Proč znamení zvěrokruhu neodpovídají souhvězdím?

Ve skutečnosti jsou znamení posunuta proti poloze Slunce asi o jedno znamení dopředu. To však samozřejmě nikdo nevymyslel záměrně; důvodem pro to je, že znamení a souhvězdí se během staletí postupně rozešla. Původ dnešních znamení sahá do doby několika staletí před naším letopočtem, kdy byla ve starověké Babylonii určena rozdělením ekliptiky, tedy dráhy Slunce na hvězdném pozadí v průběhu roku, na 12 stejně dlouhých úseků. První znamení, Beran, začíná v tak zvaném jarním bodě, což je místo, kde se nachází Slunce v době jarní rovnodennosti. Zde se i zákonitě protíná ekliptika s průmětem zemského rovníku na oblohu. A jarní bod se v té době skutečně nacházel v souhvězdí Berana.

Rotační osa Země však vykonává precesní krouživý pohyb, kterým opisuje plášť kužele. Vlivem toho se mění poloha zmíněného jarního bodu, a tím pádem i poloha Slunce v době, kdy začíná první znamení. Jedna perioda, během které zemská osa vykoná celou jednu precesní otočku, se nazývá Platónský rok a trvá přibližně 25 800 let. Pokud toto číslo vydělíme dvanácti, vyjde hodnota 2 150 let, což je doba, za kterou dojde k posunu o jedno znamení. A to přibližně odpovídá současnému stavu, kdy od ustanovení znamení uběhlo již přes 2 000 let. Pokud se tedy člověk dnes narodí například ve znamení Berana, tak Slunce je ve skutečnosti teprve v souhvězdí Ryb. Roli hraje i fakt, že zodiakální souhvězdí na ekliptice fyzicky zabírají různě dlouhé úseky, neboť jsou různě velká, zatímco znamení jsou rovnoměrně rozmístěna po třiceti stupních, čili v některých dnech se znamení se souhvězdím může krýt, někdy je naopak zcela odděluje řada dní. Kromě toho na ekliptice leží ještě 13. souhvězdí, Hadonoš, které mezi znameními vůbec nefiguruje.

Znázornění precese včetně mechanismů jejího vznikuZdroj: http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1939-pohyby-zeme
Znázornění precese včetně mechanismů jejího vzniku
Zdroj: http://astronomia.zcu.cz/planety/zeme/1939-pohyby-zeme

Povězme si ale to hlavní, tedy proč k precesi dochází. Prvotní příčinou tohoto pohybu je skutečnost, že Země není dokonalá koule, ale je na pólech mírně zploštělá, a v důsledku toho se v rovině zemského rovníku nachází více hmoty než v jiných směrech. Tato rovníková výduť je samozřejmě vystavena gravitačním vlivům ostatních těles, především Měsíce a Slunce, a dochází k tomu, že bližší výduť je přitahována větší silou než ta vzdálenější, odvrácená. Ale vzhledem k tomu, že rovník je skloněn vůči rovině oběhu obou těchto těles, je rozdílem těchto dvou sil na Zemi vytvářen moment, který má snahu ji srovnat právě do roviny oběhu daného tělesa. Pokud by Země byla prostá vydutá koule, tak by poměrně divoce měnila svou orientaci podle toho, kde se zrovna nachází Měsíc a Slunce. Nicméně je zde další podstatný faktor, a sice rotace Země, což zásadně mění její chování na obdobu setrvačníku. A to se již poměrně vymyká běžným představám, kde selhává naše fyzikální intuice, neboť pokud člověk na takto rotující těleso zapůsobí vnějším momentem se snahou změnit sklon osy rotace, tak reakce není taková, jakou by běžně člověk očekával, tedy že se osa v požadovaném směru naklopí a těleso bude v klidu rotovat dál. V takovém případě už zde totiž nepůsobí jen snaha o natočení od vnějšího momentu, která je reprezentována vektorovou veličinou zvanou moment hybnosti, ale současně i rotace Země charakterizovaná dalším vektorem momentu hybnosti. Výsledkem součtu těchto dvou vektorů je, že sklon osy se vůbec nezmění, ale těleso se začne navíc otáčet ve směru působícího momentu. A to je přesně precesní pohyb, jak byl popsán výše. Koneckonců toto chování jsme asi všichni viděli u již pomalu se točící káči, která se při náklonu začne kolébat, přičemž toto kolébání opět není nic jiného než precese.

Působivou ukázkou může být i zavěšené rotující kolo, které můžete včetně názorného vysvětlení zhlédnout na následujícím videu.

Precesi ovlivňují i planety, případně další méně významné jevy, nicméně Slunce a Měsíc určují precesi zcela dominantně. Posun znamení vůči souhvězdím není pro astronomy nijak zajímavý, protože se znameními pracuje pouze astrologie, nicméně samotná precese samozřejmě hraje významnou roli v jiných ohledech. Jedním takovým vlivem je posun severního a jižního nebeského pólu. Momentálně severní část zemské rotační osy směřuje přibližně k hvězdě Polárce, ale to se právě vlivem precese mění a nebeské póly během Platónského roku opíší na obloze poměrně velkou kružnici o poloměru 23,5°. Dalším efektem je například změna poloh nebeských těles v rovníkových souřadnicích, jejichž počátkem je také právě jarní bod. Kvůli tomu se musí souřadnice objektů vztahovat ke konkrétnímu datu.

Zdroje: