila rozložení přirozeně se zformovaných podskupin, změnila jen jejich pořadí – ti, kdo se směrem k cíli ploužili vzadu, na cestu zpět vyrazili s rychlostí, již druhá část výpravy jen stěží srovnávala. Cesta z Manětína vedla pro všechna tři vozidla rovnou do Hvozdu na poslední večeři u paní Růžičkové. Ta se s námi pak dojemně a mile loučila a většina ze zúčastněných její přání opětovala. Hvozd hostil i svoji malou pouť, o čemž jsme byli naprosto nepřeslechnutelně informováni ještě do pozdních nočních a možná i ranních hodin dokonce i na území tábora.

Večerní a noční program se vzhledem k vývoji meteorologické situace odehrával v neformálním duchu posledního expedičního večera. „Střelecká“ skupina uspořádala poslední noční střelbu za svitu kapesních svítilen, další expedičníci se monotónně zabývali svými počítačovými hrami, jiní pak jen prostě klábosili na různá méně či více důležitá témata. Ti nejodolnější čekali na díru v mracích až téměř do půl druhé, ale jejich trpělivost nebyla odměněna dostatečně nízkým procentem oblačnosti, takže nakonec i oni se vydali spát, aby se prosnili do posledního rána astronomického praktika tohoto roku… O jejich snech není autoru tohoto příspěvku, bohužel, nic známo.

Hal Dry


Den 14, neděle 23. srpna 2009

Závěrečné baleníPoslední den Expedice začal po osmé hodině, kdy služba probudila osazenstvo tábora a pak vydávala snídaně z posledních zásob – chleba s marmeládou. Čaj byl sice už hodně nastavovaný, ale zase másla na mazání bylo náhle dost.

Na dnešek byl jediný úkol – ukončit Expedici. Úkoly, co má kdo na starost, rozdělil Lumír už včera za soumraku na nástupu. Po snídani se chvíli zdánlivě nedělo skoro nic, jen ze stanů účastníků se ozývalo záhadné šustění. Za chvíli ale začali všichni vytahovat do slunečních paprsků neuvěřitelné haldy věcí a stany začaly mizet. Rampu zaplnily bedny s planetárním vybavením, dodávka zacouvala co nejblíže a vybraní nakladači začali vůz plnit materiálem až po střechu, ba i nahoru. Ti, kteří nenakládali, vytírali nádobí nebo podlahy a záchody, dodejme, že různými hadry.

Před desátou hodinou se začala objevovat první auta, kterými si někdo pro někoho přijel. Díky mohutné komprimaci materiálu i osob se podařilo jet jednou z dodávek pouze jednou, nikoli dvakrát, jak bylo plánováno. Zato ostatní osobní auta byla napěchovaná až po střechu lidmi, batohy, dalekohledy a pytli s odpadem.

Pak už jen pozdravy na rozloučenou, auto vydrncá k silnici, pár desítek minut cesty do civilizace. Prožít a přežít tzv. „dojezd“. Dojezd je emoce, složená ze smutku, že to hezké končí, úlevy, že se konečně vyspíme, těšení se na příště a mnoha dalších ingrediencí. Zkrátka je to něco, co se dá slyšet v mnoha písních Wabiho Ryvoly.

Dnes večer bude hřiště v Bažantnici nezvykle tiché. Žádný pohyb, žádné výkřiky „STOP“. Nikdo nenastaví obloze zrcadlo a čip zrcadlovky a nikdo nedostane o půl druhé čaj a sušenky. Na vyleželé obdélníky trávy budou klidně svítit hvězdy, ale nikdo o tom nebude psát tupou tužkou na rosou zmáčený papír při svitu červené baterky. Takhle to bude dalších třista a něco nocí, až do další Expedice…

Honza Mocek


Korektura textu: Jiří Polák a Václav Kalaš, neoznačené fotografie: Jiří Polák.