Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Prstencové zatmění Slunce ve Španělsku

Příprava výjezdové akce, a zvláště do zahraničí, není nikdy jednoduchou záležitostí. Vyžaduje totiž včas vyřešit řadu organizačních, odborných a technických problémů. Důležitá je i příprava pozorovacího programu. Ta v některých bodech vycházela, případně navazovala na pozorovací aktivity z úplného zatmění v roce 1999. Kdo očekával, že se celá expediční skupina přesune na střed pásu, ve kterém bude vidět prstencové zatmění, byl asi značně překvapen. Pozorovací program byl totiž postaven jinak a předpokládal, že se vytvoří několik skupin, které obsadí především okraje pásu, a na střed se dostane pouze jedna malá skupina. A proč byly upřednostněny zrovna okraje pásu a ne střed? Vysvětlení je jednoduché. Zatmění bylo pojato hlavně jako zákrytová záležitost. Okrajové skupiny na severní i jižní hranici měly být rozmístěny podobně jako např. při tečném zákrytu hvězdy Měsícem. Byly proto vybaveny kromě jiného videokamerami na stativech, přijímačem časového vědeckého signálu DCF 77, družicovým přijímačem GPS a samozřejmě i další, hlavně pozorovací a fotografickou technikou. Předpokládalo se, že právě na okrajích pásu lze spatřit např. měnící se Bailyho perly po delší dobu než na středové linii, což se nakonec potvrdilo.

Jak celá akce vlastně dopadla? To by bylo velmi rozsáhlé vypravování, a proto se v dalším textu omezíme pouze na činnost plzeňské skupiny H+P Plzeň. O dalších skupinách je možné získat informace např. na internetové stránce Zpč. pob. ČAS, ze zpravodaje ZaČAS nebo na některém z připravovaných společných setkání.

Plzeňská skupina byla celkem sedmičlenná, a protože převážela oproti ostatním velké množství pozorovací, měřící a záznamové techniky, musela do Španělska vyjet dříve než ostatní skupiny. Problémem byla např. přeprava velkých dalekohledů, které bylo zapotřebí někam v autě umístit a dosavadní služební vůz Nissan Vanette nebyl schopen pojmout tak velkou posádku a tak velké množství materiálu. H+P naštěstí získala ke konci srpna nové vozidlo Ford Transit, kterým nahradila starou vysloužilou Škodu 1203.

Toto devítimístné vozidlo má značně větší rozměry, nicméně bylo nutné na střešní úchyty zhotovit speciální zahrádku a na ni pak umístit většinu techniky. Z pozorovací techniky byl převážen dalekohled Meade 205/2050 mm se stativem, Meniscas-Cassegrain 150/2250 mm s montáží a se stativem, refraktory 120/1000 mm, 80/600 mm a 75/1200 mm včetně stativů a montáží, z další techniky několik fotoaparátů s přídavnými objektivy např. MTO 100/1000 mm, kamera a další vybavení. Oproti ostatním skupinám jsme museli naložit navíc ještě bedny se třemi meteorologickými stanicemi. K tomu ještě osobní věci, potraviny a další drobnosti. Nakonec se po delším úsilí podařilo náklad naložit, a tak v pátek 30. října ráno jsme se mohli vydat v plně naloženém Fordu do Španělska. Naše cesta vedla po dálnici přes Rozvadov do Německa. Minuli jsme Nürnberg a směřovali dále na Heilbronn, Karlsruhe, Freiburg a Mulhouse ve Francii. Bohužel, průjezd Německem nebyl tak jednoduchý. Několikrát jsme na dálnici uvízli v koloně a opozdili se nakonec asi o 5 hodin, což, jak se později ukázalo, bylo hodně. Navíc jsme zjistili, že se nám postupně trhá plachta, kterou jsme měli celý náklad na střeše překrytý. Na německo – francouzskou hranici jsme se proto dostali ve večerních hodinách a po jejím překročení pokračovali dále na Belfort, Besançon, Dijon až do Mâconu, kam jsme dojeli až čtvrt hodiny před před půlnocí a kde jsme měli v hotelu F1 zajištěn nocleh.

Další den nás čekal přesun zbytkem Francie. Po dálnici jsme míjeli Lyon, Valence, Nîmes, Montpellier. Za tímto městem jsme se již přiblížili k pobřeží Středozemního moře a pokračovali dále jihozápadním směrem na Perpingnan. Po překročení hranice v horském průsmyku jsme se octli ve Španělsku. Naše další trasa vedla při pobřeží kolem Girony, Barcelony, Tarragony až k městu Castelló de la Plana, za kterým jsme odbočili na Moncofu a přespali v campu.

