Najdete nás také na:

Na hvězdárně sídlí:

Letní astronomické praktikum 2004 – popis akce

V roce 2004 se po několika letech konala Expedice v poněkud prodloužené verzi a to od středy 14. do neděle 25. července. Jako místo konání již popáté posloužil areál fotbalového hřiště u osady Bažantnice na Plzni-severu.

Stanové městečkoJako každý rok akce začala tím, že se na hřiště postupně dopravovala potřebná pozorovací technika, spousta dalšího příslušenství a v neposlední řadě samotní účastníci. Zhruba kolem 17. hodiny bylo vše z Plzně přivezeno a začala stavba stanového městečka. Poté se vyrazilo na večeři do hospody do Hvozdu, kde nejprve následovalo přivítání paní majitelkou a poté samotné jídlo. Počasí nebylo příznivě nakloněno, takže večer byl místo pozorování zasvěcen různým diskusím.

Druhý den již byl klasický „expediční“. Nejprve vstala služba, uvařila čaj a namazala chleby. Poté mohutným řevem vzbudila zbytek osazenstva a ten se začal pomalu šourat do klubovny, kde se podávalo jídlo. Po snídani byl volný program a poté následovala cesta na oběd. Ten byl zajištěn v jídelně zemědělského družstva Hvozd. Při zpáteční cestě se většina účastníků zastavila v místním obchůdku, kde se nejvíce nakupovaly nanuky, případně nějaké jiné dobrůtky na zub. Odpoledne byla přednáška o vizuálním pozorování meteorů, letos poprvé i s prezentací v PowerPointu. Večer opět počasí nevyšlo, obloha byla zatažená a tak se promítal film.

Výlet do ManětínaV pátek mezi snídaní a obědem byla krátká přednáška o počítačovém zpracování meteorů. Na odpoledne pak byl naplánován výlet do Manětína. Po obědě se téměř všichni vydali nejprve po silnici a později po lesních cestách do hlubokých lesů u Manětína. Po nezbytném malém bloudění jsme narazili na vesničku Radějov a v ní konečně na červenou značku, která nás vedla dále. Při cestě jsme objevili obsypanou třešeň a u té jsme se na další dobu zastavili. Po důkladném obrání jejích plodů jsme pokračovali dále. Prošli jsme další malou vesničkou s názvem Lipí, kde nás nejvíce zaujala cedule s nápisem „Stalingradská třída“. Lumír neodolal a hned se u ní nechal zvěčnit. Poté jsme dalšími lesy doputovali až do Manětína. Tam jsme nejprve chvíli odpočívali v zámeckém parku a pak jsme se vydali do středu města. Bohužel oblíbená cukrárna měla zavřeno, tak jsme se museli spokojit s místní samoobsluhou. Po občerstvení – obvykle nanukovém – jsme se pustili na zpáteční cestu. Nejprve se šlo se po silnici, která vede z Manětína do Hvozdu. Na jedné křižovatce jsme se však odklonili a pokračovali jsme směrem na Dolní Lipí. To už se u některých jedinců začalo projevovat, že jejich nohy nejsou zvyklé na chůzi a začali zaostávat za čelem průvodu. V Dolním Lipí jsme viděli něco, co většina v první chvíli považovala za fatu morgánu. Představte si hluboký les, daleko od civilizace a uprostřed něj pár opuštěných domečků. No a na jednom domku poutač na pivo Gambrinus a pod ním otevírací doba hospody! Nechtěli jsme tomu věřit, ale v této pidivesnici byla opravdu funkční hospoda! Nezaváhali jsme ani na okamžik a za chvilinku jsme už seděli na terase a objednávali orosený mok. Pak někdo zjistil, že mají v nabídce mimo jiné i speciálně upravené utopence. Jedny byly s feferonkou a druhé na kari. Samozřejmě jsme je hned vyzkoušeli a zjistili jsme, že obzvláště ty na kari, které byly pojmenovány Tygří oko, jsou opravdová lahůdka. I když se nám nechtělo, přeci jen po nějaké době jsme museli pokračovat v cestě. Poté, co si nohy zvykly na sezení, bylo dost obtížné je opět přinutit k chůzi. Po dlouhé a pro někoho značně strastiplné cestě jsme se vrátili do Hvozdu tak akorát na večeři. Tentokrát bylo večer jasno a uskutečnila se první pozorovací noc. Vzhledem k tomu, že od minulého roku nedaleko hřiště přibyla nová lampa veřejného osvětlení, bylo pozorování poněkud ztížené, ale i přes to se dalo pozorovat až do rána.

Hospůdka v Dolním LipíV sobotu byla přednáška o proměnných hvězdách. Večer bylo nejprve jasno, ale brzy se začala po obloze honit proměnlivá oblačnost. Na ní jsme pozorovali zajímavý úkaz. Několik světel v kruhu tančilo po mracích a vytvářelo tak velmi pěkné „UFO“. Jednalo se o laserové show, pravděpodobně z nějaké akce v Plasích. Když už to vypadalo na zrušení pozorování, náhle se obloha vybrala a až na ojedinělé mráčky bylo jasno. Po zhruba hodině pozorování byla vyhlášena půlnoční svačina a pozorovatelé se přesunuli ze svých stanovišť do tepla klubovny, kde dostali něco teplého do žaludku. Když se chtěli vrátit k pozorování, s překvapením zjistili, že se zatáhlo a po chvilce marného čekání, zda se nevyjasní, museli skončit.

