Pozorování meteorů na Expedici 2021

První pozorování meteorů na Expedici 2021 proběhlo úplně první noc této akce – 2./3. srpna. Přitom předpověď nebyla příliš optimistická, a ačkoli se celý den měnila, dlouho tvrdila, že večer bude buď pršet, nebo alespoň téměř zataženo. Déšť přišel již v odpoledních hodinách a večer bylo polojasno. Přes oblohu přecházely mraky a později se k nim přidala i mlha. Proto se na pozorování vydali nejdříve ti, kterým stačila jen část čisté oblohy a proměnlivost jim tolik nevadila. Meteoráři dlouho váhali a nebyli si jisti, jestli vůbec začnou. Nakonec se na hřiště vydali až kolem půlnoci a jednalo se o velmi skromnou skupinku – tvořili ji dva pozorovatelé a jeden zapisovatel. Oblačnost naštěstí časem téměř zmizela, ale objevovaly se různě silné vlny mlhy. Kupodivu však MHV příliš nesnižovaly a obloha se tak dala sledovat bez problémů. Pozorovalo se lehce přes hodinu, do čtvrt na dvě letního času (SELČ) a za tu dobu bylo pořízeno 24 záznamů o meteorech. Poté se meteoráři vydali na půlnoční svačinku, po níž se již v pozorování nepokračovalo.

V následujících tabulkách naleznete souhrnná data za jednotlivé noci. Jsou v nich zahrnuta všechna pozorování, i ta, která byla později kvůli různým nedostatkům z dalšího zpracování vyřazena. Pokud vás zajímají podrobné výsledky s rozlišením pozorovatelů, rojovými příslušnostmi a frekvencemi, najdete je na samostatné stránce.

Druhá expediční noc měla být podle předpovědi beznadějně zatažená, ale ještě po večeři bylo polojasno. Postupně se však od jihozápadu nasouvaly stále hustější a hustější vrstvy oblačnosti, takže z pozorování opravdu nic nebylo. Definitivní tečku za všemi nadějemi udělal déšť, který se objevil někdy po půl dvanácté.

Následující noc nedávala žádnou naději na pozorování už od samého počátku. Předpověď udávala téměř stále 100 % oblačnost a tentokrát tomu večerní obloha odpovídala. Místo pozorování se tedy expedičníci věnovali různým společenským aktivitám.

Ani noc ze čtvrtka na pátek (5./6. srpna) nevypadala moc příznivě. Některé z předpovědí sice udávaly, že se po 23. hodině vyjasní a snímky z družic ukazovaly, že by se mohla objevit v oblačnosti nějaká díra, ale ještě k večeru byla obloha komplet zatažená a občas dokonce pršelo. V pozdějších hodinách se ale nebe opravdu začalo čistit a oblačnost pomalu ubývala. Začalo se tedy s přípravami na pozorování. Zakrátko ale přišla hustá mlha a opět to vypadalo velmi špatně. Naštěstí se po nějaké době z větší části rozpustila a mohlo se přeci jen začít. Sledovat meteory se vydaly dvě skupiny, obě o šesti členech. Pozorování jim znepříjemňovaly vydatné blesky, které se objevovaly zhruba na západě a kvůli pozůstatkům mlhy to vypadalo, že bliká celá obloha.

Pozorovat se dalo necelou hodinu a pak se velmi rychle objevila oblačnost, která pokryla většinu oblohy. Jedna skupina pozorování přerušila, druhá sice pokračovala, ale v tu chvíli byly jejich výsledky velmi diskutabilní. Naštěstí jak rychle mraky přišly, tak rychle zase odešly a za pár minut se mohlo v pozorování bez problémů pokračovat. Podruhé se nebe zatáhlo těsně před půl druhou SELČ a všichni se vydali do myšárny na půlnoční svačinu. Když se po ní opět vrátili ven, zjistili, že přišla další vlna mlhy. Ta byla tak silná, že přes ní bylo vidět jen pár nejjasnějších hvězd. Nezbývalo tedy nic jiného, než sklidit pozorovací stanoviště z hřiště a jít spát.

Jedna skupina za celkový čas 9 hodin a 36 minut pořídila 124 záznamů o meteorech, druhá sledovala oblohu 11 hodin a 14 minut a v protokolech nashromáždila 103 záznamy.