V této oblasti jsme se už nalézali na severní hranici pásu zatmění, a tak hned druhý den ráno (neděle) jsme vyjeli hledat pozorovací stanoviště pro naše tři skupiny. Předem vytipovaná oblast podle map a satelitních snímků byla vhodná pro pozorování a měření, ale nedávala příliš šancí na umístění meteorologických stanic, což se následně potvrdilo obhlídkou terénu. Navíc mezi plánovanými stanovišti na severním okraji pásu leželo město Valencie, které by neúměrně prodloužilo dobu přesunu mezi našimi skupinami. Bylo proto rozhodnuto, že se celá výprava přemístí do oblasti na jih od centrální linie.

Po dálnici jsme projeli kolem Valencie a Algemesí až k východnímu výběžku Španělska k nádhernému městečku Calpe. Tam bylo nutné opustit rychlou dálnici a vydat se úzké a na techniku jízdy náročné španělské silnice. Vyhledat v terénu pozorovací stanoviště pro tři skupiny, které by vyhovovalo několika rozdílným požadavkům, se ukázalo jako velmi složité. Pokud místo vyhovovalo z hlediska pozorování, nevyhovovalo z hlediska meteorologických měření a obráceně. Nakonec nacházíme místo pro první dvoučlennou skupinu v městečku Altea na kamenitém pobřeží. Tato skupina byla prakticky jen několik km na jih od centrální linie. Pro další dvoučlennou skupinu nacházíme stanoviště asi o 35 km jižněji za městečkem Villajoyssa. Tato skupina je umístěna asi v 50 procentní vzdálenosti mezi centrální linií a jižním okrajem pásu. Stanoviště leží na pobřežním skalním útesu asi 40 m nad hladinou moře. Zbývá nalézt poslední stanoviště pro třetí, tentokrát tříčlennou skupinu, které ovšem musí ležet až na jižní hranici pásu, tedy jižně od města Alicante. Toto poslední základna je ovšem nalezena až po 20 hodině večer nedaleko od vesničky la Marina, a je situována nedaleko písčité pláže. Než ji stačíme obhlédnout je tma. Od prostředního stanoviště jsme vzdáleni 55 km, od prvního v Altei dokonce 90 km. Celou neděli jsme tedy vyhledávali místa pro pozorování a samozřejmě jsme nestihli provést první meteorologické referenční měření. Projevilo se zdržení na německých dálnicích. Protože se nepodařilo včas najít civilizovaný nocleh, nezbývá než se vrátit na první základnu do Altei, kam dorážíme půl hodiny před půlnocí. Na spánek moc času není, protože budíček je stanoven na 3:00 hod. ráno. Spíme na pobřeží přímo pod širákem, protože by stejně nemělo cenu utrácet za krátký nocleh.

Ranní probuzení je docela kruté, tma, zima, nedostatek spánku, ale nedalo se nic dělat. Bleskově vykládáme materiál pro první skupinu, která zůstává na místě a již ve 3:30 vyrážíme na další dvě základny. Na skalním útesu, kde nás opustila i s technikou druhá skupina vane docela nepříjemný vítr. Pokračujeme v jízdě a asi v 5:40 dorážíme na jižní stanoviště. Nemáme moc času. Je zapotřebí nejprve vybalit a sestavit meteorologickou stanici a pak ji nainstalovat na stanovišti. Poté naprogramovat a postavit kolem ohrazení asi 20 x 20 m s nápisy ve španělštině a v angličtině, aby nikdo do vymezeného prostoru nechodil a nenarušil naše měření. Musíme to stihnout do 6:45, protože v té době stanice začne automaticky vyrovnávat teplotu s okolím a od 7:00 začne měřit. Teplotní čidla jsou umístěna ve 2 m nad zemí, při zemi v 5 cm a jedno je zahrabáno 5 cm pod zem. Další čidla snímají i úroveň osvitu a odražené světlo od terénu, relativní vlhkost, směr a rychlost větru. Stanice měří po dobu asi deseti hodin a naměřená data ukládá v naprogramovaných intervalech do paměti odkud si je později přetáhneme do počítače. Po ukončení instalace je nutné připravit pozorovací, měřící a záznamovou techniku na vlastní zatmění. Bohužel počasí není příznivé. Je zataženo, oblaka pokrývají asi 90% oblohy a vane silnější nárazový vítr. Přitom v celé oblasti bylo jasno ve dnech před i po zatmění. Pouze v den zatmění došlo zejména na jižní hranici pásu k přechodu kupovité oblačnosti, a proto skupiny umístěné na jižní hranici pásu zatmění (jedna plzeňská a jedna rokycanská) nemohly část úkolů splnit (jednalo se hlavně o astrometrická měření – bod 1 a záznam doprovodných úkazů – bod 3). Bohužel zrovna tyto skupiny byly nejvíce a nejlépe vybaveny technikou, protože některé speciální úkazy (např. Bailyho perly) měly být sledovatelné na těchto stanovištích. Prstencové zatmění je možné sledovat pouze po krátkou dobu dírami v jinak souvislé oblačnosti.Skupiny umístěné severněji měly problémy pouze zpočátku. Později oblačnost na severu zcela ustoupila, a proto bylo možné provést celý rozsah pozorování. Meteorologická měření se ovšem uskutečnila i při zhoršených povětrnostních podmínkách na všech plzeňských stanovištích v plném rozsahu a podle předběžného rozboru výsledků byla úspěšná.

Jaký byl vlastně plánovaný odborný program expedice? Dá se říci, že bylo předem definováno 5 hlavních bodů, z nichž některé byly zadány jednotlivým pozorovacím skupinám s ohledem na technické vybavení a přepravní možnosti jednotlivých skupin. Celý program bylo samozřejmě možné splnit pouze za příznivých pozorovacích podmínek (kromě meteorologických měření – bod 4).

Odborný program expedice:

  • Astrometrická měření a videozáznam v okrajových oblastech pásu (co nejpřesnější určení hranic prstencového zatmění a okrajového profilu Měsíce).
  • Pozorování a fotografování prstencového zatmění Slunce v centrální oblasti pásu.
  • Pozorování, fotografování a videozáznam doprovodných úkazů a útvarů (Bailyho perly, detaily v chromosféře – protuberance apod.).
  • Měření meteorologických veličin (poklesu teploty, osvitu, radiace, měření rychlosti a směru větru apod.) na centrální linii a v okrajových oblastech pásu. Tato měření, z nichž je nutné stanovit referenční křivky, měla probíhat 1 den před a 1 den po úkazu (jsou závislá na aktuálním počasí). Tato měření prováděla pouze plzeňská skupina.
  • Další praktická pozorování a fotografování astronomických objektů na denní i noční obloze v době mimo zatmění v dané lokalitě i mimo ni. Vybavení pro tato pozorování měla pouze plzeňská odborná skupina.

Nainstalovaná technika na pozorovacím stanovišti vzbudila pozornost laické veřejnosti. Značná část Španělů i cizinců (zejména Němci, Rakušané a Francouzi) projevila nevídaný zájem o naši činnost a technické vybavení (zaujala je hlavně meteorologická měřící aparatura a dalekohledy) a zajímali se i odkud pocházíme. Je nutné ocenit i jejich kázeň, kdy se nikdo nepokusit narušit námi vymezený prostor hlavně pro meteorologická měření.

Po ukončení maximální fáze postupně začala mizet oblačnost i na jižní hranici a odpoledne již bylo zcela jasno a teplo. Na naše jižní stanoviště nás asi na dvě hodiny přijíždí navštívit rokycanská pozorovací skupina, která byla rozmístěna asi 2 km od nás, a tak si můžeme vyměnit první dojmy ze zatmění a z cesty. Poté je možné demontovat pozorovací techniku a jít se vykoupat do moře. Na stanovišti ovšem musíme zůstat až do večera, protože dobíhají meteorologická měření. Po demontáži a naložení veškerého příslušenství se vracíme zpět. Napřed trochu bloudíme v Alicante, ale pak již míříme k našemu prostřednímu stanovišti, kde na nás netrpělivě čeká dvojice pozorovatelů. Urychleně nakládáme jejich vybavení do auta a odjíždíme do Alicante, kde nás čeká poslední skupina. Večeříme z vlastních zásob nedaleko kamenité pláže a opět je rozhodnuto, že budeme spát pod širákem. Druhý den v půl čtvrté ráno prakticky za podobných podmínek opět vyrážíme na naše pozorovací stanoviště, protože je nutné dokončit referenční meteorologická měření.

