Fotogalerie – mlhoviny

M27 – Činka – Planetární mlhovina v souhvězdí Lištičky

Jasná planetární mlhovina, snadno pozorovatelná již malým dalekohledem jako mlhavý objekt 8 magnitudy s rozměry 8′ x 5′. Její krása vynikne ve velkém dalekohledu při použití O-III nebo UHC filtrů, které zvýší kontrast a ukáží se tak i slabší části mlhoviny. Patří k nejbližším planetárním mlhovinám (1000 LY). Centrální hvězda 13.5 magnitudy je mimořádně horký bílý trpaslík s povrchovou teplotou 85 000 K. Mlhovina se rozpíná rychlostí 27 km/s a její stáří lze odhadnout na 48 000 let. M27 je první objevenou planetární mlhovinou, v roce 1764 ji při hledání komety náhodou objevil Charles Messier.

Datum: 3.8.2010 21:30-22:30 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G1-1400 Součet 21 snímků, Expozice: 21 x 60 s Stanoviště: Bažantnice Pozorovací podmínky: dobré Bez pointace, pouze byly vyřazeny chybně pointované snímky Zpracování: Nasnímáno v SIMS, odečtení Dark a Flat a složení také v SIMS, zvýraznění ve Photoshopu. Takto upravený černobílý snímek ze CCD kamery by obarven pomocí předchozího snímku z Canonu EDS 20D (29.8.2005). Další snímky M27 na samostatné stránce.

M42 – Difúzní emisní mlhovina v Orionu

V jednom z nejhezčích souhvězdí, Orionu, najdeme nejjasnější mlhovinu hvězdné oblohy M42. Zářící plyn v ní obklopuje horké mladé hvězdy vzdálené jen 1500 světelných let. Za dobrých podmínek je viditelná pouhým okem jako rozmazaná hvězdička, větší dalekohled spolu s výbornými pozorovacími podmínkami rozliší její bohatou strukturu s temnou mlhovinou uprostřed. Nádherné barevné odstíny nám ukáže ale až fotografie. Uprostřed mlhoviny se nachází čtveřice hvězd (otevřená hvězdokupa) zvaná Trapéz. Jasnost mlhoviny je 4.0 magnitudy, rozměr 1 x 1.5°. Těsně vedle M42 se nachází další emisní mlhovina M43 (jasnost 9.0 mag., velikost 20′). V levé části velkého snímku (severně) se nachází otevřená hvězdokupa NGC 1977 obklopená reflexní mlhovinou (jasnost 7.0 mag., velikost 20’x10′), vpravo (jižně) otevřená hvězdokupa NGC 1980 (jasnost 2.5 mag., velikost 15′).

Datum: 27.12.2006 23:55 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 10 snímků: 5 x 120 s (1600 ASA), 5 x 300 s (3200 ASA) Pointace: autoguiderem přes refraktor 80/600 Montáž: EQ6 SkyScan Pozorovací stanoviště: Čbán Podmínky: dobré, – 7°C, námraza na vnějších částech dalekohledu. Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek. Součet a další úpravy ve Photoshopu 9

Koňská hlava a Plamínek – Mlhoviny v Orionu

V blízkosti hvězdy Alnitak (levá hvězda Oriónova pásu) se nachází emisní mlhovina IC 434 o velikosti 90′ x 14′. Přes tuto dlouhou červenou mlhovinu se promítá asi nejznámější temná mlhovina Koňská hlava (označení B33), tvarem připomínající hlavu koně. Vizuálně je velmi špatně viditelná, vyžaduje větší dalekohled s mlhovinovým filtrem. Vynikne až na fotografiích. Dalším výrazným objektem na snímku je difúzní emisní mlhovina NGC 2024 o úhlovém průměru 30′. Někomu připomíná javorový list, ale i název Plamínek vystihuje celkem dobře její tvar. Tmavý pás dělí tuto mlhovinu na dvě části. Na snímku se dále nachází několik modrých difúzních reflexních mlhovin. Největší je NGC 2023 (pod Koňskou hlavou) kolem hvězdy 8 mag. a IC 432 (vlevo od Plamínku) kolem hvězdy 8.2 mag.

Datum: 2.10.2011 01:20 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 CCD: G2-8300, filtr Clear, chlazeno na -20°C Expozice 12 x 5 minut Pointace: G1-1400 přes Refraktor Megrez 90/558mm Zpracování: nasnímání a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Výsledný černobílý snímek byl obarven pomocí předchozího snímku z roku 2006. Pozorovací stanoviště: Bezvěrov-Sepuska Podmínky: vynikající (bez rosy, teplo) Sever je na snímku vlevo.Další snímky Koňské hlavy na samostatné stránce.

M57 – Prstencová mlhovina v Lyře

Prstencová mlhovina v Lyře je nejznámější planetární mlhovina. Celková jasnost 9 magnitud., úhlové rozměry 80′ x 60′. Mlhovinu si lze představit jako plynou bublinu kolem centrální hvězdy 16 magnitudy. Centrální hvězda je velmi horký modrý trpaslík s povrchovou teplotou 100 000 K. Intenzivní ultrafialové záření této hvězdy se v mlhovině pohltí a opět vyzáří ve viditelném oboru spektra. Mlhovina se rozpíná rychlostí 20-30 km/s.

