Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Expedice 2008 – Expediční deník

Ve dnech 18. až 31. srpna 2008 se konalo již 47. Astronomické praktikum, které je známější spíše pod jménem Expedice. Jedná se o jednu z největších akcí, které pořádá každý rok Hvězdárna a planetárium Plzeň. Letos poprvé se na těchto stránkách budete setkávat s novinkou – online zpravodajstvím z této akce. Je ve formě deníku, kde se budete moci seznámit, jak Expedice probíhala den po dni.

Foto: Jiří Polák, korektura Václav Kalaš, Jiří Polák


Den 1, pondělí 18. srpna

Stopy hvězd

První den Expedice se nesl samozřejmě hlavně v duchu stěhování techniky, přemísťování nejrůznějších věcí, stavby stanového tábora, zabydlování se a dalších podobných záležitostí. Během celého odpoledne se necelá třicítka účastníků (někteří včetně rodičů nebo jiných rodinných příslušníků) postupně přestěhovala ze svých trvalých bydlišť do areálu fotbalového hřiště v Bažantnici. Zde společnými silami vybudovali tábor, do kterého nanosili velké množství více i méně užitečných předmětů, které považovali za důležité. Zaplněna postupně byla i většina místností. V jedné vzniklo počítačové centrum, v další sklad pozorovací techniky. Do ledniček v klubovně byly naskládány potraviny, aby nikdo netrpěl hladem. Asi tak kolem 18. hodiny bylo dostavěno stanové městečko, které se více než v minulých letech rozrostlo i za betonový plácek. Přesto, že počet účastníků byl víceméně shodný jako byl dříve, neustále přibývají stany a také vozidla. Při příjezdu byl docela problém zaparkovat tak, aby auto nikomu nepřekáželo.

Zhruba v půl sedmé byl svolán nástup, kde promluvil vedoucí praktika – Lumír Honzík. Vzhledem k tomu, že se před krátkým časem vrátil z pozorování zatmění Slunce z Novosibirska v Rusku, byl spolu s dalšími účastníky této akce oblečen jako ruský mužik a část jeho řeči byla pronesena v ruštině. Zejména pro mladší generaci pak byl zajištěn i překladatel. Ve svém projevu se zabýval zejména organizačními záležitostem a také představením některých účastníků. Tentokrát byli pouze dva úplní nováčci, ostatní se znali již z minulých Expedic. Poté následoval pochod do Hvozdu, kde už na nás čekala večeře u paní Růžičkové. Překvapením bylo, že se v její garážové restauraci objevilo nové okno a pak hlavně to, že jídlo nebylo tak silně kořeněné, jak zde bývalo zvykem. Po nasycení následoval přesun zpět do tábora. Po obloze se sice pohybovaly mráčky, ale vypadaly, že se rozpustí, takže se pomalu začalo s přípravou na pozorování. Účastníci byli rozděleni do skupin a pod dozorem svých vedoucích si připravovali pozorovací pomůcky. Když se dostatečně setmělo, jako první na hřiště vyrazila skupina začátečníků, kteří se začali seznamovat s objekty na obloze. Ostatní si pomalu chystali dalekohledy spolu s dalšími potřebnými věcmi a čekali, až bude ještě větší tma. Bohužel na jihovýchodě silně rušil Měsíc pouhé dva dny po úplňku a po celé obloze se neustále přesouvala potrhaná oblačnost, takže pozorovací podmínky nebyly příliš příznivé. Pro pozorování meteorů se zákresem byly pro tuto noc určeny dvě skupiny, z nichž jednu její vedoucí opustil již zpočátku noci a tak se celá rozpadla a žádný z jejích členů se pozorování nezúčastnil, zatímco druhá skupina (jako jediná) zodpovědně strávila na louce pozorováním za rozhodně nikoli ideálních podmínek mnoho nočních hodin.

Václav Kalaš


Den 2, úterý 19. srpna

Expedice se probudila do svého prvního rána, jímž zahájila svůj oficiálně druhý den. Bezmračná obloha zastřešila bažantnické hřiště a na postavy na ní nocující shlédla svým shovívavým pohledem slibujícím krásný, pozdně letní, den. Výkřik „snídaně“ se rozlétl k uším bdělých i stále ještě spících astronomek a astronomů. Hladovci se trousí k dřevěné budově zvané ne bezdůvodně „myšárna“, kde obdrží jeden až dva rohlíky namazané bohatě mazacím sýrem, o jejichž historii by jistě mohl Bratr Jan mnoho vyprávět. Pro zahřátí je možné svlažit hrdla čerstvě vylouhovaným černým čajem. Začíná skutečná Expedice…

Výroba expedičního deníku

Dopoledne se zatím odehrálo bez zvláštních aktivit. Někdo si protáhl tělo cvičením, jiní dalším poleháváním na okraji lesa, prací na počítačích při přípravě prezentací určených k přednesu některý z následujících dní. Překvapivě se většina účastníků dokonce vydala do obou funkčních sprchových místností k provedení osobní hygieny.

Oběd nás čekal, stejně jako v předchozích letech, v jídelně hvozdského Zemědělského družstva. A stejně jako v letech minulých, ani dnes jsme nebyli zklamáni a připravené rizoto jak do množství, tak do chuti naplnilo příjemně žaludky všech strávníků. A dobře naladěni, sešli jsme se ještě cestou z jídelny ve Smíšeném zboží pro nanuky a zmrzliny. Dokonalou tečkou za první polovinou dne byl objev blížícího se koncertu Evy a Vaška inzerovaný na jedné z místních nástěnek. Kdo by takové nabídce odolal?

Odpoledne odjela skupina vedená ředitelem H+P do Plzně pro další pozorovací výbavu, dnes konkrétně pro třebíčský dalekohled, jehož technický stav má být v rámci letního praktika otestován. Setrvalá osádka bažantnického tábora se během odpoledních hodin zabývala další fází přípravy prezentací pro své nadcházející přednášky, sportem, zdravotními procházkami po přilehlém okolí, sledováním filmů, četbou a někteří dokonce i prací pro své vzdálené zaměstnavatele. Krátce po čtvrté hodině odpolední došlo na svačinu obnášející chléb s margarínem a šunkou a výběr mezi rajčetem a broskví. Tou dobou se vrátil do tábora i Míla Machoň, jenž se hned po obědě odebral kamsi do neznáma vybaven přijímačem GPS s úmyslem připravit pro své spoluexpedičníky orientační gps-hru, naplánovanou na zřejmě čtvrtek.

Krátce před oficiálním termínem večerního nástupu dorazila zpět i skupina s třebíčským dalekohledem, abychom se následně na vlastním nástupu dozvěděli nové rozdělení do pozorovacích skupin pro dnešní noc, jež se v té době navzdory předpovědím počasí zdála býti svou modrou oblohou bez jediného mráčku jako velmi reálně vhodná k pozorování. Po nástupu, na němž obdržel kolega Míla Machoň, k předešlého dne získaným výsledkům z měření meteorologické situace během zatmění Slunce z prostoru Novosibirsku v azbuce, ještě osobní Lumírův výtisk Ruštiny do kapsy, jenž by mu měl pomoci se lépe zorientovat v azbukou psaných formulářích, jsme se vydali na večeři do oblíbené garáže paní Růžičkové.

Plánovaná instalace dovezeného dalekohledu byla z důvodů náhlého zhoršení počasí nakonec odložena a samotný dalekohled byl odvlečen silnými muži do „myšárny“ k přenocování. Krátce před tím se zabývala skupinka nadšenců jakousi hrou s gps navigačním přístrojem, jež spočívala v tom, že držitel přístroje se neuvěřitelnou rychlostí a s neodhadnutelným kličkováním řítil po fotbalovém hřišti, aby posléze skončil ve výchozím bodě s očima rozšířenýma nadšením. Mezitím další skupinka potrápila své modely vrtulníků, někdo jen šmejděním po zemi, druhý dokonce letem s rozsvícenými pozičními světly, jež za tmavnoucí oblohy vypadala zvláště efektně.

Pozorování se tuto noc neuskutečnilo, po večeři se z krásné modré oblohy zatáhlo a kolem půlnoci se spustil déšť.

Hal Dry


Den 3, středa 20. srpna

Přednáška o modelování planetek

Ráno třetího dne se odehrávalo již v zaběhnutém pořádku. K snídani služba připravila chléb s marmeládou, který byl mnohými kritizován pro malé množství marmelády. Přesto byli všechny tři bochníky chleba, připravené na snídani, beze zbytku snědeny. V dopoledních hodinách se uskutečnila přednáška, která se týkala modelování planetek. Uskutečnila se v improvizovaném přednáškovém sále, který byl zbudován v jedné z místností objektu. Po vysilující přednášce jsme se odebrali na oběd do jídelny ZD Hvozd, kde jsme si pochutnali na vepřovém řízku v těstíčku s brambory. Ihned po obědě skupina pěti účastníků odjela doplnit zásoby potravin do nedalekého Manětína. Tento úkol byl úspěšně splněn. Nastal čas na svačinu. Mnohem větší úspěch, než službou připravený chléb s paštikou a rajčata měli utopenci, které nabídl Martin Adamovský a za to mu jménem všech strávníků děkujeme. Smontování třebíčského dalekohledu Po svačině začala příprava třebíčského dalekohledu pro případné pozorování. Skupina asi pěti nejsilnějších jej s vypětím všech sil, ale nakonec bez větších potíží, postavila. Ihned jsme ho vyzkoušeli pozorováním detailů nejbližších okolních objektů. Například jsme se dívali na detaily poměrně vzdálených stromů a těšili jsme se na východ planety Jupiter, kterou jsme nakonec pozorovali. V 18:15 se uskutečnil nástup, kde byla nastíněna nepříznivá situace, co se týče počasí na pozorování. Po nástupu si skupina deseti účastníků zahrála fotbal. V garáži paní Růžičkové byla k večeři podávána čočka s klobásou. Po návratu z večeře nás překvapili dva nově příchozí členové, kteří se ihned začlenili do expedičního života. Vyhlídky na pozorování se nezdály vůbec příznivé. Proto jsme byli rádi, když se planeta Jupiter objevila v díře mezi mraky, ihned jsme vyzkoušeli třebíčský dalekohled. Poté, co jsme se vzdali naděje na pozorování, někteří účastníci shlédli film, jiní se připravovali na GPS běh a učili se ovládat GPS navigace, které by je měly zítřejší den spolehlivě a bezpečně provést připravenou trasou.