Asi by nemělo dále cenu popisovat podrobně den po dni průběh celé expedice, a proto jen několik zajímavostí. V programu expedice byla kromě pozorovacího programu naplánována i návštěva astronomických zařízení a zajímavých lokalit na území Španělska a Francie během návratu. Celý jeden den byl věnován návštěvě kulturního, výchovného a zábavně – vzdělávacího městského komplexu ve španělské Valencii. Problémem nebylo nalezení komplexu, ale spíš kde v auty přeplněné Valencii zaparkovat. Všechna místa byla totiž obsazená a podzemní garáže měly vjezdy nízké – do 2 m. Náš Ford Transit měl i s technikou na střeše přes 2,5 m. Po více než hodině hledání v hustém městském provozu se nám podařilo jedno místo nalézt. Jak se později ukázalo, nejednalo se o nejšťastnější řešení, ale to jsme v tuto chvíli nevěděli.

Součástí rozsáhlého centra jsou kromě jiného i moderní budovy planetária L´Hemisféric, interaktivního Muzea věd a rozsáhlý areál L´Oceanográfic, což je komplex několika velkých akvárií a bazénů s vodními živočichy. Mezi jednotlivými budovami je upravený park o rozloze asi 350 tisíc m2 s různými botanickými skvosty. Budova planetária L´Hemisféric je řešena velmi netradičně a má tvar ohromného oka. Z obou stran přiléhají dva vodní bazény. Uvnitř budovy je instalována kopule planetária o průměru 24 m a ploše 900 m2. Astrosál má kapacitu asi 302 míst a je řešen stupňovitě. Lze v něm použít tři druhy projekcí: projekce astronomické (planetárium), projekce velkoprostorových filmů (IMAX) a laserové představení (leser Omniscan poslední generace). Pro astronomickou projekci je instalován projekční přístroj Univerzárium, německé firmy Zeiss v kulovitém provedení. V programu, který jsme měli možnost shlédnout, byla využita i přídavná projekce a laserová technika. Měli jsme možnost nahlédnout i do Muzea věd, kde byla část vyhrazena i astronomii. Byly zde vystaveny některé staré astronomické přístroje a zařízení. Velkou atrakcí byla i návštěva vodního světa L´Oceanográfic o rozloze 80 000 m2 s mořskými živočichy z několika různých moří. Samotná akvária nás zaujala nejen svými rozměry, ale i estetickým provedením. Několik velkých akváriích má zabudován průchozí zasklený tunel, takže je možné ryby sledovat z nezvyklé velice bezprostřední pozice. Další velkou atrakcí byl bazén delfinária, kde jsme byli překvapeni vysokou úrovní výcviku a inteligencí delfínů.

Pokud do Valencie někdy pojedete, rozhodně si nenechte ujít návštěvu celého kulturního komplexu. Doporučujeme vyčlenit si na něj dostatek času a pak vyhledat lepší místo k zaparkování než jsme měli my. Když jsme se totiž vrátili zpět, tak jsme zjistili, že nám auto odtáhli. Na silnici byla přilepena řada žlutých papírků a všechna auta co tam dříve stála byla odtažena. Nezbylo než zjistit kde je auto uskladněno a zaplatit pokutu. Zvládli jsme to asi za půl hodiny.

Na jihu Francie se nám podařilo navštívit planetárium v Montpeliér. Toto zařízení zaujalo svým barevným provedením nejen zvenčí, ale hlavně výtvarným řešením rozsáhlého vstupního interiéru, ve kterém byla zároveň poměrně velká prodejna astronomických suvenýrů. Astrosál měl rovněž šikmé uspořádání, ale s mnohem menší strmostí než ve Valencii. Starší projekční přístroj planetária Digistar 2 neměl tak dobrou kvalitu projekce jako přístroj ve Valencii. Naopak celooblohová přídavná projekce byla na vysoké technické úrovni a umožňovala velmi názorné a efektní doplnění programu. V Montpeliér jsme neměli možnost shlédnout celé představení, protože jsme přijeli v době, kdy zrovna končil jeden ze školních programů. Naštěstí to nevadilo, protože po té, co jsme se představili, se nás velmi mile ujali dva technici a ředitel planetária. Ti nám pak během soukromé exkurze ukázali nejen technické zázemí astrosálu, ale i několik ukázek bloků z různých programů.