Datum: 10.8.2005 01:35 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 4 snímků, ISO = 3200 Expozice: 38, 55, 62, 138 s Pointace: okem přes Meada 200/2000 + okulár 12 mm Pozorovací stanoviště: Bažantnice Na krajích snímku jsou hlavní hvězdy ze souhvězdí Lyry: Beta a Gama Lyr Další snímky M57 pořízené větším dalekohledem, malou nechlazenou CCD kamerou nebo profesionální CCD kamerou za metrovým teleskopem jsou na samostatné stránce.

M16 – Orlí mlhovina v Hadovi

M16 je řídká otevřená hvězdokupa nepravidelného tvaru obklopená difúzní mlhovinou. Jeden z nejkrásnějších objektů svého druhu. Hvězdokupa se skládá převážně z mladých žhavých obrů s velkou svítivostí. Obsahuje asi 60 hvězd od 8. do 12. magnitudy. Zářící mlhovinu tvoří ionizovaný vodík H II. V popředí jsou oblasti chladné a temné mezihvězdné hmoty vytvářející kuriózní obrazce. V roce 1995 pořídil HST slavný detail těchto, z oblaků plynu a prachu tvořených sloupcovitových útvarů v centrální části mlhoviny, které byly nazvány Sloní choboty nebo také Sloupy stvoření. Na jejich vrcholech je možné pozorovat proces formování nových hvězd. Vizuálně je mlhovina špatně pozorovatelná, protože září velice slabě na velké ploše. Rozprostírá se na ploše o velikosti 60 světelných let. Jasnost 6.4 magnitudy, zdánlivý průměr 25′. Objevena byla v roce 1745 švýcarským astronomem Jean-Philippe de Cheseaux.

Datum: 17.8.2012 20:26 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) CCD: G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 1×1, filtr H-alfa s propustností 6 nm Expozice 21 x 5 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600 Podmínky: dobré Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: SIPS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Registar na připojení barevného snímku, zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu Sever je na snímku nahoře. Další snímky M16 včetně snímku s meteorem jsou na samostatné stránce.

NGC 6960 a NGC 6992- Řasová mlhovina v Labuti

Překrásný komplex mlhovin, někdy též zvaný Závojové mlhoviny. Jemná struktura je patrná pouze ve velkém a světelném dalekohledu s průměrem nad 30 cm při použití mlhovinového filtru, nejlépe však vynikne na fotografiích. Celý komplex mlhovin v Labuti je součástí rozpínajícího se oblaku o zdánlivém průměru 2.6°. Řasové mlhoviny jsou pozůstatkem po dávném výbuchu supernovy, která vzplanula před 30 – 40 tisíci lety (někdy se uvádí před 10 000 lety). Pozůstatek této supernovy se zatím nepodařilo spolehlivě identifikovat. Mlhoviny jsou zajímavé také tím, že je neozařují hvězdy a přesto svítí. Energii získávají z rázové vlny, která prošla hustšími oblaky mezihvězdného plynu a vytvořila v nich dlouhá tenká vlákna zahřátá na teplotu několik desítek tisíc Kelvinů.
NGC 6960 (západní část oblouku) se někdy nazývá Koště čarodějnice. Nachází se u jasné hvězdy 52 Cyg (4.2 mag.). Je méně rozsáhlá než NGC 6992, ale kompaktnější. Byla objevena v roce 1784 Williamem Herschelem, který použil reflektor o průměru 47 centimetrů.

NGC 6992 – levá část oblouku Datum: 8.8.2012 22:13 UT Refraktor: Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) CCD: G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 1×1 Součet 5 snímků, expozice 5 x 5 minut Pointace: G1-1400 za ED120/900 Podmínky: ke konci přecházely mraky, které znemožnily další expozice Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a na sečtení snímků. Tento černobílý snímek byl obarven snímkem z 6.9.2005 popsaným níže. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku vpravo Další, starší snímek, použitý k obarvení, byl pořízený 6.9.2005 přes Refraktor C-80ED 80/600 + Canon EOS 20D. Expozice 6 x 8 minut, ISO = 3200, pointace: okem přes Meada 200/2000 + okulár 12 mm. Pozorovací stanoviště Čbán, zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek. Součet a další úpravy ve Photoshopu 8.