Noc z pátku na sobotu (6./7. srpna) vypadala docela komplikovaně. Předpověď byla poměrně příznivá, odhady oblačnosti se pohybovaly po většinu noci jen v jednotkách procent. Realita však byla trochu horší. Ještě po setmění se po nebi přeháněly pásy oblačnosti a za daných podmínek nemělo smysl začít pozorovat. Navíc snímky z družice ukazovaly, že brzy přijde od západu ještě více vysoké oblačnosti. Vedoucí obou meteorářských skupin, které měly tu noc fungovat, se po dlouhém přemítání shodli, že půjdou alespoň zalehnout do spacáků na hřiště. Původní plán počítal s tím, že se budou jen kochat a případné meteory ani nezaznamenávat. Než se však všechno stihlo připravit, obloha se téměř vyčistila. Nakonec se tedy na stanoviště přesunuly i potřeby pro zapisovatele a začalo plnohodnotné pozorování.

Obě skupiny měly stejné počty – pět pozorovatelů a jednoho zapisovatele. S malými výkyvy oblačnosti, které naštěstí byly spíše menšího rázu, se dalo pozorovat do půl druhé, kdy byla vyhlášena půlnoční svačina. Po ní jedna skupina, zmenšená o dva odpadlíky, pokračovala v pozorování, kdežto členové druhé váhali, zda to kompletně nezabalí. Nakonec to vyřešili šalamounsky. Protože jejich zapisovatel kamsi zmizel, přidali se k již pozorující první skupině a ta se díky tomu rozrostla na sedm pozorovatelů. Kvůli tomu měl zapisovatel občas honičku zapsat všechna hlášení, zvlášť když se na obloze objevilo několik meteorů rychle po sobě. Vše se ale nakonec podařilo zdárně vyřešit a sloučená skupina ukončila sledování hvězdné oblohy až po půl čtvrté.

Noc ze soboty na neděli byla už od začátku odsouzena k nezdaru. Předpověď udávala oblačnost celou noc 100 % a již před osmou hodinou večerní začalo pršet. Zbytek večera pak střídavě mrholilo, pršelo, nebo sice z nebe nic nepadalo, ale oblačnost pokrývala komplet celou oblohu. Místo pozorování se tedy táborníci věnovali jiným společenským aktivitám.

Následující noc (8./9. srpna) měla být podle předpovědi jasná, ale po většinu dne bylo nebe téměř zatažené. Večer přišla dokonce výstraha před silnou bouřkou a kolem sedmé hodiny přišel velmi intenzivní déšť. Po něm se obloha postupně vyčistila a kromě mokré země nic nebránilo tomu, začít další pozorovací noc. Opět byly sestaveny dvě meteorářské skupiny, obě po pěti členech. Podmínky byly velmi dobré a dokonce ani nerušila žádná oblačnost. Později se sice nad hřištěm vytvořila mlha, ale pozorování příliš neovlivňovala.

Jedna skupina ukončila sledování oblohy již kolem jedné, druhá vydržela až do půl druhé, kdy byla vyhlášena půlnoční svačinka. Po ní se většina pozorovatelů cítila tak unavená, že v pozorování nechtěla pokračovat. Vypadalo to, že i přes krásně jasnou oblohu se již meteory sledovat nebudou. Nakonec se ale podařilo zformovat skupinu, kterou tvořila zapisovatelka jedné skupiny, dva pozorovatelé z druhé skupiny a další dva pozorovatelé, kteří se dosud věnovali jinému programu. Nejvytrvalejší členové této skupiny pak vydrželi sledovat meteory přes houstnoucí mlhu až do tři čtvrtě na čtyři letního času.

Na noc z pondělí na úterý byla meteorologická předpověď poměrně nepříznivá. Ukazovala, že minimálně do půlnoci bude po obloze přecházet oblačnost a více než polovinu jí bude zakrývat. V druhé polovině noci to mělo být již lepší, ale ani pak neměla být obloha úplně čistá. Ani snímky z družice nedávaly jasnou odpověď, zda má smysl začít pozorovat, pokud se situace zlepší a alespoň část oblohy bude bez oblačnosti. Po příchodu z večeře se dlouho debatovalo, zda dostane přednost táborák, nebo se bude vyčkávat, jak se zachová obloha. Nakonec zvítězil oheň a expedičníci strávili večer v zadní části tábora okolo plápolající hranice. Obloha se během noci neustále měnila – chvílemi byla téměř jasná, aby se za pár minut zase z větší části zatáhla. Na souvislé pozorování by určitě vhodná nebyla. Lepší podmínky nastaly opravdu až po půlnoci, kdy nebe zůstalo delší dobu poměrně čisté. To už se ale až na malé výjimky nikdo do pozorování nehrnul. Místo toho se všichni pomalu přesunuli do svých pelíšků a oddali se spánku.