Michal Hron


Den 4, čtvrtek 21. srpna

Tréninkově vytečkovaný kráter, za 41 minut nakreslil A. Komora

Dnes ráno nás hlas služby probudil do mnohem jasnějšího dne, než na který to vypadalo při pohledu na včerejší oblohu. K snídani byly již připraveny housky s pomazánkovým máslem a těm, kterým to nestačilo, si opět mohli přilepšit již výše zmíněnými utopenci. Během dopoledne se expedičníci věnovali nejrůznějším činnostem, jako tvorbě prezentací, hrám či v případě Tondy důslednému úklidu Myšárny. Později program oživil Míla Machoň prezentací možností GPSky a výkladem důležitých informací ohledně plánovaného GPS běhu. Po obědě vyrazili první nešťastníci (Martin Brada a Michal Hron) na onen výše zmíněný závod a dle jejich názoru neměli být čekáni dříve jak nazítří k večeru. Zbylé osazenstvo zaměstnal Jiří Polák přednáškou o metodě zvané tečkování Měsíce následovanou praktickou zkouškou nově nabytých znalostí. Po určité době vyrazila do boje o trofej GPS běhu druhá dvojice (Saša Justin a Honza Trykar). Kromě služby probíhalo odpoledne pro většinu účastníků vcelku poklidně. Vedoucí tábora (Lumír Honzík) a proviantní důstojník (Matěj Kučera) si totiž usmysleli, že ke svačině chtějí chleba namazaný máslem se salámem a okurkou. Příprava tohoto žádaného pokrmu zabrala velmi dlouho a nechybělo mnoho k tomu, aby hladoví kolemstojící službu doslova snědli. Naše řady během podvečera doplnili hned dva noví členové – Honza Mocek (až z Pardubic) a Pavol Habuda (původem ze Slovenska) a po večeři jsme měli naplánovanou přednášku o rétorice a zpracování natočeného materiálu od reportéra Českého Rozhlasu Jiřího Blažka, který nám po jejím skončení navrhl vytvoření fiktivního rozhlasového přenosu, čehož jsme se okamžitě chytili. První vysílání astronomického rádia Hranatá hvězda bylo po všech stránkách velmi zajímavé a rovnou jsme se domluvili, že si natáčení ještě jednou příští týden zopakujeme.

Neustále se měnící počasí spolu s neblahým vlivem Měsíce nakonec téměř znemožnilo jakékoliv rozsáhlejší pokusy o pozorování a větší část osazenstva pozorování vzdala. Krátce po půlnoci se však stala neblahá událost – Lumíru Honzíkovi se nešťastnou shodou náhod podařilo zabouchnout si klíče od auta do auta samotného, a tak manuálně zdatnější část expedičenstva strávila podstatnou část večera marnými snahami o odemčení pomocí všeho, co bylo dostupné. Nakonec však vše selhalo a bylo rozhodnuto, že řešení bude hledáno až ráno. Občasné mráčky rušily zbylé pozorovatele až do rána. Zbytkům meteorářské skupiny se podařilo i přesto spatřit a zaznamenat za několik desítek minut alespoň pár kousků meteorů.

Antonín Komora


Den 5, pátek 22. srpna

Plnění meteorologického balónku héliem

Po půlnoci se sice skoro roztáhlo, ale pozorovat mezi štráchy oblaků vydrželo jen pár nadšenců. Ve tři hodiny se zatáhlo zcela. Ráno bylo ovšem slunečné a slibovalo teplý den. Po snídani jsme si poslechli dvě přednášky. První, kratší povídání Pavoľa Habudy bylo o tom, jak pozorovat meteory. V podstatě její vyznění bylo takové, že objektivní metody vítězí v kvalitě i množství a vizuální pozorování jsou dobrá jen na kalibraci starších dat, případně jako výchovný prostředek. Takhle nám „rozšlapat bábovičky“! Druhé bylo delší, ale o to veselejší povídání o Lumírovo cestě do Novosibirska a zpět, zatím první část o příhodách z cesty. O odlišnostech Ruska v oblasti písma, jazyka, mentality, architektury, byrokracie, utajování výstavy, drsného silničního provozu atd. Přednášejícím byl Matěj Kučera, ale Lumír často vyprávění prokládal vsuvkami „…pro vás mladší, co nevíte…“ načež vysvětloval nějakou notoricky známou věc, například co byla KGB nebo projekt Buran. Poté jsme šlapali na oběd do Hvozdu, tentokrát byla dušená mrkvička s masem a vdolkem.

Odpoledne vyrazila na trať GPS běhu další dvojice. Poté jsme se pustili do dalších aviatických pokusů, tentokrát se stroji lehčími vzduchu. Tlaková nádoba s heliem je totiž ten nejlepší vánoční dárek pro každého šílence. Abychom z pokusu dostali maximum, nepodcenili jsme ani pozemní segment celého experimentu a vytáhli jsme několik sledovacích dalekohledů. Nejdůležitější byl malý Meade, který má odečitatelné stupnice elevace a azimutu. První oranžový balónek jsme vypustili ve čtvrt na dvě. V menším dalekohledu byl stoupající balónek vidět 7 minut a v Meadu ho Jirka udržel celých 22 minut, než zmizel v mracích. Při odhadnuté stoupavosti 100 metrů za minutu tak dosáhl výšky přes dva kilometry. Počínání skupinky vzbudilo pozornost ostatních, do té doby pokojně trávících expedičníků a tak druhý pokus byl pojat ještě mohutněji. Vytáhli jsme druhý, větší a těžší dalekohled a „malý“ dalekohled jsme dovlekli na opačný konec hřiště aby byla co nejdelší základna pro triangulaci. Pro lepší viditelnost jsme pod balónek zavěsili papír A4, na který jsme napsali „návratku“ v mnoha světových jazycích. Třeba se dozvíme jak daleko může takový obyčejný balónek doletět. Ve tři hodiny vystartovala červená koule s bílým listem k nebi, vítr ji opět nesl někam k severu. I když jsme ho tentokrát ztratili z dohledu o něco dříve, na jednom stanovišti dokonce s dvěma překlenutými výpadky, zpracovaná data budou jistě zajímavou ilustrací profilu větru v přízemní vrstvě atmosféry.

