… aneb vzdálený vesmír pro každého
Před několika dny začalo astronomické jaro. Pokud nyní, po zavedení „letního“ času, v pozdních večerních hodinách vyrazíte ven a podíváte se k obloze, všimnete si, že jarní noční nebe není ani zdaleka tak oslnivé, jako byla obloha zimní. Jasné hvězdy spojené s Orionem a jeho družinou jsou skutečně na řadu měsíců pryč. Zmizely v záři zapadajícího Slunce, aby se znovu objevily až v časných ranních hodinách v polovině srpna. Léto nám časem přinese opět výraznější oblohu s nejpozoruhodnějšími částmi Mléčné dráhy. Naproti tomu z jara je Mléčná dráha téměř neviditelná. Skrývá se nízko u obzoru a je obvykle ukryta v oparu, který leží prakticky nepřetržitě nad horizontem.
Přesto existuje několik objektů, které stojí za to vyhledat právě na jaře. Jedním z nich je jedna z nejkrásnějších otevřených hvězdokup našeho nebe. K jejímu vyhledání nám postačí triedr nebo malý dalekohled. Přesto je vhodné dodržet nějaké zásady. Pro naše pozorování bude lepší vybrat si večery, kdy nás nebude rušit svit dorůstajícího, natož pak úplňkového Měsíce. Také lze jen doporučit, najít si odlehlé místo s tmavou oblohou nerušenou téměř všudypřítomným světelným znečištěním.
Objekt, který vám chci dnes představit je Včelí roj nebo úl (Beehive), případně Jesličky, neboli Praesepe. Zesnulý zkušený pozorovatel objektů hlubokého nebe a popularizátor astronomie v USA, Walter Scott Houston kdysi napsal, že tato krásná otevřená hvězdokupa je „symbolem jara“. Takže se na ni pojďme společně podívat trochu podrobněji.
Praesepe leží v nevýrazném souhvězdí Raka, které se za pozdního soumraku (kolem 22. hodiny SELČ) nachází vysoko nad jihojihozápadním obzorem. Tato „prázdná“ oblast mezi hvězdami Pollux a Castor v Blížencích na západě a srpem (hlavou) Lva na východě, je vyplněna nejméně nápadným zodiakálním souhvězdím. Jednou z mála zajímavostí, které nám souhvězdí Raka nabízí, je jedna z nejjasnějších galaktických hvězdokup na obloze.
Hvězdokupa Praesepe se na první pohled jeví jako nejasná skvrna světla. Pouze za výjimečně jasné a tmavé oblohy mohou ti, kteří mají lepší než průměrné vidění, hvězdokupu rozložit jako shluk jednotlivých hvězd i pouhýma neozbrojenýma očima. Pravou krásu hvězdokupy odhalí ale až sebemenší dalekohled. Ten nám ukáže, na první pohled bezpočetný shluk blyštivých hvězd bez ostrých hranic.
První zmínky o tomto zajímavém objektu pocházejí už z doby před naším letopočtem. Aratos (260 př. n. l.) jej zmiňoval jako „Malou Mlhu“, Hipparcos (130 př. n. l) zahrnul hvězdokupu do svého hvězdného katalogu a nazval jej „Malý oblak“ nebo „Kouřová hvězda“. Staré astronomické texty hovoří o Praesepe (žlab), odkazujíc na koryto, ve kterém je umístěno krmivo pro osly. Ti se na oblohu dostali díky jedné z antických bájí. Erathosthenes z Kyrény (276 až 194 př. n. l.) říká, že právě na těchto oslech jeli bozi Dionysos a Silenus do boje s Titánem, který se polekal jejich hýkání a bitvu prohrál. Za odměnu byla obě zvířata vyslána na oblohu. Kupa tak byla zřejmě poprvé označována jako Praesepe už před více než 20 stoletími. Současně dvě blízké hvězdy, Gamma a Delta Cancri, jsou ve spojitosti s tím známé jako Asellus Borealis a Asellus Australis, tedy severní a jižní oslí hříbata. Je zřejmé, že oslíci se živili právě z našeho žlabu – jeslí.