NGC 6960 – pravá (západní) část oblouku kolem hvězdy 52 Cygni Datum: 21.8.2009 0:52-2:07 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 10 snímků, Expozice: 10 x 8 minut, ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Pozorovací stanoviště: Bažantnice, podmínky dobré, 10°C Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku vpravo. Další, starší snímek byl pořízený 30.8.2005 00:40 UT stejným přístrojem, ruční pointace přes Meada 200/2000 a okulár 12 mm Součet 3 snímků, Expozice: 244, 332, 386 s, ISO = 3200 Pozorovací stanoviště: Čbán, Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek. Součet a další úpravy ve Photoshopu 8

NGC 7293 Helix – Planetární mlhovina ve Vodnáři

Další názvy: Slunečnice, Slimák, Spirála.
NGC 7293 je úhlově největší a pravděpodobně i nejbližší planetární mlhovina nacházející se v souhvězdí Vodnáře. Jasností 6.3 magnitudy patří mezi nejjasnější planetární mlhoviny, ale protože má zároveň nezvykle velké úhlové rozměry (12′ x 16′), tak působí velice slabým plošným dojmem (povrchová jasnost 13.6 mag.). Přesně uprostřed mlhoviny je na snímku vidět mimořádně horká centrální hvězda 13. magnitudy, trpaslík o teplotě přes 120 000 K. Mlhovina vznikla asi před 25 000 lety odhozením svrchních vrstev atmosféry této hvězdy. Obálka se stále rozpíná rychlostí 24 km/s. Nyní dosahuje velikosti 2.5 světelného roku. V kruhovém haló mlhoviny se nachází atomární vodík, hélium, kyslík, dusík a neon. Mlhovinu objevil v roce 1824 německý astronom Karl Ludwig Harding.
Tato planetární mlhovina se nachází relativně nízko nad obzorem. S pozorováním je proto nutno počkat na její kulminaci a zároveň na výborné pozorovací podmínky. V Sometu byla i za vynikajících podmínek natolik slabá, že i když jsme přesně věděli, kde se má nacházet, tak jsme pouze tušili, že by v těch místech mohlo něco být. Teprve na fotografii vynikne barevná krása této mlhoviny.

Datum: 3.8.2013 2:13 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD: G2-8300, Chlazeno na -20°C Expozice: 21 x 5 minut filtr: H-alfa Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Tento černobílý snímek byl obarven pomocí snímku pořízeného 7.9.2005 digitální zrcadlovkou Canon EOS 20D. Sever je na snímku nahoře. Další snímky této mlhoviny jsou na samostatné stránce.

M1 – Krabí mlhovina

Mlhovina M1, známá pod názvem Krabí mlhovina je pozůstatkem po výbuchu supernovy v souhvězdí Býka. Výbuch pozorovali čínští hvězdáři roku 1054 jako novou hvězdu, která byla několik týdnů viditelná i ve dne a potom ještě asi rok na noční obloze. Před výbuchem to byla hvězda asi 10 krát hmotnější než naše Slunce. Odhaduje se, že v maximu zářila asi 400 000 krát více než Slunce a dosahovala -6 mag. Uprostřed mlhoviny se nalézá zbytek této hvězdy – pulsar. Jedná se o rychle rotující (30 krát za sekundu) neutronovou hvězdu o průměru 10 km, která vydává, převážně v rádiové oblasti, periodické záblesky. Záblesky jsou pozorovatelné i ve vizuálním oboru, z 18. mag. zjasní při záblesku o 3 mag.
Mlhovinu objevil v roce 1731 John Bevis. Později, ale nezávisle ji roku 1758 znovuobjevil i Charles Messier při pátrání po Halleyově kometě, jejíž návrat byl na tento rok předpovězen. Právě tato mlhovina přivedla Messiera na vytvoření známého katalogu nesoucího jeho jméno. Messier chtěl tímto katalogem předejít záměnám komet, které vyhledával, za mlhoviny. Katalog by poprvé vydán v roce 1771 a obsahoval 45 objektů. Byl neustále doplňován a jeho poslední verze obsahuje 110 objektů. Název „Krabí“ dostala mlhovina až v roce 1844 podle kresby Lorda Rosse, kde připomínala nohy korýše. Krabí mlhovina je viditelná již v malém dalekohledu jako mlhavý nepravidelný obláček o rozměrech 4′ x 6′ a jasnosti 8.4 mag. Krása jemné struktury a barevných odstínů vyvržené hmoty vynikne ale až na fotografii pořízené větším přístrojem.

Datum: 20.8.2009 0:53-2:19 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 9 snímků, Expozice: 9 x 8 min, ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: Dobré, 10°C Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře, MHV snímku je přibližně 18 mag. Srovnání snímků M1 různými přístroji (Canon EOS, CCD G1, CCD HoLiCam).

NGC 281 – Mlhovina Pacman

NGC 281 je poměrně jasná a velká emisní mlhovina s malou otevřenou hvězdokupou IC 1590. Nachází se v Cassiopei, v Mléčné dráze, v oblasti bohaté na hvězdy. Difúzní, červeně zářící emisní mlhovina je místy přerušená pásy temného prachu a plynu. Mlhovinu ozařuje nejjasnější vícenásobná hvězda z otevřené hvězdokupy IC 1590. Tato hvězdokupa obsahuje několik stovek hvězd, je velmi mladá, stále v ní vznikají nové hvězdy. Jméno Pacman dostala mlhovina podle postavičky v počítačové hře z roku 1980. Jasnost: 7.4 magnitud, velikost 25′ x 30′, povrchová jasnost 10.1 mag.