Zbytek odpoledne byl zasvěcen povídání o všem možném, řešení problému s vodou, dospávání a dalším odpočinkovým aktivitám. Další dvě dvojice vyrazily s džípíeskou. Zejména se vyznamenala dvojice Honza a Honza, která sice nenašla lísteček s kódem na dvou místech, kde tento byl velmi ukryt, ale z kontextu ostatních hesel si vymysleli hesla jaká by tam asi mohla být. A světe div se, trefili se v obou případech! Cestou na večeři začalo mírně pršet, dnes se nebude pozorovat ani náhodou. Po návratu krátkodobě přibyl do sestavy Michal Rottenborn a tak se zase hodně debatovalo o zatmění Slunce a zpracování materiálů při jeho pozorování pořízených. Večer se část osazenstva koukala na romantický film, zatímco druhá část „počítačovala“ což znamenalo zpracování dat, koukání videa z cesty do Ruska, internetové srandičky i obrázky různých míst z oběžné dráhy a přípravu prezentací na další přednášky. Deštivá noc byla zpestřena hrátkami se zeleným laserem, jehož paprsek na padajících kapkách vytvářel pěkné vizuální efekty. Některé z nich jsme i nafotografovali, např. nápis „Expedice 2008″ v louži a zeleně pruhované siluety účastníků. Asi hodinu po půlnoci šli všichni spát.

Honza Mocek


Den 6, sobota 23. srpna

Vypouštění raket na Dnu s pobočkou

Po deštivé noci přišlo kalné ráno a do bukolického klidu se ozval řev služby „SNÍÍDAŇŇÉÉÉ!!!“ Dnes nás čekal Marek Česal a jeho Den s pobočkou. Rozdělili jsme se do pěti družstev a dostali spoustu materiálu. Základní projekt byla výroba rakety a tak jsme stříhali, slepovali PET lahve, vršili izolepu, vyvažovali, a vymýšleli nové koncepce dobytí vzdušného prostoru. Většina družstev se přiklonila ke klasickému dyzajnu: tělo z jedné lahve, špička, tři trojúhelníková kormidélka, dva vodící kroužky na startovací tyč. Byla vyhlášena soutěž ve dvou disciplínách, v doletu do dálky a v době setrvání ve vzduchu. Raketa se naplnila zhruba ze třetiny vodou, do hrdla se narval korkový špunt s automobilovým ventilkem, celé se to usadilo na startovací rampu a do ventilku se pumpoval vzduch za pomoci ruční pumpy. A to tak dlouho, až špunt povolil, tlak vzduchu vytlačil vysokou rychlostí vodu a udělil raketě impuls řádu mnoha metrů ve vteřině. Během stavby soutěžních strojů Marek předvedl lihovou raketu na špagátku a colově-mentosovou fontánku. Jezevčík Vendelín se nám při tom motal pod nohama. Disciplína „čas setrvání ve vzduchu“ inspirovala některá družstva k vymýšlení nových konceptů. „Bílý pták“ měl po vypuštění plachtit a připomínal obrovskou papírovou vlaštovku. Bohužel nelétal jak měl. Při jednom zkušebním startu málem zaplácl vypouštějícího u rampy a tak nebyl raději do soutěže autory použit. Ještě revolučnější byl dvoustupňový koncept pojmenovaný Saturn, kdy první stupeň měl ve špičce zasunutou malou 3dcl láhev s padáčkem. Ta se měla na vrcholu letové křivky oddělit a volně klesat.

Kolem poledne bylo klání přerušeno obědem a po návratu družstva znova nastoupila na start. Rakety létaly různě daleko, vysoko i do různých nečekaných směrů, často nad hlavy ostatních. Dálkové výkony se často dostávaly přes 30 metrů, rekordní let byl 54,8 metru. Časy letů zřídka přesáhly 3-4 sekundy a všechny specializované aparáty s padáčky se ukázaly celkem k ničemu. Saturnu se druhý stupeň oddělil pouze jednou při posledním pokusu, ale přesto dopadl dřív než první stupeň.

Po úklidu kosmodromu jsme si připravili materiál na colové fontány a Marek začal vodit postupně družstva do lesa se zavázanýma očima zapojené do řady ne nepodobné mateřské školce. Kousek v lese pak na družstvo čekala stezička odvahy podle lana, zpestřená zavěšenými PET lahvemi, mokrými ručníky atd. Na konci pak museli účastníci s důvěrou přijmout naslepo pamlsek a nevymáchat si příliš prsty v octovém slizu. Odměnou byla možnost potichu si počkat, co provedou další družstva. A podařilo se. Poslední družstvo, Gympláci, se u posledního stromu pustilo lana a přes jasné instrukce, že špalek s dobrotou je do 1 m, začali každý individuálně hmatově zkoumat prostor různými směry. Jeden z účastníků i s utrženým prostěradlem přes hlavu. Vypadalo to, že se rozprchnou po celém polesí. Dvacet lidí okolo se lámalo smíchy, dalo by se říct, že nad tím výjevem řvali smíchy, ovšem docela beze zvuku.

Po návratu na hřiště došlo na colové fontánky. Při této sérii pokusů se podařilo postříkat několik účastníků a jeden stan. Ověřili jsme si, že hnědé kapky duhu nedělají. Poslední soutěž, kterou jsme stihli, byl přesun po prknech travou. Prkna byla dvě, akorát pro čtyři lidi dlouhá, k tomu libovolné množství provázku. Jednou strategií bylo použít prkna jako lyže. I stopa ne nepodobná lyžařské se v jeteli vytvořila. Druhou strategií bylo postavit se na jedno z prken, druhé dát dopředu, přelézt na něj, zadní poslat dopředu a tak pořád.

Vyhlášení výsledků bylo fikané. Jedno třetí, tři druhá a jedno první místo umožnilo rozdat spoustu cen. Hlavní cena, zmrzlinová kometa, byla ještě v mrazáku (kapalný dusík došel). Každé družstvo dostalo i něco na zlobení Lumíra: frkačky, CDéčko, plastové vystřelovací raketky a tak podobně. A už jsme museli na večeři. Večer se objevil Masek a vypadalo to, že se bude pozorovat. A dopadlo to přesně podle předpovědních modelů, jasná díra od půlnoci do půl třetí, pak zataženo. Vycházející Měsíc se objevil nedaleko Plejád. Tečku za nocí udělalo v šest ráno mrholení, které zahnalo pod střechu ty, kteří chtěli přenocovat na louce.