Poněkud neplánovaně jsme se zúčastnili i býčích oslav v městečku Aigues – Mortes. Původním záměrem byla návštěva antických památek. Ty tam ovšem nebyly. Městečko však má řadu jiných historických památek a je po celém obvodu obehnáno hradbami a věžemi z období středověku. Po prohlídce města jsme se zařadili mezi ostatní čekající na menším náměstíčku, kde střídavě vyhrávali dvě kapely. Asi po půlhodině se prohnalo několik skupin honáků na koních. V každé skupině běželo přes město několik býků v sevřeném šiku mezi koňmi. Za nimi vyjela místní omladina na kapotách starých otlučených aut z nichž se linula divoká hudba. Poté se postupně vytvořil průvod, který zamířil jednou z městských bran za hradby, kde byla postavena korida. Vydali jsme se s průvodem a protože jsme netušili co se bude dále odehrávat, zůstali jsme při středovém ohrazení, abychom dobře viděli a mohli fotit. Že to nebyl zrovna nejlepší nápad se ukázalo v okamžiku, kdy byl do ohrady vpuštěn statný rozzuřený býk. Byl neuvěřitelně silný a také rychlý. Nikdo z nás na tento manévr nebyl duševně připraven, a tak jsme zůstali na chvíli ohromeni. Snažili jsme se dostat někam za další ohrazení, kde jsme se cítili o něco bezpečněji. Ale to nám dlouho nevydrželo, protože býk se vzápětí rozběhl přímo proti nám a přes ohradu přepadl. Nikdy jsem netušil, jak rychle se nechá zdolat asi dvoumetrová stěna přeplněné tribuny, a že se vlastně staneme aktivními účastníky koridy. Můžeme potvrdit, že se jednalo o velice silný zážitek, který rozhodně nemáme v úmyslu opakovat.

Astronomické expedice za prstencovým zatměním Slunce přinesla velké množství zkušeností pro příští akce. Podobně jako v roce 1999 se opět ukázalo, že tento typ akcí je velice náročný z hlediska organizačního, odborného i technického. Na jednotlivé členy expedice jsou kladeny poměrně vysoké nároky a to nejen odborné a technické, ale i psychické a fyzické. Bylo dobře, že celá akce byla velmi pečlivě připravena a naplánována, ale je nutné počítat s tím, že je nutné při změně podmínek rychlé improvizovat a být na rychlou změnu připraveni. Je také nutné počítat s neustálým časovým stresem. V našem případě díky zablokovaným dálnicím v Německu jsme ztratili více než pět hodin času. Je také nutné připravit pozorovatele na to, že se neustále nakládá, překládá, vykládá, montuje a demontuje větší množství dosti hmotné, rozměrné a přitom složité a jemné techniky. Montáže, demontáže a nastavení se provádělo často v noci, kdy není pořádně na práci vidět. Musí se také počítat s tím, že po dobu akce je málo spánku, že na stanovištích jsou pozorovatelé odkázáni sami na sebe, a že povětrnostní podmínky nemusí být příliš příznivé (v noci na všech našich stanovištích byla značná zima se silným větrem, přes den horko). Pozorovatelé musí rovněž zajistit, aby se svěřená technika vrátila nepoškozená, aby měření nebyla narušena vstupem nepovolaných osob a provést řadu dalších úkonů. Přitom musí počítat s tím, že bude zájem veřejnosti o to, co se na stanovišti provádí.

Pozorovací expedice ve Španělsku byla současně i generální přípravou na jarní expedici za úplným zatměním Slunce v Turecku. Přestože se podařilo provést jen část ze stanovených úkolů, expedice své poslání a účel splnila.

Napozorované výsledky budou průběžně podrobeny kontrole, převedeny do elektronické formy. Poté budou zpracovány na odborných pracovištích a následně publikovány dostupnými způsoby. Část výsledků bude využita i pro teoretickou odbornou činnost astronomických kroužků, případně jako námět pro odbornou středoškolskou činnost.

Na odborném pozorování, měření a záznamu úkazu se v roli aktivních pozorovatelů podílelo několik pracovníků H + P Plzeň, Hvězdárny v Rokycanech, několik členů astrometrické sekce ČAS, členů A – klubu, astronomického kroužku při H + P Plzeň a Zpč. pob. ČAS. Během pozorování a měření úkazu byla použita částečně vlastní a částečně zapůjčená pozorovací, měřící a záznamová technika. Technické vybavení převážně zajistila H + P Plzeň a Hvězdárna v Rokycanech. Pro převoz expedičního technického vybavení a pozorovatelů bylo použito jak služebního vozidla H + P Plzeň, tak i několika soukromých vozidel.