Datum: 2.8.2013 22:30 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G2-8300, Chlazeno na -20°C Expozice: 15 x 5 minut Filtr: H-alfa Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: SIPS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Tento černobílý snímek byl obarven pomocí snímku pořízeného 26.8.2008 na Canon EOS 20D. Sever je na snímku nahoře. Další snímky NGC 281 jsou na samostatné stránce.

M17 a M18 – Mlhovina Omega a otevřená hvězdokupa

M17 je další krásnou plynnou mlhovinou ve Střelci. Nachází se v Mléčné dráze, v oblasti bohaté na hvězdy. Název pochází od J. Herschela, kterému tvar mlhoviny připomínal řecké písmeno omega. Další užívané názvy jsou podkova nebo letící labuť. Mlhovina září díky centrální hvězdě 8.9 mag. Uvnitř mlhoviny je otevřená hvězdokupa s 50 hvězdami. Jasnost difúzní mlhoviny je 6.0 magnitudy a rozměry 46′ x 37′. Nedaleko (1° jižně) od M17 se nachází M18, na hvězdy nebohatá otevřená hvězdokupa obsahující jen 12 hvězd. Jasnost 6.9 magnitudy, rozměr 9′.

Datum: 27.8.2008 19:54 – 20:35 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Fotoaparát: Canon EOS 20D Součet 8 snímků, Expozice 8 x 5 minut, ISO = 1600 Pointace: TVGuider za ED 80/600 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: Dobré, 10°C Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku vlevo. Další snímky M17 (detail v H-alfa) jsou na samostatné stránce.

M8 – Mlhovina Laguna s otevřenou hvězdokupou NGC 6530

M8 je fantastická plynná mlhovina v souhvězdí Střelce dobře viditelná již malým triedrem. Složitá struktura plynu vynikne ale až na fotografii, nejlépe s H II mlhovinovým filtrem. Červeně ionizovaný vodík v mlhovině je buzen velmi horkou hvězdou 6.8 mag. spektrální třídy O5e. Ve východní části difúzní mlhoviny se nachází řídká otevřená hvězdokupa NGC 6530 složená z mladých a velmi horkých hvězd spektrálního typu O a B. Stáří 50-100 hvězd hvězdokupy se odhaduje jen kolem 2 miliónů let. Oba útvary spolu úzce souvisí. Hvězdy z hvězdokupy nasvětlují mlhovinu a v mlhovině vznikají další mladé hvězdy. Důkazem toho jsou černá zakončení mlhovin známá jako globule signalizující vznik nových hvězd. Celková hmotnost mlhoviny se odhaduje na 3200 Sluncí, jasnost 5 magnitudy a rozměry 45×30′. Lagunu objevil před rokem 1654 G. B. Hodierna.

Datum: 2.8.2013 20:20 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G2-8300, Chlazeno na -20°C Filtr: H-alfa, Expozice: 16 x 5 minut Pointace: mimoosá G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Sever je na snímku nahoře Tento černobílý snímek (H-alfa) byl obarven snímkem z Canonu EOS 20D, pořízeného 19.8.2009 20:25 UT přes Refraktor C-80ED 80/600. Expozice 6 x 3 minuty, ISO = 1600, pointace: TVGuider za ED 80/600, pozorovací stanoviště: Bažantnice, podmínky: dobré, 10°C. Zpracování: Pomocí SubRaw odečten temný snímek, srovnáno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu.

M20 a M21 – Mlhovina Trifid a otevřená hvězdokupa ve Střelci

Mlhovina Trifid (M20) je emisní mlhovina obklopená reflexní mlhovinou. Trifid znamená v latině trojklaný. Toto jméno dal mlhovině J. Herschel podle třech radiálních tmavých prachových pásů rozdělujících mlhovinu na třetiny. Je viditelná již v triedru, ale její krása vynikne až ve větších dalekohledech. To nejhezčí ale ukáže až fotografie. Červeně zářící vodíková oblaka se nacházejí převážně v jižní části. V jejich centrální části se nachází šestinásobná hvězda, jejíž nejjasnější složka je žhavý obr typu O7 o jasnosti 6.9 mag. Ta je pravděpodobně hlavním zdrojem záření mlhoviny. V severní části září modré světlo rozptýlené na prachových částicích osvětlené mladými a velmi horkými hvězdami. Uvnitř mlhoviny byly detekovány nově vznikají hvězdy. Rozměr mlhoviny je 28′, jasnost 6.3 mag.
Jen 3/4 stupně severovýchodně od Trifidu se nalézá otevřená hvězdokupa M21 . V triedru vypadá jako hvězdička s malou mlhavou skvrnkou kolem. Větší zvětšení ukáže těsnou skupinku několika desítek hvězd. Velikost 13′, jasnost 5.9 mag.