Prostřednictvím svého primitivního teleskopu už v roce 1610 Galileo Galilei rozložil Praesepe na 36 hvězd. Dnes není problém pomocí triedru nebo malého dalekohledu vidět v kupě více než 100 hvězd, které jsou rozprostřeny po ploše, která je zhruba trojnásobkem zdánlivého průměru úplňkového Měsíce.
Relativně novou je přezdívka kupy – „Beehive“, neboli včelí úl. Poprvé se objevila před téměř čtyřmi stoletími. Někdo, nám dnes neznámý, pravděpodobně spatřil dalekohledem nakupení hvězd a pomyslil si: „Vypadá to jako roj včel! “ a nové pojmenování bylo na světě.
A jak se na Jesličky dívají současní astronomové? Jesličky (Praesepe) případně Včelí roj (Beehive) jsou nejjasnější hvězdokupou nejen v souhvězdí Raka, ale i jednou z nejjasnějších otevřených hvězdokup na obloze vůbec. Dnes však tento objekt nese i řadu dalších označení. V Messierově katalogu má číslo M44 a v generálním katalogu NGC 2632. Označovat jej ale můžeme i jako Cr 189 v Collinderově katalogu, případně Mel 88 z katalogu Melottova atd.
Otevřená hvězdokupa Jesličky dosahuje jako celek zdánlivé jasnosti 3,7m. Řada dalších údajů není zcela jednoznačná a zdroj od zdroje se liší. Např. udávaná vzdálenost od Země měla dlouhá léta hodnotu 159 pc. Nyní, z měření sondy HIPPARCOS, by to mělo být 177 pc. Obdobně jsme na tom i s odhady stáří hvězdokupy. Ty se liší v širokém rozmezí 400 miliónů až 1,5 miliardy let. Jako střed se v literatuře obvykle uvádí stáří 525 – 730 miliónů let. Fyzický průměr hvězdokupy, který na její vzdálenosti samozřejmě také závisí, činí asi 64 světelných let. Zdánlivý průměr Jesliček na obloze při pohledu ze Sluneční soustavy je tak 42´, což je přibližně 1,5× více než kolik činí zdánlivý průměr Měsíce v úplňku. Na této ploše lze nalézt na 1 000 hvězd. Wikipedie uvádí dokonce 2 300 hvězd, ne všechny ale musí fyzicky náležet k hvězdokupě.
Hmotnost hvězdokupy je odhadována na 500 až 600 Ms (hmotností Slunce). Většina z hvězd této otevřené hvězdokupy, která je zároveň pohybovou hvězdokupou přibližující se k nám rychlostí 33,6 km/s, má žlutou nebo oranžovou barvu. Nejjasnější hvězdou Jesliček je epsilon Cancri. Tato hvězda hlavní posloupnosti a spektrální třídy A5m má zdánlivou jasnost 6,3m. Do 7. magnitudy napočítáme v Jesličkách 13 hvězd a do 10. magnitudy asi 80 hvězd.
Jak už bylo řečeno v úvodu, hvězdokupa M44 je nejlépe viditelná v jarních měsících na tmavé bezměsíčné obloze i pouhým okem. Její skutečnou krásu odhalí ale až hvězdářský dalekohled s dostatečně širokým zorným polem. Pokochat se jesličkami můžete proto i kvalitním triedrem. Samostatnou kapitolou je jejich fotografování. Pokud do jednoho záběru hodláte zachytit celou hvězdokupu, neměla by délka teleobjektivu či ohnisková vzdálenost dalekohledu použitého k fotografování, přesáhnout 1000 mm. V tu chvíli ovšem platí, že z nepohyblivé montáže není možné dělat expozice delší než maximálně 0,5 s (aby hvězdy zůstaly bodové). Proto je vhodnější využít přístroj umístěný na kvalitní ustavené paralaktické montáži s pohonem. Teprve pak se, při stanovení správně zvolené expozice (závislé na stavu oblohy), dočkáte očekávaného výsledku.
Jasnou oblohu a pěkný zážitek!