Komplikace provázely i noc z úterý na středu – 10./11. srpna. Předpovědní modely ukazovaly, že bude rušit střední a vysoká vrstva oblačnosti, ale během dne se různě zlepšovaly a zase zhoršovaly. Ještě kolem desáté hodiny večerní byla obloha pokryta docela kompaktními mraky a na první pohled to vypadalo, že z pozorování nic nebude. Pohled na družici ale ukázal, že se jedná jen o menší lokální „mráček“ po jehož přesunutí by mělo být jasno. A opravdu, nebe se začalo pomalu čistit a před jedenáctou hodinou už pozorování nic nebránilo. Jediné, co trochu mohlo pozorovatele znervózňovat, byly blesky, které se ukazovaly u obzoru a občas díky nim „problikla“ celá obloha.

Sledování meteorů se měly věnovat tři skupiny, ale pět minut po jedenácté začala jen jedna z nich. Další dvě se přidaly až výrazně později. Až na krátký interval, kdy přes zorné pole přecházely mraky, byly pozorovací podmínky velmi dobré. Sledování meteorů přerušilo až vyhlášení půlnoční svačinky chvilku po půl druhé. Když chtěli pozorovatelé po ní pokračovat, zjistili, že je obloha kompletně zatažená. Chvíli ještě vyčkávali, zda se situace nezlepší, ale nakonec museli kapitulovat, sklidit věci ze hřiště a uložit se ke spánku.

Ve středu večer se sice nad Bažantnicí rozprostíralo docela dost oblačnosti, ale ta pomalu, přesně podle předpovědi, začala ubývat. Po desáté hodině večerní už to vypadalo hodně nadějně, když se na jižní část oblohy nasunul poměrně velký oblak. Ten naštěstí kolem jedenácté téměř zmizel a tak se 11./12. srpna mohla uskutečnit již šestá pozorovací noc. Tentokrát byly do akce povolány tři skupiny meteorářů. Dvě skupiny se daly do práce kolem jedenácté, třetí až zhruba o hodinu a tři čtvrtě později. Zpočátku ještě občas v zorném poli rušily cáry oblačnosti, ale ty zase rychle odešly a pozorování mohlo bez problémů pokračovat až do svítání. Perseidy, které byly těsně před maximem, se projevily zejména v ranních hodinách, kdy už jasně dominovaly nad ostatními roji i sporadickými meteory. Nejvytrvalejší skupina končila až ve čtvrt na pět letního času.

O noci maxima – 12./13. srpna – předpověď nejprve udávala, že bude na obloze rušit vysoká oblačnost, ale po několika aktualizacích se její množství stále snižovalo. Skutečný stav oblohy tomu odpovídal. Nejdelší dobu se udržela poloprůhledná vysoká oblačnost, která zakrývala část jihozápadní oblohy. Ta vydržela až do tmy, ale nakonec také zmizela. Trojice meteorářských skupin se pustila do sledování oblohy a počasí jim dovolilo pozorovat přibližně do půl druhé, než byla vyhlášena tradiční půlnoční svačinka. Posledních pár desítek minut se zřejmě nasunula slabá oblačnost, která nebyla okem příliš viditelná, ale projevila se zesvětlením oblohy a poklesem MHV. Po svačince se ukázalo, že nebe je ještě světlejší a navíc se do části oblohy vrátila i kompaktnější oblačnost. Vzhledem k únavě pozorovatelů a špatným pozorovacím podmínkám se rozhodlo, že už se dále meteory sledovat nebudou.

Ani noc z pátku na sobotu – 13./14. srpna – nevypadala, že by dala expedičníkům vydechnout. Přes den bylo sice polojasno, ale v předpovědích na noc se vyskytovalo oblačnosti jen nepatrně. Večerní snímky z družic už byly pesimističtější, ukazovaly, že se od západu začne nasouvat oblačnost. Kolem desáté hodiny večerní byla většina nebe pokryta poloprůhlednými oblaky a u obzoru se začala rýsovat hradba kompaktnějších mraků. Situace se stále měnila, vždy byla minimálně část oblohy jasná, ale poměrně rychle přes ní přecházely mraky. Část expedičníků se vydala na hřiště jen se kochat pohledem na hvězdné nebe a při tom zahlédla překvapivě velké počty meteorů. Přesto se zdálo, že kvůli proměnlivé oblačnosti nebude možné meteory sledovat. Nakonec však začaly mraky pomalu ubývat a před půlnocí již bylo nebe téměř úplně čisté. Začalo tedy pozorování a dvě meteorářské skupiny sledovaly oblohu přibližně do tři čtvrtě na dvě, kdy se táborem rozlehlo volání, svolávající pozorovatele na půlnoční svačinu. Vzhledem k tomu, že se jednalo již o osmou pozorovací noc a čtvrtou v řadě, byli všichni docela unavení. Proto se po občerstvení již dál nepokračovalo a meteoráři se uložili ke spánku.