Datum: 2.8.2011 22:00 UT Objektiv: Refraktor William Optics Megrez 90 APO 90/558 CCD: G2-8300, filtr Clear, chlazeno na -30°C Součet 19 snímků, Expozice 19 x 3 minut Pointace: mimoosá G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré. Zpracování: nasnímání a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Výsledný černobílý snímek byl obarven pomocí jiného snímku z roku 2009. Sever je na snímku nahoře. Další snímky této mlhoviny jsou na samostatné stránce.

M97 – Soví mlhovina

M97 je poměrně veliká planetární mlhovina ve Velké Medvědici. V menším dalekohledu vypadá jako velice slabá skvrnka bez detailů, až fotografie ukáže „hlavu sovy s velkými očními důlky“ podle kterých dostala od Lorda Rosse v roce 1848 pojmenování Soví mlhovina. Objevena byla Pierrem Méchainen v roce 1781 a patří k nejslabším objektům Messierova katalogu.
Planetární mlhovina vznikla po odhození vnější obálky hvězdy před asi 6000 lety, když hvězdě podobné našemu Slunci došlo na konci jejího života jaderné palivo. Odhozený obal plynů září díky ultrafialovému záření z bílého trpaslíka, který má 16. magnitudu a hmotnost asi 0.7 hmotnosti našeho Slunce. 90% světla mlhoviny září v zelené spektrální čáře dvakrát ionizovaného kyslíku OIII. Jasnost mlhoviny je 9,9 mag, velikost 3,3′.

Datum: 6.4.2010 22:20-23:30 UT Objektiv: Refraktor C-80ED 80/600 Filtr: Baader UHC-S CCD: G1-1400 Součet 8 snímků, Expozice 8 x 5 minut Pointace: TVGuider za ED 80/600 Pozorovací stanoviště: Valcha Podmínky: Dobré, -3°C (teplota čipu 6.5°C) Zpracování: SIMS použit na snímání a odečtení Dark a Flat, AstroArt na konverzi, sesazeno a zprůměrováno v Registaru, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře, mírně (40°) vpravo, MHV snímku je přibližně 16.5 mag.

NGC 7009 – Planetární mlhovina Saturn

NGC 7009 je velice malá planetární mlhovina v souhvězdí Vodnáře o jasnosti 8.3 mag. a velikosti 44′ x 26′. V malém dalekohledu vypadá jako mírně rozmazaná hvězda, je nutné použít co největší zvětšení. Z fotografie je zřejmé, podle čeho dostala tato mlhovina jméno od lorda Rosse. Kromě elipsovitého tvaru vyčnívají z mlhoviny dva slabé laloky nízkohustotního plynu připomínající prstenec známé planety. Uprostřed mlhoviny se nachází bílý trpaslík (horká modrá hvězda s povrchovou teplotou 55000 K) 11.7 magnitudy, který tuto mlhovinu vytvořil odvržením své obálky a nyní jí osvětluje.

Datum: 3.8.2010 22:44-23:02 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD: G1-1400 Součet 25 snímků, Expozice 25 x 30 s Bez pointace, jen vybrány dobré snímky Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: silně rušil Měsíc v první čtvrti Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře. Velký snímek je v originální velikosti 1:1

M76 – Planetární mlhovina Malá Činka

Planetární mlhovina M76 je nejslabším objektem Messierova katalogu. Má jasnost 12.2 mag. a rozměry 2.6′ x 1.5′. Nachází se v souhvězdí Persea. Název Malá Činka je odvozen od podobnosti s planetární mlhovinou M27 nazývanou Činka. Další používané názvy jsou Zátka nebo Motýl. M76 byla objevena v roce 1780 Pierrem Méchainem a nezávisle na něm o několik týdnů později Charlesem Messierem. William Herschel jí přiřadil dvě čísla NGC 650 a 651, protože se domníval, že se jedná o dvě nezávislé mlhoviny. To se ale nepotvrdilo.
Většina planetárních mlhovin má kruhový tvar, M76 ale připomíná dva disky s poměrně jasným spojovacím mostem, vše je navíc zahaleno ve slabém halo. Mlhovinu osvětluje velmi horká hvězda v jejím středu s povrchovou teplotou 60000K o jasnosti 16.6 mag.

Datum: 9.8.2010 23:25-0:03 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD: G1-1400, teplota čipu 18°C Součet 21 snímků, Expozice 21 x 60 s Bez pointace, jen vybrány dobré snímky Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře. Velký snímek je v originální velikosti 1:1 Další snímek je pořízený velkým teleskopem o průměru 1 m. Na dalším snímku se podařilo zachytit M76 spolu s prolétající kometou 2014/Q2 (Lovejoy).