Honza Mocek


Den 7, neděle 24. srpna

Procházka mezi dalekohledy na Dovolené s dalekohledy

Ráno sedmého dne začalo rychlou evakuací některých členů Expedice, kteří přespávali na fotbalovém hřišti. V 6:30 totiž začalo náhle pršet. Přesunu se dalo lehce zabránit, kdyby Michal Bareš neoznámil, že na aktuálních snímcích meteorologického radaru není o dešti ani památky. Akce kulový blesk proběhla během necelé minuty, kdy se přibližně deset astronomů včetně pana ředitele H+P Plzeň muselo urychleně přemístit pod střechu.

Díky pozorování do časných ranních hodin byl budíček poněkud dříve, než by se slušelo. Bylo to zapříčeno i tím, že se již po deváté hodině vydala většina tábora na návštěvu akce Dovolená s dalekohledem, která probíhala nedaleko. Přesun proběhl pomocí čtyř plně obsazených vozidel. Po příjezdu na místo nás čekala „Procházka s Procházkou“, jinými slovy prohlídka dalekohledů, které patřily účastníkům Dovolené s dalekohledem. Mezi běžnými dalekohledy byly i různé chuťovky, například experimentální binokulární zrcadlový Newton nebo Dobson s průměrem zrcadla 45 cm. Velký zájem vzbudil i ultralehký Dobson vyztužený hůlkami na lyže. Procházka s Procházkou měla jednu chybu, po celou dobu foukal studený vítr a někteří účastníci pěkně klepali kosu. Po úspěšném kličkování mezi dalekohledy a opětovném nasoukání zpět do aut, se jelo na oběd – dnes povedený. Po obědě nás čekala siesta v podobě druhé části multimediální přípravy na Vědu v ulicích. Přijel Hawran zabývající se tvorbou televizních reportáží. Vysvětlil jak se taková reportáž vytváří, od natočení až po konečnou úpravu. V rámci přednášky jsme si i jednu malou reportáž vytvořili. Někdo natáčel, jiný se vžil do role redaktora a další byli použiti jako pokusní králíci do rozhovorů. Ti, kdo se neúčastnili, seděli venku na lavičkách na sluníčku a sbírali teplo na horší časy.

Po večeři každý nedůvěřivě sledoval oblohu. Postupně se vyjasnilo a i když předpověď nebyla tak jednoznačná, bylo nakonec jasno od večera až do rána. Celá noc se vydařila. Meteory měly tuto noc nezvykle vysokou frekvenci, proměnné hvězdy se mimořádně nepozorovaly, zato byla silná skupina AAPO a nechyběla ani skupina fotografická. Problém nám dělala jen silná rosa. Poslední věty tohoto deníku byly dopsány během pozorování při svitu Měsíce ve tři hodiny ráno.

Jakub Toman


Den 8, pondělí 25. srpna

Oběd v jídelně ZD Hvozd

Dnešním ránem se Expedice přehoupla do nového týdne a zároveň do své druhé poloviny. Nebe ještě před snídaní nabídlo všechny možné kombinace od slunečního svitu přes zamračenou oblohu až po nepříliš sympatický drobný déšť. Vzhledem k tomu, že služba nějak propásla dobu, kdy měla vstát (nepříliš originálně se vymlouvala na nefunkční budící zařízení), bylo ranní krmení dravé zvěře provedeno až kolem desáté hodiny. O další zpestření se postarala Dita, která se pokoušela odjet a manévrovala při tom svým vozem tak dlouho, až se jí podařilo odřít nejen svůj blatník, ale i Daliborovo a jako bonus mu zdeformovala registrační značku. Poté konečně odjela. Nedlouho poté se vyrazilo na oběd, ke kterému byl servírován guláš s kolínky.

Odpoledne odjela část osazenstva do Plzně a zbytek se věnoval nejrůznějším činnostem. Jedna skupinka hrála rozšířenou verzi hry Osadníci z Katanu, další pracovali na počítačích, diskutovali, zpracovávali napozorované výsledky, případně doháněli spánkový deficit. Nejmladší dva účastníci – Hanička (7 let) a Pavlík (4,5 roku) Kalašovi – se s vervou pustili do hrabání v písku a hloubení nejrůznějších tunelů. Po čase to prostřídali s oblézáním mohutného válce, který slouží k urovnávání nerovností na hřišti a také s kutálením a přemísťováním špalků u lesa. Mezitím Míla Machoň experimentoval s vařením kukuřice, ze které za vydatné pomoci rychlovarné konvice po několika hodinách vyrobil cosi, co někteří ochutnali a raději příliš nekomentovali. S výrobou svačiny tentokrát neměla služba téměř žádnou práci. Stačilo vyndat z ledničky jogurty typu Dobrá máma, přidat k nim rohlíky a bylo hotovo. V podvečer došlo na pár letů modelu vrtulníku, poté, co se vrátila jedna dvojice z GPS běhu, vyrazila do terénu druhá a na hřišti si začala pohrávat menší skupina účastníků s mičudou. Netrvalo dlouho a byl tu nástup. Protože předpověď nebyla příznivá, nebyla vyhlášena pozorovací pohotovost a po několika organizačních připomínkách se všichni kromě služby vydali směrem k Hvozdu v napjatém očekávání, co bude dnes k večeři. Garážová hospůdka mile překvapila gulášovou polévkou a špagetami, které si někteří ještě přidávali. Večerní obloha dala zapravdu předpovědím a byla celá pokryta oblačností. Zpočátku ještě tu a tam prosvítaly jasnější hvězdy, ale i ty postupně uhasínaly a mizely. Proto se drtivá většina expedičníků shromáždila okolo výpočetní techniky a strávila zbytek dne studiem a prohlížením různých multimediálních souborů.

Václav Kalaš


Den 9, úterý 26. srpna

Fotbalové utkání

Dnes jsme se probudili do teplého rána, a tak nám konečně při opouštění stanů nedrkotaly zuby. Dopoledne nebyl vyhlášen žádný program. Někdo si vzal k ruce knížku, náročnější surfovali po internetu. Okolo 14. hodiny proběhla přednáška o proměnných hvězdách. Po jejím skončení se většina účastníků praktika přesunula na hřiště a začala dlouho očekávaná kopaná. Ti, co si zrovna nechtěli kopat se pustili do vaření kukuřice či zpracovávání napozorovaných dat z nedělní noci. Našli se i tací, kteří úterní odpoledne prospali. Obloha byla stále jasná, a tak to byla jedna z posledních možností jak vyrovnat spánkový deficit před nadcházející nocí.

Při nástupu byla vyhlášena pozorovací pohotovost, takže ihned po návratu z večeře začala příprava na pozorování. Vedení praktika sestavilo celkem pět pozorovacích skupin. Dvě skupiny pozorovaly meteory, programem dalších dvou skupin byla tzv. astronomická amatérská prohlídka oblohy, což znamená, že členové těchto skupin pozorovali svými dalekohledy různé objekty vzdáleného i blízkého vesmíru (mlhoviny, galaxie, hvězdokupy či Měsíc). Pátá skupina, kde jsem byl také já, se zabývala fotografováním noční oblohy. Pozdě večer jsem se spolu s Michalem Barešem vydal k telefonnímu vysílači Oskar ve Hvozdu. Odtud jsme udělali několik snímků obzoru, abychom zjistili, jak je noční obloha v okolí Bažantnice rušena světelným znečištěním z Plzně, Stříbra nebo Karlových Varů. Přibližně hodinu po našem návratu přichystala služba půlnoční svačinku. Obloha zůstala jasná i po půlnoci a tak se i po nasycení našich žaludků pokračovalo v pozorování. Zkrátka řečeno, tato noc se opravdu vydařila, o čemž svědčí i fakt, že někteří jedinci si počkali na východ Slunce.

Míla Machoň


Den 10, středa 27. srpna

Společná fotografie většiny účastníků

Po nočním pozorování, které se samozřejmě protáhlo až do brzkého rána, je asi pochopitelné, že se ráno vstávat nikomu příliš nechtělo. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec se službě podařilo všechny expedičníky zburcovat, a tak jsme se opět v plném počtu sešli na snídani. Po jídle se všichni účastníci shromáždili před třebíčským dalekohledem a udělala se několikrát odkládaná společná fotografie. Za všeobecného odpočinku, který se sem tam pokusilo několik fanatiků narušit snahou o úklid, jsme vesměs vcelku přežili dopoledne. Až po obědě byly klidné vlny našeho rybníčku rozvířeny. Služba a několik vybraných jedinců vyrazili s Lumírem na nákup do Manětína, na trať GPS běhu vyběhla další dvojice nešťastníků (tentokrát to byli Tonda a David) a na odpoledne se k nám přijel podívat Matěj Plzák. Avšak nejdůležitějším bodem programu byla přednáška Martina Adamovského o Megalitických stavbách a paleoastronomii, o které se všichni zúčastnění vyjadřovali se samou chválou.

Po svačině nastal opět klid a vydržel nám až do nástupu, kdy bylo oznámeno, že ač znatelně znaveni, se z pozorování nevyvlékneme a po návratu z večeře jsme ihned nastoupili k přípravě všeho potřebného. K pozorování bylo ustanoveno pět skupin: dvě meteorářské, jedna proměnářská, jedna fotografická a jedna skupina pro AAPO. Meteoráři hrdinně vyrazili a začali ve stejnou dobu jako včera, avšak únava po probdělé noci byla znát, a tak slabší kusy začaly odpadávat již před půlnoční svačinou. Ani toto jim však nezabránilo v získání výsledků téměř shodné kvality a počtu jako během předchozí noci. Proměnářská skupina pod velením Míly Machoně se celou noc zabývala proměnnou AB And. Fotografové se hrdinně poprali se svými úkoly a kvalitní fotografie Jupiteru, Měsíce, severní polární sekvence a nesčetných hvězdokup, galaxií a mlhovin hovoří samy za sebe. AAPO odnož expedičenstva strávila celou noc hledáním a hodnocením objektů co se vhodnosti pro pozorování dalekohledem na různých akcích týče. Nejzdatnější účastníci vydrželi v činnosti až do páté hodiny ranní, což samotné je hodno obdivu.

Antonín Komora


Den 11, čtvrtek 28. srpna

Večerní táborák

Ranní probuzení bylo dosti kruté. Tentokrát to vzala služba opravdu poctivě a její řev, který oznamoval, že je hotová večeře (ne, opravdu to není překlep, ale citace) by vzbudil snad i mrtvého. Kampak ale na otrlé expedičníky. Několik jedinců se nenechalo vyprovokovat, křik ignorovali a v klidu zůstali ležet na louce. Na vánočku s máslem a marmeládou, která byla k snídani, se pak přišli podívat až o dost později. Vzhledem k tomu, že se jednalo o druhou pozorovací noc po sobě a končilo se zhruba kolem páté hodiny ranní, není se čemu divit. Účastníci se po jídle a někteří dokonce i po ranní hygieně rozdělili na tři skupinky. Několik jedinců se opět navrátilo do vodorovné polohy a relaxovalo, jiní pracovali na počítačích a poslední část se věnovala diskutování. O něco později si mohli zájemci vyslechnout povídání Jirky Poláka na téma, jak se dá zpracovat sluneční koróna pomocí PC. Zbytek dopoledne pak uplynul jako voda a opět nastala doba absolvování pochodu do jídelny ve Hvozdě. Porce francouzských brambor, která tam byla servírována, byla tak vydatná, že někteří jí do sebe ani nezvládli nasoukat celou. Na zpáteční cestě následovala „povinná“ zastávka v místní sámošce a nakupování různých pochutin, hlavně nanuků a zmrzlin. Krátce po návratu z oběda naše řady posílil další účastník – Jirka Příbek.