Jasná byla nakonec i noc ze soboty na neděli, ale protože napozorovaných dat už bylo poměrně velké množství, únava po pozorovatelském maratonu značná, a následující den čekalo všechny závěrečné balení, bylo pozorování zrušeno. Místo toho se expedičníci sešli u táborového ohně a poslední večer Expedice 2021 prožili u něj.

Celkově tedy proběhlo pozorování meteorů na Expedici 2021 během osmi nocí. To je stejný počet jako v mimořádných letech 2018 a 2019 a o jednu noc více, než v rovněž velmi úspěšném roce 2020. Pro srovnání byly základní údaje z posledních pěti Expedic zaneseny do tabulky:

Z napozorovaných dat bylo vytvořeno několik grafů. Níže je graficky zobrazena celková frekvence jednotlivých pozorovatelů během všech osmi pozorovacích nocí.

Protože pozorovatelé se během jednotlivých nocí měnili a byli mezi nimi jak zkušení meteoráři, tak i úplní nováčci, nelze získat spolehlivý výsledek. Spíše se jedná o zajímavé porovnání jednotlivých meteorářů. Uváděná frekvence není přepočítána na standardní podmínky, jedná se o prosté vydělení počtu meteorů napozorovaným časem v hodinách. Postupný vývoj celkové frekvence jednotlivých pozorovatelů podle nocí naleznete v dalším grafu. Pro větší přehlednost jsou v něm zahrnuti jen pozorovatelé, kteří sledovali meteory více než jednu noc.

Následujících devět výsečových grafů ukazuje procentuální zastoupení sledovaných rojů a sporadických meteorů během jednotlivých pozorovacích nocí a souhrn za všechny noci dohromady. Je nutné upozornit, že se jedná vždy o celkové výsledky za danou noc, ve kterých jsou zahrnuti všichni pozorovatelé, což způsobuje, že grafy jsou zatíženy řadou chyb. Každý pozorovatel byl jinak zkušený a pozorný, mohl pozorovat rozdílnou dobu, sledovat poněkud jinou část oblohy a měl jinak citlivé oči. Samozřejmě je také nutné vzít v potaz, že určité (a zřejmě nemalé) množství meteorů má špatně určenou rojovou příslušnost.

Změny frekvence jednotlivých rojů během Expedice 2021 naleznete v dalším grafu. Opět je nutné zdůraznit, že v datech nejsou zohledněny korekční faktory (oblačnost, MHV) a jedná se o celkovou frekvenci všech pozorovatelů, kteří danou noc sledovali meteory. Poslední graf zachycuje srovnání frekvencí jednotlivých rojů a sporadických meteorů v průběhu pozorovacích nocí.

Celkově se do programu sledování meteorů na Expedici 2021 zapojilo 26 účastníků. Z toho 16 účastníků pouze pozorovalo, 1 jen zapisoval a zbylých 9 si vyzkoušelo obojí. Dohromady proběhlo 89 pozorování, při kterých bylo za čistý čas 185 hodin a 41 minut pořízeno 3 394 záznamů o meteorech. Z tohoto počtu bylo nejvíce Perseid, konkrétně 1 810 (53,3 %), druhé místo obsadily sporadické meteory, kterých bylo 858 (25,3 %) a na třetí příčce skončily kappa Cygnidy se 436 meteory (12,8 %). O zbytek se pak podělily zbývající tři roje: jižní delta Aquaridy – 106 meteorů (3,1 %), alfa Capricornidy – 102 meteory (3,0 %) a antihelionový zdroj – 82 meteory (2,4 %). Nejjasnější zaznamenaný meteor měl -6 mag, nejslabší pak +5 mag.

Nejaktivnějším pozorovatelem byl Václav Kalaš, který pozoroval rovných 1 300 minut, tj. 21 hodin a 40 minut. Na dalších dvou místech v napozorovaném čase byli Damien Špulák (1 057 minut) a Roman Čečil (947 minut). V počtu meteorů byl nejlepší Václav Kalaš, který jich nahlásil 525, následovali Damien Špulák (337) a Hana Rottenbornová (299). Nejvíce nocí, konkrétně osm, sledoval meteory Václav Kalaš, o jednu méně, tedy sedm napozorovaných nocí, má Roman Čečil. Třetí příčku se šesti nocemi obsadili Damien Špulák, Oliver Frank a Dita Větrovcová.

Ze zpracování bylo vyřazeno celkem 14 pozorování, a to buď úplně (6), nebo částečně (8). Důvody byly různé – někdy se jednalo o úplně první pozorování daného člověka, jindy byla na vině nízká MHV, krátké intervaly, nekvalitní data, příliš málo meteorů (vyskytly se i intervaly bez meteorů) a někdy dokonce usnutí pozorovatele. Celkem bylo vyřazeno pozorování o délce 502 minut čistého času a 68 meteorů. Kompletní přehled pozorování naleznete v excelové tabulce.