NGC 7008 – Planetární mlhovina Fetus

Tato planetární mlhovina se nachází na pomezí souhvězdí Labutě a Cefea. Proč dostala jméno Fetus (Plod) je zřejmé při pohledu do dalekohledu. Na vizuální pozorování je nutné použít větší průměr (od 150 mm) se zvětšením alespoň 100 krát, ve kterém vypadá jako mlhavý obláček s jasnějšími částmi tvaru písmene C. Ještě více vynikne tvar embrya na barevném snímku. Vnější části jsou modré, vnitřní červené. Ve středu mlhoviny se nachází slabá hvězda 13. magnitudy – bílý trpaslík. V současné době stále ještě velmi horká hvězda modré barvy, která ale postupně vyhasíná. Před kolika lety tato hvězda odhodila obálku, kterou nyní můžeme pozorovat jako mlhovinu Fetus, není známo. Mlhovinu objevil roku 1787 William Herschel. NGC 7008 je příkladem planetární mlhoviny, která nemusí mít kulovitý tvar. Jasnost mlhoviny je 12.0 mag., velikost 1.4′ x 1.1′. Pod mlhovinou se nachází jasná dvojhvězda, která ale s mlhovinou nijak nesouvisí.

Datum: 9.8.2010 23:37 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD: G1-1400, teplota čipu 17°C Součet 8 snímků, Expozice 8 x 60 s Bez pointace, jen vybrány dobré snímky Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře. Velký snímek je v originální velikosti 1:1.

NGC 7662 – Planetární mlhovina Modrá sněhová koule

NGC 7662 je jasná planetární mlhovina viditelná již v malém dalekohledu jako je Somet 25×100. Ale až větší zvětšení jí rozliší od hvězdy. Ve velkém zvětšení vypadá jako lehce namodralá sněhová koule. Centrální hvězdu, horkého bílého trpaslíka s povrchovou teplotu 78000 K o jasnosti 12.5 mag., je problém rozpoznat od jasného pozadí mlhoviny. Jasnost mlhoviny 9.0 mag. je nerovnoměrně rozprostřena na mírně eliptické ploše o velikosti 32′ x 28′. Kolem této vnitřní obálky je další, vnější, velmi slabá plynná obálka s průměrem okolo 2.2′. Vzdálenost mlhoviny je nejistá, odhaduje se kolem 2000-5000 světelných let.

Datum: 29.10.2010 20:30-21:08 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD: G1-1400, teplota čipu 7°C Filtr CLS + IR CUT Součet 157 snímků, Expozice 148 x 10 s + 9 x 20 s Bez pointace, jen vybrány dobré snímky Pozorovací stanoviště: Rokycany Podmínky: špatné, celou dobu přecházely ciry Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře. Velký snímek je v originální velikosti 1:1.

IC 1396 – Komplex mlhovin (obsahuje temnou mlhovinu Sloní chobot)

IC1396 je emisní mlhovina s otevřenou hvězdokupou Trumpler 37 v souhvězdí Cefeus, která v triedru vypadá jako nevýrazný shluk slabých hvězd. Větší dalekohled ukáže ještě méně zajímavý pohled na skupinku hvězd. Až fotografie odhalí, že tato nevýrazná hvězdokupa je obklopena rozsáhlým komplexem zářících i temných mlhovin o velikosti asi 3 stupně. Díky této velikosti jde o útvar plošně velmi slabý, vizuálně velice špatně pozorovatelný. Červeně zářící mlhovina je složena hlavně z vodíku a helia. Uprostřed mlhoviny se nachází mladý modrý horký obr (na snímku mírně pod středem), který osvětluje mezihvězdný materiál emisních mlhovin. Silný sluneční vítr se podílí na tvorbě nových hvězd v mlhovině a vymodeloval i nejvýraznější tmavý útvar vdB142 nazývaný Sloní chobot. Někomu připomíná spíše hlavu strašidla. Je dlouhý přes 20 světelných let. Mlhovina IC1396 byla objevena Barnardem v roce 1893.
Těsně nad pravým okrajem snímku se nachází šestá největší známá hvězda µ Cep, kterou William Herschel pro její červenou barvu nazval Granátovou hvězdou. Jedná se o červeného veleobra 4.1 magnitudy. Hvězda má sice nízkou povrchovou teplotu (jen 3500°C), zato obrovský průměr – 1500 krát větší než naše Slunce. Patří mezi polopravidelné proměnné pulzující hvězdy, jasnost mění v rozsahu 3,6 – 5,1 magnitudy s periodou 730 dnů.

Datum: 3.8.2011 01:08-02:29 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 CCD: G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 2×2 Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice 9 x 10 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600, odchylky jen 0.5 pixelu Podmínky: Dobré. Nešlo přesně zaostřit, proto použit binning Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře.