Odpoledne bylo věnováno mimo jiné nabírání nových sil po probdělých nocích, ale ne všichni tuto možnost využili. Ti méně zmožení se pilně snažili zpracovat napozorovaná data. Po svačině, kdy bylo možné si vybrat ze dvou druhů pomazánkového másla a domácí bublaniny, následoval druhý díl přednášky o zatmění Slunce. Tentokrát byla zaměřena na samotné zatmění a na data, která byla během něj získána. Přednášejícím byl Matěj Kučera, kterého doplňovali další účastníci pozorovací výpravy do Novosibirska.

Na večerním nástupu Lumír vyhodnotil meteorologickou situaci jako velmi neurčitou a proto byly připraveny dvě varianty večerního programu. Když bude jasno, proběhne klasické pozorování, pokud se zatáhne, udělá se táborák a budou se opékat vuřty. Obloha po večeři nevypadala příliš nadějně, takže se začalo s přípravou ohně. Účastníci se vydali do lesa, aby se za chvíli znovu objevili, vláčíce za sebou všelijaké kusy stromů, které následně naporcovali na menší díly, vhodné do ohniště. Z bezpečnostních důvodů byla přesunuta vozidla z bezprostřední blízkosti ohniště, aby nedošla k úhoně. Poté už mohl být bez obav zapálen oheň a v zápětí se nad ním objevily klacky s napíchnutými špekáčky. No a pak už to bylo jako v závěru každé správné pohádky – všichni jedli, pili, hodovali až dlouho do noci. Obloha se střídavě zatahovala a zase vyjasňovala, takže na pořádné pozorování by to stejně nebylo.

Když už se skoro všichni uložili ke spánku a oheň se proměnil v hromádku doutnajících uhlíků, zaslechli poslední bdící expedičníci podivné zvuky, ozývající se odněkud z lesa. Někteří byli zbabělí a šli si raději lehnout, ale dva odvážní rekové vyzbrojení baterkami se vydali do ztemnělého hvozdu vypátrat původ těchto zvuků. Nebojácně přešli kus lesa a dostali se až k poli u Hvozdu. Tam zklamaně zjistili, že to, co považovali za zvuky nějakého nebezpečného lesního tvora, bylo jen bučení krav z nedalekého kravína. Vrátili se tedy zpět do tábora, kde se uložili ke spánku.

Václav Kalaš


Den 12, pátek 29. srpna

Při sledování ohňostroje na oslavu ukončení prázdnin jsme si mohli hlavy vykroutit

Po několika slunečních dnech jsme se tentokrát probudili do zamračeného a chladnějšího rána. Přesto, že se nepozorovalo, na Lumírovo doporučení připravila služba snídani až na devátou hodinu. Jednalo se o chléb namazaný pomazánkovým máslem a tradiční tmavý čaj. Během snídaně i dlouho poté se v klubovně diskutovalo na různá témata a teprve pak se postupně expedičníci rozešli a začali věnovat jiným činnostem. Čistotnější jedinci si dali ranní očistu nebo si alespoň vyčistili zuby a většina účastníků zasedla před displeje počítačů a věnovala se vážné práci i zábavě. Také probíhalo testování CCD kamery.

V půl dvanácté se naposledy vyrazilo do jídelny místního zemědělského družstva, kde byla nachystána rajská omáčka s knedlíkem. Po jídle se menší skupinka vydala na nákup potravin do Manětína a zbytek se s malou odbočkou přes místní samoobsluhu navrátil do tábora. Tam už pár mladších účastníků začalo balit, protože jejich pobyt končil a přijeli si pro ně rodiče. Sbírali ještě poslední informace, získávali kontakty na další expedičníky, případně si odváželi různé návody a pomůcky na pozorování. Pro několik jedinců bylo narychlo uděláno krátké povídání o počítačovém zpracování meteorů. Jedna dvojice se vydala hledat poklady v okolí (geocaching). Kolem 16. hodiny namazala služba chleby paštikou a svolala všechny na svačinu. Krátce po jejím zkonzumování začala rozsáhlá přednáška, ve které nás Lumír Honzík seznámil s nejčastějšími chybami, které se vyskytují při tvorbě prezentací a jak se jich vyvarovat. Kvůli časové tísni, která byla způsobena délkou přednášky, se odložil nástup a rovnou se vyšlo na večeři. Zřejmě byla nějaká slevová akce na párky, protože byly jak v polévce, tak spolu s bramborovou kaší jako hlavní chod.

Obloha byla stále zatažená, ale pomalu se na ní vytvářely „díry“, ve kterých bylo vidět modré nebe. Po návratu do Bažantnice byl svolán nástup a po vysvětlení meteorologické situace bylo zvoleno vyčkávání. Protože to však ani po delší době nevypadalo na pořádně jasnou oblohu a v lednici zbylo dost špekáčků od minule, nakonec se opět udělal táborák. Někdo přišel s tím, že ve Hvozdu se má uskutečnit ohňostroj a tak se skupinka expedičníků vypravila na pole za les, aby tento úkaz shlédli a případně nafotili. Po chvilce čekání se opravdu obloha severně od Hvozdu rozzářila, ale byly vidět jen záblesky, nic víc. Žádné barevné rachejtle nebo něco podobného. Pak vznikl nápad provést několik experimentů se skupinou astronomů, fotoaparátem a dlouhými expozicemi. Vznikly tak velmi zajímavé snímky. Poté následoval návrat k táboráku, který byl zpestřen tím, že se šlo nočním lesem bez jakéhokoliv světla. U ohně se pak opět debužírovalo a diskutovalo. Jedno zpočátku zcela nevinné téma nakonec přerostlo v dlouhé filozofické debatování, které bylo ukončeno až hluboko po půlnoci. Mezitím v malých dírách mezi mraky občas prosvítaly hvězdy. Toho bylo využito k dalšímu testování CCD kamery.