V neděli již nám obloha nedala žádnou šanci a bylo stále zataženo. I přes to se stále vedla jednání o tom, zda by se nedala rušící lampa nějakým způsobem vypnout. Místní nejprve argumentovali tím, že se zhasnutím zvýší kriminalita a že se dá vypnout jen celá vesnice, ale nakonec slíbili, že se na to ještě pokusí podívat. Večer měla premiéru povídka Hranátor 3 a poté se uskutečnilo pěvecké a taneční číslo jednoho účastníka.

V pondělí jsme si všimli, že k lampě přijelo nějaké auto, pravděpodobně nějací elektrikáři. Téměř ihned se ale otočilo a zase odjelo, takže jsme nečekali žádnou změnu. Přesto se večer lampa k našemu údivu nerozsvítila. Několik účastníků nasbíralo cestou z večeře pár šneků a uspořádali pak velké šnečí závody. Každý se snažil pomocí různého povzbuzování donutit svého favorita k co nejlepšímu výkonu. Obloha vypadala stále nejistě a někdy po desáté hodině se přihnalo několik mraků, takže se pustil film. Po jeho skončení jsme zjistili, že sice mraky zmizely, ale zůstal po nich takový zákal, že na pozorování to prostě nebylo. Nezbylo tedy nic jiného, než jít spát.

Vrtáci v akciDalší pozorovací noc byla až ze středy na čtvrtek. I když obloha byla do večera pokrytá oblačností, nakonec se protrhala a bylo možné pozorovat až do třetí hodiny ranní, kdy dorazily další mraky. Ranní probuzení však bylo kruté. Snad už od sedmé hodiny ranní do okolního lesa vtrhla parta dřevorubců s motorovými pilami a dala se do pilné práce. Jekot pil spolehlivě vzbudil i otrlé spáče a zbytek dodělala těžká technika, která s burácením projížděla kolem hřiště do lesa. Před obědem se od ostatních oddělila tříčlenná skupinka, která vyrazila do Dolní Bělé. Zde je totiž hospoda, která patří paní Široké, bývalé zaměstnankyni Hvězdárny a planetária Plzeň. Paní Širokou jsme potkali už před vchodem a později při dobrém jídle a pití jsme zavzpomínali na staré Expedice ve Šťáhlavech. Do tábora jsme se vrátili až kolem 14. hodiny a tak jsme propásli Lumírovo přednášku o programu Apollo. Večer se opět dalo pozorovat a tentokrát byla celá noc ideální, žádná oblačnost ani zákal se neobjevil. Jediným problémem byl velký spad rosy, který vadil zejména meteorářům. K ránu byly jejich mapy tak nasáklé vodou, že by se daly bez problémů ždímat.

Pátek začal pro spáče v klubovně dost nepříjemně. Služba nějak pozapomněla, že voda z dřezu odtéká jen do kýble pod ním a ten že není bezedný. Po chvíli intenzivního mytí kýbl přetekl a utvořil malou řeku, která postupně zatopila všechny tři ležící spáče. Nejhůře dopadl Petr Mašek, který se probudil uprostřed menšího moře a navlhly mu i další věci, které měl u sebe. Poté, co služba tuto povodeň zlikvidovala a nasnídali jsme se, došlo na skupinové focení. Během pátku se uskutečnila další přednáška, tentokrát na téma „Zastavení světla a Rozpad uranu“. K večeru se na Expedici objevila bezkonkurenčně nejmladší účastnice – tříletá Hanička Kalašová, kterou přivezl tatínek. Ta si během chvilky získala srdce většiny účastníků a starali se o ní tak dobře, že tam byl tatínek skoro zbytečný. Hanička sama si nejvíce oblíbila jednoho z nejmladších účastníků, Pepíka Balogha a chodila skoro všude za ním jako ocásek.

Nejmladší účastniceV sobotu se za budovy přihrnula těžká technika a v jednom místě začala vrtat hluboký vrt na vodu. Ten nakonec dosáhl hloubky asi 25 metrů. Také došlo na poněkud opomíjené letecké modely ovládané vysílačkou. Byly dva a stejně jako loni, jeden z nich se při tvrdém přistání značně poškodil. Odpoledne se pak menší skupinka vydala na pštrosí farmu do nedalekých Plání. Pštrosi bohužel byli zalezlí, jen jeden se procházel kolem plotu a předváděl se. V další ohradě však bylo několik koní a tak jsme přešli tam. Někteří byli tak blízko elektrického ohradníku, že jsme si je mohli pohladit a dát jim trochu trávy. Po večeři došlo na oblíbený závěrečný táborák a opékání buřtů. Ty však byly nakoupeny s takovým předstihem, že již byly trochu olepené a také již nevoněly úplně vábně. Přesto po jejich důkladném omytí se našlo několik odvážlivců, kteří si je nakrájeli, napíchli na klacek a po opečení zkonzumovali. U ohně se pak povídalo dlouho do noci.

V neděli ráno nastal definitivní konec akce. Po snídani, při které se zužitkovaly všechny možné zbytky zásob se všichni dali do balení a uklízení. Pro mladší účastníky si přijížděli rodiče, starší se většinou odváželi svými vozy. Při odjezdu k domovu jsme ještě mohli zamávat traktoru, který pomocí velkého válce srovnával povrch hřiště, pravděpodobně na nějaký fotbalový zápas.