NGC 7000 – Mlhoviny Severní Amerika a Pelikán v Labuti

V souhvězdí Labutě, blízko známé hvězdy Deneb, se nachází dvě velké plynoprachové mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000) a Pelikán (IC 5067). Emisní mlhoviny osvětluje nejspíše právě tato hvězda, ležící asi 3° daleko. Deneb, svítící bíle, patří do skupiny nadobrů, je 60 krát větší než naše Slunce, svítivost má ale 50 000 krát větší. Mlhovina Severní Amerika je větší a jasnější (120’x 30′, 4.0 mag.) než Pelikán (60’x 50′, 8.0 mag). Ze Severní Ameriky (vlevo) je na snímku jen polovina, proto není poznat její typický tvar kontinentu, podle kterého dostala své jméno. Pelikán (vpravo) se na snímek vešel prakticky celý. Mezi těmito svítícími mlhovinami se táhne tmavý pás temné mlhoviny LDN 935, která ohraničuje asi nejzřetelnější část Severní Ameriky a nazývá se Mexický záliv. Dále je možné na snímku najít (od středu mírně vlevo) otevřenou hvězdokupu NGC 6997 o velikosti 15′ a jasnosti 10.0 mag.
Na velmi tmavé obloze se dá mlhovina Severní Amerika najít pouhým okem. Z dalekohledů je nejvhodnější triedr, případně dalekohledy s co nejmenším zvětšením vybavené mlhovinovým filtrem. Většinou se ale podaří najít jen nejsvětlejší část Severní Ameriky ohraničenou temným Mexickým zálivem.

H-alfa filtr – více detailů v mlhovině, méně hvězd Datum: 3.8.2011 0:41-2:30 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) CCD: G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 2×2 Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice 11 x 10 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600, odchylky 1 pixel Podmínky: Dobré. Silná nízká mlha, vlhkost a rosa (nevadilo díky vyhřívání) Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře.

Barevný fotoaparát Datum: 5.8.2013 22:49 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) Canon EOS 1100d Expozice 14 x 5 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600, odchylky 1 pixel Podmínky: dobré Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: V MRAW odečten dark a flat. Součet v Registaru a další úpravy ve Photoshopu. Výslednému snímku bylo přidáno do R-kanálu trochu z H-alfy. Sever je na snímku nahoře.

IC 1805 – Mlhovina Srdce

IC1805 je poměrně slabá emisní mlhovina nazývaná podle svého vzhledu Srdce. Nachází se v souhvězdí Casiopei, blízko otevřených hvězdokup chí a h v Perseu. Jasnost 6.5 mag, velikost 2° x 1.5°.
V mlhovině můžeme najít zářící ionizovaný vodík (na čáře 656 nm), ale i tmavá prachová mračna tvarovaná hvězdným větrem. Uprostřed mlhoviny se nachází řídká otevřená hvězdokupa Melotte 15 (6.6 mag., velikost 21′), obsahující jak malé hvězdy, tak i obry více než 50 krát větší než naše Slunce, která svým intenzivním hvězdným větrem tvarují tuto mlhovinu. Hvězdokupa je velmi mladá, stáří hvězd se odhaduje na pouhých 1.5 miliónu let. Spodní, nejjasnější část mlhoviny, označenou NGC896, objevil v roce 1787 William Herschel.

Datum: 18.8.2012 0:23-2:41 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) CCD: G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 1×1 Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice 27 x 5 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600 Podmínky: dobré Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na sečtení snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku napravo Další, barevný snímek této mlhoviny je na samostatné stránce.

IC 1318 – Motýlí mlhovina blízko hvězdy Sadr

V pravé části snímku se nachází jasná hvězda Sadr, která tvoří střed souhvězdí Labutě. Název hvězdy, jasné 2.3 magnitudy, pochází z arabského výrazu pro hruď (labutě). Kolem této hvězdy se vyskytuje velké množství emisních mlhovin, zářících díky ionizovanému vodíku především v červené oblasti H alfa. Jednou z nejvýraznějších mlhovin je IC 1318. Jedná se o oblak plynu a prachu o velikosti kolem 100 světelných let. Vizuálně je tato mlhovina velmi špatně pozorovatelná, lépe vynikne na fotografii pořízené přes H-alfa filtr, což dokládá druhý snímek. Mlhovina je rozdělena temným pásem, a to jí dává tvar motýlích křídel. Podle toho získala své jméno.
V pravé horní části snímku se nachází otevřená hvězdokupa NGC 6910 o jasnosti 7.4 mag. a velikosti 7′, obsahující přibližně 40 hvězd 7 – 15 mag. Objevená byla v roce 1786 Williamem Herschelem a pojmenovaná podle vzhledu Houpací kůň.

Datum: 5.8.2013 20:47 UT Objektiv: Refraktor Megrez 90 APO 90/558 + rovnač pole WO P-Flat4 (0.8x) Canon EOS 1100d Expozice 15 x 5 minut Pointace: G1-1400 za ED80/600 Podmínky: dobré Pozorovací stanoviště: Bažantnice Zpracování: Pomocí MRAW odečten temný dark a flat. Součet snímků v Registaru a další úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře Další, úzkopásmový snímek (H-alfa) této mlhoviny je na samostatné stránce.

IC 5146 – Mlhovina Cocoon (Zámotek)

IC 5146 je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě zahalena v temné prachové mlhovině (Barnard 168). Temná mlhovina stíní i světlo hvězd v blízkém okolí, které je tak výrazně chudší na hvězdy, přestože se objekt nachází v Mléčné dráze. Mlhovina je od nás vzdálená 3300 světelných let, stáří se odhaduje na 100 000 let. Jasnost 10 mag., velikost 20’x 10′.