Václav Kalaš


Den 13, sobota 30. srpna

Ocenění nejrychlejších běžců orientačního GPS závodu

Přesto, že tento den byl budíček vyhlášen velmi silným hlasem, stejně se do klubovny na snídani došourala včas zhruba jen polovina účastníků. Druhá část, která spala na hřišti, dorazila s notným zpožděním. Postupně se všichni probírali k životu za systematického žvýkání vánočky nebo chleba s máslem a marmeládou. Když všechny jejich životní funkce úspěšně naběhly, bylo možné absolvovat nějakou činnost z dopoledního programu. Jednou z nich byl první test simulátoru meteorů, který naprogramoval Roman Čečil. Na plátno se promítala hvězdná obloha, po které občas přelétl meteor a úkolem pro zúčastněné bylo jej co nejpřesněji zakreslit. Výsledky se rozhodně nedají nazvat slovem „perfektní“, ale na druhou stranu to mohlo být i horší. Lumír se pokoušel létat se svým vrtulníkem, ale raději jen v závětří klubovny. Dalo by se říct, že jeho vrtulník byl používán jen k indoorovým letům. Kolem půl jedné nastalo klasické přeskupování účastníků směrem ke Hvozdu. K obědu byla místní specialita – sekaná svíčková se šlehačkou.

Odpoledne se čtyřčlenná skupinka vydala navštívit paní Širokou do hospody v Dolní Bělé, ale její mise nebyla úspěšná. Na dveřích hospody visel nápis, který oznamoval, že bude zavřeno až do pondělka. Po krátké poradě skupinka přejela do Lozy, kde je další restaurace. Zde bylo sice otevřeno, ale právě tam hostili svatbu, takže pro veřejnost nevařili. Poslední šancí byly dvě restaurace v Manětíně. Jako první byla otestována Zámecká restaurace, kde se konečně zadařilo a bylo možné se najíst. Na svačinu se likvidovaly zásoby, takže část chlebů byla s pomazánkovým máslem a zbytek s paštikou. V pozdějším odpoledni se hodně účastníků pustilo do příprav na odjezd, pilně se uklízelo a v některých případech došlo i na bourání stanů. Také třebíčský dalekohled se společnými silami povedlo rozmontovat a naložit do planetární dodávky. I v tomto mumraji si našel Dalibor chvilku a zkoušel poletovat se svým modelem vrtulníku. Brzy ale musel skončit, protože měl slabou baterii. Během večerního nástupu vedoucí praktika rozdělil úkoly na nedělní dopoledne, kdy bude nutné opustit Bažantnici a uvést vše do původního stavu. Vzápětí provedl Míla Machoň vyhodnocení orientačního GPS běhu a všechny účastníky podělil drobnými cenami. Po poslední večeři jsme se rozloučili s paní Růžičkovou a pod jasnou oblohou, na které už zářil Jupiter, jsme došli zpátky na hřiště.

Přestože to byla poslední noc, která většinou bývá na Expedici pojata volněji, byly standardně rozdělené pozorovací skupiny a všichni se pustili do práce. Byly vytvořeny dvě meteorářské skupiny, jedna proměnářská, AAPO a fotografická skupina. Dnešní specialitou byla astrometrická měření dolní kulminace hvězdy pomocí teodolitu a zkušební fotografování CCD kamerou G1-0300. Po noční svačině, která byla o něco dříve, odešli někteří spát a další je následovali brzo poté. Jen několik jedinců vydrželo až do rána.

Václav Kalaš


Den 14, neděle 31. srpna

Balení všech věcí před odjezdem

Ačkoliv se v noci ze soboty na neděli pozorovalo, začal pro nás poslední expediční brzkým budíčkem, už v 8 hodin. Kromě budíčku byla dnes odlišná i snídaně. Na příkaz hospodáře praktika se musela služba zbavit všech zbytků v lednici. Ti rychlejší si tedy mohli vybrat mezi chleby s marmeládou, taveným sýrem, či paštikou. Po rychlé snídani začala ta část praktika, na niž se asi nikdo z nás netěšil – balení a uklízení. Postupem času začalo postupně z prostoru fotbalového hřiště mizet naše stanové městečko. Na místě zbyly pouze světlé fleky po našich obydlích. Okolo 10. hodiny si pro některé účastníky začali přijíždět rodiče, jiní účastníci opouštěli Bažantnici svými vlastními automobily. Převážnou většinu pozorovací techniky přepravili zaměstnanci Hvězdárny a planetária Plzeň. O tom, že pozorovacích přístrojů nebylo vůbec málo, svědčí skutečnost, že služební vozy Nissan a Ford jely do Plzně celkem dvakrát a to pokaždé plně naložené.

Zřejmě nejdobrodružnější jízdu domů měl Tonda Komora, který již předchozí den zjistil, že jeho vozidla nefungují brzdy tak, jak by měly. Původně chtěl jet již v sobotu večer domů, ale nakonec byl nucen po ujetí několika kilometrů se otočit a opatrnou pomalu jízdou se vrátit zpět. Tentokrát se domluvil s Martinem Adamovským, že jej bude doprovázet v druhém autě a v případě problémů pomůže. Osádky obou vozů měla k dispozici vysílačky, kterými se dorozumívaly. V praxi to vypadalo tak, že první jel Tonda a jeho vůz blikal na všechny blinkry, aby upozornil ostatní motoristy, že je něco v nepořádku. Druhé auto jelo v závěsu a jistilo jej zezadu. Oba vozy jely velmi opatrně a podařilo se jim šťastně dorazit do Plzně.

Míla Machoň