Datum: 2.8.2013 1:00 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G2-8300, chlazeno na -30°C, binning 1×1 Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice: 15 x 5 minut Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré, silný seeing Zpracování: SIMS použit na snímání, odečtení Dark a Flat a na medián snímků. Zvýraznění a konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře

NGC 2237 – Mlhovina Roseta

Difúzní mlhovina Roseta je nádherná velká mlhovina, která obklopuje řídkou (obsahuje asi 16 hvězd) otevřenou hvězdokupu NGC 2244. Hvězdokupa je složena převážně ze žhavých hvězd, která svým intenzivním zářením mlhovinu osvětlují, ale zároveň vyfukují plyn z centrální části mlhoviny. V mlhovině je možné nalézt i malá temná oblaka zárodečných hvězd, známá jako globule.
Zatímco otevřená hvězdokupa je snadno pozorovatelná již v triedru, mlhovina je díky své velikosti a malé plošné jasnosti vizuálně velmi obtížně pozorovatelná, přestože má jasnost 5.5 mag. Velikost mlhoviny je 80′.

Datum: 26.11.2013 23:00 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G2-8300, chlazeno na -40°C, binning 1×1 Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice: 9 x 10 minut Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Plzeň – Lhota Podmínky: dobré, -8°C Zpracování: nasnímání, odečtení Dark a Flat a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře

NGC 1499 – Mlhovina Kalifornie

Emisní, červeně zářící mlhovina tvarem připomínající americký stát Kaliformii se nachází v souhvězdí Persea blízko modře zářící hvězdy Menkib. Tato hvězda neslouží ale jen jako vodítko pro nalezení slabé mlhoviny, ale zároveň mlhovinu nasvěcuje. Elektrony vodíku v mlhovině vybuzené touto žhavou hvězdou rekombinují a při tom červeně září.
Mlhovinu objevil v roce 1884 Edward Barnard. Mlhovina, ač tabulkově poměrně jasná (5.0 mag.) je vizuálně velmi obtížně pozorovatelná. Může za to poměrně velká úhlová velikost (160′ x 40′) a z toho vyplývající malá plošná jasnost. Bez mlhovinového (H-beta) filtru a velmi tmavé oblohy není šance na rozpoznání mlhoviny mezi podobně vypadajícími oblaky Mléčné dráhy. Tvar a jemné struktury vyniknou až na fotografii. Celá mlhovina zabírá oblast přibližně dva krát větší než je zorné pole našeho snímku.

Datum: 2.8.2013 0:40 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 CCD G2-8300, chlazeno na -30°C Filtr: H-alfa (Astronomik) 6 nm Expozice: 13 x 5 minut Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: nasnímání, odečtení Dark a Flat a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře Další snímky této mlhoviny jsou na samostatné stránce.

NGC 6888 – Srpková mlhovina v souhvězdí Labutě

Základy mlhoviny vznikly přibližně před 250 000 roky, kdy červený veleobr, 15 krát hmotnější než naše Slunce, začal odvrhovat svoji vnější obálku. Zároveň se hvězda transformovala do fáze Wolf-Rayetovy hvězdy a intenzivním slunečním větrem formovala rozpínající se bublinu materiálu. Díky silnému záření horké centrální hvězdy mlhovina svítí převážně v čáře vodíku (na snímku). Centrální hvězda WR 136 (na snímku nejjasnější hvězda upřestřed) ztrácí zářením poměrně hodně hmoty a v průběhu několika miliónů let vybuchne jako supernova. Jasnost mlhoviny je 10 mag. a velikost 20’x10′.

Datum: 1.8.2013 23:12 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 Expozice: 7 x 5 minut CCD G2-8300, Chlazeno na -30°C Filtr: H-alfa Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: dobré Zpracování: nasnímání, odečtení Dark a Flat a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře

NGC 7635 – Planetární mlhovina Bublinka

V souhvězdí Cassiopei se nachází relativně slabá, ale zajímavá planetární mlhovina, která dostala jméno podle svého vzhledu – Bublinka. Jedná se o mladou planetární mlhovinu, která vznikla odvržením obálky velmi horké masivní hvězdy (nyní 25000K, 40x větší hmotnost než naše Slunce, 8.5mag.). Obálka se stále rozpíná, nyní má průměr 11 světelných let, ozařovaná je centrální hvězdou. Mlhovina je od nás vzdálená 11300 světelných let, velikost Bublinky je 3′, velikost celé mlhoviny kolem 15′ x 8′, jasnost 8.5 mag.

Datum: 10.8.2015 00:30 UT Objektiv: Refraktor ED 120/900 Expozice: 15 x 10 minut CCD G2-8300, chlazeno na -20°C, binning 2×2 Filtr: H-alfa Pointace: mimoose G1-1400 Pozorovací stanoviště: Bažantnice Podmínky: silný seeing Zpracování: nasnímání, odečtení Dark a Flat a složení v SIPS, konečné úpravy ve Photoshopu. Sever je na snímku nahoře